Mysty

 Na druhý den Harry vyrazil do Velké síně na snídani sám. Ron buď ještě spal nebo byl někde s Levandulí a ani Hermionu nikde neviděl. Sedl si sám ke stolu a nandal si na talíř slaninu. Teprve potom se odvážil a zaletěl pohledem k profesorskému stolu. Avšak nikoho nezahlédl.

Celkově bylo v síni hrozně málo lidí. Vůbec ho nenapadlo sledovat čas. Vytáhl staré hodinky, co odhodil Dudley a zadíval se přes popraskané sklíčko na ciferník. Bylo slabě po šesté. Teď pochopil, že Ron asi nebyl nikde s Levandulí, ale prostě jen spal. Vlastně... všichni v pokoji museli ještě spát.

Ještě nikdy nevstal v Bradavicích tak brzy. U Dursleyů vstával sice brzo ráno, aby stihl nachystat snídani, ale v Bradavicích vstávat nemusel a tak toho využíval. Znovu se zadíval k profesorskému stolu a všiml si, že Snape už sedí na svém místě a pozoruje jej mírně překvapeně.

Když zaznamenal, že jej Harry pozoruje, kývl na něj hlavou a nalil si do hrnku kávu. Naopak Harry si podal džbán s dýňovou štávou a nalil si ji do poháru.

Za chvíli si vedle něj sedla Hermiona a překvapeně na něj koukala.

,,Ahoj Harry, ty už jsi vzhůru? Spal si vůbec?“

,,Ahoj, a ano spal sem. Prostě sem se tentokrát probudil tak brzy a ani sem si to neuvědomil, až sem došel sem a tady nikdo nebyl.“

,,Já... nejsem jen zvyklá, že by si ty nebo Ron vstali někdy tak brzo. Většinou nás tu sedí jen asi deset a profesor Snape. Všichni ostatní profesoři přicházejí později.

Harry... přemýšlel si už o včerejšku? Jak se budeš chovat ty? Už to víš?“

,,Ne, netuším. Myslím, že to prostě nějak příjde samo. Nemůžu nad tím moc přemýšlet. Co když Snape udělá něco, co si nemyslím, že by udělal?“

,,Harry, dnes máme lektvary... Hned jako první dvouhodinovku, co budeš dělat. Doufám, že neuvažuješ nad tím, že by si tam nešel.“

,,Ne, ani mě to nenapadlo. Říkám ti to naposledy Hermiono, nějak to dopadne, nehodlám to nějak moc řešit, dokud nebudu znát Snapeovo stanovisko.“

V té chvíli mu pohled zalétl k profesorskému stolu, který už byl ale prázdný. Naopak Velká sín se pomalu začínala zaplňovat. Podíval se na své jídlo a uvědomil si, že díky hovoru s Hermionou ještě nezačal ani jíst. Pustil se proto do své snídaně a pak se zvedl a opustil beze slova Hermionu.

Vrátil se na chvíli do věže, kde si vzal své věci, na které si, když vstával, vůbec nevzpomněl a vyrazil pomalým krokem do žalářů.

I tak byl první kdo čekal před učebnou. Naneštěstí nemusel čekat dlouho, během chvilky přišla Hermiona a chvíli po ní i nebelvíři, kteří i letos chodili na lektvary. Jenomže když už došli nebelvíři, netrvalo dlouho a došli i zmijozelové.

Jako vždy stál samozřejmě Malfoy v čele jejich skupinky.

,,Ach zase... Nemůžu pochopit, za co nás kdo trestá, že musíme trávit lektvary s těmi krvezrádci a mudlovskými šmejdy. Vážně nechápu, kam ta škola spěje.“

Hermiona vypadala raněně a někteří nebelvíři si začali naštvaně šeptat, ale kde byl tentokrát Ron aby znovu bránil Hermioninu čest. Takže udělal krok dopředu Harry a namířil svoji hůlku k Malfoyovi. Avšak uvědomoval si, že míři na oblíbence profesora Snapea. Tolik k tomu, že se bude snažit nedělat problémy.

,,Copak Pottříčku... snad si se nám nezamiloval do mudlovské šmejdky. To už je snad i pod tvoji úroveň, nemyslíš?“

Harry se neudržel a vyslal na překvapeného Malfoye kletbu chapadel. Ovšem před Malfoyem se zničehonic objevil pevný štít a ze dveří vyšel profesor.

,,Pottere! Co si myslíte, že děláte. Tenhle čin bude vaši kolej stát 20 bodů a celý večer v mé společnosti. Vy se Malfoyi nesmějte! Víte, že v této škole je nepřípustné používat tyto výrazy. Očekávám i Vás v osm hodin večer ve svém kabinetě. Teď všichni okamžitě do svých lavic.“

Malfoy vypadal jak zmoklá slepice a Harry, ač mu byly strhnuty body, až dostal večerní trest se cítil celkém dobře. To že dostal tresti i Malfoy bylo neuvěřitelné. Snape své koleji málokdy dával tresty a ještě tomu Malfoyovi... tomu snad nedal trest nikdy. Jindy by z toho takovou radost neměl... ale tentokrát jej to šíleně těšilo.

Posadil se k Hermioně a zadíval se na Snapea, který mávl hůlkou a na tabuli se objevilo dnešní zadání lektvaru.

,,Jedná se o náročnější přípravu. Proto dnes budete pracovat ve dvojicích, doufám, že tím zmenším riziko jakéhokoliv výbuchu. Dodržujte přesně všechny pokyny a snad se nemusíme moc obávat. Přesto se jedná o lektvar velmi těkavý, což doufám všichni chápete a budete maximálně opatrní. I když chápu, že je to nad vaše síly. Začněte!“

Hermiona zašla do skříně pro všechny přísady, které budou dnes potřebovat a Harrymu dala za úkol, aby roztopil oheň, zatím bez přidání kotlíku. Sotva se vrátila, podala Harrymu kořen asfodelu a k tomu nožík se stříbrnou čepelí.

,,O tomhle lektvaru už sem četla. Píše se o něm, že nejlepší účinky má, když se používá stříbrná čepel. Takže ji oba budeme používat ke krájení jakékoliv přísady, rozumíš? A ten kořen nakrájej na plátky asi půl centimentru široké. Až to budeš mít, posuň je ke mně a můžeš začít na kostičky krájet kořen mandragory. Já pomalu začnu s vařením.“

Harrymu bylo jasné, že poslouchat Hermionu při přípravě tohoto lektvaru se mu vyplatí, takže neměl nic proti a pustil se do krájení. Hermiona zatím mírně ztlumila oheň a postavila na něj kotlík s přesně odměřenou dávkou šťávy z kaktusu.

Harry vlastně většinu času krájel. Musel uznat, že díky hodinám ze Snapeem se mnohem zlepšíl. Jak kdyby už měl míry v oku a krájení mu šlo mnohem lépe. Nejspíš vše dělali správně, protože když kolem nich prošel profesor neměl žádná slova k jejich lektvaru.

Na konci vypadal jen jejich a Malfoyův, který pracoval s Grabeem, správně. Harry se usmál na Hermionu a společně s ní vyšli z učebny. Malfoy stál kousek od dveří a jakmile Harry i Hermiona vyšli udělal krok k nim.

,,Pottere! Opovaž se přijít na trest jen o sekundu později. Nehodlám si znepříjemňovat svůj trest díky tvé nedochvilnosti!“

S tím se otočil a odešel. Harry si povzdechl a Hermiona ho soucitně poklepala po rameni. Už teď se netěšil na večerní trest.