Na Kuchyňce...
Jaký každý rok před Vánoci jsme se s Pavlou a Šárkou domluvily, že si půjdeme předvánočně posedět a popovídat. Plánovaná pizzerie byla díky vánočním večírkům nabitá ... a Ari s námi. Kam teď? Šárka navrhla: Co Mušketýři? To jsem díky posledním 2 zážitkům překotně zamítla: Sorry, ale Mušketýry FAKT ne! Dobře. Tak kam dál. Pavla: Šnek? Dobře, můžem ke Šnekovi...jestli tam berou psy. Načež jsme se doploužily ... ke Kuchyňce. Šárka okamžitě zbystřila: Heléé, co Kuchyňka????!! Byla jsem tam jednou a nic moc jsem neviděla, ale v mém povědomí je to jako hospoda 3. cenové, v níž se při notné dávce štěstí dá snad i dobře najíst. Tak jo, zkus jestli může Ari s námi. Šárka zašla a za chvíli už na dálku vesele gestikulovala, že JOOO A tak jsme vešly ...
Comming out - miluju retro...a tady jsem si přišla na své...tedy místy až moc Dřevěné ... konstrukce navrhoval snad ještě sám mistr Krakonoš a futrály na lustry šila snad ještě Manka.
Usedly jsme ke stolu pro 6 (dobrá to volba! co dobrá, výborná!! Proč se dočtete dále) a mě na první pohled padla do oka díra v ubruse...cigaretka zřejmě decentně upadla.... nevadí. Stane se. Ale ta zeď...přemýšlela jsem, zda někomu jídlo nesedlo...nebo jím pouze o tu zeď mrštil. Jééé, ty jsi detailista, sprdly mě holky, když jsem na tyto "zajímavosti" poukázala. Dobře. Nejsme na obhlídce 4 * stravovacích zařízení. A jala jsem se hledat ty sežvejkaný jídeláky, jak mi nedávno někdo místní úroveň stravovacího zařízení popisoval.
U stolu se nám objevil číšník...nemálo podobný Zdeňku Izerovi - holá hlava, bradka, v obou uších kroužky ... Izer číslo 2. Popřál dobrý večer s poťouchlým úsměvem a Budem večeřet? Šárka i Pavla zůstaly němě koukat a protože jsem evidentně rozuměla pouze já, potvrdila jsem, že budeme. Donesl nám tedy desky s jídelními lístky a já je zvědavě otevřela ... .. No jooo, mají je tady
Spodní díl informačního letáku založený v ohmataných klasických deskách jídelákových byl notným otáčením značně poznamenán a roh byl značně ohnut....nekecali
Listovaly jsme tam a sem a pořád si nemohly vybrat...kuřecí smažené, kuřecí plněné, ryba s kostma, losos se špenátem,... Do toho slyším Šárku: Mají tady maso na kameni...! Hm, pomyslím si ... a listujeme s Pavlou dál. Beznadějně. Třetí kolo a vítězně mi zatím vyšel jen zeleninový salát. ...Hele, ale mají tady to maso na kameni... Jo ... no ... Pavli, co si dáš? Já asi to kuřecí soté. No, tak to bych si tady asi neriskla, pomyslela jsem si. Šárko, dám si s tebou teda to maso na kameni. Super! Bude to zážitek...a měla pravdu!
Nakonec se k nám přidala i Pavla a tak jsme objednaly kámen a 200 g roštěné pro Šárku a 300 g kuřecího pro nás s Pavlou. Za jak dlouho to prosím vás bude? Nooo, on tam má ještě nějaký jídla na přípravu ... ale tak ... asi ... no .. půl hodiny. Jo jo, půl hodiny. Už v tu chvíli jsem tušila, že dotázaná servírka kecá nebo přinejmenším nemá tucha. Po 45 min už jsme měly docela hlad. Inu odchytily jsme "našeho Izera" a slušně se otázaly, jak že se to s tím naším kamenem má. Moment, zjistím! a odpolápolal do nějakých dveří. Tak prý ještě momentíček strpení, za chvíli to bude. No dobře. Probíraly jsme tedy dál vše možné a nemožné a samozřejmě hlavní tému večera - je to příbuzný Izera nebo ne?! To byla zásadní otázka, která Pavlu zajímala Šárko, zeptej se!! Proč já?! divila se zaskočeně Šárka. Nooo, protože s tebou se nejvíc baví! Šárce se do dotazu ale očividně nechtělo a asi ji to ani tolik nezajímalo. K naší převeliké radosti ale číšník za chvíli přiběhl s talíři plnými zeleniny a už z dálky volal: Udělejte mi místo, už to nosím. Do každé ruky pobral bohužel jen 2 talíře ... neva, za chvíli to bude tady. Jenže! To jsme nevěděly, jaké lukulské hody jsme si to objednaly!!! Na stole nám přistály 3 hluboké talíře se zeleninou - šopský salát, míchaný salát a restovaná zelenina. Další kolo byl "talíř s omáčkami a vekou", který byl každému stolujícímu u kamene účtován po 30,- Kč. Talíř obnášel notnou porci hořčice, kečupu, tatarky a sýrového dresingu? s česnekem.... My s Pavlou měly talíře stejné, na Šárku bohužel stejný nezbyl, měla tedy hezčí, výtvarně povedenější s malovaným rajčetem Místo veky na stole přistál další talíř s topinkami, které se opravdu nepražily na sucho. Aj, nic pro můj žlučník (talíř č. 7 :) ). A teď pozor! Donesu kámen... a za chvíli se Izer přiblížil stojan na podnosu se 2 lihovými kahany...bez kamene. Prosím Vás a ten kámen? Momentíček! Položil podnos a zmizel, aby se v zápětí objevil s prasklou mramorovou deskou v již notně odpracovaných kuchyňských chňapkách. Obřadně (možná jen opatrně? ) položil mramor na stojan a zatvářil se vítězoslavně. Mírně otrávneně a hladově jsem se zeptala: A to maso by bylo?? Jo maso! Už ho nesu!! A na stole konečně přistály další 2 talíře s plátky roštěné a kuřecích prsou. Dobrou chuť! pronesl a odporoučel se k dalším strávníkům.