V prvé řadě ovšem musí každý leonberger absolvovat svod mladých, bonitaci (uchovnění) a musí mít dobré vyhodnocení dysplazie kyčelního kloubu (DKK). Svod mladých je nutno absolvovat v rozmezí 6-20 měsíců, na bonitaci se může dostavit jedinec od stáří 20 měsíců, který již byl předveden na speciálním, národní či mezinárodní výstavě. Horní hranice možnosti uchovnění není stanovena. To znamená, že majitel může zvíře uchovnit třeba ve čtyřech letech, to je jeho věc. DKK je možno rentgenovat u velkých plemen obvykle od 18 měsíců věku. Předvedení na svodu mladých je povinnou podmínkou pro každého majitele leonbergera hlavně z toho důvodu, že zachycení vážných nedostatků a dědičných vad ve vrzích umožní včas poradci chovu sestavit rodičovské páry nebo dokonce při opakovaném výskytu závažné vady chovné zvíře i z chovu vyloučit.
Dysplazie je vlastně odchylka od dokonalého uložení hlavice kloubu v kloubním pouzdru. Je to degenerativní, dědičně podmíněné onemocnění. Důsledkem je snížení funkčnosti kloubu, uvolňování vazů, deformace okolních svalů, poškození chrupavek. Každá odchylka od ideálu označována číslem na levé i pravé noze. Ideální je tedy DKK 0/0.
Pro leonbergery je stanovena hranice 2/2. Vyhodnocení rentgenových snímků, které si majitel může nechat udělat na kterémkoli veterinárním středisku (doporučujeme větší pracoviště, kde mají již zkušenosti), provádí klubem veterinář.
Snímky musí být dva, a to s pokrčenými i nataženými končetinami.
DKK je dle odborníků dědičnou vážnou nemocí, a je proto nutno brát na tento fakt zřetel. V praxi to značí, že při sestavování chovných párů nespojujeme nikdy jedince, u nichž je vyšší stupeň DKK. Dispozice k dysplazie je možno ovlivnit jak krmením , dodáváním důležitých prvků, nepřetěžováním mladého zvířete ve fázi růstu. Můžeme zmírnit následky a komplikace, ovšem dysplazie jako takovou vyléčit nelze.
Pokud majitel splnil všechny podmínky výše uvedené, může se se psem dostavit na bonitaci, která je klubem pořádána obvykle 4x do roka či dle potřeby a včas nahlášena v klubovém Zpravodaji. Bonitace je u plemene leonberger vlastně posouzením exteriéru a povahy, neboť v ČR je toto plemeno řazeno mezi společenské.
Každý pes by měl být majitelem předveden v co nejlepší kondici, čistý, vyčesaný a hlavně dobře zvládnutý. Pes si musí v klidu nechat prohlédnout zuby, varlata, nechat se změřit a musí snést celkovou tělesnou prohlídku rozhodčím. Co se týče povahy, posuzuje se ovladatelnost psa a vyrovnaná povaha. Silně bojácný ani silně agresivní pes do chovu nepatří. Zvíře, které soustavně napadá ostatní psy a dokonce zaútočí na člověka, chovnost nedostane. Majitel má možnost pokud chce, z důvodu povahy bonitaci dvakrát opakovat.
V období mezi bonitacemi se musí psovi intenzivně věnovat a shledané nedostatky do příští akce odstranit či umírnit.
Dysplazie kyčelního kloubu
A – odpovídající vložení hlavice stehenní kosti v kyčelní jamce
B a C – vadné mělké vložení, kostní výrůstky
Pes je doporučován zájemcům o krytí, fena může být nakryta. S bonitací se nemusí spěchat. Leonberger, stejně, jako jiná velká a obří plemena, vyspívá dlouho. Do chovány měli jít jen ti nejlepší, jak exteriérově, tak povahově. Drobnější, štíhlý pes ve dvaceti měsících samozřejmě není často tak dobře hodnocen jako téměř tříletý plemeník. Ani drobná, hubená fenka nemůže být zárukou pěkného, silného potomstva. Jděte proto na bonitaci až v době, kdy je váš pes typickým představitelem plemene a dává záruku kvalitního potomstva..
Ještě jednu věc by si měl každý majitel uvědomit. Psa by si neměl pořizovat proto, že bude zcela jistě chovný, výborný a vůbec nejlepší. Psa si pořizujeme bez ,,záruky“, je to živí tvor, ke kterému bychom měli mít v prvé řadě pěkné osobní a rodinné vztahy a pak teprve uvažovat o chovu. Ne každý může být chovný, ne každý se vyvede a je bez vad a nedostatků. V chovu by měli být jen ti nejlepší, protože všichni musíme myslet na budou-cnost!
S oblibou uváděná přežívající ,,pověra“, že každá fena musí mít alespoň jeden vrh ze zdravotních důvodů, je již dávno odborníky vyvrácena. Je statisticky dokázáno, že fena, která vrh neměla, a ta, jež měla vrh jeden, jsou na tom zdravotně zcela stejně. Nebezpečí nádorových onemocnění, rakoviny mléčné žlázy atd. se nijak nezmenší.
Pokud vaše fena byla uchovnění a vy chcete při následující říji fenu nakrýt, musíte si zažádat poradce chovu o krycí listy. Partnera pro svou fenu si můžete zvolit sami, nebo si nechat doporučit. Velký význam právě pro výběr krycích psů majiteli chovných fen mají výstavy a přehlídky plemeníků. Těžko může očekávat majitel krycího psa, že o jeho psa bude velký zájem, když ho nikdo celá léta nevidí ani na výstavě, ani na žádné klubové akci. Pokud není proti vybranému partneru žádných námitek jak příbuzensky, tak geneticky, povolí poradce nakrytí. Obvykle se doporučují tři plemeníci.
GENETICKÉ MINIMUM:
Genetika je věda s velkým V a není možné se jí v této knížce věnovat obsáhleji. Tomu, koho zajímá ve větším rozsahu, hlavní poradce chovu doporučuje ke studiu publikaci ing. J. Dostála, CSc. ,,Genetika v kynologické praxi“. Každý, kdo chce mít kvalitní potomstvo, by tuto knihu měl vlastnit a osvojit si alespoň základní znalosti.
Základní znalosti základní chovatelské zákony:
- vada či nedostatek se nikdy nevyrovná opačnou vadou, ale vždy jen standardním znakem (např. extrémně dlouhé ucho nikdy uchem krátkým, malý vzrůst nikdy extrémně velkým apod.);
- každý z rodičů předává svému potomstvu 50% ze své genetické výbavy;
- při použití příbuzenské plemenitby se vždy kumulují jak přednosti, tak i vady použitých zvířat;
- dědičné jsou nejen exteriérové, ale i povahové znaky;
- vrh, ve kterém jsou všichni sourozenci průměrní, bez vážných vad je vždy cennější něž vrh, kde je jeden vynikající jedinec a ostatní jsou podprůměrní.
Obvykle za psem jezdí fena, pro plemeníka je to výhoda domácího prostředí. Fenu nikdy před krytím nijak mimořádně neumýváme, nekoupeme. Na krytí bychom si měli udělat čas, abychom dali psům možnost se spolu seznámit a spřátelit.
Máme i majitele, kteří ke krytí přistupují tak zod-povědně, že se snaží seznámit potencionální rodiče již před říjí. K celé akci přistupujeme v klidu a pohodě, spěch a nervozita psům určitě nepomohou. Fenu je dobře, pokud je hodně srstnatá, v okolí pohlavních orgánů ostříhat.
Necháme psy nejdříve volně proběhnout, pohrát si a již při seznamovacím rituálu vidíme chování obou. Krytí na vodítku není vhodné, pouze ve výjimečných případech příliš razantních psů. I psy mají rádi milostnou ,,předehru“ a velmi na ní záleží.
Doporučuje se všem majitelům psů-samců, aby již od mládí zvykali psa na dotek i v intimních partiích, aby ho hladili a drbali, aby pak v dospělosti bylo možno se psem spolupracovat a případně i pomoci. Může se klidně stát, že si prostě nijak nepadnou do oka a je po krytí. U jednoho psa fena cvaká a kouše a přijde k druhému plemeníkovi a láskou by ho snědla. A pes zase u feny sotva plete nohama, energie žádná, chuť také ne. Přemýšlím, zda není nemocen, ale ona se mu prostě nezamlouvá. Přijede jiná a on porazí vrata a splní svůj rozmnožovací úkol ještě na chodníku. Láska je mocná a nevyzpytatelná čarodějka a i u psů musíme s tímto faktorem počítat.
V některých mimořádných případech povolí poradce chovu inseminaci, když je spojení mimořádně žádoucí. Umělé oplodnění, inseminace, je ovšem možná skutečně mimořádně, rozhodně nemá nahrazovat přírodní spojení.
Když dojde k páření, zůstanou spolu pak oba partneři svázáni a to může trvat i několik minut až třeba třičtvrtě hodiny. Většinou si pes přehodí zadní nohu přes hřbet feny, nebo mu majitel pomůže, a zůstanou oba zádí k sobě do té doby, než se naběhnuté orgány uvolní.
Obvykle jedno krytí stačí, ale je častým zvykem ještě jednou akt opakovat. K opakování by mělo dojít nejlépe za 48 hodin. Někdy se setkáváme s pověrou, že fena, která zabřezne, přestane hárat. Toto není pravdou, fenu je nutno hlídat do konce cyklu tak, aby nedošlo k překrytí jiným psem.