Sv. Václav a Boleslav I.

Od této doby se Vilém stává jednu z vůdčích postav českých stavů, již na konci r.1556 je spolu s Jáchymem z Hradce, Janem mladším Popelem z Lobkovic či Adamem ze Šternberka pozván Ferdinandem I. do Vídně, kde král předestřel finanční požadavky na obranu proti Turkům, které ovšem byly zamítnuty. Nicméně panovník pověřil mladého Rožmberka vyjednáváním s moravskými a slezkými stavy.[1] Ke zvýšení prestíže přispěl i sňatek z  r.1557 s nejmladší sestrou brunšvického vévody Erika II. Kateřinou, umožnující jednat s říškými knížaty na stejné úrovni. Bohužel sňatek netrval dlouho, neboť  nevěsta r.1559 umírá v Karlových Varech, kde očekavala potomka. Zachování rodu si vyžádalo další svatbu, která se po předchozích jednání uskutečnila v prosinci r.1561. Tentokrát mířil ještě výš, když si vzal Žofii Braniborskoudceru braniborského kurfiřta Jáchyma II. a vnučku polského krále Zikmunda I., stejně jako u 1. manželství se zavázel respektovat luteránství své ženy navzdory nechuti svého krále, který zakázal české šlechtě ho doprovázet, i když ho zároveň pověřil vyjednáváním s budoucím tchánem o volbě Maxmiliána římským králem.[2]

V tuto chvíli už Vilém zastával úřad nejvyšího komořího, do něhož byl panovníkem jmenován po úmrtí Adama ze Šternberka r.1560. Spolu s kancléřem Jáchymem z Hradce a pražským purkrabím Janem mladším Popelem z Lobkovic vytvořil v 60. letech triumvirát určující za slabšího krále Maxmiliána II. českou stavovskou politiku. Ten r.1566 jmenoval Viléma nejvyšším polním hejtmanem českého vojska, které táhlo do Uher na pomoc obležené pevnosti Sigetu hájenou manželem Rožmberkovy sestry Evy hrabětem Mikulášem Zrinským. K neúspěchu přispěla nejvíce panovníkova nerozhodnost a snaha českých stavů vyhnout se účasti ve válce, což nakonec vedlo k pádu Sigetu a smrti jejich obránců. Naštěstí pro celou monarchii při obléhání zemřel i turecký sultán Sülejmán I., a tak se turecké vojsko stáhlo z bojiště.[3]

Ještě před tímto tažením ovšem postihla Rožmberka dvojí pohroma, když r. 1564 umřela jeho 2. manželka během příprav svatby hraběte Mikuláše ze Serynu a Evy Rožmberské[4] a o rok později utonutí kancléře Jáchyma z Hradce v Dunaji. Tímto se rozpadl zmíněný triumvirát a stále větší vliv na dění v zemi získaval více stavovsky zaměřený Vilém. Ten r.1567 na sněmu prosadil proti vůli krále berní reformu přenášející hlavní tíhu této zátěže na poddané a především svobodné měšťany. Svůj vzestup potvrdil po úmrtí Jana mladšího Popela z Lobkovic, kterého nahradil v nejpřednějším zemském úřadě nejvyššího purkrabího pražského. Tento úřad ve své podstatě odpovídá dnešnímu postavení ministerského předsedy, ale je doživotní. I z tohoto postavení bránil zvyšování berní zátěže Čech a to natolik úspěšně, že král ponechal handrkování o peníze až do r. 1574 svým synům Rudolfovi a Arnoštovi.[5]