Klub ušlechtilého rybolovu

Od roku 2001, kdy jsem navštívil Kubu za účelem sportovního rybolovu uplynula řada let. Karibik mi učaroval svojí pestrostí fauny i flory. Pohrával jsem si s myšlenkou ještě jednou se do této oblasti vrátit. To se mi splnilo až  v březnu roku 2009, kdy jsem se vypravil do Venezuely na ostrov Isla Margarita. Mým přáním nebylo polehávat u bazénu či na pobřeží moře, ale něco vidět. Zaplatil jsem si proto dvoudenní výlet letadlem a lodí do delty Orinoka a národního parku Canaima. Popis tohoto výletu by vyžadoval samostatnou kapitolu a mohu jej každému doporučit a zažít na vlastní kůži.

K samostatnému rybolovu jak v oblasti moře tak vnitrozemí (delta Orinoka), která má rozlohu Nizozemí lze říci, že to pro místní obyvatele není zábava, ale nutnost pro získání obživy. Je zde velká chudoba především u místních lidí. Ulovené ryby jdou především  na tržnici a jejich prodej tvoří hlavní část příjmu chudých rybářů. Vybavení lodí a rybářské nářadí nelze srovnávat se středomořím natož s Norskem.V rybářské vesnici jsem neviděl ani jednu loď z laminátu či kovu. Jednalo se dřevěné čluny se širokým mělkým dnem a štíhlou přídí poháněnou lodním motorem o výkonu 40 – 45 koní. Veškeré opravy lodí se provádí přímo na pláži přístavu za pomocí dláta či hoblíku. Samotná investice do motoru představuje pro místní velký majetek a budiž jim útěchou levný benzín ve Venezuele. Lodě se spouštění na vodu ručně po kouscích kulatého dřeva a rovněž tak každý den po rybolovu vytahují na pláž. Je to opravdu těžká práce.Druhová rozmanitost ryb je  veliká. Každé ráno vyjíždějí na moře a loví několika způsoby. Většina používá dlouhý vlasec o průměru 1mm s navázanými háčky. Jako nástrahu  maso a spouští jej ve vzdálenosti několika set metrů od břehu.Dalším způsobem je trolling a do třetice kladení rybích košů s návnadou na dno moře.Samostatnou kapitolou je lov krabů (několik druhů), kde jsem viděl rybáře jak hází do příboje silný vlasec s uvázanou mrtvou rybou. Citem sleduje přichycení kraba, opatrně jej přitáhne k nohám a hbitě podebere specielním podběrákem, který vypadá jako raketa na lacros. Já jsem se seznámil s místníma rybáři a požádal je, aby mě vzali jeden den sebou na moře. Dal jsem jim za to svoji rybařinu, kterou jsem měl na ostrově sebou včetně prutu. Měli radost a tak slovo dalo slovo. Ráno v 6,00 hod. jsem čekal v přístavu na pláži a zapojil se do každodenní práce. Nanošení nářadí do lodě z auta, které se podobalo neurčitému vraku vozidla, instalace novodurových trubek na uchycení prutů pro trolling, společné přinesení motoru a jeho instalace, nanošení zásob benzínu atd. Moře bylo poměrně klidné a vlny o výšce cca 2,5 metru byly táhlé bez obvyklých čepic jak je známe z Norska.Teplota vzduchu ve stínu 31 C a vody 28 C. Za zmínku stojí rybářské vybavení které pamatuje minulé století. Pruty výroby USA se dvěma až pěti očky. Jednodílné i dvoudílné. Navijáky multi .PENY, které jistě pomatovaly Ernsta Hem. Pletená šňůra a na konci asi 10 – 15 metrů poddajného drátu, který držel tvar. V žádném případě nebyl ocelový.  Za nástrahu se používaly napodobeniny rybky z plastu asi místní výroby udělej si sám.Dva velmi rezaté trojháčky umocňovaly výraz této nástrahy. Konečně nastala pro mě hodina H a vyjeli jsme na moře ve vzdálenosti 400 – 500 m od pobřeží. Vlny mi ani nevadily protože jsem si po 16 zájezdech do Norska na ně zvykl. Horší bylo celé tělo spálené  i po pravidelném mazání na mých kaktusářských expedicích, kdy jsem sbíral semena po své kolegy kaktusáře. Na útrapy jsem zapomněl a začal sledovat nastražené špičky prutů v trubkových držácích. Nástraha byla ve vzdálenosti cca 70 m za lodí, která jela mírnou rychlostí vpřed.

Dostáváme se do lokality téměř neobydleného pobřeží a vysokých břehů. Tu se špička ohne a zaječí naviják. Ubíráme plyn a již přitahuje rybář první dravou rybu. To se opakuje asi každých 10 – 15 minut. V 9,30 místního času si měníme místa v lodi a jsem vyzván, abych si chytal na jeden nastražený prut. Chytám již ryby přes 50 let, ale na takový vercajk jsem ještě nechytal.Hlavou se mi honí všelijaké myšlenky a prosím Neptuna, aby mi alespoň jednu malou rybku dopřál ulovit.V momentě kdy loď klesá po táhlé vlně to přišlo. Naviják zaječel a prut se ohnul. Ubíráme plyn a já beru prut do ruky. Nelze podle tahu zatím odhadnout co je to za rybu. Najednou se ve vzdálenosti asi 50m otevřela voda a kolmo nad hladinu vyskočil Tarpon a třepal hlavou. Úžasná podívaná která se ještě asi 10x opakovala.Po 20 minutách boje se mi podařilo přitáhnout rybu k lodi.Stále mi znervózňoval dlouhý drátěný návazec, který ve vzduchu vydával zvláštní zvuk a já trnul, aby ryba neutekla.Museli jsme zvednout celý motor z vody neb se rybě zachtělo pod loď.Začala závěrečná fáze, kdy chatrný gaf se smekal po velkých šupinách ryby. Konečně se rybáři podařilo navléknout gaf rybě pod skřele a pomalým tahem ji přehoupnout do lodě. Teď začalo pravé Eldorádo, vzduchem létaly prázdné kanistry a nářadí. Velký chaos v lodi  jsem ukončil ranou  silné plastové trubky Tarponovi do hlavy. Natáhl jej do špice lodi přikryl bednami a občas polil vodou aby nezaschnul. Loď plná krve a šupin. Posléze jsem zjistil, že hlavně z Tarpona. Dochytali jsme bedýnku ryb a v 13,00 se vrátili do přístavu. Tarpona jsme přeměřili, zvážili( 145cm/28kg) a putoval na trh za cenu 3 bolivarů za kg. Po zdokumentování se loučím s rybáři a vracím na hotel šťastný a notně unavený.Ani jsem nepozoroval že mám zamazané krátké kalhoty od krve a nohy také. Ochranka hotelu si myslela že mi někdo přepadl. Jdu přímo do sprchy a akorát vyndávám z  kraťasů pásek. Byl to zážitek na celý život a nelze jej srovnávat se zdoláváním ryb v Norsku. Obojí  rybolov je krásný, ale velice odlišný.

V Přešticích dne 8.4.2009                                                             Tomáš  Flégl