Rozhovor
Rozhovor
Všichni jsme udýchaně doběhli do westernového městečka. Sedli jsme si na nejbližší lavičku a prvního slova jsem se ujala já (Bella): „No, tak jsme to zvládli.“ Otočila jsem se na Michaela, který seděl hned vedle mě, k jeho údivu jsem ho objala a řekla: „Děkuji, Michaele, za záchranu. Bez vás… No, sice bych to bez vás asi zvládla, ale přesto díky!“
Michael nad tím jen mávl rukou, jakože to nic nebylo. Jackie a Sandie se však k Belle přidaly a děkovaly Michaelovi za jeho hrdinský čin- (viz-minulý příběh-chycení Rebeky do lasa, přivázání jí k židli. Poté záchrana nás třech.)
„Docela by mě zajímalo, jestli vás už Rebeka nechá na pokoji,“ prohodila jsem směrem na Michaela.
„No, možná ne.“ usoudil Michael. „A kdybych ji lépe poznal, tak by…“
Já a moje sestry jme se zděsily.
„Ne!“ vyjekla jsem.
„Bella chce říct, že by to byla katastrofa- žít a oženit se s ní,“ vysvětlila Jackie.
A Sandie doplnila: „Víte, my ji známe, je naprosto příšerná! Určitě byste v její společnosti nevydržel ani jeden den!“
„Ach jo,“ povzdychla jsem si, „nechci na to raději ani myslet.“
„Proč?“ zeptal se mě zaraženě Michael.
„Ehm, jen tak…“ vymáčkla jsem ze sebe zdráhavě a uvědomila jsem si, že jsem svoji citovou myšlenku řekla nahlas. …
Další den ráno jsem zjistila, že je Michael pryč. Šla jsem do stájí a protože tam Jesse- Michaelův kůň- nebyla, připravila jsem svoji klisnu Ritu na jízdu a po čerstvých stopách jsem se vydala pryč.
Došla jsem na kolbiště, kde se hrávalo koňské představení a spatřila jsem Michaela, jak cvičí svého koně. Chvíli jsem ho tak pozorovala a pak jsem vjela za ním.
Dost dlouhou dobu jsme si jezdili každý po svém, ale nakonec se Michael odhodlal k zahájení rozhovoru: „Bylo to vzrušující, viďte… myslím včera.“
„To jo. Je mi vlastně docela líto, že to skončilo. Dokonce se mi zdálo o tom, že jsem se zachránila sama.“ přikývla jsem.
Michael se pousmál. „Proč vás vlastně napadlo mě zachránit?“
To pro mě byla složitá otázka. „Já vlastně ani nevím.“ odtušila jsem rozechvěně. Ale věděla jsem. Dobře jsem to věděla. Michael ve mně totiž už od začátku sezóny vzbuzoval jakousi sympatii a poté co jsem zaslechla hlas Rebeky:‘chtěla bych si tě vzít‘ , hrozně jsem se zděsila, že by řekl ‘ano‘. Když Rebeka Michaela unesla, neváhala jsem a rozhodla jsem se ho zachránit.
Michael se na mě s neurčitým výrazem dlouze zadíval.
Sklopila jsem oči k otěžím, které jsem držela a usmála jsem se.
Po další chvíli mlčení jsem se ozvala já: „Je pěkně…jakože je pěkné počasí.“ Řekla jsem to protože mě nic jiného nenapadlo.
„Jo, to je.“ přisvědčil Michael.
„Jsem ráda, že tady vůbec jsem. Myslím, jakože jsem to tu objevila a Jerry mě přijal.“ přemítala jsem.
„Já taky. Ehm, chci říct, že kdybys tu nebyla tak,… vlastně nic… Už musím jet.“ Michael se na mě naposledy podíval, zamával mi a odjel.
Usmála jsem se na něj a pobídla Ritu do kroku. Uvažovala jsem o poslední Michaelově větě. Nakonec jsem se taky rozhodla vrátit do svého srubu.