Snaží se to napravit. Ale já nevím…
Napsala Angelika Bella Staar
„Tak co?“ zeptala se mě Sandie, když jsem přišla do našeho srubu.
„Je zapomenutá minulost,“ řekla jsem automaticky.
„Michael?“
„Jo.“
…
„Já to vážně nechápu. Snad zítra nepojedeme zase do Santa Fe?“
Šla jsem rázným krokem do saloonu na snídani Sandie klopýtala za mnou.
„Ne. Nenechám si to tady zkazit kvůli tomu…mizerovi!“ odpověděla jsem jí.
„Jo, dobře, ale…co tady budeme dělat?“
„Žít.“
Došly jsme do saloonu u Bloody Lady a první, co jsem uviděla byl Michael.
„Nádherně ten den začíná!“ zvolala jsem a všichni v saloonu se na mě podívali. „Jak vejdu, hned spatřím toho největšího mizeru na světě. Hezký!“
Doufala jsem, že Michael ví, že se jedná o něj.
Sedly jsme si k barovému pultu a každá jsme si poručila nějaké jídlo. V tom si ke mně přisednul Michael.
„Jo. Nádhernější začátek dne jsem ještě nezažila.“
Chvíli jsme tam tak seděli. Celou dobu se na mě Michael zamyšleně koukal.
„Co čumíš? Chceš mě tím svým pohledem otrávit, nebo co?“ zeptala jsem se ho.
„Víš…“ začal.
„Vím. Vím, že jsi mizera a…“ řekla jsem.
„Ne, to je úplně jinak než… my… já jsem nechtěl, nevěděl jsem…“
„Ty nikdy nic nevíš. Neměla jsem se s tebou vůbec seznámit!“
„Rozešel jsem se s ní. Kvůli tobě.“
„Jo, ale předtím jsi s ní chodil. A to proč? Taky kvůli mně? A jak dlouho vůbec? Od tý doby, co jsem odjela? A ten dopis… to vůbec nebyla pravda? Chtěl jsi, abych měla iluzi o tom…“
„Ne, ten dopis, ten byl pravdivý. Ten jsem poslal před tím…“
„Před tím, než ses na mě vykašlal, co?“
V tu chvíli nám přinesli jídlo.
„Promiň, já…“
„Jdeme Sandie! Nehodlám snídat vedle toho mizery, co mi bude kazit chuť!“
Sandie poslušně vstala a i s jídlem jsme šly do našeho srubu.
„To začíná bejt vážný, ne?“ prohodila Sandie při snídani.
„Jo. Nevím proč to takhle muselo dopadnout a proč jsem to všechno musela odnést já.“
„Ale teď se to snaží napravit.“
„Hmm… ale já nevím…“