Průzkum linie F2 Bohdašín
5. 12. 2007
PRŮZKUM LINIE F2 BOHDAŠÍN
Dne 3.12.2007 nás (Ondru a Vaška) napadlo že by se dalo na stávku učitelů vydat na lini. Sníh stejně nebyl a bylo teplo. Po domluvě se rozhodlo že se tedy pojede. 4.12.2007 jsme konečně vyrazili, vlak jsme skoro nestihli, ale povedlo se. Po výjezdu autobusem na Odolov bylo jedne dokumentační foto před hospodu Lotrando. Po chvilce cesty jsme dorazili k našemu řopíku a od něho se přesunuly k velkému bratrovy :-) muzeu T-S 26. Odtamtud jsme pokračovali po lini a našli krásně zachovalý střelecký průsek, jenže to nebylo vše u dalšího řopíku další a přes celé údolí. Orientovali jsme se podle zachovalé zákopové soustavy, která vede kopletně celou čárou za Odolovem. Na úseku F2 Bodašín bylo hodně zamčených řopíků což nás štvalo. Při přibližování k Švédskému vrchu jsme se nachvíli ztratili, naštěstí hned našli cestu. Po delší době cesty byl hlad a tak jsme rozbalili vařič, ešus, gulaš, chleba. No jo ale kde jsou sirky? Sirky Ondra nechal doma. No fajne. Takže byl jen chleba. Šlo se tedy dál. Minuli jsme jeden opravený řopík a pomalu docházeli k rozvaleným řopíkům. Mezi nimi jsme minuli řopíky u muzea To T-S 20 (rekonstruované). Na konec jsme se přesunuli ještě k druhosledovým řopíkům a šli domů.
Dne 3.12.2007 nás (Ondru a Vaška) napadlo že by se dalo na stávku učitelů vydat na lini. Sníh stejně nebyl a bylo teplo. Po domluvě se rozhodlo že se tedy pojede. 4.12.2007 jsme konečně vyrazili, vlak jsme skoro nestihli, ale povedlo se. Po výjezdu autobusem na Odolov bylo jedne dokumentační foto před hospodu Lotrando. Po chvilce cesty jsme dorazili k našemu řopíku a od něho se přesunuly k velkému bratrovy :-) muzeu T-S 26. Odtamtud jsme pokračovali po lini a našli krásně zachovalý střelecký průsek, jenže to nebylo vše u dalšího řopíku další a přes celé údolí. Orientovali jsme se podle zachovalé zákopové soustavy, která vede kopletně celou čárou za Odolovem. Na úseku F2 Bodašín bylo hodně zamčených řopíků což nás štvalo. Při přibližování k Švédskému vrchu jsme se nachvíli ztratili, naštěstí hned našli cestu. Po delší době cesty byl hlad a tak jsme rozbalili vařič, ešus, gulaš, chleba. No jo ale kde jsou sirky? Sirky Ondra nechal doma. No fajne. Takže byl jen chleba. Šlo se tedy dál. Minuli jsme jeden opravený řopík a pomalu docházeli k rozvaleným řopíkům. Mezi nimi jsme minuli řopíky u muzea To T-S 20 (rekonstruované). Na konec jsme se přesunuli ještě k druhosledovým řopíkům a šli domů.