Dárek třetí - Copak Luna, ale jmelí...
Luna přistála v křesle, poškrábala se na rameni a zatvářila se mírně připitoměle.
"Copak, bolí tě břicho?" zeptala se Luna.
"Proč?" sesedla Luna ze svého osobního růžového obláčku.
"Tváříš se, jako bys měla zácpu."
"Pche."
Luna totiž neměla zácpu, Luna měla Objev. Objev sice přemýšlel v nulách a jedničkách a emoční kvocient měl asi tak někde na úrovni vánoční ozdoby, ale to pro určité činnosti podmíněné zejména rozhozenou hormonální hladinou nemusí být zase takový problém. Stačila trocha Lunina šarmu, dobrého načasování a jemné manipulace, a hustý svazek jmelí v chodbě to jistil.
Luna se znovu poškrábala na rameni, pak ve vlasech a ještě jednou na rameni.
"To s tím jmelím je docela dobrej zvyk," podotkla spokojeně.
"Jo jas...jakým jmelím?!" vyhrkla druhá Luna. "Snad ne s tím, co visí dole v chodbě?"
"A proč ne?" otázala se Luna a věnovala se rameni, po kterém se pomalu začínal šířit červený flek.
Druhá Luna zasténala.
"Chovám v něm totiž škrkny."
Komentáře
Přehled komentářů
že stoslůvka na oplátku pro Tebe je na světě.
http://nalezato.blog.cz/0812/idealni-divka-pro-freda-a-george
šuš :)
(eru, 27. 12. 2008 15:35)
"Luna totiž neměla zácpu, Luna měla Objev."
to je dost často taky pěkně obtížná nemoc. :)))
Na to se dá říct snad jenom...
(Luna, 26. 12. 2008 23:07)....EEEEEEK!!! Každopádně děkuji, příjemně jsi potěšila a překvapila, vážně jsem očekávala těhotnou Lunu pod jmelím, kterak přemýšlí, kdo je otec onoho kulatého břicha:D
Poslušně hlásím,
(Éter, 30. 12. 2008 21:45)