Technika útočného úderu
V pohybové struktuře smeče pojmenováváme 5 fází:
1) Rozběh 2) Odraz 3) Let 4) Úder 5) Doskok
Rozběh
Cílem rozběhu je vyvolat horizontální sílu pro vertikální odraz a dříve, než začneme definovat techniku, je třeba konstatovat jednu podstatnou věc pro volejbalovou výuku
Poznatek pro praxi:Smečařský rozběh a s ním související časování útočného úderu, je jedním z nejdůležitějších ale i nejnáročnějších prvků ve volejbalu vůbec a jako trenéři mládeže bychom v nácviku a zautomatizování této činnosti nedopustili ani jedinou chybičku - a v tomto případě doporučujeme být nekompromisními pedagogickými diktátory. (Následky jakékoliv nedbalosti v počátcích nácviku této činnosti mají nenapravitelné následky - viz dále)
Čtyřkrokový, tříkrokový nebo dvoukrokový?
Jestliže budeme analyzovat druhy rozběhů, zjistíme, že se setkáme s třemi variantami: hráč se k vlastnímu úderu dostane po čtyřech, třech, v některých případech pouze po dvou krocích. Necháme stranou čtyřkrokový, protože je to v podstatě o jeden víceméně nepodstatný krok (v rytmu chůze) prodloužený tříkrokový rytmus. Dvoukrokový je pouze nouzové řešení v určitých situacích a platí pro něj to, co pro poslední dva kroky tříkrokového rytmu.
Z toho vyplývá závěr: nadále budeme mluvit o tříkrokovém rytmu s vědomím výše zmíněných odchylek.
Přípravný (nášlapný, orientační) krok
"Buď v klidu nic se neděje!"
U praváků levou nohou, je pomalý až "flegmatický", v rytmu chůze, jeho cílem je na základě vývoje situace zaujmout výhodnou pozici pro hlavní fázi smečařského rozběhu - brzdící krok (smečař přípravným krokem koriguje a časuje rozběh podle přihrávky a nahrávky)
Při prvním kroku (pracovně orientačním) se zpomaluje rychlost v obou směrech. (v dopředném i zdvihovém). Paže jsou drženy spolu rovnoběžně a blízko těla. Tento krok je základem správného timingu při vyšších nahrávkách. Je sice pomalý a nemá zásadní spojitost s vlastním úderem, ale jestliže chybí, je proveden příliš brzy nebo nesprávně, vznikají komplikace v samotném závěru akce.
Brzdící krok
"Tajemství: pro někoho na věky neodhalitelné!"
První paradox je obsažen v tom, že v tomto kroku zrychluji a přitom brzdím. Pro někoho je to přirozené jako chůze, pro jiného se musí vymýšlet desítky cvičení, aby průběh pohybu pochopil a automatizoval. Nejcitelněji je to znát, když přeučujete tzv. opačný krok, nový průběh pohybu je již hráči znám, ale vy cítíte, že to není ono. Spolehněte se na to, že problém je právě zde, rozhodili jste hráči pohybový stereotyp, nahradili novým, ale časoprostorové a silové vztahy a poměry, vás přesvědčuji, že nejste tak skvělý volejbalový učitel. Současně se zahájením hlavního kroku dochází k prudkému pohybu napjatých paží vzad, které budou svým pohybem napomáhat mohutnému zdvihu těla při výskoku (švih pokrčených paží je chybou). Pravá noha je napnuta v koleni a klade se na zem přes patu.
Přídavný (koncový) krok
"Ještě jednou brzdi, natoč trup doprava a stoupej!"
U praváků levou nohou, je kratší a má funkci korekce a zabrždění dopředního pohybu a převedení energie horizontálního pohybu ve vertikální zdvih těla. Těžiště těla se mírně snižuje - příliš vertikální pohyb těžiště je na škodu - viz Zahálka (odraz). Zahálka dále popisuje moment, kdy váha je na pravé noze a levá zahajuje pohyb k přídavnému kroku:
Došlapuje těsně pravou (podle nahrávky) a dostává se téměř na kolmou spojnici pravá noha - síť. Klade se na zem přes špičku a to její malíkovou část, nikdy přes patu Postavení levé nohy při odrazu - chodidlo šikmo k síti (téměř rovnoběžně se sítí), koleno vtočeno dovnitř. Postavení chodidel při odrazu - špičky proti sobě, chodidla od sebe(přiměřenost postavě)
ODRAZ
Paže se při odrazu pohybují prudce vpřed nahoru a podílí se na intenzitě výskoku. Nohy jsou v momentu před odrazem pokrčeny, vrchní část trupu je nakloněna dopředu a již lehce otočená doprava. Oči pohlížejí na míč. Při odrazu se chodidla a nohy dynamicky napínají a trup se napřimuje. Trup, paže a nohy vytvářejí obloukové napětí těla. Obě paže stoupají napnuté rovnoběžně blízko kolem trupu až zhruba do výšky obličeje. Ruka levé paže je otočena vnitřní stranou k míči. Levá ruka hraje důležitou roli v udržování rovnováhy.
LET
"Během letu již hráč nemůže získat žádnou energii a hospodaří pouze s tou, kterou získal při rozběhu a odrazu."
V letové fázi se levý bok a levé rameno dostávají dopředu, naopak pravé rameno a především pravý loket maximálně dozadu (myšleno ve směru podání). Loket je v tomto okamžiku ve vertikálním směru ve výši ramene (lehce nad ale i lehce). Vysoká poloha lokte znemožňuje tzv. "otevření trupu", což maximální zvětšení úhlu osy ramen vůči frontální rovině. Levá paže se skloní a klesá šikmo dolů přes hruď. Nohy jsou pokrčené a zakopnuty vzad - "smečařský luk".
ÚDER
Závěr celého aktu je tvořen mocným pohybem pravé poloviny trupu a paže - mluvíme o tzv. "navážení se do míče". Trup tedy rotuje zprava zezadu doleva dopředu. Úderová ruka pokrývá míč zezadu shora. Loket projde vpřed tak, aby jeho špička směřovala dopředu. (nikoliv stranou). Natažené nohy se pohybují rovněž dopředu tak, že se obloukové napětí úplně ztratí. Levá paže stabilizuje rovnováhu a vymezuje (odměřuje) vzdálenost k míči.
Doplnit o: Důležitost zvládnutí lobu pro techniku útočného úderu - rozpracovat (není to věc kvalitativní ale kvantitativní)".
DOSKOK
Po úderu pokračuje paže v pohybu za míčem, ale již v pomalejším tempu. Smečař dopadá na obě, popř. na jednu (levou) nohu. Dopad je na špičky.
Důležité poznámky k technice
Odůvodnění výše popsané techniky:
Levé chodidlo má být při odrazu vpředu a postavené šikmo k pravé noze, protože potom levá noha ukončí pohyb dopředu a způsobí rotaci vrchní části těla doprava. Tím by byl úderový pohyb správně připraven. Stejné postavení chodidel je k vidění i u házenkářů nebo oštěpařů.
Rozběh zachycuje pohyb dopředu. Důležitější je ale následující efekt: Doskokem je po náskoku celé svalstvo vyhecováno k dynamičtější práci - svaly chodidel, nohou, ale také trupu a paží.
Když se poslední rozběhový krok provede levou a když je levá noha vpředu také při náskoku a odrazu, musí se vrchní část těla natočit doprava a rovnováha se stabilizuje. Tímto natočením vrchní části těla doprava se správně připraví úderová fáze celého pohybu smečařského útoku.
Proč musí technika vypadat právě takto?
a) vtočení zamezuje pokračování pohybu kolena dopředu a tudíž brzdí razantní pohyb vpřed
b) Zapojení bočních křížových vazů, které mají vliv na výšku výskoku
c) Vytočením levého chodidla vznikají lepší předpoklady pro diagonální útok, který je pro smečaře základní(Hadrava)
Osa ramen v momentě odrazu - šikmo k síti (levé rameno blíže k síti)
Kapitola o tzv. opačném gardu:
Často se setkáváme s tzv. opačným gardem, čímž označujeme opačný sled nohou při smečařském rozběhu:
Proti správnému závěru rozběhu (poslední dva kroky)L - P - L končí tento chybný rozběh P -L - P . Když hráč provede poslední rozběhový krok pravou nohou, následuje na základě přirozené rotace těla natočení vrchní části těla v náskoku a odrazu doleva. Během toho, když se hráč připravuje na úder, musí vykonat dvojí práci. Musí pravé rameno, které je především vpředu, dávat dozadu doprava. Proto je jeho rovnováha nestabilní a ztratí se důležité zlomky sekund, které mu při stabilní rovnováze mohou pomoct při pozorování soupeřova bloku a pole. Jeho úderová paže dosáhne míč v posledním okamžiku a síla úderu není nikdy optimální.
Tuto zásadní chybu se snažíme odstraňovat ihned, protože později výrazně komplikuje smečaři život. Částečně se tato chyba dá tolerovat u středových hráčů, kde útočník není nucen krokem reagovat na nahrávku, přesto je lepší správná technika i u blokařů
Smeč z místa neexistuje!:
V situacích, kdy není možno použít tříkrokový rytmus a smečuje se téměř z místa je váha na levé noze, která tlačí ze stoje a následuje pouze dvoukrokový rytmus. Který však musí mít stejnou dynamiku jako tříkrokový. Pozor: i v situacích, kdy není zdánlivě k dispozici žádný rozběh (rozcvičování ve dvojici, špatně přijatý míč od soupeře přelétající přes pásku sítě, smeč míče z poloviny hřiště…), musí být použit dvoukrokový rytmus (třeba s minimální délkou kroků). Je to nutné z hlediska koordinace a jistoty úderu.
Úder vždy se vzpřímeným trupem - "Znovu Newtonova fyzika":
Třetí Newtonův zákon říká, že pro každou akce existuje stejná a opačná reakce, ve využití při smečování to znamená: Čím tvrdší je úder, tím víc se smečařovo tělo zastaví při kontaktu s míčem, při úderu. Jinak řečeno: smečař, jehož tělo se při úderu zastaví udeřil silou a ten, jehož pohyb těla po kontaktu s míčem pokračuje, nevyužil všechnu možnou sílu pro úder.
Tajemství boků při útočném úderu:
Jak dosáhne smečař výše zmíněné vzpřímené polohy, nutné ke kvalitnímu úderu? Tajemství je ve smečařových bocích: musí být zatlačeny dopředu během výskoku. Útočník, jehož boky nebyly při výskoku vpředu, nemá šanci dostat je tam, když je už ve vzduchu. Co zatlačí boky dopředu? Dobře načasovaný švih paží, při němž musí dostat boky dozadu, musí je "zastrčit". Zatlačené boky se potom mohou vymrštit vpřed. Načasovaný švih paží a vystrčení boků, to je klíč k razantnímu úderu
Spodní a horní švih paží:
Spodní švih pomáhá smečařovi k vyššímu výskoku. Vymrští jeho paže nahoru společně s tělem. Dobře načasovaný švih pomáhá smečařovi při brzdícím kroku dostat boky dozadu, takže je může během výskoku dostat dopředu. To je základ vzpřímené polohy vhodné pro smeč. Bez plného švihu je těžké boky dozadu a potom dopředu. Zášvih paží dozadu přichází přesně v momentu, kdy tělo zrychluje směrem dopředu.
Nejdůležitější moment smečování
Smečařovým spodním zášvihem vzad začíná naklánění jeho trupu - boky se dostávají dozadu a ramena dopředu. Musí nyní pokračovat v pohybu, naklonit tělo v pase vpřed. Když začíná švihat pažemi dopředu, boky pokračují v pohybu dozadu. Ramena se sklánějí směrem ke kolenům a tělo se důsledně ohýbá v pase: tělo a stehna vytvářejí ostrý úhel. Záda jsou ohnutá, to je způsobeno efektem ohnutí. Je to nejdůležitější moment smečování: smečař, jehož tělo bylo svinuté, má boky zastrčené dozadu a jsou připravené na vymrštění dopředu.
Poloha lukostřelce:
Potom, kdy smečařovy nohy opustily zem, prohýbá a kroutí záda dozadu - v tento moment jeho levá ruka setrvává nad hlavou, zdánlivě jakoby sahala na míč. Ohýbá loket pravé ruky do extrému a dává ho tak daleko a nahoru, jak se jen dá. Tato pozice připomíná polohu lukostřelce při napínání luku. (Srovnání s lukostřelcem je pouze ilustrativní, jsou tu důležité rozdíly mezi pozicí paží u smečaře a lukostřelce. Smečařův pravý loket je nasazený nad linií jeho ramen, zatímco lukostřelec ho má v linii s rameny. Úhly levé paže smečaře vystupují z linie jeho ramen, lukostřelcova levá paže prodlužuje plynule linii ramen.)
Švihni bičem (aneb bič šlehá až na konci):
Tělo se začíná narovnávat a vzpřimovat. Teď se odehrávají tři věci zároveň:
- levá ruka jde směrem dolů
- pravé předloktí klesá vzad, zápěstí se vleče nad uchem
- pravé rameno jde dopředu, vede paži k míči
Důležité je, aby se loket zastavil a nehýbal dále před linií ramen. Při kontaktu s míčem je tělo rovné. Jak získá smečař maximální sílu pro úder: Tím, že nahromadí sílu a rychlost následovně: Jeho tělo vypadá jako série čtyř na sebe navazujících pohyblivých částí. Trup se hýbe jako první (rotace), potom horní část paže, následuje předloktí a nakonec zápěstí, které dopadá na míč. Každá část střídavě zpomaluje, kvůli transformování energie do následující části. Trup zpomaluje, když horní část paže zrychluje,ta zpomaluje kvůli předloktí, které střídavě zpomaluje kvůli zápěstí. Toto provedení nahromaďuje velkou rychlost: nakonec je síle v zápěstí, které pleskne jako bič. (Zápěstí se tedy pohybuje nejrychleji.) Paže je při úderu svislá a napnutá - to, že úder směřuje dolů je dané právě činností zápěstí.