Maturitní otázka 25.
Česká a světová tvorba pro
děti a mládež
Počátky české literatury pro děti v 2. polovině 19. století
Zatímco v době národního obrození se literatura pro děti omezuje především na výchovný charakter bez výraznějších uměleckých hodnot, v druhé polovině 19. století se objevují kvalitní umělecká díla určená přímo dětskému čtenáři.
V počátcích byly dětem
určeny především pohádky a pověsti, které sepisovali sběratelé lidové
slovesnosti. Mezi nejvýznamnější patří sbírky Boženy Němcové – Národní
báchorky a pověsti; Karel Jaromír
Erben - Sto prostonárodních pohádek a pověstí. Dalším významným
zapisovatelem pohádek byl moravský kněz Beneš Method Kulda (1820 –
1903), je autorem Pohádek a pověstí národu moravského. Na českou
pohádkovou tvorbu významně zapůsobila především díla německých bratří Grimmů
a také autorské pohádky dánského klasika dětské literatury Hanse
Christiana Andersena.
Umělecky se kvalita literatury pro děti zvedá postupně také v autorské tvorbě, koncem 19. století již také zohledňuje dětské chápání literatury. K průkopnicím patřily Karolína Světlá (Černý Petříček), Sofie Podlipská a také Eliška Krásnohorská – autorka v té době oblíbených knížek pro mladé dívky (romány o Svéhlavičce), populární byla také její kniha Šumavský Robinson.
Rozvíjela se rovněž historická literatura věnovaná mládeži, oblíbené byly především pověsti. Ke klasikům patří Alois Jirásek – Staré pověsti české, Z Čech až na konec světa.
Mezi zakladatele moderní české literatury pro děti je považován v poezii Josef Václav Sládek – Zvony a zvonky, Skřivánčí písně (obsahují známou báseň „Znám křišťálovou studánku…“), v těchto sbírkách se Sládek jako první český básník dokázal vcítit do dětského světa a vytvořil nápaditou, vtipnou a melodickou poezii. V próze byla oceňována tvorba romanopisce K. V. Raise (Povídky z našich hradů).
Výhradně pro děti psal učitel Josef Kožíšek, inspirovaný Sládkovou poezií vytvořil několik sbírek pro děti. Jeho slabikář Poupata byl ve škole používán do konce první republiky.
Výjimečnou osobností dětské literatury na přelomu století byl evangelický kněz Jan Karafiát (1846 – 1929), dvacet let žil a pracoval jako farář ve Velké Lhotě u Valašského Meziříčí. Jeho Broučci se stali inspirací pro další generace dětských čtenářů i autorů literatury pro děti. Život svatojánských broučků napsaný s citelným křesťanským podtextem je určen těm nejmenším čtenářům a dosáhl několika desítek vydání.
Literatura pro děti a mládež od vzniku Československa
Vznik samostatného Československa v roce 1918 přinesl rozvoj české kultury a také literatury pro děti a mládež. Tvoří ji naši přední meziváleční autoři, objevuje se také nový žánr v české literatuře pro děti – moderní pohádka (autorská umělecká tvorba určená pro dětského čtenáře, do klasické pohádky vnáší moderní prvky a soudobá témata).
Klasikem moderní pohádky je Karel Čapek, v knize Devatero pohádek zbořil obecně zažité představy o pohádce a vložil do ní prvky nové doby a soudobého světa. Vynikající kvality dosáhla také kniha Dášeňka čili život štěněte (1933), kterou doplnil autorskými fotografiemi. Vtipně a poeticky napsané vyprávění o vyrůstání štěněte pro ty nejmladší čtenáře patří ke klasice české dětské literatury. Podobně jako kniha Karlova bratra Josefa Čapka – Povídání o pejskovi a kočičce.
K příkladům kvalitní literatury pro děti patří také moderní pohádky Josefa Lady, malíře a ilustrátora, který vytvořil několik vlastnoručně ilustrovaných pohádkových příběhů: O Mikešovi; Bubáci a hastrmani.
Ondřej Sekora (1899 – 1967) populární malíř, který se proslavil především příhodami bystrého a podnikavého Ferdy Mravence a věčného chlubila a nešiky brouka Pytlíka, které sám ilustroval: Ferda Mravenec, Ferda v mraveništi aj.
Novým typem prózy určené pro dětského čtenáře jsou příběhy o chlapeckých hrdinech:
Karel Poláček, autor vynikající humoristické knihy, která čerpá z dětství samotného autora –Bylo nás pět s nezapomenutelnými hrdiny: Petr Bajza, Jirsák Čeněk, Antonín Bejval, Eduard Kemlink, Zilvar z chudobince.
Eduard Bass – autor slavné knihy Klapzubova jedenáctka o rodinné fotbalové jedenáctce synů otce Klapzuby, která díky pilnému tréninku pod vedením tatínka porážela i ty nejlepší týmy světa.
Jaroslav Foglar, autor nezapomenutelných knížek s chlapeckými hrdiny, kteří jsou věrní ideálům správného skauta a vždy stojí na straně pravdy a cti proti bezpráví. Foglar začal své knihy publikovat už ve třicátých letech a v tvorbě pokračoval po válce. Dílo: Hoši od Bobří řeky (1937), Záhada hlavolamu (1941) – s legendární pěticí hrdinou, která založí Rychlé šípy a bojuje proti Bratrstvu kočičí pracky. Hledají plán létajícího stroje, který je uložen v hlavolamu zvaném ježek v kleci. Po válce vyšly Foglarovi například: Stínadla se bouří.
K představitelům dobrodružné literatury pro mládež se v meziválečném období zařadili významní autoři:
Eduard Štorch, na základě archeologických objevů vytvořil příběhy o osudech lidí z doby kamenné. Mezi nejproslulejší patří Lovci mamutů (1918), kde líčí osudy jedné tlupy lovců mamutů na Moravě, nescházejí v ní ani dětští hrdinové (Veverčák), na tuto úspěšnou knihu navázaly další: Osada Havranů (zfilmována), Bronzový poklad, všechny ilustrované geniálním malířem pravěkých témat Janem Burianem.
Václav Běhounek, vědec a
účastník slavné výpravy Nobileho vzducholodi k severnímu pólu, která
ztroskotala, a polárníci, včetně Běhounka, museli přežít sedm týdnů
v ledové pustině. Autobiografické zážitky zpracoval v dobrodružných
knihách Trosečníci polárního moře (1928), V říši věčného ledu a
sněhu (1936).
K dalším proslaveným knihám s dětskými hrdiny, které zpracovávají autobiografické zážitky samotných autorů a nebo idealizují vzpomínky na dětství patří:
Amálie Kutinová¸rodačka z Valašska, prožila část dětství ve Valšském Meziříčí, její knihy se vyznačují valašským nářečím, humorem a dívčími hrdinkami – setry Gabra a Málinka (sama Amálie Kutinová).
Méně kvalitní ale za to v minulosti velmi oceňované jsou prózy Marie Wágnerové, která tvořila pod pseudonym Felix Háj – seriál příběhů o Káji Maříkovi.
Poezie pro děti v meziválečném období tolik kvalitních autorů neměla. K nejvýznamnějším patří Vítězslav Nezval, autor poetické knihy Anička Skřítek a Slaměný Hubert.
K nejvýraznějším básníkům dětské literatury patří František Hrubín, hlavně jeho knihy Říkejte si se mnou, Kuřátko v obilí. Za okupace píší pro děti také další přední básnící: Jaroslav Seifert, František Halas.
Literatura pro děti a mládež 2. poloviny 20. století
(poválečná)
Po krátkém období kulturní svobody se od únoru 1948
projevuje politický diktát komunistické strany také v oblasti literatury
pro děti a mládež. Záměrně nejsou vydávána především díla s křesťanskou
tématikou (autoři Jan Karafiát, Eduard Petiška) a
s tradicemi skautingu (J. Foglar). Od šedesátých let postupně
dochází k uvolnění politického vlivu na dětskou literaturu a dochází také
k její výrazné rozrůzněnosti – objevují se další nové typy literatury
věnované především mládeži a problémům dospívání (dívčí román). Na dětskou
literaturu měl velký význam vznik specializovaných nakladatelství dětské knihy
– Albatros.
V padesátých a šedesátých letech má dětská literatura vynikající tvůrce především v žánru moderní pohádky. K již zmiňovaným autorům (Čapek, Lada) se přidávají další tvůrci. Jedinečnou podobu moderní pohádky s velmi hlubokým lidským a myšlenkovým obsahem a s laskavým humorem vytvořil Jan Werich – jeho Fimfárum navazuje na tradici Čapkových pohádek - pohádky Lakomá Barka, Královna koloběžka… Werich je také vynikajícím způsobem namluvil, zvěčnily je také animace a kresby Jiřího Trnky (světově uznávaného animátora loutkového filmu).
K Werichovi se přidali i další kvalitní autoři, výbor jejich textů pro děti vyšel v populární antologii (výběru textů) Uzel pohádek (K. Sidon, V. Havel, I. Klíma, J. Skácel).
K úspěšným tvůrcům moderní pohádky patří
v šedesátých letech Miloš Macourek, jeho příběhy Macha a
Šebestové zvěčnil vynikajícími ilustracemi Adolf Born.
Další tvůrci moderní pohádky: František Nepil, Eduard Petiška – Staré řecké báje a pověsti, Jan Drda – Hrátky s čerty, Bohumil Říha – Honzíkova cesta.
V sedmdesátých letech se rozvíjí povídková tvorba pro
mládež, která popisuje především příběhy dospívajících dětí, jejich vnitřní
život, pocity, časté téma je konfrontace světa dospělých a světa dětí.
K tomuto typu literatury se přidává také próza pro dívky.
K jejím zástupkyním patří tvorba Heleny Šmahelové – Velké trápení; dalším
příkladem je próza Stanislava Rudolfa – Metráček.
V devadesátých letech se dívčí próza mění a dominují
především témata milostného dospívání, tato literatura je podle kritiků spíše
jednoduchá, nenáročná a často lacině sentimentální, přesto u mladých dívek
oblíbená. K autorkám této prózy patří především Eva Bernardinová, Lenka
LanczovḠlépe bývají kritiky hodnoceny Jana Moravcová, Hana
Bořkovcová.
Dobrodružná próza byla v padesátých letech
omezována komunistickým pojetím kultury, díla Jaroslava Foglara a Otokara Batličky (jeho
dobrodružné knihy s exotických krajů vycházejí znovu v devadesátých
letech) mohla vycházet až v šedesátých letech a po té až po pádu
komunismu. Bez omezení naopak vycházela tvorba Františka Běhounka, Edurda
Petišky. K oblíbeným knihám patří také úprava klasické robinsonády
v podání J. Plevy – Robinson Crusoe.
Dětské knihy s přírodní tématikou vytvořili především
Milena Lukešová a Daisy Mrázková.
Poezie pro děti má v 2. polovině 20. století řadu kvalitních zástupců. K jednoznačně nejúspěšnějším patří kvalitní tvorba Františka Hrubína – jeho tvorba se opírá především o říkadla a navazuje také na tradiční podobu lidové poezie. Hrubín se dokáže dívat na svět očima dítěte, k poválečné tvorbě patří sbírky: Paleček, Kuřátko v obilí – velmi melodická a rytmická poezie. Ke kvalitním zástupcům poezie pro děti patří v padesátých letech také Jaroslav Seifert – Maminka, Šel malíř chudě do světa, básnické vyprávění Koulelo se, koulelo.
Nové pojetí poezie pro děti přinesla tvorba Josefa Kainara – Nevídáno – neslýcháno, sbírka, ve které autor použil slovní hříčky, obrazotvornost a hravý přístup.
Ke Kainarově moderní poezii pro děti se přidal také talentovaný textař písní a básník Pavel Šrut – Petrklíče a petrklíčky, Motýlek do tanečních, od sedmdesátých let nesměl s politických důvodů publikovat.
K dalším experimentátorům v oblasti dětské poezie se zařadili originálními básnickými postupy dvojice Josef Hiršal a Bohumila Grögerová – Co se slovy všechno poví.
Dalším posunem poezie pro děti v sedmdesátých
a osmdesátých letech byla tvorba Jana Vodňanského, autora humorně
laděné sbírky Šlo povidlo na vandr.
K nejúspěšnějším autorům patří v tomto období Jiří
Žáček, který pracuje především s humorem a jemnou ironií, vtipná
poezie s charakterem jazykových hříček: Kdo si se mnou bude hrát, Aprílový slabikář.
Ke klasikům poezie pro děti, který nemohl volně
publikovat, patřil od osmdesátých let Jan Skácel. Jeho tvorba má
tradičnější charakter a vychází z tradic lidové poezie, do nich ale Skácel
vnáší vlastní jazykové mistrovství a jazykové hříčky: Uspávanky, Proč
ten ptáček z větve nespadne.
Světová
literatura pro děti a mládež
(vybrané osobnosti)
Tvorba pro dětského čtenáře se také ve světové literatuře rozvíjí postupně. V 19. století se prosadili především autoři pohádek a později také autoři dobrodružné prózy.
Světového ohlasu (vliv také na českou literaturu, např. K. J. Erben) dosáhli romantičtí sběratelé německé lidové slovesnosti bratři Grimmové. Okamžitou popularitu si získali také originální autorské pohádky dánského prozaika Hanse Christiana Andersena – Malá mořská víla, Sněhová královna.
Mezi zástupce dobrodružné literatury 19. století patří
romány Alexandra Dumase – Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo.
Celosvětově populární byly robinsonády, které různým způsobem navazují na dílo mnohem staršího anglického romanopisce z 18. století Daniela Defoea.
Četných zpracování se dočkal také slavný realistický román amerického autora Hermana Melvillea – Bílá velryba (Moby Dick).
K dalším zástupcům dobrodružné americké literatury patří Jack London, dobrodruh, účastník tzv. „zlaté horečky“ na Aljašce: Bílý tesák, Martin Eden.
Jedinečná je tvorba anglické romanopisce Rudyarda Kiplinga, v jeho povídkách ožívají zvířecí hrdinové a také legendární postava chlapce vychovaného vlčí smečkou – Mauglí (Knihy džunglí). K dalším úspěšným anglickým romanopiscům v oblasti dobrodružné literatury se zařadil R. L. Stevenson – Ostrov pokladů (autor románu Podivuhodný případ dr. Jekylla a pana Hyda).
Jiným typem románu pro dětského čtenáře jsou romány s dětskými hrdiny. K nejslavnějším patří román anglického romanopisce Charlese Dickense – Oliver Twist. Neméně populárním je také tvorba amerického dobrodruha a samouka Marka Twaina, jehož knihy inspirovaly osobní zážitky ze života u Mississippi: Dobrodružství Toma Sawyera, Dobrodružství Huckleberryho Finna.
Tvůrcem dobrodružného a vědeckofantastického románu byl legendární Jules Verne (letos si svět připomněl jeho sté výročí úmrtí), autor, který se stal vizionářem, v jeho knihách najdeme vynálezy, které se teprve ve dvacátém století staly skutečností (ponorka, satelit, raketa…): Dvacet tisíc mil pod mořem, Pět neděl v balónu, Dva roky prázdnin, Patnáctiletý kapitán, tyto knihy nesměly chybět v žádné z klukovských knihoven.
Populárními se staly autoři tzv. indiánek, romány
inspirované indiánskými válkami a dobýváním divokého západu. Mezi americkými
autory se proslavil James Fenimor Cooper s románem Poslední Mohykán
Karel May, německý romanopisec, osobně nikdy Ameriku nenavštívil, přesto se stal zřejmě nejpopulárnějším autorem indiánek – Vinetou a Old Shatterhand, Petrolejový princ.
Vážnějším pojetím literatury o osudech severoamerických Indiánů se zapsal do dějin literatury americký romanopisec Forestr Carter – Odvedu vád do Sierry Madre (s ústředním hrdinou, nezdolným náčelníkem Apačů Geronimem, jeho legenda se stala podkladem pro vznik literární postavy Vinetoua v románech Karla Maye).
Moderní próza pro děti je zastoupena literaturou, která výrazně
pracuje s fantazií a prolíná pohádkový svět s s představami a
realitou. K neznámějším dílům moderní prózy pro děti patří kniha
anglického autora A. A. Milneho - Medvídek Pú; Alenka v říši
divů anglického autora Lewise
Carrolla; Pipi dlouhá punčocha, Děti z Bullerbynu - švédské autorky Astrid Lindgrenové (český
překlad ilustrovala světově uznávaná kreslířka dětských knih Helena
Zmatlíková), Malý princ – próza francouzského spisovatele a letce,
který zahynul za 2. světové války, Antoine de Saint-Exupéry.
Žánr fantastické literatury určené také pro dětského čtenáře má zastoupení především v jihoafrickém spisovateli J. R. R. Tolkienovi – Hobit, trilogi Pán prstenů.
V posledních letech získalo obrovskou popularitu (také díky filmovému zpracování) dílo americké autorky J. K. Rowllingové – Harry Potter (několikadílné pokračování příběhů o mladém čaroději).
K sci-fi literatuře pro mládež můžeme zařadit také knihy klasiků tohoto žánru – Atrhur C. Clark – 2001 Vesmírná odyssea. V polské literatuře je výraznou osobností žánru sci-fi Andrzej Sapkowski – Zaklínač (v České televizi byl uveden jako seriál polských filmařů).