Něco pro kolegy
Při vyučování na střední škole jsem nabyl přesvědčení, že dnešní tělesná výchova trpí problémem malé motivace žáků. Někteří žáci necvičí, a když ano, tak s nepříliš velkou chutí. Sportovní hry jsou sice poměrně oblíbené, ale nedostatečné herní dovednosti mohou některé žáky demotivovat, což je patrné zejména dívek. Volejbal, basketbal nebo jiné pohybové hry jsou často v některých třídách nepoužitelné, protože žáci nemají srovnatelné herní dovednosti. Je běžné, že ve třídě jsou dvě skupiny žáků. Někteří relativně dobře zvládají herní činnosti, ostatní nikoliv. Ti druzí nechtějí být srovnáváni s dovednějšími a sportovní hry nechtějí hrát. Je samozřejmě na učiteli, aby vhodnou organizací výuky zaujal obě skupiny tak, aby „začínající“ žáci zvládli základní herní činnosti a „pokročilí“ se během hodin nenudili.
Právě tyto problémy mě přivedly na myšlenku vytvořit novou pohybovou hru založenou pouze na velmi jednoduchých herních činnostech. Omezil jsem se v podstatě pouze na tři: přihrávání, uvolňování bez míče a střelbu na branku. Pohybovou hru jsem pracovně nazval Standball a její pravidla jsou kombinací pravidel házené, korfbalu, basketbalu. Je velmi jednoduché ji přizpůsobit úrovni hráčů pouhou změnou některých parametrů.
Základní pravidla
Cílem každého mužstva je dát gól, neboli dopravit míč do branky soupeře. Vítězem se stává družstvo, které dosáhne vyššího počtu gólů na konci hrací doby. V případě shody počtu gólů následují po skončení hrací doby tři trestné hody (případně další).
Hru hrají dvě družstva o stejném počtu hráčů (vhodný je počet 3-5). Mohou hrát i smíšená družstva, počet dívek musí být u obou družstev stejný. Je zakázáno, aby chlapec bránil dívku a naopak. Bránit se tedy mohou pouze hráči stejného pohlaví (viz. pravidlo korfbalu). Hraje se bez brankáře.
Používá se volejbalový míč. Branky jsou florbalové a jejich dolní část je částečně zakryta (lze měnit dle úrovně hráčů). Zakrýt část branky je možné v podstatě čímkoliv. Z vlastní zkušenosti však navrhuji dvě možné varianty. Pro zpomalení průběhu utkání doporučuji žíněnky. Míč se neodráží a bránící družstvo jej snadněji získává. Naopak pro zrychlení průběhu je vhodná švédská bedna. Je zde možnost častější dorážky. Záleží však na materiálních podmínkách každé školy. Uchycení žíněnky je obtížné. U nás to realizujeme opřením žíněnky o branku, případně uchycením pomocí provázků. Rozměry zábrany by měly být takové, aby branka byla zakryta po celé šíři. Nemělo by se tedy stát, že kutálející míč projde do branky. Žíněnka může přesahovat šíři branky. Hraje se bez brankáře.
Hrací doba je rozdělena na třetiny po 10 minutách (lze měnit podle věku a výkonnosti). Utkání začíná rozskokem dvou hráčů (viz. pravidlo basketbalu). Míč se smí házet, přihrávat, odrážet od země, kutálet, s míčem se nesmí běhat či driblovat (viz. pravidlo korfbalu). Je zakázáno hrát nohou. Běžet může hráč pouze v případě, že nedrží míč. Hráč, který má v držení míč, může dělat pouze úkroky jednou nohou na místě, druhá noha musí být neustále v kontaktu s podlahou (viz. pravidlo basketbalu). Míč se tedy pohybuje vpřed či vzad pouze přihráváním, případně střelou na bránu. Hráčům bez míče nesmí být úmyslně bráněno v jejich pohybu. Hráče s míčem je zakázáno bránit kontaktním způsobem, nelze tedy násilně odebírat míč (viz. pravidlo korfbalu). Bránícím hráčům je povoleno blokovat střelu či přihrávku, nohy bránícího hráče však musí být přibližně
Hřiště má obdélníkový tvar s rovným tvrdým povrchem o rozměrech jsou 26x14 metrů, které se mohou podle potřeby upravovat. Je rozděleno půlící čárou. Z útočné poloviny nelze přihrávat zpět do obrané. V případě, že míč kdekoliv opustí hřiště (narazí na stěnu), vhazuje ze zámezí druhé družstvo z prostoru u půlící čáry. Z autu nelze dát gól. Na každé straně hřiště je branka a brankoviště, do kterého je bránícím i útočícím hráčům vstup zakázán. Výjimkou je situace, kdy se po střele na branku míč od ní odrazí. V tom případě může do brankoviště vstoupit jeden z bránících hráčů a zmocnit se míče. Z brankoviště nelze vstřelit gól. Útočící hráči mohou míč odražený od branky získat jen v případě, když se míč dostane mimo brankoviště. Po obdržení gólu družstvo rozehrává z brankoviště. Hráč musí rozehrát na své obranné polovině. Střílet na branku a bránit útočícího soupeře je povoleno na celé hrací ploše (s výjimkou brankoviště). Obtížnost Stanballu lze jednoduše měnit dvěma způsoby: změnou velikosti zakrytí branky nebo změnou velikosti brankoviště.
Časové limity
Útočící družstvo musí v limitu 30 sekund vystřelit na branku. Pokud tak neučiní, míč získává soupeř. Vhazování míče z autu nebo brankoviště musí být provedeno do 8 sekund. Hráč smí držet míč nejdéle 8 s, pak musí buď přihrát nebo vystřelit.
Tresty za přestupky proti pravidlům:
- běh s míčem – ztráta míče
- dotyk míče nohou nebo úder míče pěstí - ztráta míče
- předávka míče spoluhráči - ztráta míče
- vstřelit gól z brankoviště a autu - ztráta míče
- nesplnění časového limitu - ztráta míče
- přešlap útočícího hráče bránící čáry – trest: ztráta míče
- špatná rozehrávka – ztráta míče
- přihrávka zpět přes půlící čáru - ztráta míče
- vyrážet nebo tahat míč ze soupeřových rukou, pokud má míč plně pod kontrolou - faul
- strkat, držet nebo zadržovat soupeře - faul
- hrát jakkoli nebezpečně - faul
Doplňující pravidla
Při současném výskoku dvou hráčů na míč, je nutné aby výskok obou hráčů směřoval vertikálně vzhůru. Je povoleno přihrávat a střílet z výskoku. Gól platí i v případě, že míč se před dopadem do branky dotkne země. Hráč nemůže míč vyhodit a sám pro něj doběhnout či doskočit.
Tato pravidla se vyvíjela do současné podoby delší dobu. Čerpal jsem z připomínek žáků i kolegů. Stanball má podle mých zkušeností i ohlasů kolegů u žáků úspěch. Řada z těch, kteří se obtížně zapojovali do sportovních her se jej ráda zúčastňuje.