Pavel Nedvěd
Pavel Nedvěd se narodil 30. srpna 1972 v Chebu. Dětství strávil v blízké vesnici Skalná, juniorský fotbal okusil ve Škodě Plzeň pod vedením kouče Josefa Žaloudka. Ještě dnes kapitán české reprezentace tvrdí, že lepšího trenéra v životě nepoznal.
Už když v roce 1991 odchází na vojnu do týmu Dukla Praha, projevuje o jeho služby zájem vedení sousední Sparty. Navzdory strachu otce Václava, "aby se mu syn ve velkém městě nezkazil," obléká v sezóně 1992/3 poprvé rudý dres a podílí se na ligových triumfech v letech 1992-5. Zpočátku jej trenéři staví na hrot útoku, postupně se však Nedvěd vypracuje v elitního záložníka české ligy.
Své kvality začíná potvrzovat i v reprezentaci, kterou vede Dušan Uhrin. Blíží se mistrovství Evropy v Anglii a tehdy čtyřiadvacetiletý fotbalista již má pevné místo v sestavě národního týmu. Ještě před odletem na Britské ostrovy vsítí za Spartu čtrnáct branek ve 30 ligových zápasech a stává se nejúspěšnějším střelcem ligy. Skvělou sezónu zakončuje triumfem na šampionátu, kde spolu se spoluhráči získává stříbrné medaile. 
Díky brance, kterou na šampionátu vystavil stop Italům, se jeho jméno začíná skloňovat i na Apeninském poloostrově. Největší zájem o jeho služby projevují římské Lazio, které vede "angelo boemo" (Andělský Čech) Zdeněk Zeman, a také nizozemský PSV Eindhoven.
Vítězství v souboji o českého mladíka může nakonec slavit Lazio, jehož bleděmodrý dres Nedvěd obléká již v létě. První italská slůvka se učí tzv. "lístkovou metodou" (na kouscích papíru jsou napsány italské výrazy), kterou praktikuje jeho velký kamarád a synovec trenéra Zemana Zdeněk Šesták.
V Laziu stráví Nedvěd celkem pět sezón, během nichž si získává respekt a sympatie fanoušků i odborníků. Spoluhráči v Laziu jej přezdívají "Duracell" pro nevyčerpatelnou fyzickou kondici, další přezdívku "Canon" je odvozeno od dělových ran, jimiž ničí naděje soupeřů na dobrý výsledek. Nedvěd vítězí v anketě Nejlepší cizinec Serie A, týmu pomáhá k celé řadě triumfů: mistrovský titul (Scudetto) v roce 1998, vítězství v Coppa Italia v letech 1997-8, třikrát zisk italského Superpoháru (1998-2000).
Stává se také historicky posledním střelcem zaniklého Poháru vítězů pohárů, když ve finále 1999 volejem rozhoduje o finálovém vítězství nad španělskou Mallorkou. Jeho úspěchy na mezinárodní scéně oceňuje tuzemská novinářská obec tím, že jej v letech 1998, 2000 a 2001 vyhlašuje nejlepším fotbalistou České republiky.
Po nepříliš vydařeném vystoupení na EURO 2000 končí s reprezentační kariérou dlouholetý kapitán Jiří Němec. Trenér Jozef Chovanec řeší těžký úkol, koho pověřit vedením týmu, složeného z výborných individualit, ovšem postrádajícího skutečného vůdce. Volba nakonec padne na Nedvěda, který si vzdory počátečním nezdarům (výbuchy hněvu na trávníku či rozhodnutí nemluvit s novináři před barážovým utkáním s Belgií) tuto funkci udrží.
Ohromné zklamání z nevydařené kvalifikace překonává Nedvěd již brzy v novém týmu. V létě 2002 přestupuje za 40 miliónů dolarů do Juventusu Turín, čímž se stává nejdražším českým fotbalistou v historii. Na svůj velký přestup čekal dlouho, vždyť předtím odmítl nabídky Atlétika Madrid, Manchesteru United... Čas ovšem ukáže, že se rozhodl správně. Také v jedenáctce trenéra Lippiho se totiž stává ústřední postavou, od níž se odvíjí výkon celého týmu. Loni pomohl "Staré dámě" k zisku Scudetta, v té letošní má na svém kontě již osm branek.
Pavel Nedvěd je ženatý, s manželkou Ivanou má dceru Ivanu a syna Pavla.
