Tomáš Rosický
Psal se rok 1980 v Praze, kdy se poprvé otevřela očka roztomilého miminka Tomáše Rosického, kterému by mohl kdekdo závidět. Do vínku totiž dostal pořádnou porci talentu a dokázal ho také patřičně využít. V té době sice ještě nikdo netušil, že se z něj vyklube největší talent české kopané, ale už tehdy byla jeho cesta jasně nalajnovaná. Táta válel dlouhá léta fotbal za pražskou Spartu, mamka hrávala aktivně stolní tenis a její bratr Miloš Beznoska působil také v mistrovské Spartě. Od něj dostal Tomáš jako předtím brácha darem balón, na který dědeček dopsal veršované přání: „Tomášku! Já ti přeju v tuto chvíli, abys byl vždy plný síly. Neb celý svět ví dozajista, že narodil se fotbalista. Sportem zdraví utužuj, své rodiče nesužuj. Buď vždy rovný, čestný chlap, ať tě má vždy každý rád!“ Už od útlého dětství to měl v genech a jeho rodiče mu vytvořili dobré zázemí, bez kterého se neobejde žádný cílevědomý sportovec.
Tomáš Rosický vyrůstal v Praze na Proseku, kde také chodil do základní školy. Byl neuvěřitelně živé, všestranné a sportovně nadané dítě, které bez balónu neudělalo ani krok. Fotbal začal hrát už v šesti letech společně s o tři roky starším bráchou za pražské Kompresory (dnes Dropa Střížkov), které byli pár kroků od jejich panelového bytu. Na hřiště se však dostával mezi kluky, kteří byli starší spíše výjimečně. „Tomáš za námi nijak nezaostával, ale rozhodnutí trenérů se nikdo nemohl divit. V naší kategorii už občas hrávali pořádní halamové, o dvě hlavy vyšší než brácha. Nedovedu si představit, co by se dělo, kdyby na něho některý z takových pořízků spadl. To by z jednoho malého Tomáška udělal tři ještě menší,“ líčí starší bratr Jiří.
Rok 1987 se stal asi nejdůležitějším momentem Tomášovi kariéry. Na začátku nové sezóny totiž přestoupil do slavného klubu Sparta Praha a jako vždy následoval staršího bráchu Jirku, o kterého měli letenští funkcionáři eminentní zájem. Tomáš byl k němu tak trochu přibalen. Tentokrát začal hrát s kluky o rok staršími, než byl on sám. Tehdy žáky trénoval Jan Hroneš a nemohl si vynachválit duo Tomáš Rosický – Lukáš Zelenka (dnes hráč tureckého Vestelu Manisaspor). Na tyhle dva šikovné kluky se chodili dívat i hráči sparťanského áčka, poté co se na Letné rozneslo, jaké tam mají šikuly. Sparta vyhrávala co se dalo a jinak tomu nebylo ani v každoročních zahraničních výpravách. Za zmínku stojí významný turnaj ve Walesu roku 1993, který se Tomášovi víc než vydařil. S devíti brankami byl vyhlášen nejlepším střelcem turnaje a zároveň přebral cenu za nejlepšího hráče. Další rok letěl na prestižní turnaj do amerického Dallasu, kde se sjelo 132 mužstev z celého světa. Sparťanští žáci s velkou slávou celý turnaj vyhráli a přivezli si domů zlaté medaile. Tím Tomáš ukončil jednu úspěšnou etapu a přešel do dorostenecké kategorie.
V necelých patnácti Rosický podepsal smlouvu s manažerem Pavlem Paskou. „Tomáše nešlo na hřišti přehlédnout. Dlouhé trenýrky mu sice na hubené postavě plápolaly, ale hned mě zaujal a rozhodl jsem se s ním spolupracovat,“ řekl tehdy Paska. Nezapomnělo se na něj ani v české reprezentaci. Byl pravidelně zván a prošel všemi reprezentačními výběry.
Zanedlouho roku 1996 se nedařilo podle představ ligovému staršímu A-dorostu, a tak si trenér Miroslav Šafařík vytáhl Tomáše k sobě a to byl další velký skok v jeho kariéře, teď už mezi osmnáctileté. Tehdy mu nebylo ještě ani šestnáct, ale prosadil se a nakonec slavil s dorostem mistrovský titul. Spokojený Šafařík celou záležitost komentoval: „V patnácti letech jsem ho nechal řídit hru A-dorostu, který pak s náskokem vyhrál ligu. Kluci o tři roky starší se jeho taktovce podvolili, protože viděli, že z toho sami těží.“ Po sezóně odešel Šafařík do Teplic a dorost převzal trenér František Kopač, u kterého Tomáš moc dlouho nepobyl.
Skvělými výkony v dorostu se totiž v necelých sedmnácti prokousal do širšího kádru sparťanského áčka dospělých, ale po Josefu Chovancovi převzal mužstvo trenér Zdeněk Ščasný a další pozvánka na trénink nepřicházela. Ovšem nastálo přešel do třetiligové rezervy. Všechno se zlomilo na podzim roku 1998, kdy Tomáše nechal Ščasný absolvovat v prvním týmu kompletní přípravu. Zápasovou premiéru si odbyl 13. dubna 1999 v poháru proti Brnu v základní sestavě a tím se definitivně dostal do profesionálního fotbalu. Zpočátku to měl velmi těžké. Místo toho, aby se soustředil jen na fotbal, musel se také připravovat k maturitě na střední soukromé škole na Proseku. Jelikož skloubit fotbal se školou bylo prakticky nemožné, proto bylo Tomášovi umožněno studium podle individuálního studijního plánu a ve škole ho tak vídali spíše jen výjimečně. I přesto si však v nabitém kádru trenéra Ščasného vybojoval důvěru a hned slavil svůj první titul mezi dospělými. Tím se mu povedl stejný kousek jako jeho tátovi, který se Spartou získal také mistrovský titul v osmnácti letech.
Sezóna 1999/2000 byla pro Tomáše Rosického přímo pohádkovým snem, po kterém snad touží každý malý fotbalista, ale bylo za tím hodně trpělivosti a spousta dřiny. V letní přípravě na Spartě proběhly různé změny a jednou z nich bylo povolání trenéra Ivana Haška. Zpočátku sice dával příležitost jiným, ale v duelu proti Teplicím dostal Tomáš konečně zaslouženou šanci, kterou chytl pořádně za pačesy a od té doby se natrvalo zabydlel v základní sestavě. Pod jeho taktovkou se začalo konečně vyhrávat a někdy výsledky končívaly i sedmigólovým nášupem do sítě soupeře. Bulváry pěly chválou na adresu Rosického, který brzy zaznamenal svou první ligovou trefu. „Teprve osmnáctiletý záložník konečně rozhýbal hru Sparty. Jeho průniky středem hřiště přes tři hráče nemají v naší lize obdoby,“ popisoval vášnivě magazín Sport. Spartě se dařilo nejen v domácí soutěži. Úspěšně si také poradila se soupeři v základní skupině Ligy mistrů, a tak největší talent českého fotbalu mohl získávat další zkušenosti v těžkých evropských pohárech, kde odehrál utkání například s Barcelonou či Portem. Letenští ukončili úspěšný rok v druhé části milionářské soutěže. Nicméně velký náskok v domácí soutěži si bez problémů pohlídali a Tomáš, tak slavil svůj druhý ligový titul. V nabitém programu zvládl ještě maturitu a mohl se konečně naplno věnovat jen fotbalu.
V roce 2000 Tomáš začal sezónu ještě v kádru Sparty Praha, která znovu vyhrávala zápas za zápasem a na čele ligové tabulky si vytvořila dostatečný náskok. Velkou zásluhu na tom měl právě Tomáš Rosický, kolem kterého se strhla velká přestupová tahanice a mezi největší zájemce vedle Dortmundu se zařadili ještě Bayern Mnichov, FC Barcelona, Arsenal FC, Inter Milán, FC Liverpool a Paris St. German. Nakonec se Rosický upsal Borussii Dortmund za bezmála půl miliardy korun a tím se stal nedražším hráčem německé nejvyšší soutěže. Vestfálskému velkoklubu se vynaložená investice ihned začala vyplácet. I přes počáteční nedůvěru zejména německých fanoušků se Tomáš převedl ve skvělém světle. Prokázal svůj nesporný talent a Borussia začala kráčet od výhry k výhře. V rozjeté sezóně to však stačilo pouze na třetí místo, kterým se Dortmund probojoval do Ligy mistrů. Už půl roku byl Tomáš v Dortmundu, ale na Spartě se na jeho podíl na titulu nezapomnělo, a tak slavil svůj třetí titul v kariéře.
Špílmachr Dortmundu střádal reprezentační minuty sice pomalu, ale hned v létě se nečekaně objevil v nominaci na Euro 2000. Na šampionátu si nevedl zle a posbíral v něm další cenné zkušenosti. Bohužel se našemu národnímu týmu nepoštěstilo a nešťastnými porážkami s Holandskem a Francií v základní skupině se předčasně letělo domů.
V letní přestávce posílil vestfálský klub český reprezentant Jan Koller a brazilský bombarďák Marcio Amoroso. Vstup do nové sezóny 2001/2002 vyšel žlutočerným náramně. Hned od prvního kola se usídlili na špici tabulky a diktovali tempo bundesligy. Hlavním strůjcem úspěchu byl znovu „Malý Mozart“, který zářil nevídaným způsobem a hned po něm začal znovu pošilhávat Inter Milán, který nabízel astronomických sto milionů marek. Jenže Borussia dala případným zájemcům jasný vzkaz: „Rosický je momentálně neprodejný.“ Dortmund si náskok na čele tabulky až do posledního kola pohlídal, a tak Tomáš Rosický s Janem Kollerem slavili svůj první titul v bundeslize a spravili si alespoň částečně chuť z finálového duelu poháru UEFA proti Feyenoordu Rotterdam, který smolně Borussia prohrála.
Mistr bundesligy si tak zajistil přímou účast v Lize mistrů pro novou sezónu 2002/2003, v které němečtí šampióni narazili na kanonýry z Arsenalu. Borussia senzačně postoupila do druhé části i díky výborným výkonům a brankám Rosického. Hned záhy přilétla další nabídka z jiné dimenze. Španělská Barcelona nabízela Dortmundu za služby „Malého Mozarta“ neuvěřitelné dvě miliardy korun a to už byla suma, za kterou přestupují opravdové hvězdy. V lize se Dortmundu dařilo podstatně hůře, ale udržel se na třetím místě, které zaručovalo předkolo Ligy mistrů.
Další roky se nesly ve znamení zadlužené a zdecimované Borussie Dortmund, která se ocitla na pokraji krachu a zastavila Tomášovi Rosickému přestupní práva k jeho případnému odchodu. Od té doby se na Vestfálském stadionu neustále spekulovalo o Tomášově odchodu do jednoho z nejlepších evropských velkoklubů. Mluvilo se o velkém zájmu Realu Madrid a Chelsey, ale vždy to končilo hádkou o penězích. „Přestup? Složitá věc…,“ komentoval manažer Pavel Paska. A tak si česká dvojička ve službách Borussie Dortmund zpříjemňovala chvíle v národním týmu, který převzal po neúspěšné baráži o MS 2002 trenér Karel Brückner a pod jeho vedením se český fotbal dostal znovu na výsluní. Úspěšné kvalifikace a důležité výhry s nejlepšími evropskými mužstvy posunuly českou reprezentaci na druhé místo žebříčku FIFA. Stali jsme se obávaným soupeřem a Rosický se zařadil po boku Pavla Nedvěda k hlavním tahounům mužstva k němuž všichni vzhlíží s respektem. První velký úspěch mohl přijít už na Euru 2004 v Portugalsku. Brücknerův výběr byl zařazen mezi žhavé kandidáty na zisk Evropských šampiónů. Naši reprezentanti předváděli nejlepší fotbal na celém turnaji a zdálo se, že vysněnému postupu do finále už nemůže nic zabránit, ale opak byl pravdou. Bohužel v semifinálovém duelu s výběrem Řecka spělo utkání do prodloužení a v něm se z ojedinělé šance před Petrem Čechem trefil Dellas a poslal naše domů.
V současné době píše Rosický své fotbalové symfonie za slavný anglický klub Arsenal FC, do kterého přestoupil za necelých čtyři sta milionů korun z Borussie Dortmund. Stal se také kapitánem českého národního týmu po neúspěšném vystoupení na MS 2006 v Německu. Zatím je svobodný a bezdětný, ale již několik let chodí s půvabnou přítelkyní Radkou Kocurovou a milují se.
Tím ovšem Tomášova kariéra zdaleka nekončí. Dnes patří mezi nejlepší záložníky světa a má před sebou ještě velkou budoucnost. O perspektivního tahouna Arsenalu a české reprezentace se momentálně znovu zajímá Inter Milán, jenže londýnský klenot nebude jen tak k mání. Jeho cena je podle slov trenéra Arséna Wengera nevyčíslitelná…
