Zajímavosti ze světa
Pokud vás sleduje odstřelovač, máte jen 5% šanci na přežití!
Sniper - snipe - znamená anglicky sluka. Malý ptáček, který je pořád ve střehu a při letu provádí excelentní změny směru. Kdo dokázal ulovit sluku, dokázal ulovit cokoli jiného a byl velmi vážený ve společnosti.
Sejmi ho na dálku
Na rozvoji řemesla „ostřelování lidí na dálku“ se výrazně podepsal Leonardo da Vinci. Skvělý střelec, který vynalezl několik úprav pušek a experimentoval s prvními optikami, v roce 1520 při obléhání Florencie dokázal zasáhnout nepřátelské vojáky na vzdálenost 300 metrů vlastnoručně vyrobenou zbraní. Větší nasazení sólo střelců na likvidaci protivníka se objevilo při americké válce za nezávislost.
Tehdy proti řadám tupě postupujích Britů nasadili kolonisté lovce kožešin. Nejzásadnějším tahem velitelů ale bylo nasazování ostřelovačů jako likvidátorů vysokých důstojníků. Proslulého admirála Nelsona zabil jedním výstřelem voják z francouzské lodi Redoutable.
Ještě zásadnější byla rána jižanského ostřelovače ve válce Severu proti Jihu, který 1. července 1863 přímo na bojišti zabil u Gettysburgu generálmajora Johna F. Reynoldse, nejvyššího důstojníka Unie. Jeho smrt přivodila pád města. Jižani byli vůbec specialisté na „popravy“ vysokých generálů Unie. Jednou ranou skolili generála Lytla a vojáky pod velením generála Sedgwicka přesnou ranou do jeho hlavy přesvědčili, že 730 metrů pro ně není žádná vzdálenost.
Bílá smrt
První světová válka byla pro rozvoj ostřelovačského umění rozhodující. Přestože existovaly sekačky na lidi - kulomety, taktika ostřelovat důstojníky se pořád vyplácela. V té době a také z dnešního pohledu byl ale absolutní špičkou v umění „sejmi ho na dálku“ Fin Simo Häyhä přezdívaný „Bílá smrt“.
Během Zimní války, kdy Rusové napadli Finsko, přesněji od listopadu roku 1939 do března 1940, zklikvidoval 505 rudoarmějců. Lovec Rusů popravoval vojáky na čtyřset- až šestisetmetrové vzdálenosti, mnohdy s puškou bez optického hledí. Na své úlovky číhal v teplotách od -10 do -40 °C. Vyřadilo ho z provozu až těžké zranění, když ho do obličeje trefil jeden z ruských ostřelovačů tříštivou kulkou.
Ještě před tím, než Fin upadl do kómatu, stihl nepřítele zastřelit. Útok přežil a zemřel až v roce 2001 přirozenou smrtí. Větší nasazení snajperů ale přišlo s první světovou válkou, a to hlavně na straně Německa. Střelci vybaveni kvalitními německými puškami se stejně dobrými optikami byli cenění v době, kdy se válka přesunula do zákopů.
Frajer Zajcev
Další éra ostřelovačů nastala ve druhé světové válce. Legendárním se stal souboj mezi uralským lovcem Slavou Zajcevem a německým majorem Koningsem, šéfem berlínské ostřelovačské školy. Zajcev, který u Stalingradu svými přesnými zásahy deptal německé jednotky, dlouho nemohl „Berlíňana“ dostat. Nakonec se ze souboje stala prestižní záležitost.
Souboj ostřelovačských superstar nakonec vyhrál Zajcev. Britové museli své snajpery nasadit jako odpověď na první útoky německých střelců v Africe. Také Američané se v Pacifiku potýkali s dobře vyzbrojenými japonskými střelci ukrytými v korunách stromů.
Jakmile Američani zjistili jejich pozici, snažili se vše rozstřílet hromadnou palbou kulometů. Tu přežil sice málokdo, ale Japonci byli velmi houževnatí. Jeden z amerických vojáků vzpomíná: „Bylo to malé údolí. Vynořil se první Japonec. Zastřelil jsem ho asi na 200 metrů, vzápětí tam přiběhl další. Taky jsem ho zastřelil. Vršili se na sebe, až jich bylo dvacet sedm. Pak už nepřišel žádný.“
Jsme všude
Ostřelovače neměli protivníci nikdy v lásce. Boj muže proti muži byl fér, průměrný voják měl soucit s průměrným vojákem na protější straně, ale ostřelovači byli považováni za vrahy. Proto i po druhé světové válce chtěla široká veřejnost jednotky snajperů rozpustit. Vojenští velitelé už si tak jistí nebyli.
Po porážce Francouzů v jihovýchodní Asii a válce na Korejském poloostrově začaly boje ve Vietnamu, kde si zásadní roli zahrály jednotky zvláštního určení - rangers, zelené barety, výsadková vojska a k nim neodmyslitelně patřící střelci specialisté - snajpeři. Legendou a následně armádním instruktorem amerických snajperů se stal Carlos Hathcock.
Z výcviku vylučoval agresivní vojáky. Podle něho ostřelovač pátrá po svých obětech a jeho způsob boje lze pokládat za chladnokrevné vraždění. Proto musí nést odpovědnost za jejich smrt. Ostřelovači se účastnili i ruské agrese v Afghánistánu nebo při bojích na Balkáně. V chorvatských i srbských řadách bojovalo dost žen ostřelovaček.
Ostřelovače používali Britové i IRA. Britové vyslali s úspěchem snajpery do války o Falklandy. Stejně tak tomu bylo a je na Kavkaze, v Čečensku. Američani nasadili střelce při misích v Somálsku i do války v Zálivu, kdy vyškolení snajpeři zabíjeli posádky obrněných transportérů. Ostřelovači nechyběli ani při útoku na Irák. Nově mají snajpeři uplatnění i u policie, kde slouží u městských zásahových jednotek.
Chcete přežít?
100% zásah
Střílí se na malý mozek člověka. To je nervové centrum o velikosti tenisového míčku. Když zasažený nikam neodlítne, nemáchá rukama a jen se sesune bezvládně k zemi, je to stoprocentně smrtelný zásah.
Stopy nejsou
Každá zbraň má charakteristickou stopu, a pokud se střela rozloží na fragmenty, lze částečně poznat, co to bylo za střelu, ale nikdo není schopen poznat, ze které zbraně byla vystřelena.
Daktyloskopické stopy jsou na běžné střele, ale pokud se střela doslova rozprskne, tak žádné stopy nenajdete. Policie na místě nenajde ani nábojnice. Pokud někdo střílí z poloautomatické zbraně, vytáhne je až doma.
Střely 5. nebo i 6. generace
Jsou střely, které se po nárazu rozsypou na prášek, pak jsou to technologie chráněné, u kterých se podepisuje mlčenlivost do tří generací. Základem je ale to, že existují střely nadzvukové a podzvukové. U nadzvukových slyšíte výstřel, a když kulka prosviští kolem vás, tak i hvizd.
Vesta?
Neprůstřelné vesty - tedy takzvaná balistická ochrana - fungují 100% jen do určité ráže. Proti pistolím, samopalům se bránit lze, ale proti novodobým střelám nikdy. I člověk, který má vestu, je po zásahu odhozen rázovou vlnou a je v šoku, takže potřebuje pomoc.
Choďte v tričku
Pokud vás bude chtít někdo oddělat, nemáte moc šancí. Podle specialistů můžete počítat se 14 dny sledování vašich zvyků a stereotypů. Pokud jde o zneškodnění člověka na 100 až 150 metrů, není na to potřeba žádných zvláštních kvalit.
Dnešní střelivo je už natolik výkonné, že stačí se pouze trefit a šance na přežití člověka na odstřel je asi 5%. Případnému štěstí můžete pomoct například tím, že budete chodit jen v tričku. Pokud byste nezemřeli šokem z nárazu, roztrhání, tak je lepší nemít v ráně chuchvalce nějakého oblečení.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~