Sukmisstři - Deloni 1. zápas
Sukmisstři vs Deloni : I Sukmisstři mají své dny
V semifinálovém klání TePlay-off jsme
zkřížili své klacky s Delony, populární to partičkou více či méně
obskurních postaviček srocených kolem dvou hlavních opor týmu – Davida Derky a
Dmitrije Uglanova, takto hráčů extraligového FBC Liberec. V minulosti jsme
se s tímto tradičním souborem písní a tanců setkali pouze jednou, to když
jsme je před dvěma lety v základní skupině smázli 12:1 a udělali tak první
krok k Harcovskému titulu. Ovšem jak jejich, tak především náš kádr doznal
od té doby značných změn, koneckonců v našem souboru našel útočiště i
jejich bývalý spolustolovník z knajpy U Hrocha Jan Zelený. Na marodce pro
tento zápas byl stále zraněný Bajglis a navíc trio mazáků Já, Suk a Izzi
sehrálo v dopoledních hodinách poměrně náročný florbalový turnaj trojic
(jak jsme dopadli je snad jasné), takže jsme se nenacházeli v úplně
optimálním fyzickém rozpoložení. No prostě byli jsme krapet rozmrdaný. Deloni
měli jasnou množstevní převahu jak na hřišti, tak i v hledišti, bohužel
opět víceméně poloprázdném.
Přes zmíněné indispozice jsme do zápasu vkročili
nadějně, již po několika desítkách sekund nastřelil Izzi míček před bránu a
Šimák pohotovou tečí potvrdil střeleckou formu a poslal naše barvy do vedení.
Kdyby mi v tu chvíli někdo řekl, že je to náš poslední gól v zápase,
poslal bych ho na vyšetření za docentem Chocholouškem…jenže chyba lávky !
Vedoucí gól sice potěšil, avšak že by nějak nakopnul náš výkon, to se nedalo
říct ani náhodou. Ba právě naopak, hladový a nadšeně hrající soupeř se do nás
s vervou pustil a celkem brzo srovnal skóre, Kebaba propálil Déra. A
začínalo se znovu. Dlužno podotknout, že naše ofenzivní hra byla ten večer
jalová a k nějakému skutečně nebezpečnému ohrožení soupeřovy branky jsme
se prakticky nedostali. V jediné Vážnější situaci v prvním poločase
se snad ocitl Zdeněk, ovšem v situaci dva na jednoho jeho projektil o
několik délkových jednotek minul branku bílých. A protože ani soupeři si až na
pár náznaků příliš gólem hrozících situací nevytvořili, šlo se přestávkově
odpočívat za stavu 1:1.
Druhá část se odvíjela v podobném duchu té
první, snad jen s tím rozdílem, že Deloni byli čím dál drzejší ve svých
dotěrných výpadech a před naší brankou tou občas pěkně vřelo. Zde je potřeba
smeknout šimák, teda širák, před ochráncem naší svatyně Kebabem, který snad
nasál (kromě kofoly v menze) ducha Dominika Haška ze čtvrtfinále
v Naganu a jal se zastavovat soupeřovy ataky v podobném stylu, jako
Dominátor onehdá útoky Američanů. Jakoby se talent a odvaha všech generací
prtských gólmanů na tento zápas vtělily právě do našeho Pavla, civilním
povoláním rockera jako řemen ! Za zmínku stojí zejména jeho svištící lapačka,
kterou vytlačil prakticky jistý gól někam nad břevno. Bohužel, kromě heroického
výkonu brankáře jsme toho divákům mnoho nenabídli. V druhé
patnáctiminutovce byla naše útočná vozba ještě ospalejší a uondanější a jediné
jakés takés nebezpečí pro soupeřovu branku znamenaly pokusy z dálky Zelího a
Zdeňka, ovšem to bylo na tým honosící se visačkou nejútočnějšího mančaftu
Harcovky žalostně málo. K dovršení všeho zmaru byl navíc zhruba dvě minuty
před koncem vyloučen Čéřa za podkopnutí soupeře u mantinelu a Delonům se
naskytla jedinečná příležitost urvat první vítězství v sérii pro sebe
v přesilové hře. Nastaly skutečně krušné chvilky, protože každá střela teď
mohla znamenat pohromu, a Deloni tedy několika zdatnými šutéry z dálky
disponují. Nakonec se jim však přes veškerou snahu míček do naší branky
dopravit nepodařilo, i když v několika momentech visel gól doslova na
zlatém vlásku Děda Vozáka. V podstatě ihned po skončení přesilovky zazněl
i závěrečný klakson celého zápasu a my jsme si zhluboka oddychli, protože
blamáž v podobě první porážky v sezóně byla velice, velice blízko.
Konečné skóre 1:1, to se nám v Harcovce ještě nestalo, ale všechno je jednou poprvé. Do odvety nám nezbývá, než zlepšit se úplně ve všem a ukázat, že se jednalo pouze o chvilkový výpadek formy. I když bojovně a chytře hrajícího soupeře rozhodně nehodláme podcenit. Koneckonců, motivace v podobě finále je více než dostačující…