Povídání na červenec 2023
Zajímavou historii i pověsti nemají jen staré hrady a zámky, případně skalní útvary či vzácná příroda, ale i mnohá místa v našem hlavním městě, v Praze. Tak třeba budova a i místo, kde stojí, Hlavní pošty v Praze.
Hlavní pošta v Praze je budova v Jindřišské ulici, kde sídlí pobočka České pošty Praha 1. Jde o rozsáhlou novorenesanční budovu postavenou v letech 1871–1874 a následně rozšiřovanou. V roce 1998 byla prohlášena za kulturní památku.
Místo, kde dnes stojí budova Hlavní české pošty, nebylo vždy zastavěno. Podle prvních zpráv se ve 14. století v místech, kde nyní stojí hlavní pošta v Praze, nacházela zahrada Angela z Florencie, který sloužil jako dvorní lékárník Karla IV. Po svém zakladateli nesla označení Andělská zahrada a existovala až do 70. let 19. století. V letech 1743 až 1782 tu existoval klášter řádu celestinek, jehož budovu s kaplí Zvěstování Panny Marie navrhl Kilián Ignác Dientzenhofer. Po zrušení kláštera v průběhu josefinských reforem v jeho budovách sídlil úřad a továrna na tabák. Od té doby se ve zdejších budovách odehrávaly prapodivné věci. Stavba kláštera i kaple byla proto zbořena v roce 1871, aby uvolnila místo chystané nové poště.
V roce 1871 začala výstavba třípatrové budovy s nižšími vedlejšími trakty. Základní stavba byla dokončena v roce 1874, ale už od roku 1873 v budově sídlila pošta Prahy 1 a další poštovní úřady. V dalších letech byla stavba rozšiřována. O plány na přestavbu a rozšíření budovy hlavní pošty v roce 1901 se částečně zasloužil poštovní architekt Friedrich Setz. V roce 1922 bylo přistavěno čtvrté patro. Přestavba plánovaná ve 30. letech a spočívající v masivním rozšíření budovy až na desetiposchoďový dům se nikdy neuskutečnila. Za Pražského povstání byla pošta místem tvrdých bojů, když se ji nacisté marně pokoušeli obsadit. Budova byla několikrát rekonstruována (na přelomu 40. a 50. let, v 60. letech a v 90. letech). Celková rekonstrukce budovy, která proběhla v letech 1996 až 1999, stála 682 milionů korun. Roku 1998 byla vyhlášena kulturní památkou.
Nyní čtyřpatrová budova byla postavena v novorenesančním slohu podle návrhu Antonína Brandnera stavitelem Janem Bělským.
Centrem je velká odbavovací hala s prosklenou střechou, původně dvůr k zajíždění poštovních vozů. O malířskou výzdobu se postaral Karel Vítězslav Mašek, který ve své tvorbě využil jak scény z dopravy a poštovnictví, tak množství botanických motivů, souvisejících s minulostí místa. Na ochozu ve dvoraně jsou historické fotografie zaměstnanců pošty a staré poštovní přihrádky.
Přes všechny peripetie, které si budova pošty v Jindřišské ulici od zrušení kláštera užila, aby se náležitě zmodernizovala, prapodivné jevy nezmizely. Spíše s každou přestavbou nabývaly na intenzitě. Vypráví se tu o bloudící bezhlavé jeptišce i o mnohých podobných zjeveních a nejstrašidelnější je pak pověst o velkém černém kocourovi (někteří lidé mluví o čertovi), který pronásleduje zlé lidi, hamižníky, lháře, nepoctivce, lidi lačné cizích peněz, defraudanty, lakotníky a vůbec lidi špatné. Poprvé se prý objevil v Panské ulici, která ústí do Jindřišské ulice téměř naproti poště, kde měl postihnout nepoctivého a závistivého sluhu, který se nakonec stal i vrahem malých dětí. Hned první noc ho však probudila podivná bolest na srdci. Otevřel oči a vykřikl strachem: na prsou mu stál veliký černý kocour a upíral na něj žluté, divoké oči. Sluha ho chtěl shodit na podlahu, kocour se mu vrhl do tváře a ošklivě ho poškrábal. S krvácejícími drápanci ve tváři vyskočil probuzený spáč z postele a chtěl kocoura vyhnat z domu, ten však zmizel. Nazítří se rozhodl, že další noc stráví raději u sousedů, a ještě před západem slunce zamkl byt i dům a vydal se na ulici. Sotva ušel několik kroků, zaslechl za sebou tiché zamňoukání, otočil se a strnul: kocour s naježeným hřbetem mu kráčel v patách. Vykřikl, ale než se vzpamatoval, měl kocoura na rameni a do tváře se mu znovu zaťaly ostré drápy. Kocour tak docela nepoctivce zničil, ale říkalo se, že ho odnesl do pekla, kde si vysloužil spravedlivý trest. Starému domu v Panské ulici se začalo říkat U Černého kocoura. Jenže kocour se začal zjevovat i v budovách bývalého kláštera a později i v budově nově postavené pošty. Lidé říkají, že až uslyšíte, vy nepoctivci, defraudanti a hamižníci, za sebou tiché zamňoukání, bude to to poslední, co na tomto světě uslyšíte. Černý kocour je tichá spravedlnost.
Já vím, pověsti jsou pověsti a pohádky zase pohádky, ale na každém šprochu bývá pravdy trochu!
Váš Václav Ziegler
