Archív Andělů bez hranic

Už od rána sedím zavřená v pokoji a nechce se mi jakkoli z něho hnout. Sice jsem tělem tady, ale myšlenkami naprosto opouštím tento svět. Dokonce ani nemám žádný vjem o čase a to je u mě vážně výjmečný stav. A ani nemám hlad.

Abyste chápali, já mám za normálních okolností hlad pořád. Většinou mám z nervů porouchaný žaludek, takže za den dokážu sešrotovat neuvěřitelný množství věcí. Ale dneska ne. Jsem mimo.

Vidím jiný svět. Svět, ve kterém každý člověk dovede volně vyjádřit své umělecké, vědecké, duchovní i léčitelské nadání. Vidím teleportační přístroje i brány mezi světy. Dokonce se mi i povedlo trošku nahlédnout do nějakého toho plánu na záchranu Země.

Vidím města, která jsou obklopena zelení. Vidím dokonce i města, která jsou ukryta na dně oceánů. V podmořských jeskyních mezi záhadnými houbami, které osvětluji temnotu jemnou růžovou a nazlátlou žáří.

Vidím města, která jako kapky rosy leží zaklíněná na vrcholcích ledových hor. Vypadají skutečně jako kulaté kapky, protože je skrývá kulovité ochranné pole a chrání je před mrazem.

Lidé chodí pestře oblečeni, každý má svůj způsob, jak přes vzory na oblečení vyjádřit své energie. Jinak je to však oblečení velmi pohodlné, skládající se z volných kalhot a široké pohodlné košile u mužů a z volných vzdušných šatů, nebo kalhotové sukně a stejné volné košile u žen.

Nepotřebují se malovat. Vše v sobě vidí uvnitř. Nepotřebují vše složitě vysvětlovat, protože se z více než poloviny dorozumívají telepaticky. Nestydí se ukazovat lidem, že vidí budoucnost. Tráví ve škole hodiny tím, že se soustřeďují a pokoušejí se meditovat. Učení probíhá jemně a pomalu. Nikomu není vnucováno učit se nesmyslně mnoho faktů na úkor jeho vlastního poznání, které cítí v srdci. Spíše jsou v tom podporováni.

Není zveličována otázka sexu. Když to prostě na mládež přijde, je ve škole určen předmět sexuologie, kde jsou poučeny o hygieně a důsledcích svého chování. Je dostatečný přísun ochrany a tak se mládež vybouří a ve věku, kdy se nacházejí na střední škole a začnou se u nich objevovat umělecké, či komplexní myšlení a vědecké sklony, případně jiné silné sklony, které vedou k vyjádření naší síly a kouzla v nás, se tyto můžou volně soustředit na své talenty. Začít je rozvíjet, hledat v nich duchovno a nabídnout je volně světu.

Stejně tak po vyšumění primárního sexuálního pudu se můžou ve vztazích více zabývat jejích duchovní stránkou, kamarádstvím, partnerstvím. Třeba vám to přijde hloupé, ale já ten svět zrovna vidím a ani nevím, proč je situován na Zemi.

Vidím také, že nikdo nemá potřebu hromadit majetek, či zavádět přebytečná zveličování v systému peněz. Jako kouzelníci jsou lidé schopni kvantově znásobit každý výrobek, který je potřeba, takže i z malé úrody se můžou všichni najíst a stačí vyrobit jen málo židlí a mnoho krát je jen za použití kouzelné síly či plazmatického paprsku nanásobit.

Tito lidé umějí z větší části levitovat, sami ale i s koštaty, koberečky i kouzelními deštníky. Předměty vlastně kouzelné nejsou. Kouzlo jim dodává ten člověk, který je má k použití. Nikdo nikomu nic nezávidí, protože jsme všichni stejní a každý má všeho dostatek. Nepotřebují ani nijak vylepšovat svoje těla. Jak jsem psala dříve, nošení pohodlného a vesele pestrého oblečení, přepásaného páskem z kamenů, dřeva či tajemných symbolů, které jim slouží k dobíjení své energie, bohatě stačí.

Jejich politické zřízení je prosté. Existuje řada senátů, vytvořených z řad starších mágů, duchovních mistrů a léčitelských velmistrů. Když je potřeba vyřešit závažnou otázku nového zákona, sejdou se tito na shromáždění zvaného parlament a za daný čas danou otázku vyřeší. Jinak není třeba jakéhokoli politického zřízení.

Kromě toho si pak národy můžou volit své formální vůdce, krále či presidenty a tito jsou oprávněni je presentovat před shromážděním senátu či parlamentu a svolávat komise k vyřešení méně závažných městských či kmenových přestupků. Přitom vůdce představuje jakéhosi nestraníka, který pouze řídí jednání komise zatím co problém řeší porota, zvolená náhodně z řad lidí. Toto probíhá, objevi-li se v městě nějaká stížnost z jakékoli oblasti života.

Soudní systém neexistuje, neboť není koho soudit a odsuzovat. Lidé chápou, že se spory řeší kompromisem, ne hledáním viníka. Policie jako taková není, jen obecná záchranářská služba, něco jako naši hasiči, či horská služba. Objevují se, aby pomohli při nehodách a náhodných neštěstích častých spíše pro děti, avšak nijak závažných.

A všude je spousta přírody. Kdykoli založí nové město, vždy se starají, aby tím posloužili nejenom sobě, ale také zvířatům a rostlinám planety Země. A tak i v těch nejnepřístupnějších hlubinách oceánů, hloubí mezi jednotlivými jeskyněmi, kde si založili města, další tunely a spojují své rybníčky a jezírky s rybníčky jiných měst. Tak se vytváří podzemní řeky a kanály, ve kterých žije mnoho ryb a jiných druhů a které volně plynou pod klenbou z růžovozlatých korálů, jednou do roka krásně květoucích žlatými svítícími květy tvaru orchideí.

Nepoužívají motorizovaná vozidla, nýbrž kulovitá nebo elipsovitá vznášela, které se můžou u lidí zabývajících se historií podobat třeba motorce, ale pořád se vznáší, nemají motor a nevypouštějí výfukové plyny. Tyto vznášedla se umí jak zanořovat do moře, tak i vyletávat do vesmíru a pomocí svých paprsků teleportovat lidi z povrchu planety. Jejich modifikovaná podoba se používá jako teleportační zařízení ve speciálních místnostech, kde dvěma vchody dovnitř vstoupíte a dalšími dvěma vystoupíte ven, až na to, že jste se mezi tím teleportovali na jinou část světa. Je to průchod, brána. K jejímu ovládání je třeba muže a ženy, kteří spojí své telepatické síly a v hluboké vzájemné meditaci, udržují zařízení v chodu. Je to náročná věc, ale zároveň pro tyto lidi svým způsobem odpočinková. Služby na branách se po šesti hodinách vzájemně střídají.

Tato planeta už nemá pouště v našem slova smyslu. Malá teleportační zařízení jsou ponořena do řek, kde běžně docházelo k mnoha záplavám a v obdobích dešťů je přebytečná voda volně teleportována do místa, kde ji je málo. Pouště jsou tak změněny v savany  a jen malé okresy jsou prohlášeny za chráněné pouštní krajiny, kde stále žije několik pouštních druhů zvířat, které lidi nechtějí vytěsnit či vyhubit.

Stejně tak jsou lidé v kontaktu s lidmi z jiných planet. Na každé z planet Sluneční soustavy je zhruba milionové město Pozemštanů, kteří se na jiných planetách učí o jejich kultuře a zvycích. S pomocí všech planet a jejich dovedností se tedy během několik desítek let daří znovu zrestaurovat pátou planetu soustavy. Její osa je skloněna vůči ekliptice asi o 40°, protože na její oběžné dráze je stále ještě spousta prachu z bývalých asteroidů. Vegetace a život tam stále ještě nejsou, ale na planetu přilétá 200 000 lidí ze všech ostatních planet soustavy, aby společnými silami na ni zaseli nový život.

Už nejsou války, ani komflikty, ani lži, ani světoví magnáti s mnoha bankovnými konty. Ale i přes to je stále mnoho zajímavých věcí a toho, co se dá zažít a učit. Například podmořská města, která těsně pod hladinou vytvářejí umělý korálový ryf a rozšiřují tak korálové atoly a ryfy s Tichém oceánu. Nad nimi se tyčí umělé i trochu přírodní atoly, kde si lidé zpod moře můžou užít taky život nad hladinou.

Pak jsou tu města hluboko v oceánských hlubinách v jeskyních, kde světlo tvoří korály a řasy a kde nebe není modré, ale zlatorůževé a mírným větrem vane vůně korálových květů.

Pak města v džungli, kde vás indiáni učí starým šamanským tajemstvím a kde můžete chodit jen s rouškou, kryjící bedra a několika provázky omotaných kolem těla.

Pak jsou tu města pouštní, vytesány do skal, jako Petra, kde beduíni místo pouště křížují se svými stády velbloudů a koz rozlehlé travnaté savany a kde potůčky, protékající savanami, začínají maličkými studněmi z teleportačních strojů. Ženy tam již nenosí šátky, pokud samy nechtějí. Jejich tuniky jsou vzdušné a volné a zpod nich jim koukají široké vzdušní kalhoty. Na rukou jim cinkají mnohé kouzelné náramky a v jejich očích vidíte, že znají vaši budoucnost a minulost všech vašich životů.

No, pak jsou tu města moderní, kde v piramidovitých stavbách, připomínající terasovitá vysokohorská pole, se střídají lidské domy, tvořící podpěry jednotlivých teras a mnohá zeleň, která neroste jen na Zemi, nýbrž i vysoko v patrech piramid, takže připomíná roztodivné futuristické zahrady. Nu a domky mezi nimi?

Tak ty jsou dvojího druhu. Buď se v centru každého patra nachází viktoránské romantické patrové domky s okny ven do zeleně a dotýkajícími se svými opačnými stranami. Vysoké gotické věžičky patřící ke každému domku, slouží nejen k okrášlení, ale především jako sloupy, které spolu se střechami domků, podpírají další patro piramidové zahrady. Vypadají, jako by z nich každou chvíli měla vyjít čarodějnice a jako by za jejich okny šlo zahlédnout zakletou princeznu. Nuž každá dívka se tu a tam ráda cítí být princeznou.

Nebo jsou tu naopak vysoké jehlanovité stavby, čtyř-, pěti-, nebo šestiboké z lesklého zrcadlovitého skla s kulatými okny tvořenými jednou silnou vrstvou zrcadlovitého monokrystalu některé z vzácných odrud křemene. Tam jsou byty naopak položeny po vnějším obvodu budovy a vnitřní centrum je spolu se špicí prázdné. Vyplňují ho park s fontánou, osvětlované světlem dopadajícím sem přes špici jehlanu. Jelikož je materiál budovy zrcadlový, je také na většině plochy polovodivý a dobře využitý jako fotovoltajické články. Budova se tak sama nabíjí a zajišťuje teplo a elektrickou energii do domácností.

Nu, pak tu máme města horská, nacházející se v prohlubních mezi vasokými horami. Jsou ve výšce pokrytá souvislou vrstvou průhledného ledu a tak izolovaná od venkovního nepřejícího počasí. Část města vytvářejí hluboké a vysoké jeskyně, vytesané v přilehlých skalách s uměleckým cítěním za něhož by se nemuseli stydět ani králové trpaslíků. Vše je v jeskyních osvětleno stropem z bílé záře, kterou vydávají plazmové paprsky z přístrojů a která pokrývá stropy jako zářivý avšak oku jemný koberec. Jako byste nad sebou měli jarní obláčky.

Většina z těchto měst je spojená s okolními městy Tibeťanů skrze dlouhé tunely, jimiž jezdí elipsovitá vznášedla, podobná vlakům. Lidé této doby nepoužívají osobní dopravu. Vše je společné a společná je i doprava, která jezdí buď neustále kyvadlovitě, nebo kdykoli o to má někdo zájem.

Staré kmeny Tibeťanů, Inuitů, křováků i jiných národů žijí v míru, nerušení ostatními. Můžou se však do měst čarodějů stěhovat, pomáhat tam a studovat, což většina z nich ráda dělá. Naopak spousta lidí z vyvinutých měst ráda vezme za vděk roku stráveném prostým životem těchto lidí, aby nabrali zkušenosti, které jejich ducha více obohatí a aby se lépe spojili s přírodou.

Nuž a pak tu máme města poslední, nacházející se na vrcholcích ledových úbočí, či v polárních ledovcích. Města pokrytá kruhovitou kopulí z elektromagnetického pole vypadají jako skleněná vánoční koule. Lidé žijí na obrovské kruhové desce, která představuje celé město a blízké okolí. Zde jsou lidé po celý čas blízko nebe, opatrujíc pod ochranou kopule vzácný život přírody, která tvoří městské zahrady.

Tak každý může v tomto světě nabýt mnoho neuvěřitelných zkušeností, podmořskými hlubinami začínaje a životem v nebi konče. Není tu nenávist, protože tu není co nenávidět. Není tu zlost, protože tu není se kvůli čemu vztekat. V mnohých léčebných střediscích usazených uprostřed bohaté přírody, stačí několik měsíců volného přírodního života, aby člověk poznal, že jeho ego a starosti jeho života jsou nepatrně maličcí ve srovnání s řádem a duchem veškerého tvorstva přírody.

Bylo by krásné v tom světě žít. Kdo ví? Třeba se nám to jednou povede. Doufejme, protože bez víry a naděje není cesty k budoucnosti. A bez cesty není života. Jen temná neutuchající smrt uvnitř falešných představ ega.

Mějte se krásně! Čus!