Archív 2008 - červenec - prosinec
Kouzlo úsměvu
Co je to vlastně úsměv? Slovníky stroze uvádějí, že jde o určité mírné stažení obličejových svalů. Úsměv, má však širší význam v řeči našeho těla. Odborníci rozlišují hned několik druhů úsměvů. Úsměv může vyjadřovat nejen štěstí, ale i obavy, utrpení neboli dokonce aroganci či agresivitu. Úsměv však může zcela změnit kontext věty, kterou prneseme, proto je třeba dávat pozor, kdy a jaký úsměv použijeme.
A jaké jsou např. typy přátelského úsměvu?:
Prostý
vzniká stažením koutku úst dozadu a jejich mírným zdvižením. Míra celkového zdvižení úst zároveň mění intentzitu úměvu. Nižší intenzita signalizuje nejistotu a váhavost, zatímco vyšší intenzita ukazuje naší důvěru a srdečnost.
Horní úsměv
odhaluje horní řadu zubů a je přátelštější, používají ho většinou lidé, kteří se už znají, vyjadřuje potěšení ze setkání.
Široký úsměv
doprovází naše pocity štěstí a radosti, odkrývá horní i dolní zuby. Více je už jen smích.
V každém případě nazapomínejte, že právě milý úsměv, který povzbudí a dodá energii, otvírá srdce a dveře lidí kolem Vás. pokud chcete být úspěšní, potřebujete jej stejně jako vzdělání a píli. Naučte se usmívat, neváhejte zapracovat na úsměvu před zrcadlem, začne se Vám více dařit v osobním i profesním životě.
zdroj:www.cestydusi.cz
§§
O žití ve světě
Potkaš - li zlo - nepohoršuj se a vzpomeň na dobro,možné je obojí, obojí má následky
Potkáš - li nenávist - nepohoršuj se a vzpomeň na lásku, možné je obojí, obojí má následky.
Potkáš - li hloupost - nepohoršuj se a vzpomeň na prozíravost,možné je obojí, obojí má následky.
Budeš - li sám - vzpomeň na bratry na cestě.
Možné je obojí, obojí má následky.
zdroj: www.bofi.cz
§§
Objektivní pravda
19.10.2008
| Jméno návštěvníka:Tomáš | |
| Nadpis komentáře: | ??? |
| Text komentáře: | nepatřím do žádného spolku ani združení a musím říct že jsem duchovně založený zhruba jako vy,nicméně vidím,slyším a cítím že na ůrovní této reality této planety,probíhá manipulace s lidským vědomím,a Silvi jestliže by byla pravda že nám chce někdo naimplantovat čip bez našeho vědomí,tak je opravdu zcestné sy myslet že by to dělaly pro náš duchovní růst ale právě naopak.Ano taky si myslím že kdybych takový čip měl v sobě,určitě bych se mu ubránil a vymanil ale koukám že vůbec nemyslíte na ty miliony lidí kteří nejsou tak daleko jako vy,takže se jen těžko budou něčemu takovému bránit a může se stát že svoboda ducha z této planety postupně vymizí,proti tomu musíme zasáhnout,podle mě je naše povinost proti tomu něco dělat a nezlobte se ale z vašich reakcí cítím něco jako ve smyslu:jo jo jo...čipy,manipulace...nebezpečí,to se mě netýká,za prvé na to nevěřím a ikdyby tak já se stím vypořádám!!!Tak takhle na mě bohužel působí vaše reakce,ještě jednou podotýkám že nejsem žádnej stoupenec pana Bendy ani Aštara ale jestli je na tom něco pravdy tak to je průšvych a to je podle mě o co by každému člověku mělo jít:O PRAVDU !A tímhle přístupem se obávám že se od ní trochu vzdalujete.Každopádně vím že i jako já na sobě pracujete a jednou se tu pravdu budete chtít dozvědět,dík jestli jste vydrželi tu mou skromnou kririku číst až do posem,opatrujte se,Tomáš. |
Nejdřív bych chtěla Tomášovi velmi poděkovat za jeho komentář. Nadnesl otázku, která rozhodně vícero z vás. Předem ho také prosím, aby se na mne nezlobil, že jeho komentář rozeberu. Nemyslím to tím, že bych ho chtěla kritizovat nebo tak. Tomáši, neděláš vůbec nic špatného a já se nezlobím za tvoje slova. Naopak jsem za ně vděčná.
A teď tedy přejdu k tomu, o čem jsem chtěla psát. Nejdříve bych chtěla připomenout jeden z citátů Ježíše. Mluvil o tom, že pokud vás někdo praští do jedné tváře , máte mu nastavit druhou. Myslíte, že to říkal jen tak? Nebo že mluvil o tom,jak velkorysý by člověk měl být? Já myslím, že jsme ho plně nepochopili.
Pokud někdo praští vás a vy mu odpovíte tak, že budete toto násilí šířit dál a násobit ho, nikomu tím nepomůžete. Oplácí stejnou mincí jen ten, kdo nic jiného nemůže, neboť je příliš hloupý, aby znal pravdu. Samozřejmě to také neznamená, že se stáhnete do kouta a necháte se zmlátit, to ne. To pak trpně přijímáte postoj oběti a zase se tím nic nezmění. Naopak když schválně nastavíte druhou tvář, onen násilník ucítí nesmírně nepřijemné poznání toho, že se mu vysmíváte a jste jaksi nad ním. Víte toho víc než on, zvláště když mu ještě řeknete, že na jeho násilnosti neodpovídáte, protože je vám ho líto, neboť neví, co doopravdy činí. Což je taky fakt. Takový násilník neví, co vlastně dělá. Jinak by to nedělal.
A podobné je to i se strachem. Tomášovi se zde nelíbí můj ignorantský postoj k nebezpečí manipulace s naší myslí. Ovšem pokud bych se zachovala v podobném duchu jako petice, jen bych tím dál šířila strach. A vy si myslíte, že strach lidstvu pomůže? Všechny bolesti a násilí... a obzvlášť násilí... vznikají vždy ze strachu a z pocitu viny. Když odejde strach, odejde násilí. Když odejde strach, odejde i jakákoli potřeba čipování a manipulace s jinými lidmi. Když odejde strach, lidé se osvobodí.
KDYŽ ODEJDE STRACH, SVĚT SE ZMĚNÍ.
Nemám strach z očipování nebo z radaru nebo z invaze mimozemštanů, nebo bůh ví, co ještě. Nemám strach, protože je to budoucnost a budoucnost má úžasnou vlastnost nikdy nebýt rozhodnutá (ačkoli se nám to někteří protoci snaží vyvrátit, ale ti za to nemůžou). Nemám strach, protože do té budoucnosti můžu zasáhnout i já sama. A já jsem bojovnice a bojuji do té doby, dokud nevyhraju.
Jediné, čeho se bojím, jsou naše strachy. Protože jen lidský strach je příčinou zla tohoto světa. Jen váš vlastní strach z očipování může zapříčinit to, že vás just očipují. Jen taková panika spojená s peticemi a narůstajícím strachem způsobí, že to, čeho se bojíte, se naschvál vyplní, aby vám osud ukázal, že vlastně nebylo, čeho se bát... že vás nic a nikdo nedokáže zastavit, pokud se nezastavíte na své cestě za světlem vy sami.
Tomáš hledá pravdu. To ho ctí, protože je to cesta k osvícení. Jenže naše společnost přejímá ten názor, že pravda je objektivní... neměnná... a zaznamenatelná do faktů. Pravá pravda však taková není. Pravá pravda se nedá zaznamenat, nedá se spoutat do trouchnivějící neměnnosti. Pravá pravda tkví pouze ve vašem srdci, pouze ve vašem nejhlubším já...
Samozřejmě, že probíhá manipulace s vaším vědomím. A nikdo k tomu nepotřebuje čipy. Bohatě stačí televize a časopisy. Reality jsou jako počítačové hry, jako matrix a my fungujeme jako předem naprogramovaní počítačoví hrdinové. To,co je kolem nás, je sice reálné, ale není to pravdivé.
Myslíte si, že když někdo někoho zabije, že je to pravda? Hehe! O které pravdě se tady bavíme? Cesta pravdy začíná teprve tehdy, když se začnete ptát na důvody té vraždy. Na její účel, na dopad, který bude mít. No a končí až daleko do duchovních rozměrů, kde nabývá naprosto jiné formy. Pravděpodobně by nabyla formy služby duše toho, který vraždí duši tomu, který byl zavražděn. Je to forma služby, která umožnuje duši zavražděného opustit tento život, když je její mise na Zemi splněná, nebo když už to tady nemůže dál vydržet. Ačkoli to nezn amená, že byste měli vraždit. Ono totiž tím uvalíte vinu zase na svoji duši a pak už to jede z kopce.
A tak se ptám: Co je vlastně objektivní pravdou?
Přemýšlejte.
Odpověď zní: Jedině Bůh.
Teprve když ho poznáte, poznáte i pravdu.
Teprve když mu porozumíte, porozumíte pravdě.
A tak nezbývá nic jiného, než se o to snažit. Ale snažit se svým srdcem. Neustále se ptát Proč? ... místo toho, abychom šíleli ze všech nebezpečí, která jsou kolem nás. Protože si je vytváříme jen my sami a sami je také můžeme zarazit. Ať už se to týká čehokoli, panikařející masa lidí ničemu nepomůže. Naopak, věci se spíš jen zhorší.
Tak jen dál do toho!
A mějte se krásně!! Čus!!
§§
Můj rozhovor s nebesy!!
Tak jsem se rozhodla napodobit Geriho a sepsat, jak promlouvám sama k sobě. Ten záměr byl na začátku. Jak to dopadlo, to si sami můžete přečíst.
Já stvořil jsem tebe z kamene a hlíny a tvůj střed dal jsem jiným. Já stvořil tebe, ty jsi má. Jsi má touha, kámen, zde jsem sám. Já tebe volal dřív jak ted. Já tebou byl jsem, v tobě hlas i sten.
Já neznám se. Jak jinak mám rozumět tvým koníčkům a hrám? Ty stvořil jsi mne, však já vím. Však touha má je pouhý stín. Já tebe nechci, jsi jen skála uprostřed,té rozbouřené vody, v níž vaří se můj svět. Co po mně žádáš? Čím jsi byl?Čím zasloužím si tento hnus ?A zrada tvá, to omluvíš?Proč? Proč ubohou jen lůzu uděláš?Proč sám sebe v ní jen uchováš? To nemohl sis vybrat líp?Cožpak neříkal jsi, že jsi mocný elohym?
Ha! Jsi jen hloupá nána Sil! On neslyší tě. Jsi jen zlomek hvězdných chvil. Který z nich tě asi uslyší? Žádný z nich se k tobě nesníží. Jsi jen špatně udělaná věc!A jen královnou jsi přec.Však královnou hnusu a sprostoty, nic víc.
Neposlouchej Silvie. Neslyš ho už víc. On ví, co činí, však tys přec ten nejkrásnější z darů nám. Tys bratr náš…
A proč ne sestra vaše? Proč? Že elohymem jsem? Co tohle znamená?Chceš mě oblafovat zase? Mám být terč k těm vašim hrám? Jo, to víš, že jo. Ať postaví se jeden přede mnou a stane se tím, čím jsem já.T eprve až budete na místo mne, povídejte si, jak krásné to je. Pěkná ironie by to byla. Jo a to by byla síla. Phe!
Proč zveš se tak?Proč týráš sebe teď?Cožpak nedal jsem ti vše, co máš?Jsi sluncem ve mne, mojí září stáváš se?Tak proč ti vadí, že jsi snář?
Co že mi to mi vadí? Jako snílek? Oh, promiň mi, ale který trouba by byl tak bláhový, stvořit člověka jak mne? Tak, aby byl dost bláhový. Tak, aby byl dost silný.Tak aby byl dost závislý na jiných. A počkej, teprve ted se dostávám do svého varu…
Prosím tě, máš ty vůbec nějaký vkus? Který cvok by si vybral za svého mesiáše potrhlou zrůdu z cizích měst? To tam neumíte udělat pořádné DNA, či co? A pak se chlubte, kolik máte hvězdných sil. Phe! Asi tak jako piškvorka.
Co po mně chceš? Co si žádáš, duše má? Dal jsem ti vše!! Vše, po čem toužíš, je už v tobě přec. Tak proč ta klec? Proč? Já ptám se tebe též! Co ty jsi zač, když nejsi mnou?Jsi mnou, já tvojí stezkou jedinou. Já jsem tebou přec!Co nemáš, to je jedna věc. ¨Trpělivost. To ti schází přec. Nemůžeš se dočkat, už aby byl ten nový svět.
Hele, mě už to nebaví. No tak jo. Nejsem zrovna ten nejtrpělivější typ člověka.Jenže drahoušku, udělal sis mě ty sám, tak proč si stěžuješ teď?
Hahahahahahaha!! To se od tebe dalo očekávat! Ty jsi přece jediná, co se k tomu takhle staví. Udělal jsem tě dobře Sil. Už jsem to jednou říkal. Já chyby nedělám.
Jo, si piš, že jo a proto jako teď řeším tohle co? Phe!
Nic se nemůže pokazit, když věříš v sebe. Nic, co jsem v tobě nenalezl, se nemůže rovnat s tím, co v sobě obsahuješ. Jsi krásná jako nejemnější z jemných stuh nádherného svitu hvězd.Tak zač mne máš? Já se nemůžu jen tak ohýbat a přesekávat svoji nit, jenž pojí mne s tebou.
Já ti přece neříkám, abys přesekával jakoukoli z cest, jež k tobě stoupají. Já bych jen chtěla fakticky vědět, jak můžeš mít tak sakra deviantský vkus.
Haha, cožpak nemáš fantazii, Sil? Já ti ji přece daroval dostatek. Neříkala jsi sama, že na člověku je nejzajímavější to, co je na něm jiné a originální?
Jo jsem celá samotnej originál.Ff!
Phe! To seš! Taková tuctová buchta, hloupá a nakydaná jako hnůj.
Ty se do toho nepleť laskavě jo? Hovořím s Bohem, nebo alespoň s tím, co mě tak stvořil. A vůbec démone, co tady vlastně chceš?
Co asi? Není to snad sen? Že ty jsi ta vyvolená úžasná, celý svět! He! Jo, to bych se divil.
Jsi můj sen, já tvé druhé já, že ?
Přišel jsem ti pomoct, já přišel jsem.
Jo, to vím a děkuji ti za to, ale už bys mohl jít. Já vím, není to snadné, opustit ten skvostný svět…
No tak potom se mi stejská teda… Ha!
Ccccc! Notak tohle se mi nezdá moji drazí. Nechte Silvii už být, nebo se postarám o to, aby se vám vaše nejtajnější hlubiny zjevily v těch nejdivočejších barvách, co si ještě ani neumíte představit.
Mno tak to jsem nevěděla, že se ozve i tohle z mých já.
A proč ne? Jsem tebou přec.
Hm a vypadáme, jako rozdvojená osobnost. Skvělý. To bude ale prima článek.
Podívej se. Já… No co je zas? Co mě zas přerušujete? Já mám právo stát se Silvií stejně jako kdokoli z vás. A nejspíš víc.
EGO!
Už toho nech. Já nepovolal jsem tebe z hlubin těch, abys mi tu ukazovala, jak moc máš v oblibě sama sebe.
A proč? Proč jsi mě teda zavolal, Mistře? Když je mezi vrstevníky, chová se jak já. Hh, jedna nula pro mě. Co bys po mě chtěl? A co tu vůbec chceš? Jsi jen smetí z hvězdných cest. Nic víc. Jsi jen služka mezi námi. He! Sloužit jiným. To je kec. Vždyť ubližovali mi, tak co?
Tobě ublížit nejde. Ty se vylížeš ze všeho. Neubližovali tobě, nýbrž mne, jejím hlubinám a já vím moc dobře, co dělám. Neubližovali ti přec pro nic za nic Sil. Já zařídil jsem všechno. Všechno jde tak, jak jsme očekávali ty i já.
Tady nejde o to, že by mi někdo nadával nebo tak. Stejně to nikdo nedělá. Nebo třeba o splnění našich snů. Já vím, že jsi a vím, že jsi se mnou a že se je snažíš vyplnit. Ale viděl jsi to ego? Cc, celá já!
To ale nejsi ty, nejsem to já. Jsi právě to, co cítíš v sobě nyní.
Cítím v sobě moudrost. Takovou jako ne, ani ne přímo mágini, spíš něco jako hodně důležitou kněžku a právě, že ta důležitost není umístěná správně. A ty víš proč…
A, to ti zase něco napovídá ego. Jsi přesně to, co jsem chtěl pro sebe samotného být. Nic mě nebaví tak, jako ted ten hovor mezi námi. A proč ne? Vždyt jsme já a ty jediná síla. Jediná v nás jsi Sil a ty víš, proč to říkám teď.
Ne. Nevím a už jsem unavená. Říkej si tomu třeba tvrdohlavost. Ale já se cítím tak… tak staře a podivně. Tak jako divná studna z poznání a hvězd.
Vždyt to seš ty! Jsi moje, já tě udělal.
Já nevím, nevím. A co třeba ty problémy, co v běžném životě pořád řeším? Už mě nebaví být egem. Já vím, že je jen polovičatý, protože stejně nestačí vykrýt všechnu moc, co do mě ukládáš, ale i tak. Vždyt víš.
Trpělivost, Sil. Trpělivost růže přináší.
Nejde o mou trpělivost. Nechápu, proč jsi mě tak udělal. S vysokým egem a se strašnou silou nekonečnosti snění v nás. A co Dameda? A co Fej? Nemyslím si, že je náhoda, že se stávám součástí nich a opačně.
Stáváš se sebou i mnou. Neexistuje žádná hranice, co by ti určovala, čím jsi a čím se staneš. Prostě jsi.
Hmm. A už jsi se snažil převést sen do naší reality?… mno promin, já vím, že v podstatě jo. V podstatě neustále. Ale je to těžké i pro tebe.
Hah! Já tam vedl tebe, Sil. Přinesl jsem tebe sem, aby ses stala tím, čím mohu být já sám. Proč uhýbáš před mou krásou? Proč nejsi mnou a nedovolíš mi být tebou zas? Zas za teplý jasu smích a já v tobě a ty ve dveřích do nového světa jsi. To zapamatuj si, má Silvie Samaelth Di Valko. Já stvořil tebe přec a ty jsi má. A já tě miluji. Miluji tě, Sil, nezapomeň.
Miluju tě, Bože. Já tebe také, ale stejně jsi mě vytvořil …zle? Nepatřičně? Zvláštně? Jak? Nevím, možná, že to jednou pochopím, proč udělal jsi zrovna mne… to, co jsem. Proč? Proč?!
Srdceryvný vzlyk jak hromada snů se tebou vzlíná jako sten. Proč? Proč? Já tvořím dokonale. Vždy a navěky. Jsi dokonalá bytost plná všeho, co je na Zemi. Jako odraz sebe sama jsi. Jako zrcadlový svět. Zrcadlíš, vše, co je špatně v světě tom a co bě mělo být jiné, jedinečné, své! Abys mohla najít cestu sama pro sebe, buď mnou a já se stanu tebou… Napořád. Děkuju ti. Děkuju ti, že existuješ.
Děkuju ti, že jsi, že jsi ve mně zas. Nevím,co mám dělat? Nevím, jak to předělat, aby už byl v tom správný řád.
To ty předěláváš. Předěláš-li sebe, předěláš vše, Sil.
Miluju tě.
MILUJEŠ? PAK BUĎ MNOU. VŽDY BUD SAMA SEBOU. NEZÁVISLE NA TOM, CO TI NĚKDO NAPOVÍ. VŽDY SE STAŇ ČÁSTÍ Z MNE STVOŘENÉ, MNOU POSAZENÉ NA TENTO SVĚT, MNOU UKOTVENÉ V JEDINÉM, CO JE. MNOU STANOVENÉ CO BY TEN, JENŽ PŘIJDE SÁM DO HVĚZDNÝCH SÍNÍ A POVEDE ZA SEBOU OSTATNÍ.
Mno tak tohle bude fuška. A že bys mně to teda ulehčil? Třeba jako, že bych se stala krasavicí? Nebo super génius?
To vše už jsi. Já o tobě nepochybuju. Nepochybuj o sobě ani ty sama. Já vím, co dělám. VŽDY!
Hehehe! Jasně. Mno ale že bychom ten rozhovor ukončili? Já už sotva sedím a mamka je ze mě na větvi. Jo, mimochodem zamlouvám si tě napříště. Já si teda stejně myslím, že to ukončíš, až teprve budeš chtít ty sám, ale co se dá dělat.
A ty to chceš ukončovat Sil? Chceš přerušit naše spojení?
Mne :-D.
No tak! Já tě miluji.
Já tebe víc, hehe! Děkuji, žes mi dodal sílu a odvahu.
Nemáš zač. Od toho tu přece jsme… my Andělé.
ELOFER!! Hehe, to mám dobrýho strážce. Příklad přímo od Stvořitele. Jo, někdo už nade mnou musí bdít, když já jsem tak šílená… Hehe!
Miluju vás lidi. Nedělám si srandu. Řada z vás mě sice opravdu zatloukávají hluboko do strachu a šílenství ega. Ale co se dá dělat, všichni jsme Jedním, jedinou bytostí a jako tací i fungujeme. Přenášíme na sebe své strachy a zlost, ale i svůj smích a nekonečné štěstí z jediného vzájemného já, které je mnou i tebou a všemi ostatními v nás.
Miluju tě!
Mějte se!! Čus!!!
§§
