Míra věcí
Mezi doposud málo známé, víceméně neobjevené výtvarníky, jejichž práce mě v poslední době zaujala na olomoucké výtvarné scéně, patří také Oldřich Schnabl (1938), přestože volnému umění se soustavně věnuje teprve pátým rokem.
Na jeho tvůrčím příběhu je mimo jiné zajímavé i to, že ve svém věku, v němž většině jeho vrstevníků při vyřčení slova počítač naskakuje husí kůže, ovládá práci s počítačem tak zdatně, že ho používá jako nezbytný pracovní nástroj. A zde se rázem dostáváme k jádru Schnablova přístupu k výtvarné práci, neboť počítač coby nástroj – nikoliv robot pracující a myslící za výtvarníka – mu „pouze“ umožňuje realizovat mnohem rychleji jeho výtvarné záměry než rukodělná práce.Schnablovy digitální tisky, jak je autor označuje, tudíž nejsou pouhými výtvarnými hříčkami, kterých počítačové programy nabízejí bezpočet. Výchozí podněty pro své grafiky (říkejme jim tak) autor nachází – což nás může překvapit – v běžných životních situacích. „Někdy mě zaujme třeba světlo dopadající na část kliky, jindy zase rytmus zábradlí či tvar kamene.“ (O. Sch., 2007)
Zárodek výtvarné představy, kterou si pak autor zběžně poznamená do skicáře či na kousek papíru, je tudíž přirozeným důsledkem jeho pozorovacího talentu. Za jeho grafikami tedy nehledejme mystické vytržení či inspiraci vesmírnými nebo futuristickými vizemi. Přesto si však nelze nevšimnout, že některé jeho tisky působí až kosmologicky. Jako by v nás vzbuzovaly pocit, že z vnitřku rakety pozorujeme výsek vesmírného reje, jindy se náš zrak nezadržitelně propadá do nitra hmoty až k jejímu jádru.
Již mudrci (chcete-li, kněží) ve starých kulturách věděli, že jedním z mocných nástrojů sloužících k poznání světa je geometrie. Účelem této prastaré vědy totiž zjednodušeně bylo a je, aby správně zvolené proporce vyjadřovaly postavení, míru a pohyb člověka v okolní realitě. Oldřich Schnabl na svou dosavadní grafickou tvorbu zatím patrně neklade tak vysoké nároky, nicméně z jeho prací je zřejmé, že míra věcí a jejich pohyb stojí vedle důrazu kladeného na účinek světla (to je ovšem rovněž spojené s pohybem) v centru jeho pozornosti. Světlo je ale již v Bibli v řadě příměrů a metafor spojeno se slovem. Není tedy divu, že v posledních přibližně dvou letech se ve Schnablových grafikách vedle univerzálních forem, jako jsou kruh, trojúhelník, čtverec, hvězda, hexagram ad. objevují jako nové téma i samostatná písmena. Vždyť písmo má také nejen svébytné konstrukční (geometrické) zákonitosti, ale rovněž svou mnohatisíciletou tradici. Vedle toho zde alespoň letmo zmiňme, že autor se ve své dřívější práci dlouhodobě zabýval písmem v poloze užité grafiky.
Již při zběžném pohledu na autorovy grafiky nám z ryze formálního pohledu nemůže uniknout, že promyšleně budovaný tvar či více tvarů ztvárněných v převážně chladnější barevné škále nepůsobí klidně, jak by se dalo předpokládat, ale jsou naopak živé, v pohybu. V důsledku vlastně znejisťují náš úsudek, co vlastně vidíme, přičemž čím jsou tisky rozměrnější, tím je jejich účinek mohutnější. Nebylo by tedy překvapující, kdyby Schnablovy grafiky někoho sváděly k tomu, aby je přiřadil ke stylu takzvaného optického (op-artového) umění, jehož patrně nejznámějším představitelem je pro širokou veřejnost Victor Vasarely (1908–1997). Při delším spočinutí před Schnablovými díly však zjistíme, že jejich poselství nespočívá v klamné hře tvarů na sítnici, ale naopak vybízejí divákovu mysl k usebrání, ne-li rovnou k úžasu nad šíří lidské tvořivosti.
Z výše uvedeného nastínění základních východisek volné tvorby Oldřicha Schnabla snad zřetelně vyplývá, že jeho digitální tisky mají veškeré předpoklady, aby dřív nebo později byly veřejností přijaty jako nezaměnitelný vklad do vývoje nejen středomoravské současné výtvarné scény.
Ladislav Daněk
Extent of things
Oldřich Schnabl (1938) belongs to so far little renowned, more or less yet undiscovered artists whose work has caught my attention on the Olomouc art scene, even though he has only kept creating the free art for five years thoroughly.
His creative story is interesting also for the reason that admiringly at his age, when most of his coevals hear the word computer, they panic, him, he uses it as an indispensable working tool. Here we come to the core of the Schnabl’s technique. He approaches computer as a tool, not an independently thinking and working robot, which enables him to realise his artistic aims quicker than hands-on work. Schnabl’s digital prints, as the author calls his pieces of art, are not only artistic plays which are possible in many computer programmes. The author finds original stimuli, which can be surprising, for his graphics in everyday life. “Sometimes I can be impressed by a light falling on a door handle, some other time it is by a rhythm of a banister or a shape of a stone”. (O.Schnabl, 2007)
Seed of his graphic idea is roughly sketched on a paper as a result of his natural observing talent. Let us not find behind his graphics some mystical rapture or inspiration by special or futuristic visions. But on the other hand some of his prints may appeal cosmological. They might evoke an impression that we are observing a cosmic whirl from a spaceship. Another time our vision falls into the interior of a substance right into its core.
Even wise men (clerics if you want) knew in old cultures that one of the powerful tools helping to learn about the world is geometry. The aim of this ancient science has been by well decided proportions to express status, extent and movement of a living being in the embracing reality. Oldřich Schnabl’s work shows that the extent of things and movement next to the factor of light (which is also connected with movement) are in the middle of his attention. Light is already in the Bible in many metaphors associated with a word. So it is no wonder that during the last two years in Schnabl’s graphics besides the universal shapes, like a circle, a triangle, a square, a star, a hexagram, etc. new themes like single letters have been appearing. Even the handwriting has its constructive rules and a tradition for millenniums. Maybe it could be added that the author has worked with script as a professional applied graphist.
From a glance on the authors’ graphics from a formal point of view we cannot miss, that a thoughtfully constructed form or a series of forms mainly in cold coulors are not stable, as we might presume, but they look alive, in a go. Due to this fact they unassure our impression, what do we really see. More bigger the prints are the more effective they are. It would not be surprising if Schnabl’s work would be compared to the most important representative of Op Art, Victor Vasarely (1908 – 1997). After longer observation of Schnabl pieces of art we find out that their legacy does not comprehend a failing play of shapes on the retina but on the other hand they inspire the spectator’s mind to inner meditation. They bring us to amazement about the extent of human creativity.
From the above text mentioning the basic factors of source in Oldřich Schnabl’s work it is natural to state that all his digital prints have all the qualifications to be considered sooner or later publically as an important input into the development not only of the middle Moravian art scene.
Ladislav Daněk
Katalogtext zur Ausstellung in Galerie „G“, Olmütz 2008
Maß der Dinge
Zu den bisher relativ wenig bekannten, mehr oder weniger unentdeckten Künstlern, deren Arbeiten in letzter Zeit mein Interesse geweckt haben, gehört auch Oldřich Schnabl (1938) - und das, obwohl er als freischaffender Künstler erst seit 5 Jahren tätig ist.
Das Interessante an seiner künstlerischen Geschichte ist auch, dass er in seinem Alter, in dem die meisten seiner Altersgenossen beim Wort Computer eine Gänsehaut bekommen, das Arbeiten mit dem Computer mit einer solchen Bravour beherrscht, dass er ihm als ein unentbehrliches Arbeitswerkzeug dient. Und hier kommen wir schnell zum Kern seiner künstlerischen Tätigkeit: Der Computer als Werkzeug - nicht als Roboter, der an seiner Stelle denkt und arbeitet - ermöglicht es ihm lediglich, seine künstlerischen Ideen wesentlich schneller umzusetzen als in Handarbeit.
Seine Digitaldrucke, wie er seine Arbeiten selbst bezeichnet, sind nicht nur künstlerische Spielereien, wie sie verschiedene Grafikprogramme zahllos bieten. Seine Impulse für seine Grafiken (nennen wir sie so) findet der Künstler in - für uns vielleicht überraschend - alltäglichen Situationen. „Manchmal fasziniert mich ein Lichtstrahl auf dem Türgriff, manchmal der Rhythmus eines Geländers oder die Form eines Steins“ (O.Sch., 2007).
Der Beginn seiner künstlerischen Idee, die er dann flüchtig in seinen Zeichenblock oder auf ein Stück Papier skizziert, ist ein natürliches Ergebnis seiner Beobachtungsgabe. Suchen wir in seinen Grafiken also keine mystische Ekstase oder eine Inspiration durch kosmische oder futuristische Visionen. Und dennoch kommen wir nicht umhin festzustellen, dass einige seiner Arbeiten nahezu kosmologisch wirken. Sie erwecken in uns den Eindruck, als würden wir aus dem Inneren einer Rakete ein Stück des Weltraumgeschehens beobachten, ein anderes Mal fällt unser Blick unaufhaltsam ins Innere der Materie, bis zu ihrem Kern.
Schon die Weisen alter Kulturen wussten, dass Geometrie ein mächtiges Werkzeug zur Welterkenntnis ist. Vereinfacht ausgedrückt: Der Sinn dieser alten Wissenschaft war und ist, dass korrekt gewählte Proportionen die Position, das Maß und die Bewegung des Menschen in der ihn umgebenden Realität zum Ausdruck bringen. Oldřich Schnabl stellt an seine bisherige grafische Arbeit vermutlich keine so hohen Ansprüche. Dennoch spürt man in seinen Arbeiten, dass das Maß der Dinge und deren Bewegung - neben der Betonung der Lichtwirkung (verbunden mit Bewegung) - in Zentrum seiner Aufmerksamkeit stehen.
Schon in der Bibel tritt in einer Reihe von Metaphern das Licht untrennbar mit dem gesprochenen Wort in Erscheinung. Es verwundert also nicht, dass in den letzten ca. 2 Jahren in den Werken von Herrn Schnabl – neben universellen Formen wie Kreis, Dreieck, Quadrat, Stern, Hexagramm – als neues Thema auch Buchstaben ihren Platz erhalten. Denn Schrift hat nicht nur ihre eigene geometrische Gesetzmäßigkeit, sondern auch eine Jahrtausende lange Tradition. Es sei an dieser Stelle ebenfalls erwähnt, dass der Autor sich in seiner früheren Tätigkeit lange Jahre mit Schrift in Form von angewandter Grafik befasst hat.
Schon bei einer flüchtigen Betrachtung seiner Werke können wir nicht übersehen, dass eine durchdacht aufgebaute Form oder mehrere Formen in überwiegend kühlen Farbtönen entgegen unserer Erwartung nicht ruhig wirken, sondern lebendig, in Bewegung. Im Endeffekt verunsichern sie uns in unserer Wahrnehmung, was wir eigentlich sehen - dabei ist diese Wirkung umso mächtiger, je größer die Drucke sind.
Es würde also nicht überraschen, wenn seine Grafiken den Betrachter verführen würden, sie zum sog. Optischen Stil (Op-Art) zu zählen, dessen wohl bekanntester Vertreter für die breite Öffentlichkeit Victor Vasarely (1908-1997) ist. Bei längerem Verweilen vor den Werken von Herrn Schnabl stellen wir allerdings fest, dass deren Botschaft nicht im trügerischen Spiel der Formen auf der Netzhaut liegt, sondern dass sie den Geist des Betrachters zum Staunen über die große Kraft der menschlichen Kreativität anregt.
Aus diesem Umriss der Grundlagen der Arbeiten Oldřich Schnabls wird deutlich, dass seine Digitaldrucke alle Voraussetzungen besitzen, von der Öffentlichkeit früher oder später als unverwechselbarer Beitrag zur Entwicklung der gegenwärtigen bildenden Kunst nicht nur in Mittelmähren akzeptiert zu werden.
Ladislav Daněk
