sukulenty

Rostliny rodu Adromischus jsou velice pestrým společenstvím, a to jak tvarově, tak co se zbarvení listů týče. Dá se říci, že tyto drobnější a trsovité rostliny z jihu Afriky lze laicky rozdělit na dvě skupiny, odlišující se povrchem listů. Nejznámnějším  zástupcem  početného rodu je Adromischus cooperi, dříve často pěstovaný a mezi pěstiteli šířený pod označením A. trigynus. Ten patří do skupiny druhů s listy lesklými, a často zdobenými výraznými ornamenty, které bývají opravdovou ozdobou rostliny při letnění. Do druhé skupiny patří druhy s listy jemně chlupatými, jejichž povrch je matný. Okraje listů bývají často zvlněné a na plném slunci intenzivně zbarvené do různých odstínů červené či hnědé barvy. 
Taxonomické rozdělení adromischusů je tak složité, že se v něm často nevyznají ani samotní botanici, kteří s definitivním zařazením těchto rostlin z čeledi Crassulaceae mají pořád práce jako na kostele. A tak zatímco oni ve svých pracovnách spřádají plány jak dostat své jméno alespoň do vytoužené závorky za latinský název toho kterého druhu, nebo alespoň poddruhu, my laici se můžeme v klidu věnovat praktickému pěstování a kochat se nevšední a specifickou krásou těchto vcelku odolných rostlin.
Adromischus cristatus je v rámci rodu naprosto nezaměnitelný, a pokud splníme jeho skromné životní nároky, máme doma rostlinu k pohledání. Nespoléhejme přitom na ohromující krásu květů, protože té se u tohoto rodu dočkáme jen těžko, pokud nenastane nějaký botanický objev století. Krása těchto rostlin spočívá v jednoduchosti tvarů, které tvoří často nádherný celek, jemuž lze výrazně napomoci i vkusným aranžováním rostlin. Zvláště u starších jedinců podložením okrajových partií rostliny kameny zároveň stabilizujeme jinak dosti vratký, takřka nepatrný kmínek, často obalený rezavými vzdušnými kořínky.
Většina z nich je křehkých, a jejich listy se velice snadno odlomí, aniž bychom se o to nějak výrazněji přičinili. Máme sice tím pádem dostatek materiálu k snadnému a rychlému množení, ale rostliny na nějaký čas pozbudou kompaktního tvaru. 
Zatímco druhy s hladkými a  často výrazně lesklými listy jsou rostlinami na plné slunce, tento druh snáší velice dobře polostín, aniž by nějak výrazně ztratil ze své krásy. Na  plném slunci jsou listy světle zelené, v polostínu pak tmavší a obvykle i větší. Tenký a vysoký květní stvol nenaruší ráz rostliny, jak jsme tomu zvyklí  u  příbuzných z rodu Crassula. Květy jsou drobné, a pokud vám vykvete jeden druh, můžete být spokojeni, protože žádná výrazná překvapení vás až na malé výjimky už od tohoto rodu nečekají. Květní stvoly se u A. cristatus objevují obvykle na počátku léta, poměrně rychle dosáhnou značné výšky a hodně dlouho pak trvá, než se drobné kvítky na nich konečně otevřou. 
Zatímco od jara do podzimu zaléváme pravidelně každý týden, i když v mírnějších dávkách než třeba u tlustic, v zimě je zálivka spíše udržovací a nárazová. Při dlouhodobém suchu se listy mírně svrašťují a růžice se jakoby zatahuje. Poklesy teplot k 5°C rostliny dobře snášejí, ale pokud jsou zrovna zalité, nevyhneme se občas hnilobám. Protože  tento proces bývá vcelku rychlý, můžeme zachránit často jen jednotlivé listy. Pud sebezáchovy je ale u těchto rostlin poměrně silný, takže obnova  rostlin ze zakořeněných listů netrvá příliš dlouho. Dospělé rostliny Adromischus cristatus dosahují v kultuře průměru až 10cm, a pokud jsou citlivě pěstovány, tvoří jejich listy hustý, takřka kulovitý útvar.
Drobnějším poddruhem je méně pěstovaný Adromischus cristatus ssp. schonlandii, jehož listy jsou zářivě zelené, chlupaté a silně lepkavé. Proto je nutné při přesazování dodržovat nejenom opatrnost kvůli snadno se odlamujícím lístkům, ale také zbytečně neušpinit jejich povrch substrátem, který se potom jen těžko odstraňuje. Na plném slunci se mírně zvlněné konce lístků zbarvují do fialovohnědé, což ještě zvýrazní křehkou krásu této miniatury. Protože báze listů jsou u tohoto poddruhu úzké, mají především krajní listy sklon k poléhavosti, především je-li rostlina příliš zalévána a listy napité vodou ztěžknou. Obložena kamínky zůstává  rostlina kompaktní a mnohem krásnější.
Dalším hojně pěstovaným poddruhem je A. cristatus ssp. zeyheri s výrazně světlejšími a také jemně hrbolatými listy. Ty jsou větší než u předchozí subspécie, ale zdaleka ne tak křehké. Tahle kytka ale plné slunce příliš nemiluje. U nás je mezi pěstiteli ještě hojně rozšířen A. cristatus ssp. clavifolius, který však udržet v trochu kompaktním tvaru je vcelku nadlidský výkon. Nápadný je především množstvím rezavých chlupů, kterými je jeho stonek porostlý mnohem více než u ostatních.
Letnit je sice lze všechny, ale musíme se při tom smířit se skutečností, že svůj díl si odeberou šneci. Pokud jim chceme dopřát africké zpestření stravy, pak část rostlin obětujme pro blaho jiných, pro plže méně chutných zástupců čeledi Crassulaceae.
Adromischus cristatus příliš místa nezabere, a svými skromnými nároky se řadí mezi rostliny vhodné i pro naprosté začátečníky, kteří jim mohou dopřát dostatek světla a čas od času na ně zapomenou se zálivkou. Odměnou jim budou rostliny zvláštního tvaru, z nichž si v krátké době může namnožit docela slušnou africkou rodinku.
Po úvodní dvojici snímků typických rostlin Adromischus cristatus můžete vidět ssp. schonlandii, kterou následuje ssp. zeyheri. Předposlení snímek je pohledem do naší letní kolonie nakvétajících Adromischus cristatus, na poslední fotografii, kterou unás před lety pořídil Michal Černý, pak můžete vidět vrchol jednoho z květenství.