sukulenty

Štramberská Trúba stojí na zámeckém vrchu, což zní dost nelogicky, protože člověk by v těch místech očekával spíše nějaký ten zámek. Žádný tam ale není, a patrně ani nikdy nebyl. Zato zde stával hrad, z něhož se však do dnešní doby dochovala právě jenom ta kamenná věž (bergfrit), vysoká skoro čtyřicet metrů.

Hrad se jmenoval Strahlberg, nebo také Strahllenberg, a ve své původní podobě byl postaven patrně už ve 13. století. Podle pověsti ale měl stát na protějším kopci Kotouči, jenomže zdejší trpaslíci z jeskyně Čertova díra s tím rezolutně nesouhlasili! Hrad na Zámeckém kopci samozřejmě střídal majitele, jak to u hradů tehdy chodívalo. Nejslavnějším jeho držitelem byl moravský markrabě Karel, pozdější český král Karel IV., který hrad vlastnil v letech 1333-1346. Původně se jednalo o hrad strážní, střežící dvě důležité obchodní stezky, křížící se právě v blízkosti Štramberka.

V letech 1901-1903 panoval na Zámeckém vrchu čilý pracovní ruch. Na svědomí jej měl především MUDr. Adolf Hrstka, tehdy štramberský radní (později i starosta), zakladatel zdejšího Sokola a především agilní předseda místních turistů. Pan doktor Hrstka byl typický vizionář, který už tehdy spatřoval v kamenné věži na Zámeckém vrchu lákadlo pro turisty a obrovský potenciál pro budoucí slávu městečka. Své vize postupně naplňoval a svým nadšením nakazil i spoustu dalších lidí, včetně proslulého pražského architekta Kamila Hilberta, mj. vedoucího stavitele Svatovítské katedrály. Podle jeho projektu prošla chátrající kamenná věž důkladnou proměnou v rozhlednu s ochozem, které se měla v budoucnu stát cílem poutníků nejen z širokého okolí. Zároveň s přestavbou věže byly dozděny vnější hradby a vznikly také dvě zcela nové kamenné brány. V červnu roku 1903 byla Trúba slavnostně otevřena veřejnosti.

V roce 1925 byla k věži přistavěna ještě Jaroňkova útulna. Původně v těchto místech stával horní hradní palác a na počátku 20. století i jakási veranda, sloužící k občerstvení (říkalo se jí prý „U Mědínků“), kterou však poničily přírodní živly. Dříve sloužila stavba, nesoucí jméno malíře a zakladatele Valašského muzea v přírodě Bohumíra Jaroňka, především k občerstvení turistů. V současnosti je z ní prodejní galerie lidového řemesla a umění. O kousek níž byla zhruba ve stejné době vystavěna turistická chata Dr. Hrstky, sloužící původně jako noclehárna pro poutníky, kterých přicházelo k štramberské Trúbě čím dál více. Původně se chata jmenovala Rašínova, své nynější pojmenování získala až někdy po II. světové válce.

Když se ocitneme před Trúbou, zbývá nám už jen zdolat 29 kamenných schodů k jejímu vchodu a potom ještě dalších 159, vedoucích na vyhlídkový ochoz. Výhled z něj je báječný. Náměstíčko dole pod námi jako na dlani, ohehnané kolem dokola pohádkově krásnými domky s malebně tvarovanými štíty. Za ním zůstává skryta ulička, zvaná Horní Bašta, jedno z nejkrásnějších míst ve Štramberku. Ulička je to úzká, dlážděná kamením a lemovaná z obou stran dřevěnými domečky. Nad nimi se tyčí hranolová zděná zvonice s dřevěným ochozem, která je pozůstatkem někdejšího barokního kostela svatého Bartoloměje. Pod Horní Baštou vede ještě Dolní Bašta, ta už je širší a asfaltová. Ulice ve Štramberku mají často podivná jména. Nejvíce nás zaujala ta, která se jmenuje Kopec!

Kopec je ale ulice neobyčejná nejenom svým zvláštním názvem. Zatímco běžné ulice zpravidla vedou z bodu A do bodu B, Kopec se větví do mnoha stran a připomíná pavouka. Nad Kopcem se v nadmořské výšce 557 metrů tyčí hustě zalesněná Bílá hora, na jejímž vrcholu byla v roce 2000 otevřena zajímavá rozhledna. Stavbu vyhlídky už zde kdysi plánoval zmíněný Dr. Hrstka, ale nakonec z její realizace sešlo. Rozhledna na Bílé hoře je sice stavbou moderní a víceúčelovou, přesto do krajiny zapadá až překvapivě. Její jádro je betonové a kolem něj se obtáčí šroubovice kovového schodiště, symbolicky připomínající DNA. Rozhledna je 43 metrů vysoká, zakončená vyhlídkovým ochozem. Za jasného počasí z ní musí být úžasný výhled, ale když jsme se z ní rozhlédli my, Beskydy byly bohužel zahaleny v oparu a smogu.

Na Bílé hoře jsme zažili jednu humornou příhodu. Když jsme po ránu čekali na otevření rozhledny, dorazila třída školáků, kteří začali nedočkavě bušit do vchodových dveří. Z nitra rozhledny se ozval znělý hlas, nabádající ke klidu. Poté se dveře otevřely a přímo pod nápisem Bílá hora stanul černoch jako poleno, jehož kořeny bude nutno hledat někde v západní Africe. Když nás krátce poté tento správce informoval o slabší viditelnosti, která se ale brzy docela určitě vylepší, a následně nás obdařil širokánským úsměvem, vzpomněli jsme si okamžitě na slavné Básníky a svět nám najednou připadal veselejší.

Cestou k rozhledně jsme samozřejmě nezapomněli vyfotit Trúbu, protože z rozhledny samotné už vidět bohužel není. Dalším zajímavým pohledem na ni jsme se pokochali z odpočinkového místečka, zvaného Lípa u Panny Marie. Její koruna nabízí příjemný stín, lákající k odpočinku, a k tomu ještě pohled na Štramberk jako z pohlednice. Z malebného slepence dřevěnic a jiných domků vystupují kromě Trúby i opravovaná věž kostela svatého Jana Nepomuckého a zmiňovaná zvonice sv. Bartoloměje ve svahu Zámeckého kopce.

Zvláště dominantní v okolní krajině se Trúba jeví při pohledu s protilehlého kopce Kotouč. Z poloviny je tento vápencový vrch odtěžen, ale i na té zbývající, hustě zalesněné, je toho k vidění opravdu hodně. Nejznámějším místem je určitě jeskyně Šipka. Učili jsme se o ní ve škole a mám ji navždy spojenu s pravěkým člověkem. Zdejší školáci nemusejí informace o jeskyni hledat v učebnicích nebo na internetu. Z lavic nádherné školní budovy to k jeskyni mají jen pár minut cesty. Šipku proslavil po celém archeologickém světě učitel gymnázia v Novém Jičíně Karel Jaroslav Maška, který zde prováděl průzkum v letech 1879-1887. Jeho triumfálním nálezem byla čelist neandrtálského dítěte, objevená v roce 1880. Jeskyně samotná skýtala pravěkým lidem mnoha nejrůznějších kultur bezpečí před nepřáteli i ochranu před přírodními živly.

Stávala se však také útočištěm nejrůznějších zvířat, jejichž ostatky byly v jeskyni a jejím okolí též nalezeny. Jednalo se o kosti lva, srstnatého nosorožce, hyeny a mnoha dalších živočichů, jichž bylo registrováno dohromady okolo 130 druhů! Nemohly samozřejmě chybět ani ostatky mamuta, protože jeskyně Šipka v dávných dobách docela určitě sloužila i jako kvalitní a prostorná spižírna. Kopec Kotouč byl díky své strategické poloze již od pravěku osídlen v podstatě nepřetržitě a díky unikátnímu vápencovému podloží býval také domovem mnoha vzácných i naprosto ojedinělých rostlinných i živočišných druhů. Mnoho z nich ale vyhynulo kvůli zmíněné těžbě, díky níž polovina kopce nenávratně zmizela.

Okolní smíšené lesy jsou protkány stezkami a zkrášleny mnoha zastaveními, vyzdobenými sochami velikánů české kultury i historie. Vše je součástí tzv. Národního sadu, zbudovaného ve dvacátých letech minulého století místními vlastenci. Ze zbytků vrcholu kopce je nádherný výhled do okolní krajiny, ostře kontrastující s obrovskou jámou po vytěženém vápenci. I při návratu Dolní ulicí, větvící se do všech stran podobně jako zmíněný Kopec, se nám nabízejí další pohledy na Trúbu i její okolí. Iva mačká toho dne spoušť už kdoví po kolikáté, protože pohledy na ni nás nikdy neomrzí.

Není proto divu, že jakmile se začně stmívat, vydáváme se znovu z náměstí uličkami vzhůru, abychom si věž vyfotili i decentně nasvětlenou. Posezení na zahrádce Hrstkovy chaty nám zpříjemní čekání, stejně jako pohledy do rozvěcejících se uliček městečka, které nám i za ten krátký čas přirostlo k srdci. Nakonec ještě poslední pohledy na Trúbu přes starobylý hotel Šipka a nádhernou kašnu uprostřed ztichlého náměstí. Tma mezitím definitivně pohltila okolní kopce, skrývající ještě další vápencové lomy, sice dávno vytěžené, zato již znovu žijící vlastním životem. O nich zase příště.

 Obr.č.1 - Trúba s Jaroňkovou útulnou, č.2 - schodiště uvnitř kamenné věže, č.3 - náměstíčko jako na dlani, č.4 - ulice Kopec, Bílá hora s rozhlednou na vrcholu a památnou Lípou u Panny Marie úplně vpravo, č.5 - Trúba z Jaroňkovy ulice cestou na Bílou horu, č.6 - rozhledna na Bílé hoře, z níž jsme toho bohužel mnoho neviděli, č.7 - Trúba od Lípy u Panny Marie i se zvonicí vlevo, č.8 - jeskyně Šipka, č.9 - a pohled od ní na Trúbu a část Štramberka, č.10 - a ještě jednou Trúba, tentokrát z Dolní ulice při návratu z Kotouče, č.11 – Trúba večerní, č.12 - a na závěr ještě kašna s hotelem Šipka na štramberském náměstí a Trúbou v pozadí