sukulenty

Už aby tady konečně bylo to jaro. Vo mě ani tak nejde, mně je u kamínek dobře, ale spíš vo ty moje páníky. Protože jak začne to jaro, vždycky ožijou. Moje panička si konečně narovná záda a nechá trochu odpočinout očím, protože od začátku roku sedí imrvére u počítače a dělá účetnictví, aby ti její kunčofti mohli včas odevzdat daňový přiznání. To já mám v tomhle ohledu dobrý. Žádný daně nikomu odevzdávat nemusím, a naopak všichni musej odevzdávat část svý baštičky mně, i když občas se při tom dost kroutěj a šprajcujou. Vo mně sice tvrděj, že jsem plemeno nevycvičitelný, ale že by se sami za těch deset let, co je mám, v dávání podílu z baštičky nějak zlepšili, to bych teda zrovna neřek.
O svým páníkovi ani nemluvím. Ten už je nervózní jako pes a sotva trochu vysvitne sluníčko, už ho svrběj prsty a šel by nejraděj stěhovat ty svoje tlustý kytky do letního makroloňáku a nejlíp rovnou ven, aby chytly barvičky, jak von s oblibou říkává.A tak aspoň chodí do skleníku, kde poslouchá ten svůj bigbít a dost možná že tam i něco dělá, ale řek bych, že se nepřetrhne. To jsou furt samý ty jeho Slejďáci, Párplíci, Ejsíci, anebo ta Džoplinka, ta ho teda fakt bere. To se tam u toho pak někdy celej jako tak vlní a natřásá jako mladej jeseter, a myslí si, že já ho zezdola nevidím, když mě vyženou do tý zimy na loužičku. Přitom tomu musí houby rozumět, protože anglicky teda umí velký kulový! Co už se s ním panička nazlobila, že prej má talent na jazyky a sloní paměť, a měl by se anglicky učit. Jenže na to von je moc línej. Zná prej základy řecký angličtiny, a s tou si tam v tavernách bohatě vystačí. A když se náhodou netrefí do tý správný baštičky, sní klidně co mu přinesou, protože Řekové prej mají všechno ukrutňácky dobrůtkovkový.A když se pak ze skleníku vrátí, lehne na kanape a čte ty svoje tlustý knížky. Zrovna tuhle. Takovou bichli, že nadával, jak se mu blbě drží v ruce, a to je má oproti mně jako lopaty. Považte, takovou tlustou knížku vo básníkovi, kterej prožil skoro celej svůj život v anglickým blázinci. A páník se u toho kolikrát dokonce i smál, ale potom zase nadával, to když přišlo na nějakej vítěznej únor, ale únor podle mýho nemohl bejt nikdá žádná velká výhra, protože to je měsíc krátkej a navíc vždycky pořádně mrazivej, takže se během něj vůbec nevyplatí vystrkovat čumák.
„Ten Nezval, to byl ale pěknej kanec!“ volá pak na paničku dozadu k počítači.
„A Pleva taky!“ dodává jedním dechem.
„A ten Kainar, to byl šmejd a prašivka, kam se na něj hrabe celej Drda!“ rozčiloval se a koukal při tom na mě, jako kdybych já všecky ty chlapy znal.
Taky s paničkou pořád kouká do budky za voknem, jak se tam sejkorky, vrabčáci a hejlové futrujou, že pánící nestačí ty zrníčka dokupovat a vozit je z města autem. A vždycky touhle dobou pak začne vyhlížet špačky. Prej že přiletěj až vodněkud z Afriky, a že to mají pokaždý dobře spočítaný. Když přiletěj, tak prej je jaro na spadnutí a von už může konečně začít uklízet ten bordel, kterej po něm vzadu v tom jeho makroloňáku zůstal po podzimním stěhování. Jenomže ty špačci nejsou ani zdaleka tak chytrý a dokonalý, jak si můj páník myslí.Třeba zrovna předloni. Přiletěli, hopsali tady furt po trávníku a hledali nějaký žížaly nebo brouky. Jenomže kde nic, tu nic. Byli tu sotva tři dny, když na Josefa začalo chumelit. To vám byla vánice. Do rána toho těžkýho mokrýho svinstva napadlo skoro dvacet cenťáků a kudy jsem chodil, pořád mě to studilo do bříškůvka, protože mám krátký nožičky a nadměrně vyvinutej hrudní košíček. Kdyby byli špačci tak chytrý, jak si vo nich páník myslí, tak by dávno ještě dřepěli někde v Maroku a hezky si tam mohli ďobat sarančátka. Ale takhle? Seděli v koruně tý velký třešně vzadu u makroloňáku jako zmoklý slepice. Celý se přitom nafukovali, peří se jim zimou ježilo, až vypadali jako černý koule. Kdo holt brzo chodí, sám sobě škodí, nebo jak je to v tom vašem starým českým přísloví?
Ale nějak se s tím špačouři nakonec popasovali. Když vyvedli mladý, hned tady bylo veselejc. To už bylo jaro v plným proudu. Páníci mi vždycky vytáhli na sluníčko křesílkuvko s těma měkoučkejma poduškama a já tady z něj potom nad těma malejma špačkama hezky dohlížel. Všechno aby je ty mámy učily! Tohle je brouk, tohle žížala, tohlencto stonožka. Nepamatuju se, že by mě moje mamka něco musela učit. Na druhou stranu je fakt, že mlíko jsem vod ní nějaký vždycky dostal a pak ta prapůvodní panička dávala k tomu granulky. No, a pak přišli tihle dva moji páníci, tak jsem se k nim holt rozběh a vybral jsem si je. Myslím že jsem vybral docela dobře. Teda, mohlo to bejt taky horší, takhle bych to řekl.Protože se tady u nás špačourům zalíbilo a těch mladejch se z vajec vyklubalo vopravdu jako smetí, když potom zrály třešně, bylo jich tu všude jako much. A jak voni se vždycky všichni naráz na tu třešeň sletěli, její koruna se dala celá do pohybu. Špačouři jsou potvory vybíravý. Všechny třešně naklovaj a co spadne na zem, toho už si ani nevšimnou. Páníka z nich vždycky málem šlak trefil a nadával jako špaček, protože mu ty naklovaný třešně pokaždý napadaly mezi ty jeho kytky, který tam na stolech vyletňuje, nebo jak tomu říká. Vo třešně samotný mu nešlo. Zaprvý nejsou naše, ale sousedů. A ti je trhaj stejně tak jednou za celý léto, a to ještě jen kam došáhnou. A když pak soused Ricky, kterej je Irčan z Belfastu, seče trávu pod tou třešní, tak sakruje taky, jenom anglicky, protože z těch spadlejch a nahnilejch třešní tou svojí sekačkou rovnou nadělá marmeládu, která stříká všude vokolo.Ale loni přišla bída na kozáky, jak říkává můj páník. Špačků hodně, třešní málo, a tak museli konečně ty svoje mlsný zobáky ponořit do trávy a hledat v ní co tam předtím poshazovali ze stromu. Zprvu se vždycky lekli, když páník kolem procházel, ale pak si na něj nějak zvykli a když supěl vokolo s konví v ruce, už ani nezdvihli hlavu a vrtali se dál v těch svejch naklovanejch shnilotinách. Dobře jim tak. I když já s nima tak trochu soucejtím, protože moc dobře vím, jak těžký je oddělit zrno od plev, v mým případě třeba masíčko od granulek. Někdy mi to páník udělá ještě naschvál těžší, když mi do nich dá míchaný vajíčka se slaninou, po kterejch já se můžu utlouct a von to moc dobře ví. Ale zkuste oddělit míchaný vajíčka se slaninou od granulek? Tak to holt zase jednou musím sežrat sakumpingl. Jó, už aby tady konečně byli ti špačouři. Protože jak tady budou, nebude trvat dlouho a moji pánící konečně voprášej gril. A to teprve nastane to vopravdový jaro.
Tak se mějte, zelináři! A na prvního máje k nám koukejte přifrčet! A nebo druhýho, jestli teda držíte ten lásky čas, líbáte se pod rozkvetlejma stromama tam u vás doma a nikam se vám toho prvního nechce kodrcat.