sukulenty

Camacha je malé městečko (7000 obyvatel), jehož domy jsou roztroušeny v kopcích nad jihovýchodním pobřežím Madeiry. Centrum městečka je rozloženo na plošině v nadmořské výšce asi 700 metrů, a z některých jeho částí je nádherný výhled do širokého okolí (obr.č.1). Hlavní náměstí Camachy se nazývá Largo da Achada, má čtvercový tvar a je na něm i menší fotbalové hřiště! Člověk se s něčím podobným hned tak nesetká, ale v tomto košíkářstvím proslulém městě se není čemu divit. Vždyť právě v místech dnešního náměstí Largo da Achada stával kdysi plácek, na němž se roku 1875 odehrálo úplně první fotbalové utkání na území Portugalska!
Na svědomí ho tehdy měl anglický mladík Harry Hinton, který se vrátil na Madeiru ze studií v rodné zemi i s fotbalovým míčem. Jeho otec William byl obchodník s vínem, a stejně jako mnoho dalších Angličanů zde se svou rodinou pobýval především v letních měsících. Památný zápas se odehrál v místech, kde dnes stojí obří pamětní deska (obr.č.2), a kromě zde žijících Angličanů se jej zůčastnili také místní. Právě odtud se tedy potom fotbal jako lavina šířil po celém Portugalsku. Vzhledem k úzkým vazbám mezi Portugalskem a dalekou Brazílii, o nichž jsme psali v jiné části našeho vyprávění, se fotbal nakonec dostal i do země opravdových fotbalových kouzelníků a budoucích pětinásobných mistrů světa!
Celých 110 let po památném utkání se na Madeiře narodil jeden z nejlepších světových hráčů současnosti Christiano Ronaldo, hájící nyní barvy Realu Madrid, kam přestoupil jako dosud nejdražší fotbalista všech dob! Christiano Ronaldo dos Santos Aveiro zní jeho celé jméno, které ve zkrácené podobě znají kluci a chlapi po celém světě! Nafoukaná primadona, ale s míčem to umí jako málokdo!
Současností městečka Camacha je košíkářství. Živí se jím zde většina obyvatel, ale sušící se pruty jsou k vidění po celém ostrově. Na náměstí, v těsné blízkosti Café Relógio, se nachází obrovská prodejna proutěných výrobků místních obyvatel, spojená i s výstavou opravdových kuriozit. Člověk se při pohledu na ta dílka skoro zdráhá uvěřit, že jsou opravdu vyrobena z proutí. Najdete zde celou zoologickou zahradu, včetně žiraf, ale také proutěný model lodi, nádherná a docela jistě i pohodlná křesílka, a řadu dalších výrobků z proutí (obr.č.3).
Vše je samozřejmě děláno pro turisty, které sem přiváží autobusy cestovních kanceláří z funchalských hotelů. Kromě mnoha lákadel k nákupům na ně zde ještě většinou čeká i trocha folklóru v podobě lidových souborů, které tančí a zpívají ve zvláštních krojích, které zaujmou na první pohled každého návštěvníka ostrova!
Náměstí Largo da Achada, to je také množství nádherně upravených stromů a jiných rostlin, překypujících ve zdejším příjemném počasí zdravím. Nás samozřejmě nejvíce zaujal několik metrů dlouhý živý plot z tlustic Crassula ovata (obr.č.4). V menším provedení byly stejnou rostlinou lemovány i nejrůznější parkové úpravy na mnoha dalších místech ostrova. Camacha je plná útulných kavárniček a hospůdek, kde vám připraví džus z čerstvé pomerančové šťávy a výbornou kávu. Vzhledem k nadmořské výšce zde není takové vedro jako dole na pobřeží, na něž to odtud vzdušnou čarou není nijak daleko. Po asfaltových serpentinách je to však docela krkolomná a zdlouhavá cesta!
My jsme naši cestu do Camachy zahájili u lanovky v Monte, odkud jsme se vydali po kamenitém chodníků k levadám. Většina naší cesty vedla podél levady dos Tornos (obr.č.5), z níž jsme jen několikrát na krátký čas odbočili, abychom se na ní vzápětí znovu vrátili.Cesta byla tudíž spíše odpočinková, často vedoucí ve stínu lesů a lemovaná nekonečnými lány dokvétajících kalokvětů. Také jsme absolvovali průchod 500 metrů dlouhým a značně vlhkým tunelem, který se dá také obejít. Cesta lesem nám však připadala málo prochozená, a mnohem namáhavější a nebezpečnější než samotný průchod tunelem. Velkou část cesty jsme měli stále na dohled hlavní město Funchal i s jeho přístavem, ale pak nás cesta čím dál častěji vedla mezi domy vesničanů. Občas stál vedle levady starý a chatrný stolek, na němž místní nabízeli za pár centů čerstvě sklizené banány lahodné chuti. Platilo se do plechovek od nápojů, stojících vedle ovoce bez přítomnosti prodavače. Dá se říci, že to byly jakési vitamínové automaty na madeirský způsob.
Levadu lemovaly často i velice zajímavé rostliny. Asi nejkrásnějšími květy se mohl pochlubit jihoafrický popínavý keř Podranea ricasoliana (obr.č.6). Jeho růžové květy byly naprosto nepřehlédnutelné i v té zdejší pestrobarevné džungli zdejších křovin. Větve této rostliny s lichospeřenými listy dorůstají značných délek a květy se objevují na jejich koncích v rozvolněných latách. Podranea patří do čeledi Bignoniaceae (trubačovité), a často jsme se s ní setkávali také při svých toulkách po ostrově Tenerife. Protože prý vydrží kvést  i 10 měsíců v roce, není zase až takový kumšt spatřit její překrásné květy!
Po celou cestu jsme mohli na mnoha místech vidět následky sesuvů půdy, způsobených jarní průtrží mračen a následnými bleskovými záplavami. V prudkých stráních stály přilepené malé domečky místních, zatímco po obydlích jejich sousedů zůstala pouze hluboká hnědá koryta bez jediné stopy po nedávném osídlení člověkem! Při průchodu vesnicemi, kam turisté příliš často nezabloudí, jsme se v hospůdkách setkali s cenami ani ne polovičními co v turisticky oblíbených místech.
Aby naše nohy také dostaly toho dne trochu zabrat, čekalo nás na konci pohodlné cesty podél levady dos Tornos prudké stoupání na náměstí v Camache. Bylo nedlouho po poledni, takže vedro zrovna vrcholilo. Čerstvý větřík, prohánějící se po té obrovské vydlážděné ploše nás ale nakonec přece jenom trochu osvěžil. Na náměstí Largo da Achada panoval toho sobotního odpoledne nebývalý ruch. Ve zdejším kostele se totiž schylovalo k svatebnímu obřadu, takže všude vůkol se hromadili zvědavci z řad místních, a v menší části i turistů. Prostranství před kostelem bylo jedním velkým divadlem (obr.č.7), a to ještě velká část svatebčanů trávila chvíle čekání na příjezd nevěsty a jejího otce popíjením kávy a nejrůznějších nápojů v nedaleké kavárně, stojící v sousedství království proutěného zboží. Měli jsme možnost si v tom davu přihlížejících hezky zblízka prohlédnout kroje místních obyvatel. Zatímco u žen převládá barva červená(obr.č.8), muži jsou oděni takřka výhradně v bílém. Výjimku tvoří legrační modročervené čepičky s dlouhou anténkou, které mají páni s dámami stejné (obr.č.9). Asi dvakrát jsme krojované Madeiřany mohli spatřit také na dvoře našeho hotelu, kde hráli, zpívali a tančili. Jejich hudba mi silně připomínala lidovou muziku z jižních a západních Čech.
Mnohem déle než čekání na nevěstu trval samotný obřad. Během něho jsme si stihli prohlédnout střed městečka, košíkářské království a ještě posedět v jedné z odlehlejších kaváren. A já jsem si samozřejmě nenechal ujít příležitost vyfotit se na místě, kde sa psaly fotbalové dějiny! Blížil se odjezd našeho autobusu do hlavního města, a když jsme v něm už seděli, z jeho oken jsme sledovali, jak nevěsta v autě bez střechy objíždí náměstí a co chvíli zastaví, aby z krabice na klíně kolemjdoucím rozdávala malé koláčky.
Camacha leží jen čtrnáct kilometrů od hlavního města, a funguje sem spolehlivé autobusové spojení. V okolí městečka se pro turisty nabízí hned několik možností na zajímavé výšlapy, a jedna z turistických tras zde začínajících má dokonce cíl přímo v hlavním městě Funchalu. Sobotní odpoledne strávené v městečku Camacha bylo každopádně velice příjemné!