Stát je organizované společenství lidí, žijící trvale na určitém území-na něm je stát suverénní
Stát má několik funkcí: -vnitřní funkci (státní úřady, ministerstva)
-vnější funkci (ohled na mezinárodní právo, zapojení do mezinárodní
ekonomiky)
Charakteristiky státu:
1. Státní aparát
2. Ohraničené území(působení stáních orgánů)
3. Občané státu
4. Ozbrojená moc (policie, vojsko)
5. Právní subjektivita (způsobilost samostatně vystupovat v právních vztazích)
6. Státní suverenita (svrchovanost stání moci, není podřízena žádné vyšší moci, ale může převzít závazky vyplývající z mezinárodních organizací EU, NATO)
Při studiu povahy státu je třeba poukázat na některé okolnosti vzniku a vývoje státu:
1. pojetí a charakter společnosti, který se postupně vyvíjí. Společností se rozumí lidé, kteří jsou v nějakém vztahu se státem. Tento lidský činitel je charakterizovatelný jako:
- obyvatelstvo neboli lidé žijící na určitém území
- národ neboli tradičně se projevující jazykové, kulturní, životní, psychické a historické společenství
- lid (populus) neboli subjekt s určitým vztahem ke státní moci
- občané –neboli lidé jsoucí v právním vztahu ke státu z hlediska jejich členství v něm
- cizinci
2. postavení a úlohy subjektu státní moci
3. vývoj institutu všeobecné závaznosti a působení práva
4. měnící se představy o rozsahu a míře působení a péče státu o obecné blaho
Tzv.organistická teorie státu – stát je přirovnáván k lidskému organismu, území státu je tělem, nejvyšší státní orgány jsou hlavou státu
Mechanistická koncepce (Instrumentální pojetí státu)- stát považuje za stroj, pojem státní mechanismus – stát je organizace skládající se z částí a ze vztahů mezi nimi.
Jellinekova charakteristika podstaty státu, stát se skládá : - státní území
- z obyvatelstva
-z určité organizace obyvatelstva,
která slouží k výkonu státní moci
Pojem státnost: je komplex institucí, myšlenek, hodnot, přičemž některé z nich mají právní vyjádření.
STÁT JAKO INSTITUCE:
Termín instituce slouží obvykle pro označení subjektů organizovaného vyjadřování a zprostředkování společenských vztahů. Z vývojového hlediska vznikají tyto subjekty nejprve jako produkty určitých stabilizujících se (opakujících se) společenských vztahů. Vnějším projevem této stabilizace je relativně trvalé spojení vztahů a reprodukce typických činností neboli jejich institucionalizace (viz latinské instituere - zřídit, ustanovit). Vzniká tak jejich organizační základ - instituce, se kterou jsou spojovány určité činnosti. Instituce zajišťuje existenci a rozvoj zejména těch společenských vztahů, v návaznosti na které vznikla.
Mezi základní znaky instituce náleží formalizace její struktury a činností (funkcí) a z toho vyplývající relativní samostatnost, určitelnost a poznatelnost.
Stát jako (specifická) instituce se od ostatních institucí působících ve společnosti odlišuje především následujícími politicko-právními charakteristikami.
(1) Stát je instituce, jejíž formalizace je primárně založena na právu. Za východiska politické a normativní podoby moderního demokratického státu se přitom považují jeho politická legitimita a legalita, které jej kvalifikují jako společensky univerzální instituci, tj. jako:
a) důsledek prosazování konstitutivního principu suverenity lidu v podmínkách vlády lidu, pro lid a lidem;
b) subjekt nejvyšší veřejné moci ve vztahu k danému území, tedy moci nezávislé na jiných institucích a jednotlivcích;
c) subjekt, jehož všeobecně závazná pravidla chování (právní normy), která jsou součástí jednotného právního řádu, nejen upravují strukturu a systém organizace státu (tedy jeho interno), ale také vypovídají o tom, jak stát působí navenek;
d) subjekt zajišťování ústavnosti a legality ve své vlastní činnosti i ve společenských vztazích. V tomto smyslu je institucí, která zajišťuje určitý stav a řád v dané společnosti. K tomu mu slouží prostředky státněmocenského působení, které však může použít jen na základě práva, v souladu s ním a způsoby, které právo předpokládá;
e) subjekt zajišťování základních podmínek existence společnosti; jedná se o více nebo méně obsáhlé cíle, které vypovídají o již zmíněné péči státu o obecné dobro a výrazněji se projevují v některých jeho funkcích
(2) Organizační podoba státu se odvíjí od podmínek a pravidel jeho politicko-právní formalizace. Podoba organizační struktury státu a vztahů mezi jeho orgány je proto relativně stabilizovaná. Organizace státu je dána - vedle tradičních ústavně-politických východisek vztahů mezi státními orgány (zásady dělby moci, parlamentarismu a státního zřízení) - její formalizací, zakotvenou v ústavě a v zákonech.
SUVERENITA STÁTU:
Výsostnou povahou státní moci se ve vztahu k danému území rozumí její:
- nezávislost na jiné státní moci
- výlučnost existence jedné státní moci
- neomezenost z hlediska uplatňování
Suverenita – vnitřní – nezávislost, neodvozenost, výlučnost moci
- vnější – nezávislost vzhledem k jiným státům
Suverenitou (svrchovaností) státu se rozumí nezávislost a neomezenost státní moci na jiné.
Vnější stránka suverenity se v současném mezinárodním systému projevuje především v podobě zásady svrchované rovnosti, která se uplatňuje ve vztazích mezi suverénními státy. Významnou úlohu při zachování vnější suverenity státu má mezinárodní právo, které je budováno na obyčejovém a smluvním principu a prosazující se zásady rovnosti, dobrovolnosti a reciprocity ve vztazích v mezinárodním prostředí.
Státní území je pojem, který vypovídá o vztahu státu k určitému území neboli teritorialitě. Vlastně se jedná o vztah státu k takovému území, vůči němuž a na němž se realizuje státní moc.
Občané jsou FO, jejichž vztah ke státu má charakter trvalosti a je formalizován do podoby právního vztahu, který vypovídá o členství jednotlivce ke státu a z toho plynoucích práv a povinností. Tento poměr zakládá tzv. personální výsost.
CHARAKTER MODERNÍHO STÁTU:
Stát je institucionalizovaná forma společenského života na určitém území, která prostřednictvím všeobecně závazných pravidel chování, za nimiž stojí jeho mocenská autorita, působí na společenské vztahy.
Pojem moderní stát – slovo moderní znamená odlišení dnešního státu obdobných institucí starověku či středověku. Rysy moderního státu jsou:
- ústavní stát – má nejen ústavu, ale i právní řád
- právní stát – primát práva nad státem resp. Vázanost státní moci právem a podmínka legality jakéhokoliv působení státní moci tzn. stát vystupuje v právních vztazích jako
- demokratický stát – zajišťuje a reprezentuje vliv lidu na státní moc a vládu
-sociální stát – usiluje o vyrovnání rozdílů mezi lidmi
Stát je současně právnickou osobou. Moderní stát má status korporace.
FUNKCE STÁTU:
Pod funkcí instituce se rozumí vnější projev jejích vlastností, který je zaměřený na dosažení nějakého účinku. Názory na fce státu se měnily. Lze uvést dva důvody těchto změn:
1. odlišné naukové východiska:
- za fce státu byly považovány jeho účely, teologická fce
- dle toho jaké byly projevy státu navenek, hodnotící fce
- tvorba a výkon právního řádu
- dle Montesquia jsou podstatné u každého státu fce zákonodárná, výkonná a soudní
2. spočívá v měnících se představách o rozsahu a míře aktivního působení státu ve společnosti:
- péče státu o obecné blaho
- v klasifikaci cílů státu
Z hlediska fcí státu jako zaměření moderního státu lze uvést toto členění odvozující se od zajištění:
- právního stavu, u něhož lze rozlišit dosahování – právní jistoty
- všeobecné právní ochrany bez diskriminace
- ochrany základních práv a svobod
- fungování hospodářského a sociálního pořádku
- kulturního rozvoje
- vnějších vztahů
z 2.ročníku: - fce formální - členění (dělba) moci, 3 složky- legislativa,judikatativa,exekutiva
- fce materiální – veškeré činnosti, které stát zajišťuje
Funkce státu:
-formální= dělba státní moci, slouží k obhajobě veřejných zájmů
-materiální= zajišťuje veškerou činnost státu, veř. služby, hradí se ze st. rozpočtu, slouží veř. zájmu
Typy a druhy státu:
Podle rozlohy:
- velmi malé státy – rozloha menší než 25 tis. km
- malé státy – od 25 tis do 150 tis.
- střední státy od 150 tis. do 350 tis.
- velmi velké státy – nad 2,5 mil km
druhy států: - unitární
- federace
- konfederace
+
Legitimita= oprávněnost, nemohu překročit oblast, ve které se pohybuji
Organizační principy veřejné správy
Tyto principy se někdy označují také jako zásady, pravidla, měřítka, nebo cíle, které se mají při výstavbě veřejné správy sledovat .
Tradiční členění:
- územní a věcný
- centralizace a decentralizace
- koncentrace a dekoncentrace
- kolegiální a monokratický
- volební a jmenovací
Předmět správní vědy
- předmětem jsou správní skutečnosti, kterými se rozumějí zejména úkoly veřejné správy, její organizace, pracovníci a funkcionáři, správní jednání, rozhodovací procesy, reformy, modernizace, vztahy a okolí.
Pro vymezení předmětu správní vědy je nutné zdůraznit, že:
- pojem správy je indiferentní vzhledem k různým vědním oborům. Proto žádný z nich si nemůže osobovat právo tento jev výlučně a závazně v celé šíři definovat a vykládat
- předmětem správní vědy nemůže být veškerá práva, ale jen správa veřejná
- veřejná správa má tři základní aspekty - funkční
- organizační
- personální
Z praktických důvodů je nelze od sebe oddělovat či některý z nich preferovat. V kontextu s jinými instituty lze však každý z uvedených aspektů zkoumat odděleně /např. rozhodovací procesy ve veřejné správě jako zvláštní druh rozhodování vůbec nebo problém státní byrokracie ve spojení se sociologickým zkoumáním byrokratických struktur obecně/.
Správní věda musí mít nějaký praktický smysl a cíl. Tím by mělo být zkoumání skutečného stavu veřejné správy, tento stav analyzovat popř. navrhovat opatření ke zlepšení stavu správy. Správní věda by měla plnit úlohu integrujícího vědního oboru. Taková úloha spočívá v konkrétních funkcích:
- disponovat informacemi o veřejné správě, které mohou působit na zaměření programů studia veřejné správy, formulovat okruh základních problémů, podněcovat řešení a dávat doporučení ke konkrétním opatřením /funkce programová/
- koordinovat studium veřejné správy /funkce koordinační/
- integrovat poznatky jiných vědních oborů a organicky je aplikovat na veřejnou správu, zejména ve věci její modernizace a zvyšovat na veřejnou správu, zejména ve věci její modernizace a zvyšování výkonnosti a kvalifikace /funkce aplikační/
- vytvářet vlastní vědecké poznatky, metody a vlastní pojmový aparát /funkce poznávací/
Správní vědu lze vymezit jako sociální vědu o racionálním uspořádání VS za účelem dosahování její efektivnosti, demokratičnosti a otevřenosti při obstarávání veřejných záležitostí.
Metody správní vědy
1. SYSTÉMOVÁ METODA – zkoumá správu jako ucelený soubor jednotlivých prvků. Tato metoda umožňuje chápat jevy komplexně ve vnitřních i vnějších souvislostech
2. STRUKTURÁLNĚ FUNKCIONALISTICKÝ PŘÍSTUP – pozornost věnuje vztahům mezi prvky sociálního systému. Konkrétně v oblasti veřejné správy to znamená zkoumat vazby mezi úkony veřejné správy potřebné k naplňování stanovených úkolů /dynamickým prvkem/ a organizací veřejné správy/statistickým prvkem/, ale také vztahy obou těchto prvků, nebo každého zvlášť, k jiným sociálním systémům nebo přímo k občanům –např. v otázce dostupnosti úřadu občanům. V tomto smyslu je strukturálně funkcionální orientace studia podnětná pro demokratizaci správy a racionalizaci, reformu či modernizaci jejích institutů.
3. FORMÁLNÍ POSTUPY – představují všechny techniky, které usilují o řešení problémů pomocí formálních modelů. Možnosti uplatnění těchto postupů ve správní vědě je vázána na splnění určitých podmínek:
a) musí existovat možnost ,,překladu,, problému do formálního aparátu
b) interpretace řešení přinést pro správní vědu významné poznatky
V zemích EU →neexistuje jednotný model VS, za povinnost se ale pokládá dodržování společných princip →vycházejí z hlavní zásady právního státu a zahrnují neutralitu, rovnost, právní jistotu, otevřenost a transparentnost, odpovědnost, výkonnost a účinnost VS
Variabilnost mezi členskými státy vyplývá z národních tradic, specifických hodnot
3 hlavní skupiny správní kultury:
státy s kontinentální tradicí (Francie, Belgie, Německo, Rakousko) + Řecko
státy s anglosaskou správní kulturou (UK, Irsko), + USA, Kanada
státy skandinávské – Švédsko, Finsko, + Norsko
státy federální mají vyšší míru decentralizace – Belgie, Německo, Rakousko, USA, Kanada,
unitární státy se dělí:
decentralizované – Francie, Finsko, Norsko, Švédsko
s dominantním postavením ústřední vlády – Irsko, Řecko
charakter UK- původně centralizovaný →v současnosti se mění pod vlivem posílení autonomie Skotska, Walesu a Severního Irska,
FRANCIE
V posledních dvaceti letech →zejména decentralizace státní správy na územní samosprávu,
zákl. právní normy:
zákon z r. 1982 o svobodách obcí, departmentů a regionů, který rozšířil autonomii místních samospráv v oblasti sociální a školské správy,
zákon o zlepšení decentralizace (1988)
Na obecní úrovni je značná rozdrobenost obcí, všechny obce mají nehledě na velikost stejný rozsah kompetencí, 36 obcí má počet obyv. nad 100 tis.; polovina obyv žije v obcích s počtem obyv. nad 10 tis. lidí, 93% obcí je menších než 3 500 obyv.→rozdíly stanovené zákonem pokud se jedná o konání voleb, ale nikoli rozdíly z hlediska charakteru správy a rozsahu působnosti
vysoká dezintegrace obcí je výsledkem neschopnosti ústř. vlády donutit venkovské notábly (venkovská elita) ke sloučení, se silnou pozicí místních elit souvisí hromadění úřadů, starosta obce může být současně členem rady departmentu, regionu či poslancem N8rodního shromáždění.
Meziobecní spolupráce může nabýt forem sdružení obcí k 1účelu, districty sdružující městské obce pro bytové služby, městské aglomerace vytvořené kolem velkých měst-mají vlastní daňový systém a 11 povinných oblastí spolupráce; sdružení nových městských sídlišť okolo Paříže, sdružení venkovských obcí a středních měst za účelem prostorového plánování a ekon. rozvoje,
Departmentů je 100, v čele rada, nejvyšším úředníkem je prefekt, nepřímá kontrola nad rozhodnutími samosprávy z hlediska zákonnosti
Regionů je 22, jejich hl. působností je ekonomický rozvoj, vzdělávání v širokém pojetí, značné velikostní rozdíly i rozdíly v počtu obyvatel
Od r. 1982 šlo o decentralizaci, v souč. jde o reformu státní služby a státní správy, v roce 1997 proběhlo zjednodušení správního řízení→dekoncentrací individuálních správních rozhodnutí, posílila horizontální působnost prefektů,
Systémy územních informací = nová organizace informatiky v území, Nové informační technologie umožňují přiblížit službu občanům;
2000 – potvrzen cíl reformy státní správy →dosáhnout vyšší účinnosti a transparentnosti, schopnosti naslouchat občanům, 3 priority: 1) zlepšení vztahu státu a občanů 2) transparentnější a efektivnější správa 3) dekoncentrace rozhodovací činnosti, která je předpokladem modernizace a zdokonalení vzdělávání před nástupem do státní služby,
v říjnu 2000 byl otevřen extraneu vit@min →umožňuje výměnu informací o modernizačních aktivitách na sítích
všechny departmenty disponují od roku 2001 územními informačními systémy (SIT)
úspěchy reformy: vydání zjednodušených a srozumitelnějších formulářů, více než 4000 internetových stránek týkajících se veřejné správy, zvýšila se místní dynamika a prohloubila se dekoncentrace, zpracovává se koncepce Inovačního portálu, který bude zdrojem informací pro všechny,
NĚMECKO
Má státní zřízení federativního typu →dopad na koncepci a provádění správních reforem, je třeba víc jednání mezi správními úrovněmi a nalézání konsenzu je obtížnější a časově náročnější, systém vlády spočívá na tom, že jednotlivé země Spolku mají vlastní státní suverenitu, územní správa má zajištěn rozsáhlý stupeň autonomie v lokálních záležitostech, ve všech zemích je jednotný právní řád, veřejná služba a ekonomický a finanční systém,
Pravomoci Spolku: legislativa; zahraniční věci, spolkové finance, obrana, spolková vodní a lodní správa, spolková celní policie, kriminální policie a zpravodajské služby, (železnice, pošta, telekomunikace a kontrola letecké dopravy byly privatizovány!)
Země: převahu ve výkonu státní správy, země mají třístupňovou správní strukturu: zemskou, krajskou a lokální (439 venkovských okresů a měst s okresní působností a 14308 obcí)
Reformy se zabývají debyrokratizace, zjednodušením práva a správy; ustavena Poradní rada pro Schlanker Staat s cílem racionalizovat státní správu,
Opatření jsou realizována postupně (mozaiková teorie), víc malých kroků pokládají za rychlejší a jednodušší,
Nejnovějším programem je Moderní stát – moderní správa přijatá v roce 1999, má být vytvořena nová interpretace vztahu mezi veř. institucemi a občanem, program pokrývá 4 ústřední oblasti správní reformy:
zdokonalení účinnosti a přijímání práva, sevřenější charakter práva, osvobození podnikové sféry, spolupráce s Vysokou školou správních věd ve Speyeru,
pochopení samotného státu, vztah mezi Spolkem a zeměmi vyžaduje zvýšit flexibilitu na zemské úrovni, cílem je zvětšit prostor pro manévrování zemí a rozšířit působnosti místních samospráv,
modernizace státní správy v užším smyslu →vysoce výkonná, levná a transparentní spolková správa, sociálně únosná redukce počtu zaměstnanců spolkové správy,
zvýšit motivaci správních úředníků→zvýšit odpovědnost řadových pracovníků, využít moderních koncepcí personálního rozvoje,
ve Spolkovém ministerstvu vnitra byl vytvořen Úřad služby, který bude koordinovat úkoly reformního programu,
v červenci 2000→procedurální pravidla pro spolková ministerstva (Gemeinsame Geschaftsordnung), regulatorní činnost vlády se omezí na zásadní oblasti a to umožní odstranit více než 100 individuálních směrnic,
projekt Bund-Online 2005→zavádí se online propojení všech spolkových ministerstev a dalších správních úřadů internetem, v programu je zahrnuto i vydávání pasů a dokladů totožnosti
SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ
Správní reformy jsou ovlivněny westminsterským modelem (základem správních systémů Irska, Nizozemí, USA, Nového Zélandu, Austrálie, Kanady…); systémem civil service, NPM
Reforma státní služby moderní doby je spjata s výslednou zprávou Komise o státní službě z roku 1968→navrhuje, aby se zavedl princip odpovědného řízení (jasně stanovit působnost a odpovědnost a kádr pracovníků schopných je plnit; oddělit fce koncepční od poskytování služeb), to vedlo k vytvoření Senior Open Structure – jednotně řízené skupiny vedoucích pracovníků,důraz kladený na vzdělávání a státních zaměstnanců vedl ke zřízení centrální vzdělávací instituce pro státní službu Civil Service College (1970)
Konec 70 . let → odklon od státu blahobytu, privatizovány veřejné služby s nástupem Margaret Thatcherové do fce premiérky→lepší výkonnost soukromého sektoru a odpověď na nedostatek veřejných financí,
Vládní dokument Improving Management in Government: The next Steps →znamenal oddělení fcí strategických a koncepčních od rutinního, exekutivního výkonu politického rozhodnutí, nově se zřizovaly executive agencies a přecházeli do nich pracovníci ministerstev, to znamenalo radikální institucionální přestavbu britské státní správy během 90. let a s průnikem manažerismu i výraznou reformu personálního řízení a pracovního stylu,
1999 – za vlády Tonyho Blaira →Modernizing Government – 3 až 5-iletý program zlepšování VS a veř. služby, soustředí se hlavně na lidský faktor a jeho řízení, v prosinci 1999 Sir Richard Wilson stojící v čele britské Civil Service publikoval svoji zprávu navazující na projekt Modernizace vlády, zpráva se soustředí na 6 témat: silné vedení, lepší plánování odshora dolů, jasný výkonnostní management, zlepšování rozmanitosti (diverzity), otevřenější služba vůči zaměstnancům, víc učinit pro zaměstnance,
k podpoře programu reformy se zřídil Modernizační fond, v Úřadu kabinetu byla vytvořena skupina pro modernizaci veřejné služby a vydává se tiskovina Modernising Government News;
na základě iniciativy vlády UK vznikla síť pro výměnu evropských zkušeností (European Benchmarking Network), rozvíjí se od r. 2001;
Bílá kniha (1998) – strategie místní samosprávy →posílení kontaktů s voliči
18 ministerstev z 22 prošlo do konce roku 2001 hloubkovým hodnocením, prověřují své plány z hlediska efektivnosti, daří se také uplatňovat diverzitu státní služby (podíl žen ve vedoucích fcích tvoří 22,5%, cíl: dosáhnout 35% v roce 2004/2005)
USA
Občanská válka (1861-1965) posílila federální vládu na úkor států, New Deal (1933-39) posílil moc prezidenta na úkor moci soudní a zákonodárné, aféra Watergate (1972) moc prezidenta oslabila,
Otázka zdokonalení federální správy (poklesla důvěra občanů ve federální vládu)→cílem Clintonovy vlády bylo vybudovat silnou a efektivní vládu, která bude dobrým partnerem soukromému sektoru a neziskovým organizacím, teoretická východiska čerpal z knihy Reinventing government, problémy VS nevidí v lidech, ale v systému, současné prostředí si žádá flexibilní a adaptabilní instituce, není tak důležité, co má státní správa dělat, ale jak to má dělat.
1996 víceprezident Al Gore představil vládní dokument Governing in a balanced budget world,
6 hlavních zásad:
organizace založené na výkonu s vyšší autonomií a odpovědností za výsledky,
zlepšení služeb zákazníkům
využití regulatorního partnerství, federální orgány nahrazují nevyhovující předpisy novými, srozumitelnějšími, na nichž se shodnou s podnikateli
vytváření partnerských grantů založených na výkonu,
zřízení jediného místa ve federální vládě pro styk s obcemi,
transformace federální státní služby, centralizovaný systém státní služby nahrazen novým zákonem o státní službě s decentralizací systému, s akcentem na vytvoření podmínek pro vzdělávání zaměstnanců a jejich větší mobilitu,
1999, Clinton →přechod na internetovou, lehce přístupnou federální vládu, v září 2000 oznámil zahájení první stránky federální vlády www.firstgov.gov →informační portál, který umožňuje občanům vyhledávání rychlejší, efektivnější a věcně tříděné
2001 – nástup G. W. Bushe→důraz na aktivní, ale rozsahem omezenou vládu, prioritou má být odpovědně sestavený rozpočet, státy, města i občané mají být aktivní při rozhodování, za hlavní aspekty, z nichž vláda musí vycházet, uvedl soustředěn na občana, orientaci na výsledek, nikoli na proces, tržní základ aktivně podporující inovaci a soutěž, prezident se orientuje na manažerskou správu, problémy s rigiditou úředních procesů,
ŠVÉDSKO
Tradičně země se silnou místní samosprávou, občanská participace hraje významnou roli, po 2. sv. válce se reforma zaměřila na integraci obcí→proces ukončen r. 1974 a zákonem byl stanoven výsledný počet obcí 278, 30% Švédů pracuje ve VS, z toho 5% v ústředních orgánech a 25% v územní samosprávě,
Činnost samosprávy se člení na povinnou působnost (stanovenou zákonem) a další aktivity, které si samospráva stanoví sama (dobrovolná působnost), kontrola státu se vztahuje pouze na povinnou půs.,
1991 – Zákon o místní samosprávě – samospráva sama rozhoduje o své struktuře, aniž by musela povinně zřizovat určité orgány; na úrovni 21 krajů je institucionálně oddělen výkon státní správy od samosprávy, samospráva má ve své působnosti ukládání daní a zdravotnické služby, zatímco státní úřady vykonávají působnost v rozvoji regionálního průmyslu a obchodu, na úseku zemědělství, rybářství, dopravy, komunikací, kontroly živ. prostředí, civilní obrany,…
nabývají snahy o posílení regionalizace →aby do působnosti krajské samosprávy náležela odpovědnost za krajský rozvoj,
na ústřední úrovni reprezentují exekutivní moc malá ministerstva a 250-300 ústředních správních úřadů, v nichž se soustřeďuje rozhodovací pravomoc ústřední státní správy, tento systém je odvozen z doktríny správy nezávislé na politickém vedení
základem poslední fáze modernizačních reforem – vládní návrh zákona o Ústřední státní správě, z roku 1998, schválený jednohlasně, 2000→publikován Akční program, stanoví 3 základní hodnoty pro činnost ústředních správních orgánů →demokracie, právní stát a účinnost správy, klíčovými pojmy pro veř. správu jsou kvalita, služba a dostupnost pro občany
7 zásad: občan v centru zájmu, otevřená veř. správa, kapacita pro změnu a kvalitu, další vývoj výkonného managementu, stát jako modelový uživatel informačních technologií, kvalitní regulace, stát jako modelový zaměstnavatel,
dostupnost veř. správy a služeb je chápána jako srozumitelnost pro občany, poskytování služeb 24 hodin denně a všeobecně zavedení elektronického podpisu, přístup veřejnosti k dokumentům, zahájena kampaň na zvýšení informovanosti občanů,..