Sarloosův vlčák
Saarloosův vlčák je plemeno relativně mladé i když o více jak 20 let starší, než nám více známý československý vlčák.
První kříženci vlka a psa se narodili v Holandsku roku 1936. Duchovním otcem myšlenky vzniku tohoto plemene byl velký milovník přírody pan Leendert Saarloos (16.11. 1884 – 13.1. 1969), který šlechtění a propagaci tohoto plemene obětoval téměř celý svůj život. Jeho snem bylo vytvořit ideálního pracovního, inteligentního a především „ ne degenerovaného“ psa
Saarloosův vlčák je absolutně nevhodný pro člověka se sklony k tvrdému zacházení či využívání kontrastních a donucovacích metod při výcviku!
Standard FCI č. 311.1 - Saarloosův vlčák
Země původu
Holandsko
Použití
Saarloosův vlčák nebyl vyšlechtěn pro speciální účel. Většinou je používán jako věrný a spolehlivý společenský a domácí pes.
Klasifikace FCI:
skupina 1 – ovčáčtí psi; sekce 1 - ovčáčtí a pastevečtí psi
Celkový vzhled
Saarloosův vlčák je silný, vlku podobný pes. Psi měří 65 – 75 cm, feny 60 – 70 cm. Ačkoliv oválné kosti jsou silné, nesmí být hrubé. Saarloosův vlčák je harmonický, nohy jsou dlouhé bez dojmu „dlouhonohého psa“. Na první pohled je patrný rozdíl mezi psem a fenou. Saarloosův vlčák budí dojem čilého, obezřetného a milujícího psa s rezervovaným postojem k neznámým lidem a prostředí. Toto nejsou projevy bojácnosti. Jednou z význačných vlastností Saarloose je samostatnost.
Proporce
Saarloosův vlčák je delší než vyšší. Horní čelist a lebka jsou v poměru 1:1
Chování a charakter
Živý, energií oplývající pes s hrdým a samostatným charakterem. Je poslušný ze své svobodné vůle, nejde o otrockou poslušnost. Ke svému majiteli je velice pevně a spolehlivě vázán. K cizím se chová rezervovaně a poněkud nedůvěřivě. Jejich rezervovanost a vlčí odstup v neznámých situacích je pro Saarloosy typická plemenná vlastnost. Pokud se cizí člověk přiblíží k Saarloosovi, měl by uznat toto jejich chování, zdrženlivost a plachost, vlastnost dědičně nesenou. Vynucený kontakt s cizí osobou může vést k tomu, že plachost, úprk - převládne. Při znemožnění útěku Saarloos vypadá znepokojeně, nikdy není agresivní.
Hlava
Hlava musí budit dojem vlčího vzhledu a její velikost musí být v souladu s tělem. Lebka je široká a rovná s mírným zakřivením mezi ušima. Směrem k očím má klínovitý tvar. Strany hlavy jsou rovné bez výstupků. Týl nesmí být výrazný. Stop je mírný, tlama silná, dobře utvářená. Vzdálenost od nosu ke stopu je téměř shodná se vzdáleností od týla ke stopu. Nos je široký a pevný, pigmentovaný podle zbarvení srsti – černý nebo játrový. Pysky uzavřené a neodstávající. Saarloos má kompletní silný chrup, nůžkový skus.
Oči
Středně velké, mandlového tvaru, mírně šikmé, upřednostňuje se žlutá barva. Mají ostražitý výraz a současně rezervovaný. Šikmo uložené, nesmí být vypoulené a kulaté, dobře přiléhající víčka. Výraz je pozorný, pravděpodobně zdrženlivý, ale ne znepokojený. Oči jsou charakteristickým znakem plemene, zvýrazňují vlčí vzhled. Tento dojem budí pouze světlé oči. Na barvě, tvaru a správném posazení očí v lebce velice záleží. U starších zvířat mohou oči tmavnout, ale dědictví by mělo být zachováno. Hnědé oči jsou méně žádoucí. Oční důlek přechází plynule v lebku. Výrazné oční důlky, nadočnicové oblouky a výrazný stop jsou nežádoucí.
Uši
Vztyčené, středně velké, ukončené nevýraznou špičkou. Masité, trojúhelníkovité s oblým hrotem (špičkou), uvnitř dobře osrstěné, nepatrně skloněné. Měli by začínat ve výšce očí. Jsou velice pohyblivé a vyjadřující povahu a emoce psa. Nežádoucí jsou příliš špičaté a vysoko nasazené. Široce nasazené uši kazí typický vzhled a jsou proto méně žádoucí.
Krk
Suchý, dobře osvalený, plynule přecházející v plece. Bývá osrstěn bohatým límcem, zvláště v zimní srsti. Volná kůže (lalok) je minimální. Saarloos se vyznačuje téměř horizontální linií hlavy a krku při volném klusu.
Tělo
Mírně delší než výška psa (měřená v kohoutku).
Hřbet
Rovný, silný, bedra silná dobře osvalená ne příliš úzká, mírně spáditá. Hrudník ohraničen dobře klenutými žebry, nedosahuje pod lokty.
Hruď
Plynulá linie hrudníku většinou nedosahuje pod lokty. Mírně rozšířený. Příliš masivní hrudník není žádoucí, kazí typickou vlčí siluetu.
Ocas
Je nasazen hluboce, v klidu nesen ve tvaru šavle nevykazující příliš pohybu. Při vzrušení a dominantním postavení může být nesen vzhůru.
Lopatka
Dlouhá, šikmo uložená, dobře přiléhající.
Přední končetiny
Dobře úhlené, rovné, pružné nadprstí. Mírně vybočený postoj tlap je povolen.
Zadní končetiny
Normálně úhlené, silné a svalnaté. Mohou mít mírný kravský postoj.
Tlapy
Oválné, uzavřené, mírně klenuté prsty, pevný pružný polštářek.
Pohyb
Typický vytrvalý klusák, může v konstantní rychlosti pohodlně překonat dlouhé vzdálenosti. Pohyb je lehký, uvolněný, pružný. Pohyb je velmi typický, připomíná vlka. Správný pohyb je silně závislý na různých detailech stavby těla, především správném zaúhlení. Ve volném klusu nese Saarloos hlavu a krk téměř horizontálně, čímž se spolu s polohou očí a klínovitou hlavou Saarloos vyznačuje. Typický vytrvalý klus se nevyznačuje přílišným krokováním, jelikož to ruší dojem plynulého pohybu.
Srst
Letní a zimní srst je odlišná. V zimní převládá hustá vlnovitá podsada, společně s pesíky hustě pokrývá celé tělo. Typický je zřetelný límec kolem krku. Letní srst pokrývá celé tělo. Rozdíly teplot na podzim a v zimně silně ovlivňují vývoj podsady. Je nezbytné, aby srst pokrývala břicho, vnitřní strany stehen a varlata.
Zbarvení
vlkošedá (od tmavé po světlou)
hnědá (od tmavé po světlou) (tzv. Bos-brown, „lesní hnědá“)
krémová až bílá
Jiné barvy nejsou povoleny. Pigmentace nosu, víček, pysků a drápů má být černá u vlkošedých a bílých Saarloosů. U hnědých a krémových mohou být játrově zbarvené. Srst na vnitřních stranách těla je světlejší. Šedí i hnědí Saarloosové mají tmavé dolní části končetin. Maska musí být zřetelná.
Výška a váha
Kohoutková výška kolísá u psů od 65 cm do 75 cm, u fen od 60cm do 70 cm. Mírně přerostlá výška je povolena.
Vady
Na každou odlišnost od standardu se pohlíží jako na vadu, jejíž závažnost závisí na stupni projevu.
Hlava:
příliš kulaté a vystouplé oči
příliš velký oční důlek, stejně jako nadočnicové oblouky narušující plynulou linii lebky, často souvisí s přílišným stopem a příliš kulatýma očima
vysoko nasazené nebo špičaté uši
rozvěšené uši
Tělo:
příliš hluboké, příliš krátké
Ocas:
prstencovitě stočený
ocas nesený nad hřbetem
Srst:
příliš světlá intenzita barvy srsti
výskyt černého sedla
Vylučující vady:
jiná než povolená barva srsti
Další:
příliš hrubá stavba kostí
jakákoliv forma agresivity
Komentáře
Přehled komentářů
Zírám jak vydržíš psát tak dlouhé články:-)Ale je to vynikající!!
TEDA...
(Austri, 12. 12. 2007 8:13)