V roce 1993 se v Los Angeles sešli dva lidé s
arménským původem a podobnými politickými, kulturními i hudebními názory. Tím
prvním byl, tehdy, 26-ti letý Serj Tankian (zpěv), a tím druhým 18-ti
letý Daron Malakian (kytara). Přestože byli oba v té době v jiných
kapelách, rozhodli se založit spolu skupinu Soil. Jako bubeníka si sehnali
Andyho Khatchaduriana a místo manažera nabídli v té době 19-ti letému Shavo
Odadjianovi, který s nimi chodil na stejnou školu. Po čase se však ze Shava
stal basák skupiny, a tím pádem i plnohodnotný člen. Po jeho příchodu se kapela
přejmenovala na System Of A Down, a to z důvodu, že název Soil tak úplně
nevyhovoval typu hudby, kterou hráli. Samotný název vychází z básně, kterou
napsal Daron a která se jmenovala Victims Of A Down. System je však údernější.
Následoval lokální úspěch v podobě tří demo kazet a také odchod Andyho (dnes
The Apex Theory), který se chtěl stát frontmanem a nejspíš také nebyl spokojený
s hudebním stylem skupiny. Na místě bubeníka ho nahradil tehdy 22-ti letý John
Dolmayan. Píše se tedy rok
Poté se zhruba po dobu
dvou let kapela soustředila především na nahrávání demo pásek a na živá
vystoupení. Na jednom z nich, v klubu Viper Room v Hollywoodu, je viděl Guy
Oseary z Maverick Records a s ním už v té době slavný hudební producent Rick
Rubin (např. Slayer, Red Hot Chili Peppers, Beastie Boys, Slipknot,
Audioslave, Weezer, Faith No More, Nine Inch Nails, Limp Bizkit, Johnny Cash).
Toho skupina (v té době ještě s názvem Soil) uchvátila, a v září 1997 ji nabídl
smlouvu s jeho labelem American Recordings. Po chvíli rozhodování byla nabídka
přijata a začala pracovat (spolu s Rubinem) na svém prvním albu.
To vyšlo v červnu
Druhé album, Toxicity,
vyšlo v srpnu
Při přípravě alba
Toxicity skupina složila a nahrála celkem 30 tracků a na finální desku se jich
vešlo jen 14. Přesto se zbytek dostal na internet a bylo možno jej nelegálně
stáhnout. Proto se skupina přeci jen rozhodla, uprostřed koncertování na konci
roku 2002, všech 16 skladeb vydat s názvem Steal This Album! (jak
trefné), a přestože se nedá mluvit o plnohodnotné desce, jedná se o povinnost a
potěšení pro všechny fanoušky. Tracky jako Innervision, Boom!, Fuck The System,
nebo Roulette za těmi na Toxicity nijak nezaostávají. Ke skladbě Boom!
vznikl i extrémě protiválečný videoklip (záběry z demonstrací a animovaný konec
s Bushem, Blairem, Bin Ladinem a Husainem v hlavních rolích). Po čase, v roce
2004, se tato píseň stala součástí soundtracku k filmu Fahrenheit 9/11.
Po dvou letech živých
vystoupení se členové skupiny na čas rozešli, aby se, kromě Johna, mohli
věnovat vedlejším projektům, což však podle členů samotných nemělo negativní
vliv na činnost System Of A Down. Serj založil vlastní vydavatelství Serjical
Records, pod kterým jsou v současné době tři kapely: Bad Acid Trip,
Slow Motion Reign a Kittens For Christian. V roce 2003 pod tímto labelem
vyšlo i album projektu Serart, což je kolaborace mezi Serjem a
multi-instrumentalistou Artem Tunc Boyaciyanem, který se již podílel na více
než dvou stovkách newyorských jazzových desek a také na Toxicity. Serart je
experimentální hudba, takzvaná world music, a se SOAD má společný pouze
sociální podtext a samozřejmě i Serjovy vokály. CD vyšlo spolu s DVD, na
kterém najdeme 12-ti minutový film Sun Angle Calculator – koláž záběrů
z dokumentárních filmů, doplněná hudbou Serartu. Serj dále vydal knihu Cool
Gardens, což je soubor jeho básní, a podílel se na projektu Bird Up, což jsou
cover-verze skladeb jazzmana Charlieho Parkera. A zatím posledním Serjovým
vedlejším projektem je nezisková politická organizace Axis Of Justice,
kterou založil Serj spolu s Tomem Morellem, kytaristou bývalé
anti-politické kapely Rage Against The Machine a nyní členem Audioslave.
Kompilace vyšla ke konci roku 2004, i s bonusovým DVD diskem, a účinkoval
na ní mimo jiné třeba basák RHCP, Flea, nebo hip-hopová skupina Jurassic 5. Daron
mezitím založil vlastní label s názvem EatUrMusic, jehož členy jsou
punk-metalová skupina Amen a známá black-metalová skupina Satyricon. No a Shavo
se stal členem KCUF, kapely složené z členů jiných skupin, například
Slipknot či Korn.
Od konce roku
Styl
System Of A Down svým hudebním stylem zaskočili celý svět. V době kdy byl (nejen) ve světě tvrdší hudby na vrcholu nu-metal, SOAD přesto dokázali celosvětově uspět, a to právě díky svému originálnímu mixu různých hudebních podžánrů. Asi nejvíce je zastoupen hardcore, dále metal obecně, punk, jazz, atd. Nadmíru důležité jsou u SOAD melodie, čili jejich hudbu nelze považovat za čistý hardcore. Melodie mají často původ z arménského folkloru, a nejspíš se občas nejedná o vyloženou originalitu. Výsledná hudba je proložena výraznými kytarovými riffy a výborným zpěvem.
Zpěv v podání Serje Tankiana je opravdu výjimečný, působivý a proměnlivý; od šepotu po řev. Dokáže do něj vložit všechny možné emoce. Nejen díky tomu na nás hudba hluboce zapůsobí.
Vše do sebe dokonale zapadá, a to i s texty. Ty jsou u SOAD často na první pohled jednoduché až stupidní, ale ve skutečnosti mají hlubší myšlenku. Například různé metafory, kritiku politiky a lidstva obecně, či narážky na náboženství.
Kapela byla ovlivněna mnoha interprety (Slayer, Dead Kennedys, Kiss, Led Zeppelin, The Beatles, Morbid Angel,...) a také arménskou lidovou tvorbou. A například Serj s hudbou vyrůstal - jeho otec byl také muzikant.
Všichni členové SOAD milují živá vystoupení a jsou jimi známí po celém světě. S tím souvisí i samotné skládání hudby s tím, jak půjde hrát naživo.
Po vydání alba Mezmerize se ale styl podstatně mění. Stalo se tak ze dvou hlavních důvodů. 1) Daron nejen že napsal většinu textů a skladeb samotných, ale navíc se i spolu se Serjem v mnoha skladbách ujal výrazného podílu zpěvu. 2) Stále se jedná o mix mnoha různých žánrů a velmi progresivní vyznění, avšak na první pohled zmizela velká část syrovosti a zdá se, jako by SOAD dospěli. Tato hudba vyznívá obecně měkčí než tomu bylo dřív.