Horymír - volné sdružení vandrovníků

LETOŠNÍ SLOVENSKÝ HORSKÝ HETRIK JE TU.
Tak letos již třetí výprava na slovenské hory.
Někomu se bude možná zdát přehnané, zas Slovensko, proč tam, co tam vidí? Stále zase to samé-kopce, lesy, dlouhé doliny, skály, tráva a nekonečná kosodřevina a lesy. Když už jsem nahoře, tak pak zase sešup dolů a tak se to vlastně střídá celý den, další a další. Pořád si hlídat počasí a zda mi stačí ještě voda atp. Tak tohle všechno a ještě další maličkosti, je možná právě to, co mi na tom přitahuje. Pokud to podobně nesdílíte a říkáte si, co na tom má, to nechápu, tak raději obraťte list. Každý to máme zkrátka jinak. Dost bylo povídání kolem, teď k samotné akci. 
Vyjížděl jsem vlakem z Prahy v pondělí 7.srpna  až ráno, v 7,07hod. Ne že by to bylo lepší jet přes den, to určitě ne, ale bylo to vzhledem k průběhu počasí, které vždy bedlivě sleduju dopředu na netu. V tomto případě se to fakt vyplatilo. Přes víkend přecházela přes Čechy zvlněná fronta, to znamená, že na Slovači to má tak zhruba jednodenní zpoždění. V Ružom beroku a na Donovalech, to je místo kam jedu, se má podle předpovědi oblačnost rozpadat a ustávat srážky kolem poledne. Tak to by bylo ideální. V Ružomberoku vystupuji krátce po poledni a ve 13,50 mi jede bus směrem na Donovaly. Já vystupuji před, stanice Koritnica-kúpele. Je 14,45hod. a začínám s přechodem hřebenovky Nízkých Tater. Oblačnost se rozpadá, neprší a teplota je tak akorát, zatím vše dle plánu. Tak hurá vzhůru, času už moc není, musím se do večera dostat na hřeben a vyhledat nocleh, mohlo by se to celé vybrat a zítra být super jasno. Před Hiadělským sedlem beru vodu - 4litry hezky se to pronese, ale večer a zítra dopoledne, až na Chopok nebude žádný vodní zdroj. Zacházet na Ďurkovou útulnu nemám v plánu. Konečně se dostávám na vrchol Prašivé 1673m.n.m., je 19,15hod. Nacházím v kosodřevině místo na spaní a dělám poslední fota dnešního dne. Musím máknout, slunce zapadá ve 20.22hod. Ještě hezký západ slunce nad Velkou Fatrou a hurá do spacáku, padá mlha, tak to jsem zvědav na zítra. V noci se stále budím, převracím a zpod plachty kontroluji oblohu a hle mlha pryč a měsíc svítí, jak o závod. No jasně, vždytˇ je úplněk. To musím vyfotit a jak řekli, tak i udělali, celkem to vyšlo. Poměrně chladná noc končí a já vstávám a čekání na východ slunce si krátím snídaní, balením a focením nekonečných horstev v okolí, jenž jsou nad mrakama - super viditelnost a atmosféra. To je to, proč sem člověk jede zas a zas. Dohlédnu na Lysou horu v Beskydech, to je co říct, na Velkou Fatru, Malou Fatru, Babí horu nad Oravou, Choč je jako na dlani. Na jihu se tyčí hlavní vrchol Považského Inovce, nekonečné Veporské vrchy a Poľana se Štiavnickými vrchy hluboko pod B. Bystricí. Vrcholky Západních Tater, Vysokých Tater. No a v neposlední řadě je vidět i vysílací věž na Králově hoře na východě Nízkých Tater, to je vlastně cíl této expedice. Po hřebeni je to asi 90km. Sbaleno, slunce už je venku a tak v 6,30hod vyrážím za jasné oblohy. Je velká rosa, brzy mám mokré nohy, ale nevadí, nějak to dopadne. Přecházím Velkou Chochulu, Latiborskou horu, vysoký Chabenec a dostávám se až k Chopku. Výstup na vrchol 2024m.n.m., je tam dost lidí. Bodejť by nebylo, vždyť sem vede lanovka z obou stran. Konečně Ďumbier s výškou 2046m.n.m. Je to nejvyšší vrchol Nízkých Tater, jsem tu kolem 17té hodiny. Scházím dolů ke Štefánikově chatě, tady si domlouvám nocleh na půdě dřevníku. Je to super, dřevěná podlaha, teplo, světlo a nefouká sem. Ještě dám spršku, která mi je zdejším personálem nabídnuta, posedím v hospůdce u pivka s třema pražákama a hurá na kutě, už se těším - mám dost. Středa ráno mlha, teplý vítr z údolí a já vyrážím opět v 6,30hod. Hlavně vodu, jo, tu jsem si tu doplnil, ale asi nebude taková spotřeba, je mlha a vlhost vzduchu se mi dostává do těla i přes kůži z venčí. Teplota dobrá, začínám v kraťasech a triku s fleecovou vestou. Po dvou hodinách sejdu do sedla Čertovica, jenž je v nadmořské výšce pouhých 1232m.n.m. Je to jediné průjezdné místo, kde je silnice, jenž přetíná Nízké Tatry od severu na jih. Nezdržuji se a stoupám po červené magistrále do lesního porostu. Obloha se vyjasnila, přestal foukat vítr a začíná být vedro. Viditelnost klesla, je klasický letní horský opar. Procházím ůsek asi 8kilometrů, až k útulně Ramža, který se mi nelíbí- to musím přiznat. Byl to nehezký a nezáživný úsek. Ptáte se proč? Jde se bujnou vegetací místy po ramena, nevidíte na cestu, která se, jakoby schovává mezi maliní, křoviska a vysoké trávy. Je to úsek téměř bez stromů, pouze křoviska jeřabin, olší a bříz. Původní lesy smetly vichry předchozích let a co zbylo, napadl kůrovec. Pohled nic, moc. Před Ramžou nabírám vodu ze studánky/jediná voda od Čertovice-pozor nepřehlédnout/, útulna je pěkná, musím pamatovat místo pro příště, kdyby náhodou. Asi 2km za Ramžou se opět objeví lesy , borůvčí a poloniny v plné kráse, to je pastva pro oko. Vlevo mimo hřeben je rozlehlý vrchol Veľký Bok - moc zajímavý a asi nebude moc navštěvovaný. Má nevídaně rozlehlou náhorní planinu. Následuje strmý a nekonečný padák do sedla Priehyba, kolena bolí, ale zvládl jsem to bez pádu. Tady doplňuji vodu z prosakujícího mechu. Je to uvedeno jako pramínek, ale vzhledem k letošnímu suchému létu, se sucho projevilo i zde. Trvá mi než naplním dvě petky, ale bez vody na další cestu ani ránu. Odsud následuje obávaný, ostrý výstup na Velkou Vápenicu s převýšením 500výškových metrů. Sedlo má 1185 m.n.m. a vrchol má 1691m.n.m. Je 16hod., hrozný vedro, pot už mi teče všude, snad i do bot a .... tam kam nechci. Při stoupání sleduji, kolik kapek mi odkápne najednou z čela. Takže jsem se dostal na sedm naráz. Ještě, že mám nabrané zásoby vody na doplnění, na večer. 17.30hod., konečně vytoužený vrchol Veľká Vápenica 1691m.n.m. Tady je to jak v ráji, nízká kosodřevina s prostorným travnatým porostem a na západní straně nízké skalky, což se mi jeví jako ideální pro můj bivak. Tady postupně fotím, večeřím, doplňuji plynule tekutiny a chystám místo na spaní. Jediné co mi vadí a to mi teď začaly obtěžovat malé mušky. A pěkně koušou.Beru dlouhé kalhoty, unesou se a bude pokoj. Západ slunce, poslední pohled na nedaleké Vysoké Tatry a na kutě. Je čtvrtek ráno 10.8. 4.50hod. a já pozvolna vstávám. Opět je jasno, ale zamženo. Čekám na východ slunce. V 6.45hod vyrážím - dnes k poledni bude dosažen cíl mé expedice a to Králova hola 1946m.n.m., kde vlastně končí hřeben Nízkých Tater na východě. Jdu střídavě nahoru a dolu, postupně až k útulně Andrejcová /tady možnost občerstvení a hlavně doplnění vody/. Je tu silný pramen. A pozor, je libo párečky nebo točená kofola?, To jsem potřeboval - dávám nenahraditelnou vychlazenou kofolu. Samozřejmě do půllitru, třetinky bych tady zcela zavrhnul. Také je tu možnost bivaku, momentálně je tu snad zájezd poláků, hrozný rachot, rychle jdu dál. Cílový vrchol se přibližuje a konečně je to tady. Je čtvrtek 10.8.2017 10.30hod. a já jsem dobyl kótu 1946m.n.m. Královu holu, hurá. Kochám se kruhovými pohledy po okolních horách. Dolů do Telgártu je to příkrý sešup, stále po červené turistické značce. Klesnete během 1.30hod. o 1050 výškových metrů. Je to znát hlavně na kolenou, bolí a bolí. Sotva se dostávám ke stanici autobusu, abych se podíval, jak jsem na tom s čase, tak přijíždí bus na Poprad. Ještě popoběhnu a můžeme jet. Teplota ve stínu je 32°C, autobus je samozřejmě bez klimatizace, ale pohodlí tu je a hlavně jedu a nemusím hodiny strávit čekáním na další spoj. Přes den tu jsou snad jen čtyři spoje na Poprad. V Popradu na vlakovém nádraží kupuji lístky a téměř 3hodiny čekám na první spoj na Prahu. Je 16,24hod. a já odjíždím vlakem do Prahy, tady metrem na Vltavskou, vláček na Kladno a hodinu a půl po půlnoci jsem doma, jako na koni. To cestování je na tom všem snad to nejhorší. Tak dobrou noc a zas někdy příště na SLOVENSKU.
Celkem nachozeno 100km a převýšení 5330metrů.                      L.R.
/popisy fotek dodělám postupně, dle času- asi 2 týdny/

Fota z celé expedice jsou ZDE-klikni, mášli chuť.