Lovestory -první část
Autor: laurinka.ylonenova
„Evo! Evo, kde jsi“ zaslechla jsem svou matku.
„Co se děje, mami?“
„Pojď dolů, mám pro Tebe skvělou zprávu!“ Seběhla jsem ze schodů do přízemí a v té rychlosti matku málem srazila
„Jakou zprávu?“
„Pozítří odjíždíme na čtrnáct dní na Mallorcu!“
„Tak to je super“ odpověděla jsem, abych ji nezklamala, ale v duchu jsem si říkala „vážně super, v 17 jet jak největší idiot s rodiči na dovolenou.“ Pak mě ještě napadlo zkusit přemluvit rodiče, abych mohla zůstat sama doma, ale stejně by to nemělo cenu, a tak jsem se na to vykašlala a začala si balit věci.
Když přišel den odletu, museli jsme vstávat už v 5 ráno, no děs.
„Ségra vstávej!“ zařval mi do ucha brácha a strhl ze mě deku.
„Co děláš ty blbečku, seš totálně vypatlanej nebo co?“ zařvala jsem za ním, než stihl zabouchnout dveře. „Úžasný probuzení“ pomyslela jsem si. Zapadla jsem do koupelny, nějak se dala do pořádku, oblíkla se, hodila kufr do auta a otráveně se posadila na zadní sedadlo vedle Mikky.
„Tak jak se Ti líbil budíček?“ popíchl mě.
„Ani se na mě nedívej“ zavrčela jsem.
„No tak, Evo, buď trochu milá, bude se ti to líbit“snažil se mě usměrnit táta.
Přijeli jsme na letiště, vytáhli jsme kufry a otec předal auto kamarádovi, který tam na něj čekal. Prošli jsme odbavením, nasedli do letadla a vyrazili směr Mallorca. Bohužel jsem neměla to štěstí, a seděl vedle mě náš 15-letej puberťák, kterej mě pořád otravoval. Zbytek cesty jsem nějak přetrpěla, a pak jsme konečně dorazili k hotelu.
„Mami, doufám, že tohle pubertální individuum nebude mít pokoj se mnou?“pronesla jsem, i když jsem odpověď předem znala.
„A kde jinde by byl?“zeptala se matka.
„No já nevim, já myslela jsem, že tu mají i speciální pokoje pro dobytek“
Mikka se na mě hnusně podíval.
Došli jsme do recepce a dostali klíče od pokojů. Já s bráchou jsme vešli do našeho pokoje a málem nás ranila mrtvice: manželské postele, které od sebe nejdou odtáhnout!
„Spíš na zemi dobytku, jasný?“ popíchla sem bráchu
„ne, ty spíš na zemi, ty tlamo a neříkej mi dobytku, jasný?“rozčiloval se brácha. Hodila jsem kufr na zem, převlékla se do plavek a přes ně hodila průsvitné minišaty, do plážové tašky jsem hodila opalovák, brýle, osušku a časopis a vypálila jsem z pokoje.
„Mami, tati, jdu na pláž a nevim, kdy se vrátím“křikla jsem d jejich pokoje a vymázla pryč, aby nemohli mít námitky.
Přišla jsem na pláž, vysvlékla jsem si šaty, namazala se krémem, lehla si na osušku a chvíli rentgenovala zpoza slunečních brýlí týpky v mém okolí.
„Au!“do boku mě trefil balon na plážový volejbal.
„Sorry, to jsem nechtěl“ přišel ke mně osmahlej blonďák (mimochodem fakt kus) „doufám, že jsem ti nějak neublížil, takový pěkný holce, to by byla škoda“sladce se usmíval. Jak se jmenuješ?“
„Eva.“
„Já jsem Lauri. Hele Evi, nechceš si zahrát s náma?“
„Tak jo, ale moc to neumím.“
„To nevadí, já Tě to rád naučím“zase se tak hezky usmál, vzal mě za ruku a táhl k jeho kámošům „jak neobvyklá balící technika“ s úsměvem jsem si pomyslela „ale ty jeho zelený oči…“. Celé odpoledne jsem se s klukama perfektně bavila, a když se začalo stmívat, rozloučila jsem se s nima a šla na hotel.
„Počkej!“uslyšela jsem za sebou Lauriho. Otočila jsem se „doprovodím Tě k hotelu“ usmál se a mrkl na mě.
„Tak jdem“zavelela jsem a vykročili jsme směrem k přístavu.
„Vlastně ještě ani nevím, odkud jsi?“podíval se na mě Lauri.
„Z Finska, z HeLLsinek, jsem tu na dovolené s rodiči a bráchou“zašklebila jsem se.
„Já jsem asi natvrdlej, jak jsem nemohl poznat, že jsi taky z Finska, dokonce z HeLLsinek.“
„Jsi tu jen s kamarády?“začala jsem vyzvídat.
„A s kým jiným?“
„Já nevim, třeba s nějakou holkou…“
„To ne“neunikl mi jeho smutný pohled „už víc než rok jsem sám. A co Ty? Ty někoho máš?“zeptal se nesměle.
,,Ne, já jsem taky single. Kolik Ti je let?“
„Bude mi 23 a co Ty? Tobě je kolem 20?“
„Ne, teprve 17.“
„Cože?“Lauri udiveně vyvalil oči „vypadáš na daleko víc!“ Během našeho hovoru jsme došli k hotelu. Rozloučila jsem se s Laurim, a když jsem chtěla vejít dovnitř, Lauri se osmělil, chytil mě za ruku, přitáhl k sobě a jemně přitiskl své rty na mé.
„Kdy Tě zase uvidím? Přijdeš zítra na pláž?“
„Jasně, budu tam už od rána, na stejném místě jako dnes, OK?“
„Rozkaz šéfe“zasalutoval. Zasmála jsem se, zamávala mu a zmizela jsem v hotelu. Když jsem vešla do pokoje, brácha byl nalepenej na okně a asi pozoroval Lauriho.
„Co tam děláš ty zmetku?“sprdla jsem ho.
„Co to bylo za blonďáka, co? To by naše určitě zajímalo!“začal prudit.
„Cekneš a uvidíš, ty parchante!!“pohrozila jsem mu pěstí.
„No už se bojim“ucedil a chtěl ještě něco dodat, ale už to nestihl.
„Děcka, jdeme na večeři“zavelel do pokoje tatík a chtě-nechtě jsme museli jít. Když jsme se vrátili, brácha si milostivě odnesl deku na pohovku a okamžitě usnul. Ale já jsem se pořád převalovala a na spaní neměla ani pomyšlení, pořád jsem musela myslet na Lauriho: „Je hrozně sladkej a milej. Asi jsem se do něho zamilovala. Ale co blázním, určitě má ten nevinnej kukuč ozkoušenej a balí na to každou“nemohla jsem ho dostat z hlavy. Usnout se mi podařilo až kolem 3. hodin, ale ráno jsem bez problémů vyskočila z postele v 7. Už jsem se hrozně těšila, že uvidím Lauriho nebo spíš v to vkládala naděje, ale zároveň jsem se připravovala na to, že to můžu ležet třeba celej den a Lauri se vůbec nemusí objevit. Kolem deváté jsem vyrazila na pláž. Rozvalovala jsem se tam pěknou dobu, a když mi hodinky ukázaly 11 hodin, definitivně jsem to vzdala, převalila se na břicho a četla si časopis.
„Aaaah“vyjekla jsem, na zádech mi přistála studená sprška.
„Ahojky, Evi!“ozval se nade mnou Lauri a vzápětí se snažil vecpat se vedle mě na ručník.
„No nazdar, už jsem si začínala myslet, že nepřijdeš“naoko jsem se zlobila.
„Co slíbím, to dodržím, jen se mi nějak nedařilo dostat se z postele, šel jsem spát až ve 4“omlouval se sladce.
„No dobře, to Tě omlouvá“usmála jsem se na něj.
„A kde máš kámoše?“bloudila jsem očima po pláži.
„Nějak se jim nechtělo, tak zůstali v hotelu, ale možná přijdou odpoledne. Nechceš jít do vody?“
„To není vůbec špatnej nápad“zvedli jsme se a blbli v mořských vlnách až do oběda.
„Mám příšernej hlad, jsi na tom stejně?“zaskučel Lauri.
„Taky bych něco snědla, v tý vodě mi nějak vytrávilo.“
„A co by sis dala?“
„Nějaký hranolky nebo hotdog…“
„Tak jo, vím kde dělají nejlepší hotdogy na celym ostrově, tak Tě teda zvu!“zase mi věnoval jeden ze svých supersladkých úsměvů.
Po obědě jsme se vrátili na pláž a Lauri dostal od Akiho SMS, že je jim po tý včerejší pařbě tak blbě, že asi nevylezou z hotelu do konce dovolený, tak jsme se zabavili sami. Ani jsem se nenadála a už se zase stmívalo, nechápu to, s Laurim čas ubíhal jak sedmimílový boty. Naštěstí se se mnou ještě nechtěl rozloučit a opět mě doprovodil k hotelu a po cestě mi nabídl, jestli s ním zítra nechci jít do města, že mi ukáže pár zajímavých míst a den můžeme zakončit na místní diskotéce. Nadšeně jsem přijala, políbila ho a zmizela v hotelu. Přišla jsem na pokoj, tentokrát brácha nešmíroval u okna, ale ležel na gauči a dělal, že čte (nevěřím tomu, že by dovedl číst). Jen co jsem dosedla na postel, vstal a spustil: „hele ségra, dneska jsem Tě zase viděl s tim blonďákem a musim Ti říct, to je TLAMA! Nechápu, co na něm můžeš vidět, dyť je totálně hnusnej a xicht má jak nějaký děcko!“ To si u mě hošánek posral, vyletěla jsem z postele, skočila po něm a pořádnou mu natáhla: „Ty drž tlamu debile a Lauriho nech laskavě bejt, Ty máš místo xichtu prdel a honíš machry! O Laurim nic nevíš, tak ho neurážej a nerejpej do něho a radši si hleď svýho!“přestala jsem ho mlátit a on se radši stáhl zpátky ke knížce a už nepromluvil.
Když jsem usínala, zase jsem měla hlavu plnou Lauriho, ale teď už jsem si byla 100% jistá: „ZAMILOVALA JSEM SE DO NĚJ!!“.
Dalších pár dní jsem strávila s Laurim a skvěle jsme se bavili. Když mě zase jednou doprovázel, podíval se na mě a řekl: „mohla bys dnes v 10 přijít na pláž? Chtěl bych Ti něco ukázat…tajemně se pousmál.
„No dobře, pokusím se, ale obávám se, že to nepůjde, naši chtějí abychom s nima já a brácha šli na večeři…
„Tak se z toho nějak vyvlíkni a nepozorovaně zdrhni, prosím!“udělal na mě psí oči a já nemohla odmítnout.
„Tak dobře, nějak to vymyslím a budu tam.“
Rozhodla jsem se, že našim o svém „výletu“ nepovím a mezitím, co půjdou pryč, vyrazím za Laurim, ale v cestě už mi stála jen jediná překážka, Mikka!
Přišla jsem do pokoje: „Hele bráško, dneska v noci bych od Tebe potřebovala takovou menší laskavost…“opatrně jsem začala.
„Kam jdeš a co za to?“
„Kam jdu, to Ti může bejt jedno a co za to? Co chceš?“
„Třeba prachy, beztak jdeš s tím Laurim.“
„A co má bejt? Kolik chceš?“
„Asi trojnásobek toho, co se mi chystáš dát…“
„Tady máš 50 centů (asi 15kč).“
„Přidééééééééj!“
„5 eur (150kč).“
„Víííc!“
„10eur (asi 300), víc ode mě neuvidíš!“
„Beru, na co Tě mám vykecat?“
„Že je mi blbě a zůstávám na pokoji, OK?“
„Domluveno.“
Naši na to skočili, jen máma se na mě šla podívat a konstatovala, že to asi bude úpal. Před půl desátou jsem nastlala polštáře do postele, aby to vypadalo, že tam ležím, trochu jsem se namalovala a nenápadně, aby mě nikdo neviděl, vypálila na pláž. Hořela jsem nedočkavostí.
Když jsem tam přišla, málem mě ranila mrtvice, Lauri vypadal naprosto dokonale. Přiběhl mi naproti, dal mi polibek, chytil mě za ruku a kvapně mě táhl pryč.
„Kam mě tak vlečeš??“optala jsem se.
„Neptej se a pojď, brzo uvidíš“byl tak tajemnej, až to nebylo hezký. Přišli jsme k útesům, Lauri mi zakryl oči a nějak mě dovlekl nahoru.
„Podívej…“ odkryl mi oči a já strnula
„Lauri, to je nádhera…“právě zapadalo slunce a na zemi ležely svíčky poskládané do tvaru srdce a v něm napsáno I LOVE YOU!
„Zamiloval jsem se do Tebe už když jsem Tě poprvé uviděl, ale nevěděl jsem, jak Ti to mám to říct“pošeptal mi do ucha a já jsem se otočila a dlouze ho políbila. Sedli jsme si na zem vedle toho srdce a ještě dlouho si povídali. Kolem 2. hodiny ráno nám začala být zima a tak mě Lauri doprovodil k hotelu a rozloučili jsme se. Potichu jsem přišla do pokoje, padla do postele a při usínání si pořád v hlavě přehrávala dnešní večer.
Našim jsem o svém vztahu s Laurim neřekla, protože jsem věděla, že by byli proti kvůli našemu věkovému rozdílu ( i když mně 5 let nepřipadá moc) a určitě by si našli hafo dalších kravin.
Moc dlouho se mi to nepodařilo tajit, protože jsem jednou udělala pěkně blbou chybu, Lauri přišel se mnou k hotelu a líbali jsme se. Rozloučila jsem se s ním, šla do pokoje a tam jsem našla lístek, že naši jsou na terase. Přišla jsem, když zrovna večeřeli, posadila jsem se a otec se na mě nepříjemně podíval
„co to bylo za chlapa?“odměřeně se mě zeptal. „Do hajzlu, zapomněla jsem, že by mohli sedět na terase a odsud je skvěle vidět před hotel“pomyslela jsem si.
„Ale, jeden kámoš…“snažila jsem se vymluvit.
„Tak to je krásný, a odkdy se kamarádi spolu koušou a zamilovaně se vodí za ruce?“začal se do toho cpát Mikka.
„Ty buď zticha blbečku!“zavřela jsem mu tu jeho nevymáchanou hubu.
„No tak Evo, kdo to byl? A pravdu, protože žádnýho kamaráda Ti nevěřím!“nenechal se odbýt otec.
„No dobře, jmenuje se Lauri a chodíme spolu“přiznala jsem barvu.
„Nic víc nám o něm neřekneš?“
„Je stejně jako my z Hellsinek a přijel sem na dovolenou s kamarády.“
„A jak je starej?“
„Je mu 22.“
„22? Není pro Tebe trochu starej?“ „Do prdele, věděla jsem, že se mu to nebude líbit!!“pomyslela jsem si.
„No já nevím, je to sice první dojem, ale ten Lauri se mi nezamlouvá, myslím, že by jsi to s ním měla skončit.“
„Ale tati“chtěla jsem mu odporovat, ale on mi skočil do řeči
„Ne, s tím klukem chodit nebudeš, a dál se o tom nehodlám bavit.“ Beze slova jsem vyletěla od stolu a utekla do pokoje, po tvářích mi tekly slzy, padla jsem na postel a naříkala do polštáře.
Ještě tu noc jsem utekla za Laurim na hotel a ten mě utěšoval, líbal a pak se TO stalo, ani nevim jak, ale najednou jsme na sobě leželi nazí… …a milovali jsme se…
Probudila jsem se časně ráno v Lauriho objetí, a když jsem se trochu rozkoukala a zjistila, kde jsem, jemně jsem se vymanila z Lauriho objetí, potichu jsem se oblékla a políbila Lauriho. Na stole jsem našla kousek papíru, vzala jsem tužku a načmárala na něj:
Dnešní noc byla to nejkrásnější,
co jsem kdy zažila,
Miluji Tě.
EVA
položila jsem vzkaz na polštář a odplížila se pryč
**************************************************
Když jsem otevřela dveře, brácha ještě spal. Tiše jsem vklouzla pod peřinu a dělala, že taky spím. Naši naštěstí nic nepoznali (kdyby poznali, tak je se mnou amen) , ale přes den mě otec hlídal jako ostříž. Stejně mu to bylo prd platný, protože večer, když mi zrovna nevěnoval pozornost, jsem se opět tajně vykradla za svým miláčkem a včerejší noc se opakovala. Až na ten návrat, tentokrát jsem tiše otevřela dveře a plížila se k posteli a najednou se rozsvítilo světlo. Otočila jsem se; ve dveřích stáli naši a probodávali mě vražednými pohledy.
„Kdes’ byla?“
„Nemohla jsem spát, tak jsem se šla projít na pláž…“pokoušela jsem se mlžit.
„Lžeš!! Bylas’ za ním!“řval na mě otec.
„Jasně, že jsem byla za ním, a co má bejt, miluju ho a na tvoje zákazy kašlu“odvětila jsem mu s naprostým klidem, což ho rozzuřilo ještě víc a pokračovala jsem
„napřed bys ho měl poznat, a ne ho takhle odsuzovat, když ho neznáš.“ Otec zbrunátněl vzteky a už chtěl po mně vystartovat a vyliskat mě, ale máma ho zastavila: „no dobře, když říkáš, že je tak skvělej a máme ho napřed poznat, přiveď ho dnes večer na večeři.“
„Díky mami, uvidíte, že vás nezklamu, Lauri je vážně skvělej!“zavýskla jsem a vyletěla jsem z pokoje říct to Laurimu.
„Cože?“zarazil se „a co když něco zvorám?“ znejistěl.
„Buď sám sebou a nic nezkazíš!“snažila jsem se ho uklidnit, ale moc se mi to nedařilo. Den utekl jako voda a my dva najednou vcházeli do hotelové haly. Držela jsem Lauriho za nervozitou se třesoucí ruku a vkročili jsme na terasu. Přisedli jsme si k našim a příjemně strávili celý večer. Když jsme se loučili, bylo vidět, že Lauri na rodiče udělal dojem.
„Měla jsi pravdu, ten kluk není zase tak špatný“ špitl mi do ucha otec, když jsem šla s Laurim před hotel. Jak šly dny, naši na Lauriho úplně změnili názor a my dva spolu zamilovaně strávili zbytek dovolené plný romantických procházek po pláži a krásného milování.
A pak přišlo loučení. Lauri odlétal až den po nás, protože na letišti mu místo na dnešek zarezervovali letenku na zítřek, přitom kluci odlétali už dnes. A tohle byla osudová chyba! Kluci tu chtěli počkat na zítřejší letadlo, ale on je poslal na letiště se slovy, že se o sebe dokáže postarat i bez nich, a že se uvidí zítra.Pak mě chytil za ruku a odvedl na to místo, kde se naše oči setkaly poprvé.
„Moc Tě miluju!“
„Já Tebe taky!“oběma nám po tvářích tekly slzy jako bychom se už neměli nikdy v životě vidět.
„Slib mi, že mi zavoláš, hned jak přistaneš v Hellsinkách, zavoláš mi.“
„Slibuju.“
„Nevěřím Ti, jen co Ti zmizím z očí, mávneš nade mnou rukou a stanu se klasickým zapomenutým letním flirtem.“
„To není pravda, zamiloval jsem se do Tebe a slíbil jsem, že zavolám a to taky dodržím!“řekl pevně a objal mě.
„Evo, už musíme jet!“ mával na mě brácha.
„Počkej ještě, něco pro Tebe mám“Lauri vytáhl z kapsy stříbrný řetízek na krk s přívěskem ve tvaru písmene L. Připnul mi ho na krk.
„taky pro Tebe něco mám“navlékla jsem mu na zápěstí náramek, který jsem mu sama upletla. Lauri mě k sobě pevně přitiskl, podívala jsem se mu do těch jeho nádherných zelených očí a naše rty se naposledy setkaly v něžném polibku. Naposledy. Nasedla jsem do auta, zamávala Laurimu a vyjeli jsme směr letiště. Lauri už nezavolal…
Byl už druhý den po příjezdu a Lauri pořád nic. „Hmm, slíbil jsem, že zavolám a to taky dodržím; sliby, kecy a skutek utek!!“pomyslela jsem si naštvaně, ale to jsem ještě netušila, co mě čeká. Opět jsem zkusila vytočit jeho mobil, ale bylo to hluchý! Znervózněla jsem. „Musim se zklidnit, beztak už na mě zapomněl, radši si zapnu televizi a kašlu na něj! A to jsem se do něj tak zamilovala!“ pomyslela jsem si hořce a posadila se do křesla. Hmátla jsem po dálkovém ovladači, zase dávali nějakou trapnou německou detektivku. Na zemi ležely dnešní noviny, natáhla jsem se po nich a omráčil mě nápis na titulní straně: VČEREJŠÍ LETECKÉ NEŠTĚSTÍ:150 MRTVÝCH! Když včera turisté z Palma de Mallorcy vylétali v plně obsazeném letadle do Hellsinek, netušili, jaký krutý osud je čeká. Letadlo právě přelétalo nad Estonskem, když mu z nenadání selhaly oba motory a hrůzné katastrofě už se nedalo zabránit, letadlo se v plné rychlosti zřítilo k zemi a vybouchlo. Nikdo z cestujících nehodu nepřežil. V následující době bude velmi těžké identifikovat mrtvé a dopravit je k pozůstalým…
S hrůzou a slzami v očích jsem zírala na noviny a pořád dokola opakovala „Ne, ne, ne, to není možný, to není pravda, to se mi jen zdá!!“ Ještě jsem v rychlosti přejela očima fotky a na jedné detailní objevila v rohu Lauriho křížek ode mě „Nééé!!!“ Hned jsem vytočila Akiho mobil a ten mi roztřeseným hlasem odpověděl: „Včera volali Lauriho rodičům a ti tam hned jeli a ráno jsem dostal od Hanny SMS, že Lauriho tělo bohužel identifikovali, je mi to líto…“Zbytek už jsem neslyšela, svět se se mnou zatočil a já omdlela. Následujících pár dní jsem byla úplně na dně. Asi po týdnu po tý hrozný události, která mi zničila život mi volal Aki: „víš Evo, nevím jak Ti to mám říct, totiž, chtěl jsem se zeptat, no, pozítří má Lauri……pohřeb, tak jsem chtěl vědět, jestli tam půjdeš?“koktal a bylo vidět, že se snaží najít nejšetrnější způsob, jak mi to říct.
„Aki, Lauri se stal nejdůležitějším člověkem v mým životě, určitě tam chci být a…“nedokázala jsem dokončit větu a rozbrečela jsem se. Donesla jsem Laurimu kytku bílých růží a celý obřad jsem probrečela, ten pocit úzkosti a bezmoci, že mi odchází milovaná osůbka a já s tím nemůžu vůbec nic udělat. Následující měsíc jsem nevyšla z domu, uzavřela jsem se do sebe a pořád jsem přemýšlela, co kdyby…. Přestala jsem se vídat s kamarády, jen jsem pořád sedla zavřená ve svém pokoji, v ruce držela společnou fotku mě a mého Lauriho a brečela a vzpomínala na nejkrásnější chvíle svého života, chvíle s ním. Kam se poděla ta veselá, prdlá holka, která ze mě byla ještě před dvěma měsíci? Flámovala jsem s kámoškama jak o život a z kluků jsem si vůbec nedělala těžkou hlavu. A teď? Teď je ze mě troska a pro toho jednoho bych i umřela. Umřela steskem. Chyběly mi jeho něžné doteky, láskyplná slovíčka, jeho vlahé rty, kterými mě někdy tak vášnivě a jindy zase tak jemně líbal, jeho objetí…
Ale přece mi jen po Laurim něco zůstalo nebo spíš někdo…
Bylo mi podezřelé, že mi je pořád zle a navíc se mi hned dvakrát po sobě nedostavila menstruace, zpočátku jsem to přisuzovala svojí psychice, ale potom jsem radši zašla k doktorce. Ta mi udělala nějaké testy, a pak mě poslala na gynekologii. Tam mi oznámili, že jsem ve druhém měsíci těhotenství. Když se to dozvěděli naši, brali je všichni svatí! Svobodná matka!! Co si řeknou sousedi?? Trvali na tom, ať jdu na potrat a nebo, ať se odstěhuju. Vybrala jsem si druhou možnost, nenechám si vzít jedinou vzpomínku na naši obrovskou lásku! Aby rodiče dokázali, že mají srdce koupili mi byt a dali mi na účet nějaké peníze.
Za sedm měsíců se mi narodil nádherný chlapeček. Pojmenovala jsem ho po tatínkovi- Lauri.
Teď jsou mu 2 roky a čím dál víc se podobá Laurimu, má světle hnědé vlásky a krásné zelené oči, stejné jako měl Lauri. Jen pořád nevím, co mu řeknu, až vyroste a bude se ptát, kde má tátu.
Už to budou 3 roky, co nás tu Lauri nechal opuštěné a já se z toho ještě pořád nedokázala vzpamatovat, stále mi to připadá jako včera.
Od té doby se leccos změnilo, bydlím na druhé straně Hellsinek, změnila jsem si číslo na mobil, a své dlouhé blonďaté kadeře dlouhé po zadek jsem si obarvila na havraní černou a ostříhala nakrátko. S klukama jsem se od pohřbu neviděla, a protože nemám auto nedostala jsem se ani na hřbitov, abych mohla Laurimu na hrobě zapálit svíčku. I přes to, že Lauri je mrtvý, ve mně stále hlodal červíček pochybností, co když se Lauri tenkrát zdržel na ostrově a nic se mu nestalo a byla to jen blbá shoda náhod?? Co když špatně identifikovali tělo a můj Lauri se vesele prohání po Hellsinkách, užívá si života, a na to, že se tu pro něj trápí jeho stará láska si ani nevzpomene??? Z přemýšlení mě vytrhlo zazvonění zvonku „to by byla moc hezká pohádka, co si zas namlouvám za kraviny?!“pomyslela jsem si sarkasticky.
„Moment, už jdu!“ křikla jsem směrem ke dveřím, nahlédla do pokoje, jestli synáček ještě spinká a šla otevřít. Zůstala jsem stát jako opařená.
Za dveřmi stál muž, měl havraní černé vlasy po ramena a přes ně naraženou černou čepici, na sobě černý kabát od Armaniho, mohlo mu být tak pětadvacet. Nevěděla jsem co chce zrovna u mě, ale něco mi říkalo, že ho znám. „No jasně! Už vím, to je ten zpěvák z té rockové skupiny, myslím, že se jmenuje Lauri, ale jediné co má společné s mým miláčkem může být tak akorát to jméno“blesklo mi hlavou „Lauri nikdy nic neříkal o tom, že by měl skupinu a vůbec, tohle nemůže být on!“byla jsem skálopevně přesvědčená. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak šeredně jsem se spletla.
„Dobrý den, co potřebujete?“odměřeně jsem se ho zeptala.
„Jste Eva Laikkinenová?“můj přístup ho trochu rozhodil.
„Jistěže jsem. A vy jste kdo?“ Zůstal němě stát.
„Člověče, já na vás nemám celej den, co ode mě chcete?“podívala jsem se mu přímo do očí, což mě odrovnalo. „To snad není možný, no dobře, jméno a oči, ale to nic neznamená!“pomyslela jsem si.
„Jsem Lauri“ konečně začal mluvit „Lauri Ylönen, copak ty už jsi na mě zapomněla, Evi?“ Po téhle větě jsem šla do kolen „to snad není pravda, tenhle chlap, co tu stojí přede mnou, je můj Lauri, má dávná láska, já věděla, že není mrtvej, že se něco zvrtalo a on je naživu!!“ Málem jsem se sesunula k zemi, ale Lauri mě zachytil a já zase cítila to zvláštní šimrání v břiše jako tehdy před třemi lety.
„Jsi v pořádku?“Lauri mě ještě stále držel v náručí. Vtáhla jsem ho dovnitř a zavřela dveře.
„Lauri, ani si nedokážeš představit, co jsem před třemi lety prožívala, myslela jsem, že jsi mrtvý!“přitiskla jsem se k němu a rozbrečela jsem se.
„Neplač, už je všechno v pořádku a já jsem zase zpátky a už Tě neopustím!“naklonil se ke mně a setřel mi slzy. Byl tak blízko u mě, že jsem mohla cítit na tváři jeho horký dech, dívala jsem se mu přímo do očí, a pak jsme se k sobě začali čím dál víc přibližovat, až se naše rty znovu po tom nekonečném odloučení setkaly v polibku. Líbali jsme se snad dvacet minut, ale potom se ode mě Lauri znenadání odtrhl.
„ne, moment, takhle nečekaně jsem sem vtrhl a líbal se s Tebou a ani nevím, jestli nemáš přítele, ten by z toho nadšenej nebyl!“
„A co ty, neříkej mi, že tak pěknej chlap nemá holku?“
„Ne, pár, co se mnou chtěly chodit, se našlo, ale odmítal jsem je, myslel jsem jen na Tebe!“
„A jak jsi mě vůbec našel?“zajímalo mě.
„Jak jsem se vrátil, Aki mi řekl, že jsi se odstěhovala neznámo kam, na starým mobilu nejsi k zastižení, jako by se po Tobě slehla zem, a tak jsem začal po Tobě pátrat, ptal jsem se na Tebe všech kámošů a známých, ale pořád nic. Až včera se mi ozval jeden kámoš, že Tě tu zahlédl vcházet do tohohle domu. Včera už bylo moc pozdě, ale dneska hned ráno jsem nasedl do auta a hned jel za Tebou“objasnil mi to. Z dětského pokoje se začalo ozývat švitoření, Laurinek se probudil.
„Ale jak slyším, asi jsem Tě našel pozdě“ podíval se smutně do země „myslím, že bych už měl jít, sorry, že jsem otravoval, měj se hezky, ahoj.“ Už chtěl jít ke dveřím, ale pevně jsem ho chytila za zápěstí.
„počkej, nikam Tě nepustím, dokud se tam se mnou nepůjdeš podívat“pokývla jsem směrem k dětskému pokoji.
„Ale…“chtěl něco namítat, ale přitiskla jsem mu prst na rty „psst“a ještě jsem dodala „a s nikým nechodím! Tak pojď už!“ Pomaloučku jsem otevřela dveře pokoje, synáček stál v postýlce a vesele se na nás smál, Lauri zůstal stát jako opařený.
„to není možný, vypadá jako já, když jsem byl dítě!“ Přešla jsem k postýlce, vytáhla chlapečka a šla s ním k Laurimu.
„proč myslíš, že to není možný? Je to syn nás dvou, tak proč by Ti nemohl být podobnej?“usmála jsem se na něj.
„To je náš synáček?“Lauri tomu pořád nechtěl věřit.
„Nelhala bych Ti!“
„Laurinku, tatínek se nám vrátil!“ Synáček vztáhl ruce k taťkovi a Lauri ho vzal do náruče. Chvíli se spolu kočkovali a pak mu malej řekl „táto“.
„Slyšela jsi to? On mi řekl tati!“Lauri z něj byl nadšenej, byl to úžasnej pohled na ty dva, hráli si spolu, jako by se znali odjakživa (A/N:no jen si to představte, já sem to zkusila, a zas mám poslintanou celou klávesnici ). Pak se přiblížil večer.
„už bych měl jít“ začal se zvedat Lauri, malej Laurinek to okamžitě zmerčil, chytil ho za ruku a podíval se na něj: „táto nee“. Lauri se kouknul na mě, co na to budu říkat.
„sám jsi ho slyšel, máš tu zůstat, teda, jestli někam nespěcháš?“
„Nespěchám, ale i kdybych někam spěchal, tak je mi to jedno, protože je mi tu s Váma dvěma tak dobře“naklonil se ke mně a políbil mě. S Laurim ten čas ubíhal nějak rychleji než normálně ani jsem se nenadála a už bylo osm. Musela jsem Laurinka vykoupat, nakrmit a uložit do postýlky, zvládla bych to sama, ale Lauri trval na tom, že mi pomůže. Když bylo všechno hotové a náš mazlík spinkal, mi dva jsme konečně měli čas sednout si na pohovku a v klidu si popovídat.
„Lauri, strávila jsem s Tebou celé odpoledne a stále ještě nevím, co se tenkrát stalo? Do dnešního dopoledne jsem si myslela, že jsi mrtvý.“položila jsem si na něj hlavu a on mě vzal kolem ramen.
„Já vim, Aki mi říkal, že Tě to dost vzalo, a věř mi, že kdybych věděl kde jsi, ozval bych se Ti hned, jak jsem se vrátil do Finska!“
„Byla jsem z toho úplně na dně, ale teď už povídej, dost mě to zajímá.“
„Tak jo, když jsi tehdy odletěla, šel jsem si na pokoj zabalit a večer jsem vyrazil do baru. Druhý den ráno jsem na recepci jen vrátil klíče, zaplaceno jsem měl už od večera. Pak jsem si vzal taxíka na letiště. Tam jsem pomalu šel letištní halou, když do mě vrazil nějakej chlápek. A potom tam každého prohledávali, že tam nějaké ženě ukradli peněženku s 5.000 eur. Došel jsem k odbavení, a tam mě požádali o letenku a jestli můžou nahlédnout do mého batohu. S absolutním klidem jsem otevřel zip, a když jsem se podíval na dno batohu, málem mě ranila mrtvice, moje peníze, doklady, mobil a letenka byly v háji, zato jsem tam měl peněženku úplně cizí. Okamžitě k nám přiběhli policajti a chtěli moje doklady, snažil jsem se jim objasnit, že mi někdo všechno ukradl a místo toho tam nastrčil peněženku té paní a ještě z ní vytáhl všechny peníze, že já jsem ani cent neukradl a neschoval, a že to není moje vina, ale nikdo mi to nevěřil a zavřeli mě. Naštěstí za pár dní někdo našel mé doklady a předal je na policii a všechno se vyjasnilo a já se mohl vrátit zpátky sem. To je všechno.“skončil Lauri.
„A ten křížek, co jsem Ti tehdy dala? Viděla jsem ho na jedné z fotek z té nehody.“ Lauri zalovil rukou pod tričkem a za chvíli jej vytáhl.
„musela jsi se přehlídnout, skoro ho nesundávám.“
„Máš pravdu, asi jsem se přehlídla, byla jsem v šoku. A jak je možný, že toho mrtvého identifikovali jako Tebe??“
„Někde se stala chyba, nevím kde a ani po tom nebudu pátrat, hlavně, že na tom hrobě už není moje jméno.“
„Teď už je mi to jedno, hlavně, že Tě zase mám zpátky!“položila jsem si hlavu na jeho hruď a objala jsem ho. Chvíli jsme takhle leželi a Lauri si proplétal mezi prsty mé krátké vlasy, ale potom se podíval na hodiny.
„proboha, za chvíli už bude půlnoc, měl bych jet.“
„Ne, nikam, v takovouhle pokročilou večerní nebo spíš už noční hodinu Tě pustim ven a ještě se Ti něco stane! Pěkně tady zůstaneš se mnou!“jeho návrh jsem razantně zamítla.
„Když na tom trváš“ hříšně se usmál. Osprchovala jsem se, po mně šel do sprchy Lauri a já mu zatím šla najít něco na spaní (tričko a boxerky).
„Spím jenom v boxerkách“ podal mi zpátky tričko. „Wow, toho jsem si tehdy nevšimla, má tak sexy vypracovaný tělo“napadlo mě. Sklonila jsem se do skříně, abych uklidila zpátky to triko, a když jsem se narovnala a zavřela skříň, Lauri stál přímo za mnou. Otočila jsem se k němu, chytil mě kolem pasu, přitiskl k sobě a začali jsme se tak vášnivě líbat, až jsme padli na postel. Neodolala jsem mu a milovali jsme se.
Ráno mě Lauri probudil polibkem a donesl mi do postele podnos se snídaní „wow, ty si mě hýčkáš“ obdařila jsem ho širokým úsměvem. „Ale nepovídej a jez“ úsměv mi oplatil, naklonil se ke mně a zašeptal mi do ucha „miluju Tě“. V rychlosti jsme posnídali, Lauri mi vzal podnos a položil ho na zem, sklonil se nade mnou a začal mě líbat. Nejdřív na rty, potom na krk a chtěl jít ještě níž, ale bránilo mu v tom moje tričko. Okamžitě mi pod ně zajel rukou a začal mi je sundávat. Věděla jsem, co má v úmyslu, tak jsem ho taky začala svlékat. Leželi jsme na sobě jen ve spodním prádle, Lauri se usilovně snažil rozepnout mi podprsenku, zatímco já jsem se mu dobývala pod boxerky. Najednou se otevřely dveře „mami, tati,úú!“ Laurinek se probudil.
A bylo po milování.
Někoho by to vytočilo, ale Lauri to vzal v pohodě, a ještě vstal a donesl Laurinka k nám do postele. Celé dopoledne jsme strávili blbnutím v posteli, potom jsem šla uvařit něco k obědu, a když jsem stála u sporáku a slyšela radostné výskání z ložnice, znovu jsem měla ten pocit, že se můj sen o tom, že najdu opravdovou lásku a budeme šťastná a spokojená rodinka vyplnil, ale zároveň mě přepadla úzkost, že může něco přijít a zničit všechny ty krásné společné chvilky.
„Už se na to těším, voní to fakt hezky!“vyrušil mě z přemýšlení Lauri a něžně mě políbil na krk, čímž zahnal všechny mé chmurné myšlenky.
„No jo, vonět to může, ale otázkou zůstává, jak to bude chutnat, toho se bojím. No uvidíme, co všechno vydržíš!“začala jsem se smát.
„Ale kdybys nekecala, určitě mi to bude chutnat!“Lauri si myslel, že žertuju. Myslel.
Malej si hrál v pokojíčku a očividně jsme mu nijak nescházeli. Lauri mě odtrhl od sporáku, hodil přes rameno jak pytel brambor a nesl do ložnice.
„Co to děláš?“se smíchem jsem se snažila dostat se dolů na zem.
„Pokud vím, ráno jsme něco nestihli dokončit, ne?“ Lauri zamknout kuchyň (jistota je jistota, člověk nikdy neví, co ten malej rošťák dovede), zavřel za sebou ložnicové dveře a radši i zamčel, aby se neopakovalo to, co se stalo ráno. Vášnivě mě začal líbat a přitom mě svlékal. Já jeho taky. Když poslední kousek prádla letěl do kouta, povalila jsem Lauriho na postel, obkročmo si na něj sedla a co následovalo, si jistě sami domyslíte…
„Lauri, miluju Tě“ šeptla jsem mu do ucha a začala jsem se oblékat, Lauri ještě zůstal ležet v posteli a já se šla podívat na oběd.
„Do hajzlu!“francouzský brambory se mi úplně spálily a nesnědl by je snad ani sebevrah, protože když by to uviděl, tak by radši zůstal naživu nebo si vybral jinej způsob, jak ukončit svůj žalostnej život!
„Co se stalo za masakr, proboha?“vlítl do kuchyně Lauri.
„Budem hladem“nastavila jsem mu zničenej plech se spáleným obědem.
„Ale nebudem“Lauri mi vzal z rukou plech a nachystal ho na vyhození „znáš tu nějakou dobrou restauraci?“
„Jednu ano, byla jsem tam snad dvakrát, je to tam útulný a dost dobře tam vaří.“
„Tak se obleč, zvu vás na oběd.“ Šla jsem se obléct, namalovat, nachystat Laurinka a za dvacet minut už jsme vycházeli z bytu.
Laurinek cupital před náma a my dva se drželi za ruce a vyměňovali si zamilované pohledy.
Naobědvali jsme se celkem v klidu, jen po tom, co nám číšník odnesl talíře, si přišly dvě asi šestnáctileté holky pro Lauriho podpis. Lauri se jim ochotně podepsal, zaplatil a vyšli jsme před restauraci.
„Co podnikneme teď?“ přemýšlela jsem, jak zabýt odpoledne.
„Nepřijeli sem náhodou kolotočáři?“
„Jo, asi o tři ulice dál.“
„Tak jdem, ne??“
„No, počkej, víš kolik to bude peněz??“ v poslední době jsme nežili zrovna v přepychu, každej cent jsem třikrát obrátila, než jsem si něco koupila, no jo, mateřská, to jsou bídný prachy, ale připadá mi, že je ještě brzo na to, abych šoupla Laurinka do školky a šla makat.
„Pro mě je to maličkost, hlavně když se budete bavit“ mrkl na mě, vzal Laurinka na ramena a mě za ruku a vlekl nás ke kolotočům.
Strávili jsme perfektní odpoledne, Laurinek byl snad na všech atrakcích pro malý děti, byl i ve skákacím hradu a mě s Laurim dostal i na labutě.
Začalo se šeřit, a tak jsem rozhodla, že se vrátíme domů. Dost se ochladilo a Laurinek už byl tak unavenej, že ani nemohl jít po svých. Lauri si sundal mikinu a oblékl si zelenou bundu, co měl v batohu (náš milovanej „hacafrak“). Zabalil Laurinka do mikiny, vzal ho do náručí a druhou rukou mě vzal kolem ramen. Procházeli jsme potemnělou ulicí a zdálo se mi, že jsem zahlédla blesk fotoaparátu, ale když jsme došli k místu, odkud ten záblesk vyšel, nikdo nebyl tam ani v okolí, a tak jsem na to zapomněla s tím, že se mi to asi zdálo.
Otevřela jsem dveře bytu a rozsvítila světlo. Lauri prošel do dětského pokoje, položil spícího Laurinka do postele, sundal mu boty, přikryl ho dekou a pohladil ho po vláskách. Potom se zvedl a přešel ke dveřím.
„Ty mě tu dnes necháš samotnou?“ posmutněla jsem.
„Musím se zajet podívat do bytu a ozvat se klukům, určitě se po mně sháněli, protože jsem úplně zapomněl, že jsme dneska měli mít zkoušku, tak jim to musím nějak okecat, už je vidím, jak zas budou remcat, ale být na jejich místě, taky bych remcal. A neboj se, zítra mě tu máš zase, mě se jen tak nezbavíš“ povzbudivě se na mě usmál, políbil mě a zavřel za sebou dveře bytu. Zamávala jsem mu z okna a sledovala jsem, jak nastoupil do černého BMV, nastartoval a světla jeho auta za chvíli zmizela v útrobách černé noci.
Jak Lauri slíbil, druhý den hned ráno přijel a opět jsme strávili skvělý den a odpoledne na dětském hřišti. Přece jen se ale našlo něco, co nám trochu zkazilo náladu. Lauri si šel do trafiky koupit cigarety, ale nevrátil se zpátky jen s papírovou krabkou, ale navíc i s novinami a naštvaným výrazem ve tváři.
„Podívej, oni mi snad nikdy nedají pokoj!!!“ rozčiloval se nad titulkou. Na ní byla nás tří ze včerejška a pod ní palcový titulek:
Lauri Ylönen má novou přítelkyni! S dítětem!
Helsinki-Zamilované pohledy, doteky, objetí.Lauri Ylönen (25) si našel novou lásku. Je jí jistá Eva Laikkinenová (?), jak jsme se dozvěděli ze zdrojů z jejího okolí a má asi 3-letého chlapečka, který se velice podobá Ylönenovi.
Včerejší slunečné odpoledne vylákalo ven spoustu lidí. Mezi ně patřil i Lauri Ylönen se svou novou přítelkyní a jejím synem. Nejprve šťastná a spokojená „rodinka“ vyrazila do luxusní restaurace a potom si vyšli do lunaparku. Lauri celou dobu svou přítelkyni držel za ruku nebo objímal a přitom se ostražitě ohlížel, aby ho náhodou někdo nepoznal nebo nevyfotil. Ale náš fotograf byl rychlejší a zrovna, když zamilovaná dvojice nedávala pozor, je přistihl při vášnivém polibku.
Odešli domů, až když se začalo stmívat a náš fotograf si všiml, jak otcovsky Ylönen to dítě zabalil do své mikiny a nesl v náručí domů. Zašli společně do domu a za chvíli Ylönen vyšel ven, nasedl do svého BMV a odjel do noci.
Nikomu, kdo ty tři viděl spolu ani nám ale nemohlo uniknout, že to dítě se neuvěřitelně podobá Ylönenovi, když byl v jeho věku. Je to jen náhoda???
Více vám přinese nedělní vydání
U toho ještě několik fotek ze včerejška, mezi nimi i ta když jsme se večer vraceli domů a hned mi bylo jasné, že se mi ten záblesk včera nezdál.
Znechuceně jsem odhodila noviny „to je bordel!! Co je jim do nás dvou??“ Lauri byl vzteky bez sebe
„proč se mi pořád vrtají v soukromí? Nestačí jim, že mi už několikrát rozvrátili vztah??“zakňučel smutně. „Tak už se na to vykašli! Je to banda *****ů, co Ti nedají pokoj ani kdybys jim udělal nevimco!“ Lauri se nakonec uklidnil, ale ještě pevně dodal „Dlouho jsem si od nich nechal s*at na hlavu, ale ať si dělaj, co chtěj, Tebe nedám, budu Tě bránit.“Když se přiblížil večer, Lauri nás zase doprovodil domů a slíbil, že zase ráno přijede.
Několik dalších dní proběhlo podobně jako první tři. Lauri většinou dojížděl, jen asi dvakrát nebo třikrát přespal a na každý den měl naplánovanou nějakou zábavu, jednou to byla návštěva ZOO, podruhé výlet k jezeru, potom zase zábavní park……………a ani jednou nás nechytli novináři.
Dneska Lauri přišel s tím, že zítra se zajedeme podívat k němu do bytu a odpoledne nás vezme na zkoušku s The Rasmus a „znovupředstaví“ klukům. S nadšením jsem jeho nabídku přijala a už se nemůžu dočkat zítřka…
Těšila jsem se jako malé dítě, že jsem ani nemohla dospat, vzbudila jsem se už o půl šesté a to jsem šla spát o půlnoci. Nasnídala jsem se, namalovala jsem si novej obličej na ten ksicht (na oči kouřové stíny, černou tužku a řasenku a na pusu průhledný lesk) a oblíkla jsem si bílé triko na širší ramínka, přes to černé síťované triko bez rukávů. Mou štíhlou postavu skvěle obepnuly džínové bokovky s odřeným efektem. Nachystala jsem si s sebou bundu do pasu, kdyby se ochladilo, obula jsem si bílé botasky a šla jsem se podívat do zrcadla a doladit to. Uznala jsem, že to mu ještě něco chybí, tak jsem si připnula na krk stříbrný řetízek (nebo spíš řetěz), na ruku hodinky a několik náramků a džíny jsem ozdobila dvěma pásky: koženým bílým s pyramidkami a řetězem s přívěsky ve tvaru písmen L O V E. Teď už jsem byla naprosto spokojená.
Vzbudila jsem Laurinka, ten se najedl, já ho oblékla a nachystala mu nějaké věci s sebou. Za chvilku se ozval zvonek, Lauri už přijel. Vyletěla jsem z pokoje ke dveřím jako střela a otevřela jsem. Lauri na mě vejral jak zjara: „wow, ty jsi ale kočka“ hvízdl a sjel mě pohledem od hlavy až k patě.
„Hmmm, myslel jsem, že až Tě uvidí kluci, budou zelení závistí, ale jak se tak dívám, tak to asi bude mnohem horší!“laškovně se pousmál a políbil mě. Jen co Laurinek zaslechl Lauriho hlas, vyběhl z pokoje.
„Tatííííí“ skočil radostně Laurimu do náruče.
„Mám něco vzít dolů?“
„Jo, tohle, jsou tam Laurinkovy věci“ podala jsem mu tmavě modrý batoh. „Počkáme na Tebe dole.“
Proběhla jsem byt, zavřela jsem okna, vypnula rádio, popadla jsem bundu, zabouchla a zamčela dveře a hnala se dolů ze schodů za mými dvěma miláčky.
Vyběhla jsem před vchod, kde na mě mí dva Lauríci čekali a vykročili jsme k autu.
„Oooops, trochu jsem to nedomyslela, Lauri musí mít autosedačku!“zarazila jsem se, když už jsme byli skoro u auta.
„Myslím na všechno!“Lauri otevřel dveře auta, na zadním sedadle byla připravená tmavě modrá kostkovaná sedačka, vypadala pěkně nově a pěkně draze, ale když už jsem se chtěla zeptat, kde to Lauri vzal a podotknout, že musela bejt pěkně „mastná“, zarazil mě dřív, než jsem začala mluvit.
„Hlavně se neptej, kde jsem k tomu přišel“přikurtoval Laurinka, hodil batoh do kufru a šel mi džentlmensky otevřít dveře.
„Zvládla bych to i sama“podotkla jsem s úsměvem, sedla jsem si a zabouchla dveře. Lauri oběhl auto, sedl za volant a strčil klíčky do zapalování.
„Počkej prcku, ještě tu pro Tebe něco mám“vytáhl z kapsy nějakou hračku a natáhl se dozadu. Laurinek si to od něj vzal a natolik ho to zaujalo, že jsme měli celou cestu klid. S Laurim jsme si povídali a já ho po očku sledovala, od té doby před třemi lety se celkem dost změnil, ten sladkej obličej mu zůstal, ale ty tmavé vlasy a havraní pírka v nich mu rozhodně sluší víc než blonďatý bodlinky, ale ty taky nebyly špatný. Začal si malovat černý linky a to se mi taky hrozně líbí. Mám pocit, že za od té doby jako by „dospěl“ nebo zmužněl, přesně nevím jak to mám pojmenovat, tehdy byl bezstarostnej a věčně vysmátej, akorát samá pařba a nabalování holek a teď?? Je přemýšlivější, zadumanější, citlivější, tajemnější, připadá mi, že i smutnější. Z toho střelenýho kluka se stal charismatický mladý muž. A ještě jsem si něčeho všimla, že má vypracovaný tělo, to už vím nějakou dobu, ale nějak mi uniklo, že má tetování! Prostě se změnil, kdybych nevěděla, že je to skutečně on, asi bych to sama nepoznala.
„Tak, jsme tu“Lauri zastavil před nově a moderně vypadající budovou.
Vystoupili jsme z auta a Lauri nás vedl dovnitř. Vyjeli jsme výtahem do 4. patra, prošli jsme na konec úzké chodby a už jsme stáli před Lauriho bytem. Lauri vytáhl z kapsy klíče, odemčel, otevřel dveře a pobídl nás dovnitř. Vešla jsem a spadla mi čelist. Lauri pobaveně sledoval můj ohromenej výraz. Ten jeho 3+kk byl naprosto úžasnej, ten můj byteček je proti tomuhle úplně skromně zařízenej, ve špinavým sídlišti pro chudší vrstvy. Ale nemůžu si stěžovat, jsem ráda, že mám střechu nad hlavou. Lauri mě pobídl, abych si to trochu obhlídla. Stáli jsme v malinkaté chodbičce, nalevo byly dveře do ložnice- velká postel pro dva, naproti pracovní stůl s počítačem a minivěží, police plná knížek a dvě veliké vestavěné skříně-moc pěkně sladěný a dokonce tam bylo i celkem uklizeno.
„Používám to i jako pracovnu“ pokynul ke stolu „ale mám tu trochu bordel“ ukázal na hromadu papírů na stole. Jen ze zvědavosti jsem nahlédla do papírů a zjistila jsem, že jsou to Lauriho texty. Vzala jsem jeden do ruky a začala jsem ho číst, ale Lauri mi ho sebral a pakoval mě pryč.
„Pojď radši do obýváku“. Vyšli jsme z ložnice a já chtěla vzít za kliku po mé levé ruce.
„Ne, to je koupelna se záchodem, sem pojď.“ Až teď jsem si všimla průchodu s korálkovým závěsem. Vešla jsem do obrovské místnosti, byl to obývák spojený s kuchyní-kuchyň klasicky zařízená-kuchyňská linka se sporákem, ledničkou, mikrovlnkou a myčkou a naproti u okna velký jídelní stůl. V obývákové části byla rohová pohovka s konferenčním stolkem a obýváková stěna s televizí, která měla uhlopříčku minimálně metr a bylo k ní připojené video, satelit a DVD přehrávač. Vedle televize ještě super hifina a vedle stěny postával PS2 a na něm hra Gran Turismo.
„Teda ty si žiješ“ poznamenala jsem.
„Můžeš klidně se mnou, jestli chceš?“
„Špatně jsem pochopila nebo mi nabízíš, abychom se k Tobě nastěhovali?“
„Pochopila jsi dobře, v takovým velkým bejváku je mi dost často smutno. Padá na mě deprese ze samoty…Tak co ty na to?“
„Ještě si to musím rozmyslet. Je to na mě moc rychle…“ omluvně jsem se na Lauriho podívala.
„Kde je Lauri?“ ani jsme si nevšimli, že ten malej lump zas někam zmizel. Proběhli jsme celej byt a nakonec jsme se zastavili u místnosti, které jsem si ani nevšimla. Lauri opatrně vzal za kliku, potichu pootevřel dveře a začal se smát.
„Co se proboha děje?“ nakoukla jsem mu přes rameno.
„Podívej, malej rozhodl to stěhování za Tebe!“ Laurinek seděl na barevném koberci, vedle sebe batoh a rozházené hračky, zabydlel se celkem rychle.
„Stejně si to rozmyslím“ mrkla jsem na Lauriho, naklonila jsem se k němu a naše rty se setkaly v dlouhém něžném polibku.
„Co bude k obědu?“ hodila jsem po Laurim prosebnej pohled, že se nebude muset opakovat včerejšek.
„Teď jsem nad tím taky přemýšlel, začínám mít pořádnej hlad“ začal se smát.
„No co by bylo?? Prostě se někam stavíme a potom pojedeme rovnou na zkoušku.
Bezvadně jsme se nacpali v jedné skvělé restauraci, musím uznat, že Lauri opravdu ví, kam zajít a teď jsme přijeli před nějaký hudební klub. Vystoupili jsme z auta a já mrkla na název toho klubu.
„No ne, NOSTURI, sem jsme kdysi chodívaly pařit s kámoškama, a kdybych tenkrát nejela na Mallorcu, tak tu asi paříme i teď. Ale rozhodně toho nelituju, kdybych nejela, tak teď nemám Lauriho.
„Tak pojď, kluci už na nás čekají“ Lauri mě vzal za ruku a táhl dovnitř. Octli jsme se v celkem prostorné místnosti.
„Tak tohle je naše zkušebna“ pyšně ukázala Lauri. Rozhlédla jsem se okolo sebe, uprostřed stály bubny a mikrofon a o zeď se opíralo pět kytar. Na protější stěně bylo nádherné graffitti plamene. Lauri si všiml mého užaslého výrazu a napýřil se jak krocan.
„To jsem dělal celý sám!!“
„No jo, ty jsi moje šikulka, máš můj obdiv“ nezapomněla jsem ho pochválit.
„Zdar vole, ty seš ještě naživu???“ rozrazily se dveře a v nich stáli Aki, Pauli a Eero.
,,Kroť se v projevu, máme tady dámu!“ spéroval Pauliho Lauri.
„A koho?“ kluky to očividně překvapilo.
„Vzpomínáte si ještě na Evu?“
„Na Evu?“
„Ta kočka, se kterou jsem se kdysi seznámil na Mallorce.“
„Ty už jsi ji našel?“ Akiho konečně trklo, o co jde.
„Jo a to je právě ten důvod, proč se skoro vůbec neozývám! Však víte jak to myslím…“
„Naprosto tě chápu“ odvětil mu Pauli.
„Ty hajzle jeden, ty mi s ní zahýbáš!“ zaúpěl vytlemenej Aki.
„Ale prdelko, mám se večer stavit a vynahradit ti to?“ zeptal se ho typicky přihřátým hlasem Lauri. Z toho jsme všichni chytli hrozný buchy, takže Lauriho otázka nakonec zůstala bez odpovědi.
„Tatíí“ Laurinek tahal Lauriho za košili a dožadoval se naší pozornosti.
„A tohle je jako kdo?“ nechápavě se na nás podívali kluci.
„Tohle je náš syn!“ Lauri vzal pyšně Laurinka do náručí.
„Áááá to néé“ zařval s hranou bolestí Aki a chytil Pauliho kolem krku. Pauli ho se smíchem konejšivě pohladil po vlasech.
„To se stává kocourku, uvidíš, to přejde!“ Následovala další várka buchů a potom už kluci konečně začali hrát. Šlo jim to vážně skvěle, a když jsem se soustředila na Lauriho, jen jsem zavřela oči a poslouchala jeho nádhernej chraplavej hlas. Proč mi dřív nedošlo, že tenhle charismatickej melancholickej sexy chlap je ten můj slaďoučkej usměvavej blonďáček??? Kluci dohráli.
„Řek bych, že pro dnešek by to stačilo. Jdeme domů, ne?“ zavelel Eero.Všichni mu přikývli.
„Tak jak se ti to líbilo lásko?“ přišel ke mně Lauri. Nikdy jsem Rasmus neposlouchala a nic jsem o nich nevěděla, znala jsem tak akorát In the shadows z rádia. Žádný CD jsem doma neměla a ani po tom, co ke mně přišel Lauri, jsem na tom nic neměnila. Ale z téhle zkoušky jsem byla nadšená. Jejich písničky mě hrozně chytly, tak jsem se rozhodla, že si musím obstarat všechny jejich CD.
„Byla to bomba miláčku!“ políbila jsem ho a zvedli jsme se k odchodu.
Procházeli jsme se prosluněnými Hellsinkami a mně padl do oka jeden obchůdek s Cdčky. Nenápadně jsem se svým miláčkům ztratila a šla se zeptat, jestli mají Cdčka Rasmus. Prodavač mě ochotně nasměroval k regálu, kde jsem všech 5 placek i bestofko našla. Momentálně jsem u sebe měla prachy jen na jedno, tak jsem se rozhodovala, které si vezmu. Najednou jsem za sebou uslyšela Lauriho hlas.
„Co blbneš? Ty chceš naše CD? Měla jsi říct hned, dal bych ti je…“
„Lauri, já tě nechtěla ždímat a…“
„Pojď odsud. Stavíme se u mě doma, tam mám od každý placky aspoň jeden kousek, tak ti něco najdu.“ Čapl mě za ruku a táhl mě pryč z obchodu. Už se začínalo šeřit. Zašli jsme k Laurimu do bytu a ten mi po chvilce hledání vrazil do ruky 6 cédeček a nějaký singly.
Lauri nás přivezl domů a rozloučili jsme se. Uložila jsem Laurinka do postýlky a až do noci jsem poslouchala Rasmus. Samozřejmě jsem usnula na pohovce při puštěném Into.
Pár následujících dní jsem se s Laurim skoro neviděla, neměl čas přijet, chystali s klukama DVD a zkoušeli nové písničky. Tak jsem se konečně rozhodla. Když Lauri přijel a zeptal se mě, jak jsem si rozmyslela tu jeho nabídku se stěhováním, kývla jsem, že ano. Byl šťastnej jako blecha a hned začal plánovat, jak Laurinkovi zařídí pokojíček a jak udělá všechno proto, aby se nám v novém bytě líbilo, až jsem ho musela zarazit, protože už mi chtěl balit kufry. Nakonec jsme se domluvili, že si k němu příští týden přivezu alespoň naše věci a co uděláme s nábytkem a ostatním, to ještě vymyslíme.
O týden později...
Lauri mě neustále překvapuje!!! Celou cestu k němu se choval tak tajnůstkářsky a říkal, že má pro nás překvápko, ale neprozradil, jaký! Nakonec otevřel dveře bytu a strčil mě do Laurinkova pokoje.
"Lauri, to nemyslíš vážně!" Užasle jsem se rozhlížela po pokojíku, Lauri ho za ten týden moc hezky zařídil, vymaloval na oranžovo a koupil Laurimu spoustu hraček.
"To víš, že myslím!" Usmál se na mě.
"Takže teď už jste vlastně komplet přestěhovaní!!"
"Lauri, nevím, co ti na tohle mám říct!"
"Nelíbí se ti to?" Mírně posmutněl.
"Ale to víš, že líbí.."
"Tak neříkej nic!" Zase se mu vrátily plamínky do očí! "Ani nevíš, jak jsem šťastnej, že vás mám u sebe!" Lauri mě něžně chytil kolem ramen a políbil. Cítila jsem se tak šťastná, konečně máme spokojenou rodinku...
Uběhlo pár měsíců, u Lauriho jsme se zabydleli a jen jsme si spolu užívali rodinnou idylku. Rozprodala jsem věci ze svého starého bytu a následně jsem prodala i byt.
Bylo 8. listopadu 2004 a nezadržitelně se blížily Vánoce.
"Asi už bych se měla poohlídnout po nějakých dárcích. Musím pro Lauriho vymyslet něco originálního" pomyslela jsem si. Bouchly dveře.
"Ahoj rodinko!"
"Ahoj miláčku! Tak jak ses dneska měl?"
"Bez tebe špatně, jinak se to dalo přežít..." Dostala jsem sladký polibek a Lauri si sedl vedle mě na pohovku.
"Tatíííííí!" Laurinek přiběhl do obýváku a skočil na Lauriho.
"Čau ty můj lumpe, nezlobils maminku??" Lauri si Laurinka posadil na klín a chvíli s ním dováděl.
"Miláčku, půjdu ti ohřát večeři!" vymrštila jsem se z pohovky.
"Co dnes máme?"
"Zapečený brambory s česnekem a sýrem."(za tu dobu už jsem se je naučila nespálit )
"Hmmm, ty mám moc rád, už umírám hlady! Vy už jste jedli?"
"Jo, už jsme asi hodinu po večeři." Strčila jsem talíř do mikrovlnky a nastavila na minutu ohřívání.
"Tak už to je! Broučku, běž si chvilku hrát, ať se táta může v klidu najíst." Laurinek odmítal odejít, místo toho si donesl vidličku, sedl si naproti Laurimu a ujídal mu z talíře.
Když mí kluci dojedli, naskládala jsem nádobí do myčky a zahnala Laurinka do postele. Ten zkoušel protestovat, ale byla jsem neoblomná, tak to po dvaceti minutách vzdal a zalehl. Přišla jsem do obýváku, Lauri měl puštěnou televizi.
"Miláčku, chtěl bych se tě na něco zeptat, ale když mě odmítneš, pochopím to" výraz v Lauriho očích mě mírně vyděsil.
„O co jde? Ty mě děsíš…“ podívala jsem se mu hluboko do očí.
„Víš já…chtěl bych…no“ Lauri se nějak nemohl vykoktat.
„Co?“ usmála jsem se na něj, abych ho trochu uklidnila, protože byl celkem nervózní.
„Myslím si, že jsme spolu už dost dlouho na to, abych tě mohl veřejně představit jako svou přítelkyni a jako ideální příležitost mi k tomu připadá předávání cen MTV.“ Zůstala jsem na něho vejrat.
„Ale má to dva háčky, za A) je to už 19. listopadu a za B) je to v Římě. Tak co? Půjdeš se mnou?“
„Lauri, já nevím, že je to už 19. listopadu, to by mi nevadilo, ale co uděláme s prckem? A nebude to blbý? Nebo i kluci tam budou mít doprovod?“
„Na to mám řešení, představím vás svým rodičům a Lauriho necháme u nich. A blbý to rozhodně nebude, Aki s Paulim si tam berou svoje přítelkyně a Eero manželku.“
„Tak dobře, přesvědčil jsi mě, pojedu tam s tebou.“
„Miluju Tě“
Lauri mě šťastně objal. „Na kdy mám domluvit to setkání s našima?“
„Já nevím, nechám to na tobě…“
„Co třeba zítra? Nebo ve středu? No však ráno uvidíme, zavolám jim.“
Ráno mě probudila vůně toastů. Protřela jsem si oči a chtěla jsem vstát, když se potichoučku otevřely dveře.
„Dobré ráno miláčku! Nachystal jsem Ti snídani do postele!“ Lauri přede mě položil tác s toasty a pomerančovým džusem.
„Broučku, Ty jsi dnes doma?“
„Ano, po té dlouhé době mám konečně zas celej den jen pro tebe a prcka!“ Lauri se ke mně naklonil a zlehka mě políbil.
„Ráno jsem volal mámě a domluvili jsme se, že vás dnes večer přivedu na večeři.“
„Takhle brzo??? No doufám, že nic nezkazím…“ už na mně začínala pracovat nervozita a to bylo teprve ráno.
„Ničeho se neboj, to zvládnem!“ Lauri na mě povzbudivě mrkl.
„Tak, jsme tady!“ Lauri zaparkoval před velkým rodinným domem. Teď jsem si konečně dokázala představit, jak se asi Lauri cítil před pár lety, když jsem ho představovala svým rodičům. Byla jsem šíleně nervní, ale nakonec se ukázalo, že úplně zbytečně, protože večeře proběhla skvěle a bezvadně jsme se bavili. S Lauriho sestrou Hannou jsme si hned padly do oka, a když jsem jí prozradila, že mě její milovanej bráška chce vzít na MTV, neváhala ani vteřinu a hned mi nabídla, že se mnou obejde obchody a pomůže mi vybrat něco na sebe.
Hanna se pro mě stavila hned druhý den ráno.
„Už musím jít lásko, zvládnete to tady beze mě?“
„Neměj starost, my se o sebe postaráme!“ Lauri slíbil, že Laurinka pohlídá, a já si zatím můžu vybrat garderóbu na ten velkej večer.
„Tak pa lásko“ políbila jsem Lauriho a vyšla z bytu.
„Ještě počkej!“ ozvalo se za mnou.
„Na co?“
„Vyber si něco pěknýho!“ Lauri mi vtiskl do ruky svazeček bankovek.
„Lauri, to ne, co budu s takovejma prachama dělat?“ vrátila jsem mu peníze zpátky.
„Vybereš si za ně nějaký pěkný oblečení!“ Lauri mi hodil ten svazeček za výstřih a prudce zabouchl dveře.
„To je šílenec! To nejsem schopná utratit!“ pomyslela jsem si, když jsem to všechno vytahala zpod trika a třikrát přepočítala. Držela jsem v ruce 1200 eur! Marná snaha, něco mu vracet, takže jsem je schovala do peněženky a seběhla dolů za Hannou.
„Čááááááu!“ Nasedla jsem do auta a vyrazily jsme směr centrum města. Za to nekonečný dopoledne a odpoledne jsme prolezly snad všechny obchody s hadrama ve městě, ale nic převratnýho, až na dvoje džíny a pár triček-k jejichž koupi mě stejně donutila Hanna, jsme neobjevily. Když jsem jí ukázala, kolik mi Lauri dal, nějak extra ji to nepřekvapilo a řekla mi, že když mi to Lauri jednou dal, už si to zpátky neveme.
Po chvilce dumání ještě přišla na jeden krámek, kde by něco mohli mít a vida! Naprosto úžasný černý šaty na ramínka zdobený spoustou bílých kamínků, k tomu hedvábný pléd přes ramena a černý střevíčky na podpatku. Ještě jsme k tomu vybraly pár doplňků, zaplatila jsem a pozvala Hannu na kafe do nedaleké kavárničky. Za ten jedinej den, kterej jsme strávily spolu, jsme zjistily, že máme hodně společnýho a skvěle si rozumíme. Seděly jsme nad rozpitým kafem a náš rozhovor nebral konce. Venku se začalo šeřit. Mrkla jsem na hodinky a s hrůzou zjistila, že už je skoro půl sedmé.
„Ooops, Hanni, to je hodin, asi bychom to měly rozpustit, Lauri už mě možná postrádá.“
„Jasně, můžem pokecat i někdy u nás. Hodim tě domů.“ Koply jsme do sebe zbytek studenýho kafe, zaplatily a vyrazily zpátky domů.
Dalších 7 dní uběhlo jako voda a už bylo 17. listopadu. Sbalili jsme si kufry, pro Laurinka si přišla babi Liisa a mohli jsme vyrazit na letiště.
Tam už na nás čekali kluci se svýma drahýma polovičkama.
„Kde se couráte? Už se čeká jen na vás!“ spražil nás Aki.
„No to víš, nejlepší nakonec“ usadil ho s klidným úsměvem Lauri.
„Paráda, už nikoho nepostrádáme, tak můžem jít!“ pobídl nás Pauli a vyšli jsme k odbavení.
Díky Akiho neustálým vtípkům nám cesta ubíhala opravdu rychle a už za pár hodin jsme stáli před hotelem v Římě.
Tak, jsou 3 hodiny, jdeme se ubytovat a až do zítřejšího poledne si dělejte, co chcete, ale zítra v 1 dáme „válečnou“ poradu!“Pauli nám naorganizoval čas.
„Moment kámo!“ zarazil ho Lauri
„Zapomněl sis přetočit hodinky, v HeLLsinkách teď sice jsou 3, ale tady je 12!“
„Ooops…menší nedostatek“ Pauli si začal štelovat hodinky
„Ale zítra v 1 u nás“ zavelel rázně.
„A všechny holky k nám! Uděláme si zkrášlovací odpo, ať trochu vypadáme, ne?“ navrhla Anne, Akiho přítelkyně. Já, Saara (Eero) a Liina (Pauli) jsme jen nadšeně přikývly, a pak jsme se všichni přesunuli do hotelu.
Na recepci jsme vyfasovali klíčky, a když Lauri otevřel dveře našeho apartmánu, samým úžasem ze mě nevypadlo ani slovo.
Vešla jsem dovnitř, rozhlédla se kolem sebe "Lauri, já nemám slov!" kecla jsem si na bílou pohovku. Luxusní apartmán s výhledem na celej Řím.
"Tohle jsem si musel zamluvit několik měsíců předem. Mám tu s tebou nějaký záměry!" tajemně po mně hodil očima.
"A to jako jaký???"
"Všechno se dozvíš v pravou chvíli" usmál se ještě tajemněji a já měla sto chutí mu něco udělat. "By mě zajímalo, co na mě zas kuje." pomyslela jsem si.
"No moment, jaktože sis to tu zamlouval pár měsíců předem, když jsi neměl tušení, jestli s tebou pojedu?"
"Ale kočičko, věděl jsem, že stačí pár smutnejch pohledů a necouvneš mi!"
"Ty hajzlíku jeden proradnej!!" mrskla jsem po něm polštář.
"No počkej, ty potvoro!" sebral ho ze země, hodil ho po mně zpátky a pak se na mě vrhnul.
Místo polštářů začaly létat vzduchem naše svršky a určitě si domyslíte, jak to dopadlo,takže jsme nakonec vyrazili do města opravdu až v ty 3 hodiny.
Skočili jsme si na oběd a proběhli spoustu obchůdků a nakonec to vypadalo tak, že jsme oba byli ověšení taškama jako vánoční stromečky. Ještě jsme zaparkovali v jednom hračkářství, abychom něco dovezli i našemu malýmu uličníkovi, když se mi Lauri ztratil.
Nabrala jsem pár drobnůstek, u pokladny je zaplatila a vyšla jsem před krámek. Rozhlížím se napravo, nalevo, ale Lauri nikde.
"Proboha, co teď budu dělat? Prolezli jsme tolik míst, že nemám žádnou šanci najít cestu zpátky! Kdybych si aspoň pamatovala jméno toho blbýho hotelu!" začala jsem panikařit.
"Tak, už jsem zpátky lásko! Máš něco pro toho našeho sviště?" zničehonic se přede mnou zjevil Lauri.
"Kdes' proboha byl? Už jsem myslela, že tady zkejsnu navždycky, protože s mým orientačním smyslem bych se odsud nevymotala!"
"No tak beruško, tak už se nezlob! Jen jsem si něco potřeboval vyřídit" vzal mě kolem ramen, přitiskl k sobě a něžně políbil do vlasů a já už proti němu nemohla namítnout jediné zlé slůvko.
"Ukaž, co to máš?" zvědavě jsem se natáhla po něčem, co Lauri tisknul v ruce.
"Nenene, to ti ještě neukážu!" Lauri to strčil do kapsy kabátu a odmítal mi prozradit, co to je.
Když jsme dorazili k hotelu, už se stmívalo. Převlékli jsme se a zašli jsme do hotelové restaurace na večeři. Po večeři jsem tam chtěla ještě chvíli posedět, zato Lauri spěchal zpátky na pokoj. Nakonec jsme podlehla Lauriho naléhání a nechala se odtáhnout pryč. Lauri měl očividně naspěch, tak jsem ho nechala jít napřed a pomalu jsem se doploužila ke dveřím našeho pokoje. Zaklepala jsem a Lauri mi přiběhl otevřít.
„Mám pro Tebe překvapení lásko“ zakryl mi rukama oči a pomalu mě někam vedl.
„Sedni si“ posadil mě na pohovku a konečně mi oči odkryl.
„Lauri“ zašeptala jsem. Po celém pokoji byly zapálené svíčky ve tvaru srdíček a před námi stolek a na něm láhev (určitě hodně drahého)červeného vína a dvě skleničky.
„Lauri, co to…?“ začínala jsem něco tušit, ale Lauri mi jen přitiskl ukazováček na rty.
„Psst, všechno se dozvíš“ věnoval mi jeden ze svých slaďounkých úsměvů a začal nalévat víno. Podal mi skleničku.
„Tak na naši lásku!“ ťukli jsme si a Lauri mě políbil. Oba jsme trochu upili ze skleniček a postavili je zpátky na stolek. Lauri si ke mně přisedl blíž a podíval se mi hluboko do očí. „Těch pár měsíců mi stačilo k tomu, abych poznal, že Ty jsi jediná holka, kterou doopravdy miluju, a se kterou chci být až do konce svýho života!“ Pak sáhl do kapsy a podal mi rudou sametovou krabičku, otevřela jsem ji.
„Evo, vezmeš si mě?“ Byl v ní překrásný prstýnek z bílého zlata se třemi namodralými kamínky.
„Lauri, já…“ Lauri se na mě podíval tím nejsladším pohledem.
„Ano!“ vydechla jsem se slzama v očích. Lauri vytáhl prstýnek z krabičky a navlékl mi ho na prsteníček.
Nádhera
(Mišičkaaa, 20. 7. 2009 20:32)