Zábava zvaná Agility
Tak a jsme u toho co mě asi po běhání za míčkem baví nejvíce. Běhání přes překážky. Když nějakou překážku vidím jsem celá netrpělivá a už bych ji chtěla zdolávat, občas vážně nechápu svou paničku, která mě nechce pustit a ještě se na mě zlobí, že jsem tak hr. No já za to nemůžu, to vážně nejde překonat. Obě jsme úplné začátečnice a zatím se to učíme sami podle knížky, ale od ledna budeme mít již novou učitelku Hanku. Hanka má také border collie a dokonce chovatelskou stanici http://www.plushberry.wbs.cz/ . No když nám to půjde dobře mohli by jsme se v roce 2008 zůčastnit prvních závodů. Ale k tomu aby jsme to zvládli musíme podle paničky ještě hodně cvičit, protože prý zatím běháme strašně "dezorientovaně" po place. No já nevím, mě to nepřipadá jako žádná věda. Prostě si přelezu nějaké překážky a je to. Ale panička je jiného názoru, pořád mi říká a ukazuje kam mám běžet a stále mě vrací, když nepřejdu celou překážku a seskočím z ní dříve. Proč bych ji ale měla přecházet až dolu, když mě tak strašně baví z nich skákat. Vždyť už nejsem malé štěně. No to zase nedokáže asi pochopit má panička. Budu jí to muset pěkně vysvětlit, že ty červené pruhy na konci překážek mě absolutně nezajímají a že jsou pouze pro prcky, kteří se bojí skákat. No uvidíme kdo z nás dvou to vyhraje.
16.03.2008
Tak a je to tady. Musíme brzy vstávat prý jedeme na výlet. No hurá bude zábava. Ale kam že to vlastně jedeme? No přece na svoje první závody v Agility. Musím přiznat, že jsem trošku nervozní a má panička taky, ale to se brzy změní. Po asi necelých dvou hodinkách jsme dorazily i s našimi kamarádkami z chovatelské stanice Plush Berry do Nymburka. Musela jsem počkat s Aiwou a Tinou v autě, než nás naše paničky zaregistrovaly. Za chviličku se pro nás vrátily a my jsme mohly jít s nimi. Přešly jsme železniční přejezd a daly se podel zahrádkářské kolonie směrem na cvičák. Tam byla velká spousta jiných pejsků. Aiwu a Tinu dala jejich panička do kotečku a na mě už žádný nezbyl. Ani nevíte jak jsem byla ráda, já totiž kotce nesnáším, mohla jsem zůstat u své paničky po celou dobu. Chvíli jsme čekaly a najednou mě moje panička přivázala a někam šla. Co to tam dělá pomyslela jsem si, když jsem jí viděla jak chodí mezi překážkami s Hankou a pořád ukazujou a o něčem se baví. Za chvíli si pro mě přišla a šly jsme blíž k těm překážkám. "Jé my budeme běhat to je paráda." Zaštěkala jsem na svoji paničku, aby jsme už šly a na co že to tady čekáme, ale musely jsme počkat až na nás přijde řada. Nejprve běžela Hanka s Aiwou. No musím uznat, že jim to moc šlo. Podívala jsem se na svou paničku a ta jim celou dobu držela pěsti. Hned jakmile doběhli jsme šly na start my. Panička si mě odložila před první překážku a poodešla o kousek dál. Pak my ukázala, že můžu vyrazit. "No sláva, už běžím." Přeskočila jsem první skočku a druhou a jeje malé áčko to dělat nebudu to je pro malé prcky, vždyť já už umím velké. Chtěla jsem ho oběhnout,ale panička mě vrátila zpátky. No tak jo no když jinak nedá tak já ho přelezu, ale ouha co to je za překážku, tu ještě neznám. Co mám dělat? Zkusím ji přeskočit, panička pořád na mě volá tunel vpřed, ale tohle přece tunel není, vždyť není vidět zkrz, no tak to zkusím ještě jednou přeskočit. Ne to asi nebude ono. Tak do toho vlezu. Br nic není vidět, musím se vrátit, ale kde je panička? No ta už je dál, asi jsem tu překážku měla oběhnout už na začátku třeba se má běžet vedle ní, zkusím tu divnou dlouhou modrou zahnutou věc oběhnout. Je hele panička proč mě hledá když jsem za ní. No tak se jí ukážu a běžíme dál. Asi jsem to zvládla hop přes další překážku a jeje zase je tady ta divná věc, jen je červená. Panička na mě zase volá tunel vpřed. No asi se spletla. Tady už vůbec není vidět na druhou stranu. Najednou mě někdo drží u jednoho otvoru a panička na mě pořád volá. Vůbec nechápu co to po mě chce. Nakonec mě ta cizí osoba pustila a co to dělají s tou věcí? Panička jde ke mě a běžíme na jeden z konců a zase mi dává povel tunel a hele on to tunel je už vidím na konec tak já běžím, vyběhnu z tunelu přeskočím další skočku a ouha co je zase tohle. Zase ten povel tunel. Tak vběhnu dovnitř, ale tam je nějaká láka to bude asi špatně tím přece nemůžu prolézt. Zkusím to ještě jednou, ale ne to se vážně musela moje panička splést. Najednou se ta látka na konci zvedne a já vidím zkrz, no jo tak proč to neudělali dřív? Už běžím, Hop skočka a zpátky přes druhou a hop zase přes tamtu a hurá je tu poslední hop a jsem v cíli Hurááááá dokázala jsem to. Panička mě na konci pochválila, že jsem byla moc šikovná, ale mě se zdálo, že je trochu smutná. No tak paničko vždyť to byla legrace, ale až později jsem to pochopila, bohužel jsme byly diskvalifikováni za to, že jsem oběhla tu divnou modrou věc, kterou jsem viděla poprvé v životě. Trošku nás to mrzelo, ale pak jsme se radovali z toho, že naše kamarádka Aiwa i Tina vyhráli první místo ve svých kategoriích. Moc jim gratulujeme. No a my s paničkou musíme ještě trénovat a na dalších závodech to všem ukážeme, sice jsme byly diskvalifikováni, ale výlet to byl pěkný a aspoň jsme si nakonec tu divnou věc půjčily a já zjistila, že se dá probýhat i když je zahnutá a musím říct, že mě to bavilo, škoda, že jsem si to nemohla vyzkoušet už na začátku. No už teď se těším na další závody a doufám, že tam nebudou zase nějaké překážky, které neznám. Fotky bohužel nemáme, protože bylo ošklivé počasí, ale u příštích závodů se budeme snažit i něco nafotit.