Modelářský piknik Žar, Polsko, 22.6.2006
Stejně jako loni, tak i letos jsme přijali pozvání našich polských modelářských kamarádů, a vydali jsme se na modelářský " Piknik Žar 2006" jehož již šestý ročník se konal na úbočí hory Žar v krásném prostředí Horské školy větroňů,ve výšce
680m/n.m.
Tato krásná lokalita je od Havířova asi 90 km daleko, tedy pokud někdo nezakufruje na polské magistrále, my jsme najeli 140 km. Akce se pravidelně zůčastňuje kolem 120 pilotů, letos přesně ještě nevíme, ale číslo na "depozyt" vysílače jsme měli 108, a to za námi stála ještě dost dlouhá fronta.Jsou zde modeláři z celého Polska od Těšína až po Gdaňsk, z Řecka, Německa, Rakouska, dokonce i jeden Polák ze Scottsdalle v Arizoně a od nás z Čech my a větroňáři z Jeseníku. Podívat se přijeli i oba Kovaříci z bývalého Koada, nyní Royal-model, kteří byli upřímně nadšeni krásou tohoto horského areálu, o kterém neměli ani potuchy.
Loni jsme se této akce zúčastnili s rodinkou Nedojedlých po celý víkend, letos to Lojzovi pracovně nevyšlo. Já jsem byl také v pátek až do večera v práci, takže jsme se tam vydali pouze na sobotní rodinný výlet, tedy já, Radek, malý Mareček a naša mama.Vyrazili jsme v 5,30 a v 7,15 jsme už byli na place, zatím ještě prázdném, nikde ani živáčka. Až po příjezdu našich polských přátel jsme přišli na pravý důvod delšího spánku.Nebyla to ranní návštěva kostela, ale předešlý tzv. Řecký večer, kdy se grilovalo, a Řeci se starali o to, aby nikomu nechyběly nápoje. O tom, co dokáže řecká rakija jsem se přesvědčil už loni, takže jsem byl nakonec rád, že jsme přijeli až v sobotu.
Ještě v osm prázdný areál se během hodiny zcela naplnil modeláři a kvantem diváků, včetně polských modelářských obchodníků a stánků s občerstvením.
V devět se otvírá hangár a začíná předávání vysílačů, nástup a začíná se lítat.Létá se zde pro nás napohled chaoticky, klidně je ve vzduchu šest, někdy i osm modelů najednou, z toho tři , čtyři motoráci, zbytek větroně. Dost nás po ránu šokovalo,že aniž by byly odevzdány všechny vysílače, kluci Poláci si užívali ve vzduchu s celokompozitovou Extrou rozp.3,3m, za bratru 3000 euro.
Přímo na ploše mezi piloty ve vyhrazeném prostoru je řídící provozu, vlastně dva, kteří se každou hodinu střídají a když jde do tuhého, řídí oba dva. Přímo pilotům hlásí starty dalších modelů, přistání a navádějí piloty na bezpečné přistání, protože zde se startuje, na mírný boční vítr z jezera, z kopce, přistávává se zásadně do kopce, vyjímky se nepovolují. Modeláři, kteří neuposlechnou příkazu řídícího jsou napomenuti, a při další nekázni přinuceni přistát a vykázáni z plochy. Jen občas dojde k nějaké srážce, jak se o tom přesvedčil syn Radek.Ve stoupavém výkrutu s 2,2m Gilesem se střetl s velmi rychlým elektrovětroněm polského modeláře. Paradoxem je, že ani jeden , ani druhý si ničeho nevšiml, jen registrovali,že si někdo ťuknul, ale řídící létání přesně věděl, kdo s kým.Výsledek: na Gilesu dírka v torzce a na elektře ustřelený winglet.Takže celkem v pohodě.
Na ploše se neustále něco dějě, ve vzduchu jsou téměř pořád minimálně tři, čtyři éra, spíš více, mezi tím přistávají vlečné, které tahají větroně od dvou do pěti metrů rozpětí, ve frontě deset větroňů, které jdou do vzduch jeden za druhým, mezi nimi startují motoráci a obři. Polský vlekař s Wilgou dělal 18-20 startů za hodinu. Prostě dobře organizovaný chaos.
Kolem druhé odpoledne, namlsáni modelařinou a zmoženi horkem, jsme se vydali na vrchol hory Žar.Vede sem lanová dráha s dvěma vagony, která nás vyvezla do výšky 761 m/n.m., kde je paraglidingová škola, restaurace, mají zde výborně chlazeného Žiwce, a také umělé jezero pro přečerpávací elektrárnu Porembka, která je dole v údolí. Z vrcholu je nádherný výhled na okolní kopce a údolní nádrže, na druhou stranu se otvírá pohled na rovinu ve směru na Bialsko a Katowice.
Po návratu z vrchu jsme si dali ještě starta, poobědvali velice dobrý polský bigos ( za 5 PZN) a začali se pomalu balit k odjezdu domů.Když naši polští přátelé zjistili, že letos nebudeme přes noc, nastalo velké přemlouvání, včetně slibů pokračování řeckého večera. Ale realita bala neúprosná, naša mama musela na noční. Alespoň nám "na cestu" vnutili několik lahví velmi silného polského piva Extra Strong 18 , které nám loni tak chutnalo.Hodně našich polských přátel jezdí pravidelně také k nám, do Frýdku na Bahna na Slet obřích modelů. Když už jsem u toho piva, už loni jsme s Lojzou s údivem a mrazením v zádech sledovali, jak si hlavně Polky, do již tak nasládlého Žiwce lijí malinovou šťávu a pijí to brčkem. Loni jsme k ochutnání neměli dost odvahy, letos jsem po dlouhám zvažování odvahu našel a mohu odpovědně prohlásit, že jsme loni o nic nepřišli. Okamžitě mne napadla replika pana Krónera: šak je to sladké jak h..... z nutrie!!!
Příští rok nám to, doufám, vyjde přijet na celý víkend, od tohoto roku je to už od čtvrtku do neděle.Ubytování zde není na naše poměry drahé (130-200 Kč za noc), pokud připočteme tradiční polskou pohostinost znásobenou kamarádstvím, je to prostě prostředí, kde se nám líbí. Každý večer se společně griluje v pergole u hotelu, nějakým způsobem si všichni rozumějí. Příkladem může být můj loňský, prý téměř hodinový, rozhovor s řeckým vrtulníkářem, kdy on uměl jen řecky a anglicky a já česky a německy. Ráno nás jen trochu bolely ruce od mluvení a hlava od rakije.
Takže ještě hodina a půl cesty a jsme doma, je to opravdu skoro za rohem.
Podrobnosti o této akci lze najít na stránkách www.piotrp.de, jsou tam reportáže i z let minulých, zároveň i příjezdové mapy, dokonce i popis cesty s fotkami, kde a kam odbočit ve formátu PDF.
Zhodnocení akce: nádherné prostředí, super lidi, dobré ceny, jen létání mírně chaotické, ale prý jde o zvyk
Fatman
