Archivní stránky kulturního žurnalisty Jakuba Malovaného

Už 5. října vyrazí legendární valašská kapela Fleret na Promo tour k nové desce O krásách Valašska. Ta vyšla v červnu a některé písničky mohli fanoušci slyšet již během letních festivalů. Flereti objedou celou republiku a opravdu se je nač těšit.

Momentálně mají v plánu deset koncertních zastávek. "Zatím tam nemáme Zlín, ale věřím, že ho doplníme. Ten tam být musí," zamýšlí se frontman a kapelník Zdeněk Hrachový. Kapela pochází z Vizovic, proto má ke Zlínu velmi blízko.

Vizovice oslavily 750 let. Co pro tebe tohle město znamená?
Kamaráde, znamená pro mě hodně. Já jsem si to uvědomil třeba až v tu chvíli, když zněly z pódia ty pochvalné ódy. Říkali, že čestní občané jsou například Bolek Polívka nebo Mgr. Žabka. A my jsme jako skupina Fleret dostali také čestné občanství. Určitě si toho hodně vážím. Uvědomuji si, že nikdo z nás není Vizovjan. Ani původem. Nikdo z nás tam nebydlí, já sám bydlím na Lhotskách. Ale je pravda, že mám trvalé bydliště ve Vizovicích a budu ho mít, protože tam mám rodiče a chalupu. To, že pro mě Vizovice znamenají hodně poznám i jinak. Do svých patnácti let jsem bydlel v Moravském Berouně, což je Nízký Jeseník. Rodiče jsou z Valašska, poznali se ale v Moravském Berouně, kam se dostali se svými rodinami v rámci osídlování pohraničí. Mamince tam nevyhovovalo drsné a chladné podnebí na průdušky, proto jsme se přestěhovali a oni se vlastně vrátili domů na Valachy. Já jsem strašně kopal, nikam jsem nechtěl. V Berouně jsem absolvoval jesle, školku, základní školu, hudebku. Měl jsem tam kamarády, prožil jsem tam první lásku a najednou mi naši řekli, že se budeme stěhovat. Tím pádem máš za vším udělat tlustou čáru a jít jinam. To jsem si nedokázal představit. Ale během roku dvou jsem zařadil úplně jinou rychlost a pochopil jsem, že se asi nacházím ve správné destinaci. Úplně jsem byl Valašskem okouzlen - lidmi i folklórem. Pamatuji si, že v Berouně žádný folklór nebyl, to bylo pohraničí. Opravdu mě to dostalo. První rok jsem jezdil do Hranic na průmyslovku, tam jsem se poznal s Vlastou Redlem, což bylo úžasné a už jsem se k tomu Valašsku dostal blíž. A okamžitě jsem zjistil, že je mi tam dobře, že mě to tam oslovilo. Druhý rok už jsem psal vlastní texty, které samozřejmě teď neprodávám. Ty se hrály ještě v kapelách Šperk a Šperhák Takže Vizovice a Valašsko pro mě znamenají neuvěřitelně hodně.

Tím už jsi trošku odpověděl na další otázku. V kapele tedy není žádný Vizovjan, nepočítám-li tebe?
Tady v podstatě nikdy jiný Vizovjan nebyl. (smích) Ať nekecám, asi rok tady byl Luboš Kovář. To je můj kamarád, teď je to dokonce nějaký šéf Okresní veterinární správy ve Zlíně. Ale to byla výjimka. Vždycky to byli muzikanti odjinud. Třeba Kačes, Petr Chrastina, Zdeněk Jurásek, to byli Zlíňáci. Jarmila Šuláková je zase ze Vsetína. Takže Vizovjan jsem byl jen já, i když jsem se motal na Jižních Svazích ve Zlíně a tak různě. Vždycky jsme ale měli ve Vizovicích zkušebnu. Říkali jsme si: "Ty Vizovice se o nás starají." Ještě za komančů, kdy jsme museli mít razítko, že jsme pod někým organizovaní, nám nechali ten přídomek, že jsme skupina městského kulturního střediska Vizovice a nemuseli jsme být pod žádnými svazáky nebo politickými organizacemi. Takže díky tomu budeme vždycky vděční Vizovicím a když to půjde, budeme tady mít domovské právo. Je pravda, že když už jsme nemohli zkoušet na kulturáku, tak nám jednu místnost uvolnili hasiči a zkoušeli jsme na hasičárně. Fleret má 28 let, dva roky jsme hráli pod jinými názvy, takže už 30 let máme domovské místo ve Vizovicích.

Zabrousil jsi trošku i do historie, proto se tě zeptám, která sestava Fleretu pro tebe byla doslova srdeční záležitost?
V podstatě skoro každá. Byly sestavy, které to proslavily víc, dostaly kapelu někam dál a byly sestavy, které to proslavily míň. Třeba hned ta první, to byla dobrá banda lidí. Říkal mi Stáňa Bartošík (pozn.: současný houslista v kapele), že včera byl v televizi klip z Porty v Lochotíně, kde bylo asi 33 000 lidí, tedy největší rekord na těch Portách. A my jsme tam mezi ty trempy přišli jako ufa - vlasatí, vychrtlí. Byl jsem tam já, David Šedivý, Pavel Kačes Husár, Petr Chrastina a Táňa Březinová Tobolová, která dělala dlouho v rádiích ve Zlíně. A ten Stáňa mi říkal: "Vy jste byli jako zjevení." I ta moderátorka říkala, že je to konečně nějaká jiná muzika, z Moravy a ne z Čech. Takže to byla jedna z těch sestav, která rozjela takové to první období, kdy jsme vyhrávali mraky kol celostátní Porty. Přešli jsme přes 800 kapel. Potom byla různá období, kdy to nebylo úplně nejlepší. Ale pamatuji si, že velmi příjemnou sestavu tvořili Dědek na basu, Vladan Číňan Heča na kytaru a Bonzo na bicí. Já a Stáňa jsme tam pořád, že jo. K tomu se nemusím vyjadřovat. (smích) A to byla geniální sestava. Ani ne tak hudebně, ale kamarádsky. Nešlo tam ani tak o umění. Někdy se mi ti mistři tak naprali, že jsem je musel přemlouvat a tahat na pódium. Nicméně tím charismatem získali ty fanoušky a fanynky a fungovalo to. V téhle sestavě se natočily i dobré desky. A ještě musím říct, že po hudební stránce je jednoznačně nejlepší ta současná sestava. Vítek Rokyta je výborný kytarista, za exkluzivního baskytaristu Tomáše Koudelku jsme našli Maroše, což je špičková náhrada a přišel David Filák, to je vynikající bubeník, já jsem s lepším nehrál. Hlavně je ale špičkový zpěvák, který mi zazpívá třetí čtvrtý hlas, výšky, všechno. Čili jsme se s Fleretem konečně mohli vrátit k prapůvodním vokálům, které jsme měli v té první sestavě. Z té poslední sestavy jsem prostě nadšený.

Léto už je tak nějak minulostí, jak jste si jej užili?
Musím říct, že festivalově. Dovolená nás teprve čeká příští týden (pozn.: rozhovor se uskutečnil 16. září), takže jsme se opravdu věnovali hraní. Když zavolali, že hrajeme ve čtvrtek, v pátek, v sobotu a v neděli, tak jsme do toho šli. Rodiny a děti musí počkat. Užili jsme si to a musím říct, že letos bylo takové zvláštní počasí. Skoro všechny víkendy pršelo a my jsme měli strašné štěstí, že nám vlastně žádnou přehlídku kvůli dešti nezrušili. To musím zaklepat. A Stáňa vypozoroval zajímavou věc, že kde hrajeme my, tak v ten moment neprší. Že se celá ta akce vždy uskuteční. Jediná akce, kde jsme měli být a z nějakého důvodu nebyly, tak byla Zahrada v Náměšti a ta celá propršela. Stáňa ještě před tím říkal: "Dobře, neberou nás tam, v pohodě. Uvidíš, že jim to prochčije a to bude jejich boží trest." Já jsem si z toho dělal srandu, že to není možné a opravdu se to stalo. To byl nejhorší víkend, kdy byly ty největší zimy. Takže tam jsme nebyli a opravdu to tam celé zničilo počasí. Jinak musím říct, že letos jsme hráli hodně i na Slovensku a byly jsme úplně nadšení. Tam je pro nás fantastické publikum.

Tradičně jste se objevili na vizovických festivalech Masters Of Rock nebo Trnkobraní. Na Trnkobraní jste navíc zahráli i s Jarmilou Šulákovou. Jednalo se tak o jakousi derniéru s legendou lidové písně?
Asi ano. Ale zase nechci říkat, že končíme, jako to udělal v minulosti třeba Olympic. Ten už končil několikrát. Nebo teď Maruška Rottrová, která končí asi potřetí. To já nemám rád, my to neříkáme. Jarmilka se může dostat do takové kondice, že s ní ještě vyjedeme. Já s tím i počítám, že ji někam vezmeme. Nenecháme ji trpět doma na Vsetíně. (úsměv) Ale měla teď takové období, kdy byla unavená. Od ledna do dubna s námi absolvovala opravdu hodně koncertů a potom měla úraz, kdy byla přes měsíc v nemocnici. Tím pádem bylo vidět, že není v kondici, že sotva vyleze o berlích na pódium. Takže jsme se domluvili, že ji necháme v klidu odpočívat. Vždyť máme telefony a kdykoliv se za ní můžeme stavit. Budou vánoční koncerty a podobně, tudíž neříkám, že si spolu už nikdy nezahrajeme. Jisté už teď je, že Jarmilku nebudeme tahat někam do Čech. Už se i dlouho obléká do toho kroje, takže je lepší, když si ho obleče doma, my ji dovezeme na koncert, zazpíváme a odvezeme ji zase domů. Takové koncerty nevylučuji, ty budou a já se na ně i těším.

V červnu vám vyšla deska O krásách Valašska. Jak si fanoušci na nové písničky zvykli?
Já si myslím, že si zvykli, jak to pozoruji na koncertech. Z některých písniček jsou dost nadšení, ohlasy jsou kladné. Zatím jsme z desky zařadili slabou polovinu, ať je nedivočíme jenom novinkami. Hlavně na festivalech se musí hrát písničky, které fanoušci chtějí slyšet. Pořád musíme hrát Zafúkané a podobné věci. Ale když si dovolíme dát už polovinu nového repertoáru a projde to, tak si myslím, že to je dobrá známka. Zatím nám fanoušci nenadávají. (smích)

Na desce máte i hymnu pro vizovické fotbalisty. Znamená to, že jsi sportovní fanoušek?
Já jsem fanoušek fotbalu. Mě to teda nikdy moc nebavilo hrát, i když jsem třeba zkoušel kopat za ten Moravský Beroun. Ale můj syn velmi dobře chytá za Vizovice, hrál i za Tescomu, měl nabídku do Baníku, a díky němu na fotbal rád chodím, sleduji ho. Konzultujeme spolu jednak naši ligu, což je spíš sranda, i ligu mistrů a mám obrovský přehled. Hlavně já musím být ve střehu, protože on všechno zná. Nemůžu být za blbce. Když je fotbal v televizi, dávám mu přednost před vším. (úsměv)

Máš svůj oblíbený klub?
Já mám rád vždycky takové zvláštní kluby. Mám rád Arsenal, hodně mám rád i Barcelonu. A to se vždycky tepeme, protože někdo má rád spíš Real, já Barcelonu. Ale já jsem takový. (úsměv) A teď strašně moc fandím Plzni, jsou mi sympatičtí. Tím, jak to hrají, s jakým obrovským nadšením.

Pojďme ale zpátky k hudbě. Na podzim chystáte turné ke zmiňované nové desce, zatím máte v plánu sedm měst. Jak to celé bude vypadat?
To turné se už rozšířilo minimálně na deset měst. Jsou to krásná místa, krásné kluby, kam se strašně těším. Všechny termíny fanoušci naleznou na www.fleretmusic.cz. Máme tam Brno, Prahu, Olomouc, Tábor, Hradec Králové… Je toho hodně. Zatím tam nemáme Zlín, ale věřím, že ho doplníme. Ten tam být musí. A jak to bude vypadat? Budou to klasické koncerty, kdy půlku budou tvořit písničky z nové desky a aby ten koncert fanoušky bavil a nakopli jsme je, tak půlku budou tvořit staré pecky. Pojedou s námi naši kamarádi Michal Šindelář a Martin Juha, kteří jsou úžasní. Michal Šindelář je bývalí bubeník z Katapultu a odkoukal, jak Olda Říha ty hity zpívá, takže některé i zahrají. Hrají i vlastní písničky, na dvě španěly. Je to výborná show, moc se na to těším. Budeme jezdit taková partička. A budeme vozit i nějaké pochutiny, poněvadž CD se jmenuje O krásách Valašska a Krásno (pozn.: masný průmysl na Valašsku) s Jelínkem (pozn.: výrobce ovocných destilátů) nás v tom nenechají. Ty koncerty tak budou krásné i pro nás v šatně. (smích) Budeme dělat nějaké promo a rozhovory pro novináře, tím pádem to pro ně, ale i pro lidi, bude takové ochutnání, kdy poznají Valašsko očima, ušima i jazykem.

Zmínil jsi i podobu playlistu pro nadcházející Promo tour. Jak je vidět, fanoušci se mají nač těšit.
Určitě. Já dohlédnu na to, aby tam zazněla minimálně polovina z těch nových písniček. To je logické.

Turné začínáte 5. října v Praze, pokračujete například přes Plzeň, Brno či Ostravu. Vše vyvrcholí 29. listopadu ve Vsetíně. Podle čeho jste koncertní místa vybírali?
Někdo se ozval sám, což je spíš náhoda. Ale strašně rádi hrajeme třeba v brněnském Semilassu, nebo v olomouckém U-klubu. Jelikož je bubeník David ze Vsetína, tak jsme chtěli hrát i tam. Navíc tam mám obrovskou partu kamarádů. Dále máme rádi Jižní Čechy, proto se ukážeme třeba v Táboře. To historické město milujeme. Hráli jsme tam na nějakých dnech Jana Žižky a zažili jsme i ty historické pochody. Navíc to divadlo je nám fakt nakloněno a máme ho vždycky plné. Pravidelně máme i Slavičín, ten nemůžeme vynechat. Zkrátka, jsou to místa, kde máme vždycky plno a máme je rádi. Těch koncertů je minimálně deset a možná ještě nějaké přibudou.

Mimochodem, jak na vás fanoušci v Čechách reagují? Nedělá jim problém třeba ta Valaština?
Někdy jo, ale na druhou stranu jsme pro ně exoti. Oni jsou strašně rádi. Vždycky říkají, že nechápou ty naše rytmy a tu lásku k té hudbě. Oni na nás obdivují i tu energii. Myslí si, že ji bereme v té slivovici. Vždyť se tomu říká "slnko zaňaté do skla", že jo? (smích) Ale vždycky jsou nadšení. A taky říkají, že jim dáváme sílu. Takže jestli to dělá to Valašsko nebo ta slivovice, nevím… Ale myslím si, že ne. Je to tím, že nás ta muzika baví a rádi hrajeme.

Během rozhovoru jsi zmínil Vlastu Redla. Neplánujete někdy v budoucnu znovu oprášit vaši spolupráci?
Vlasta je výborný a mám ho rád. Kdysi se domluvil s Peťou Vavříkem (pozn.: baskytaristou kapely Buty), když měli 25 let, že spolu budou hrát. Stalo se to, že Vlasta Redl i Peťa Vavřík si prošli velmi vážnou chorobou. Jednou si zavolali a říkali: "Kdy spolu budeme konečně hrát? Až umřeme? Vždyť my jsme už dostali takové varování z vrchu, víc příležitostí mít nebudeme." A strašně se mi líbí, že Vlasta postavil kapelu a vzal toho Peťu na basu, jelikož Buty tolik nehrají. Peťa Vavřík je pro mě mnoho let nejlepší baskytarista v republice. I my máme s Vlastou dohodu, jelikož máme rozdělaných několik písniček, kdy texty i hudba jsou, jen to potřebujeme doladit. Proto říkám, nikdy neříkej nikdy. Já si myslím, že to přijde. Několikrát jsme se spolu potkali, i v době kdy Vlasta neměl kapelu, a říkal: "Hoši, já bych s vámi chtěl tak hrát." A my jsme mu odpovídali: "Vlasto, nech tomu zatím volný průběh, ty si kapelu najdeš." Takže pevně věřím, že minimálně ty rozdělané písničky spolu doděláme.

Na závěr dostáváš tradiční otázku, kterou pokládám všem. Co bys vzkázal čtenářům? Máš možnost.
Víš, co bych jim vzkázal? Hlavně, ať jsou v pohodě. Teď je strašně hektická doba. Možná už jsem starý, je mi padesát, ale přijde mi, že je všechno takové neosobní, neupřímné, nekamarádské, všechno je jenom otázka peněz a honění se za něčím. Až z toho nemám dobrý pocit. I mladí by si měli uvědomit, že jsou fakt důležitější věci, než třeba ty peníze nebo určitá sláva. Víš, co mi třeba vadí? Takhle, vzkázal bych, ať se lidé zdraví. Teď jsem byl čtyři dny v Praze a asi jsem jediný idiot, který vleze do metra a řekne dobrý den. Potom vyleze z metra a řekne nashledanou… (smích) Také se mi stalo, že jsem v Praze přišel do nějaké staré hospody, kde byli ti štamgasti a jeden povídá: "Hele, dobrej den. Odkud seš?" Mě to tak pohladilo po duši, hned jsem si řekl - ten je náš. Udělal mi takovou příjemnou atmosféru, že jsem si připadal jako doma. A přitom jsem se motal někde na Vinohradech. Proto bychom se k sobě měli chovat jako lidi, to je to nejzásadnější a nejdůležitější. To nikde nenastuduješ, to jsou životní zkušenosti. Všichni nadávají na mládež, ale já jim věřím. Vidím, že někteří jsou daleko chytřejší a vzdělanější. Možná, že se ti mladí zdraví, ale nás starší nezdraví. Přitom lidé by se měli potkat a zdravit úplně normálně. To mi přijde, jako zásadní věc. Zdravme se, víc komunikujme. Ale ne pomocí počítačů, pěkně osobně. Bude to daleko lepší a bude to v pohodě.

Autor: Jakub Malovaný

Foto: Honza Mrlík, www.fleretmusic.cz