Rozhovor s Danem Deluxe Králem
Než jsem tenhle rozhovor udělal, měl jsem docela strach. Dan Deluxe Král, bubeník M.Z.H., totiž vypadá, jako tvrdý a děsivý punkáč. Opak je pravdou. Je sice punkáč, ale ochotný, vstřícný a dá se s ním v pohodě vykládat. Takže si přečtěte můj, vůbec první, rozhovor.
Jaké jsi měl dětství?
Ale tak docela dobrý. Rodina nerozvrácená, takže dobrý. Nemůžu si stěžovat. (smích)
Zajímala tě hudba už jako malého?
No, řekl bych, tak od druhý třídy. Strarší bratr tenkrát poslouchal metal, tak jsem měl kliku, že mě nezasáhl Michal David nebo Dáda Patrasová. Založit kapelu jsem chtěl už kolem pátý třídy, ale došlo na to až někdy v prváku na učňáku.
Jaký jsi byl školák? Měl jsi ve škole problémy?
No, hodně špatnej. Průserů kvanta a známky votřesný. Zajímalo mě spíš to, co bude po škole.
A co mělo být po škole?
Tak hlavně kraviny, kámoši a tak. Celej den jsem přemejšlel, co budem dělat až přijdem domů. První dvojku z chování jsem měl ve 4. třídě.
A můžeš říct nějakou příhodu ze školy?
Asi nejvotřesnější je, že jsem nerad nakop do břicha těhotnou učitelku. Už zvonilo a jeden kámoš ještě zůstal na chodbě. Tak jsem na něj čekal za dveřma, že ho překvapím pěkným kopancem, ale učitelka vešla bohužel první. Naštěstí z toho nebylo žádný zranění a vyváz jsem s ředitelskou důtkou.
Kdy se začaly projevovat známky punku?
Kolem osmý třídy. Brácha přivez z vojny nějaký punkový kapely. Šanov, Zónu A, Slobodnou Európu. Úplně jsem se do toho zbláznil a okamžitě jsem opustil metal. Nakonec se mi povedlo se Šanovem i hrát.
Jak jsi se k nim dostal?
Přes našeho zpěváka Jonyse, kterej dělá v Akropoli a nějak tam zařizoval koncert Šanova. Voni zrovna hledali kytaristu a tak jim řekl o mě.
Takže jsi se stal nezkrotným pankáčem. Co rodiče?
Rodiče v pohodě. Brali to tak nějak od začátku, ale jelikož jsem z vesnice, tak spíš lidi vokolo to nějak nemohli zkousnout. Nikdy před tím takový zjevy neviděli. (smích)
Kam jsi šel studovat po základce?
Šel sem na učňák. Na zedníka.
A chodil jsi do práce?
Chodím pořád do práce. Vystřídal sem hodně zaměstnání a už dělám zase zedníka. Ale nejradši bych nechodil, to se ví.
No a jak jsi se tedy dostal do té hudební branže?
No, založili jsme s klukama od nás kapelu a pak další. Poté jsem šel do M.Z.H. a do toho Šanova. To všechno během cca patnácti let.
Jen v těhle kapelách jsi hrál? Nebo ještě někde?
První se jmenovala Babiččino údolí a byl to čistej punk. Po rozpadu, skoro ve stejný sestavě, byla kapela Pieshitura a to byl hardcore. V obou jsem hrál na basu. Pak už byli M.Z.H. a mezi tím, když měli delší pauzu, tak Šanov. A teď ve finále hraju ještě s P.S., ale to je spíš jen na pár vzpomínkovejch koncertů, oni už jinak nehrajou.
Jak jsi se dostal k M.Z.H.?
No, voni měli příšernýho bubeníka a vlastně skoro neuměli hrát a taky se tam furt střídali lidi. Pak tam bubnoval bratranec našeho bubeníka, kterej asi po půl roce odlít na stálo do Kanady a zůstali tu po něm bicí. Já jsem v tý době už nikde nehrál, tak jsem přesedlal na bicí a už jsem tam zůstal. Je to moje nejlepší kapela, v který jsem kdy hrál. Skvělý lidi.
Kdo je tvým hudebním vzorem, koho máš rád?
Mám hodně rád Slobodnou Európu, Tři sestry, P.S., Ramones ale třeba i Sepulturu. Je toho hodně. Vyloženej vzor nemám.
Nedávno skončilo Mydlovary tour, kde jste byli jako předkapela Tří sester. Můžeš nám povědět nějaké zajímavosti?
Tak turné bylo naprosto skvělý a máme samozřejmě velkou radost, že se nás Sestry takhle pěkně ujaly. Je to skvělá parta, dobře se s nimi pije. Prostě paráda. Proto si moc zajímavostí nepamatuju. Ale už teď se těším na jarní tour, který s Třema sestrama opět pojedeme. Nemůžu se dočkat.
Jak zvládáš skloubit hraní s prací?
Jsem soukromník, takže dobře.
Nastaly někdy nějaké problémy či konflikty při koncertech?
Letos ani ne. Někdy se tam někdo porval, ale to šlo mimo nás. Loni si na nás kvůli jedný písničce brousili zuby ve Frýdku.
Jak to?
Nelíbil se jim náš text o Landovi. (pozn.: píseň Tajemství Daniela Landy)
Co rád děláš ve volném čase?
Válím se. Když mám volno, tak prakticky nic nedělám, abych nic nezkurvil. (smích)
Zajímá tě sport? Dělal jsi nějaký?
Ne, jsem absoultní antisportovec a diletant. V kapele se mi smějou, že nevím, kdo je Baroš a tak. Jednou za sto let se projedu na kole.
A umíš třeba vařit? Na čem si rád pochutnáš?
Tak teď si se trefil. Uvařím prakticky cokoli a myslím, že dobře. Nejradši mám klasiku - svíčkovou. Tenhle koníček je bohužel dost znát na mojí postavě. (smích)
Závěrem se chci zeptat na tvé hudební sny. A také, kdy tě můžeme vidět spolu s M.Z.H.?
Tak vidět nás můžete celý jaro se Třema sestrama. Rozpis už visí na www.trisestry.cz. Zhruba na podzim nebo v zimě by mělo vyjít naše nový CD, tak uvidíme. A hudební sen? Nevím, snad aby se nám dařilo a měli takovej zástup fanoušků, jako třeba zrovna Tři sestry.
Mimochodem, o čem bude nové CD?
Máme zatím jen pár novejch věcí, takže ti to teď neřeknu. Ale ještě abych nezapomněl. 19. ledna slavíme 13 let působení. Bude to velkej večírek a podrobnosti jsou na webech www.mzh-13let.estranky.cz a www.mnohejznichjehrbatej.com.
Na konec můžeš něco sdělit čtenářům tohohle webu.
Ať se vám všem daří a poslouchejte dobrou muziku. A ať se daří i těmhle stránkám. Ahoj, Deluxe.
Autor: Jakub Malovaný
Foto: Archív Dana Krále, www.mzhpraha.cz
