Děti! Včera jste měli svátek, takže vám gratulíruju levou i pravou a koukejte mazat domu a učit se, parchanti nevycválaný. Ona vůvůbeca dnešní mládež, to je hrůza, to za nás nebylo. Včera jsem koukal se slečnou na Gympl (já ho totiž ještě neviděl) a nevzpomínám si, že bych bejval byl takovej. Rozhodně jsem to maximálně zapomněl a co jsem zapomněl, není podstatný, nebo ne? :)
Ale zakecal jsem lenózu. Tak ta lenóza mě donutila vymyslet geniální plán. Já totiž vůbec nerozumim tomu, co to je za blbej zvyk chodit do práce, když mě to tady nebaví a nejradši bych sem nechodil. Můj přístup za poslední dva měsíce nejlépe demonstruje deficit 11 hodin za minulej měsíc. Někdy vám třeba vysvětlim proč. Ale zpátky k tomu plánu. Tak já prostě dám výpověď, půjdu domu, doma si dám nohy na stůl anebo se natáhnu do postele a budu čumět na pitomosti v bedně. A vy všichni mě budete živit. Skvělé, že? :) Ale nebojte, pro vás to má také spoustu výhod, i když se to třeba na první pohled nezdá. Tak hlavně – nepolezu z baráku, tudíž se na mě nebudete muset dívat a nebudete mě muset poslouchat. To je asi hlavně to, o co by vám mělo jít v první řadě, páč jak už jsem kdysi kdesi napsal, já už si na svůj xicht zvyknul, páč jsem musel, ale vás přeciž nikdo nenutí. Na další výhody si ale račte přijít sami, páč mám ten dojem, že prozradit všechno by nebylo profesionální a ubralo by to celé věci na zajímavosti. Tak co říkáte? Budete strejdu živit?
A teď se dostávám konečně k důvodu, proč jsem dnešní Ketzy pojmenoval zrovna po písničce, kterou ani neznám přesným jménem, ale není to tak dávno, co jsem jí nemohl vyhnat z hlavy, i když je nebetyčně hloupá a infantilní. Možná je to tím, že je fakt vlezlá, ale docela mě to otravovalo, že mi jede celej den v makovici: „Znáááte Bořka, všecko spraví, znáááte Bořka – ši-ku-lu…“ – tak tohle jméno mají Ketzy číslo dvacet proto, páč jsem zjistil, že bych mohl být vlastně takovej Bořek stavitel. A co jsem stavil? Odpověď je jednoduchá – původně jsem měl v plánu věšet garnýž a pokládat koberec, jenže vzhledem k mé příkladné šikovnosti a takovejm zbytečnostem se poměrně jednoduchá instalace změnila v noční můru a výuku práce se sádrou. Popíšu rád a začnu onou garnýží. Garnýž to je taková ta věc, jak se na to věší záclony a běžně se připevňuje na stěnu věšením na nějaký ten druh držáku, háku nebo skoby. Takže jsem se slečnou koupil garnýž, co se věší do držáku a držák do stěny pomocí vrutů v hmoždinkách. Potud standart. Ale – bydlím v tisíc let starym baráku, kde jsou obvodový stěny z kdovíčeho a jak znnámo, okna většinou bývají v obvodový zdi. A pak jsou dvě možnosti, tedy buď se provrtáte až ven, aniž byste vyvinuli nějakou speciální sílu, nebo se neprovrtáte vůbec a opadá vám radši půlka zdi, kterou pak sádrujete a protože vám to nedrží, vypadne vám to ještě jednou, i s tou sádrou, co jste tam horkotěžko naplácali. Mno a mě se přihodila zrovna ta druhá věc, ale nebojte, už jsem to zaplácal a už to skoro tejden drží, takže to vypadá, že mise byla úspěšně ukončena. A co ten koberec? Mno, kdo nebyl u Gratziho, kde mám na řezání koberců taky svůj podíl, tak mi asi neuvěří, že co se dalo uříznout křivě, jsem křivě uříznul a přidal jsem k tomu i to, co údajně křivě uříznout nejde. Ale ještě si dám tak dvacet zkaženejch koberců a budu to umět. Přeci už teď vím, jak se to nemá dělat a to je základ.
Stejně si ale pořád říkám, že nejsem zas až takový kopyto. Já jsem to sice Denisovi slíbil, že o tom nebudu nikde mluvit ani psát, ale pod tíhou vlastních neúspěchů musím. Totiž tenhle Denis mi vyprávěl, jak věšel lustr, což se zdá být poměrně snadná věc, když i já jsem to zmáknul. Mám dojem, že můžu být rád, že tohohle kamaráda ještě mám, protože elektrikář z něj rozhodně nebude. No jo, to jsou ty intošové, kecá jim to jedna báseň (nebo dáseň?), ale ručičky nebojte se, vy makat nebudete…
Mno tak už jsem toho zase napindal ranec, ale smysl to zase nemá, samý nesmysle jsou to. Takže půjdu raději zase hezky pracovat, neboť kecáním živ je člověk a samo se nenakope. Takže papa a huš už :)
P.S.: Dneska jsem si nerejpnul vůbec do Gratziho, což mě mrzí a stalo se mi to poprvé v životě, takže příště, ju? Těšte se! :)
Komentáře
Přehled komentářů
Ještěže na to nemáš ani sílu ani odvahu :)))
Když myslíš ...
(Kobra, 3. 6. 2008 12:37)Ano, milý národe, jsem opravdu rád, že jsme kamarádi. Ale stejně ho trefim !!!
mno dyk taky jo!
(SkunnY, 3. 6. 2008 6:19)
Hlavně je třeba si říct, že rovnej koberec má kdekdo, to není žádné umění! :D
Obávám se, že se do mě nemůžeš trefit, páč by ses asi netrefil :D To tady teď před národem vypadá, jako když mě nemáš rád, tak sem koukej napsat, jak jsi rád, že jsme kamarádi! :D
Tě trefim
(Kobra, 3. 6. 2008 6:05)Netrefuj se do mě, nebo se fakt trefim do tebe !!! A co se tejče těch křivejch koberců : to neřeš, já si zvyknul a dokonce mi to připadá vysoce sofistikované a korektní, i když možná malinko pitoreskní ... DAMNED !!!
Hehehe :)))
(SkunnY, 4. 6. 2008 9:28)