Přiznám se, že hlavní důvod, proč jsem dlouho nevytvořil žádné Ketzy, byl jednoduchý. Prostě mě nenapadlo o čem bych vlastně měl psát – rozhodl jsem se totiž, že vás nadále nehodlám obtěžovat svýma věčnýma sračkama – a toto období temna trvalo až do včera, kdy se mi konečně rozjasnilo. Takže dneska, než to zase zapomenu, nebo si to rozmyslím, písám směle a rychle. Otázka je, jestli to budete chtít číst. Tak vám přeju spoustu trpělivosti a pokoj lidem dobré vůle. Ale to už zas kecám nesmysle, že?
Taky jsem dlouho přemejšlel, jakou písničku dneska zvolit. Ono to totiž není žádné hehe, jen tak vybrat nějakou písničku a pak vám vysvětlit, proč teda zrovna tahle. Kdybych byl filozof nebo aspoň psavec obecný, tak pak možná… ale takhle? Ach jo.
Ale radujte se, vybral jsem. Byl to boj, to vám řeknu. Dovedete si představit, kolik pilinek mi zase vzplanulo a lehlo popelem? Naštěstí nevyhořela celá bedna. Vybral jsem zrovna asi nejnašláplejší písničku z chart4czechs (ale uvidíme patnáctýho, že?), stále ještě vedoucí opus Nad jinou hladinou o UDG. A to především kvůli obsahu, aby tady nedošlo k nějakýmu omylu. Včera jsem čeřil tak maximálně hladinu kofoly, u který jsem stejně usínal, což mě ale nebetyčně mrzí, neboť jsem se zrovna nacházel ve velmi milé společnosti jedné slečny a ani se mi moc nechtělo přistoupit na to, že bych taky jako měl jít domu a třeba spát, když za tři hodiny vstávám do práce. Nedá se mi upřít základní zásluha – vstal jsem! Ale ty následky… Chodím dneska po kolbeně jako mrtvola a dobře mi tak. Ale páč jak jistě víte, já jsem absolutně nepoučitelnej, určitě bych to udělal zas.
Ale už zas moc kecám a myšlenka nikde (Ježiš, vy ještě nějakou čekáte? Ale to čekáte marně, děti!) takže se pokusím ve stručnosti, jak je mým dobrým zvykem popsat ony důvody, proč zrovna tuhle písničku. Vrzácí (já jim tak říkám, páč oni tak jmenujou…ty muzikanti, co tam hrajou…teda ne všichni…herdek filek, už jsem se do toho zas zamotal) tam totiž zpívají v refrénu super část, kterou by samozřejmě takový pan Korál odsoudil jako pseudopoetický blábol nevalné kvality, ale mě se líbí, protože sama o sobě je fakt silná. Teda podle mě, já jsem na ty pocity, však mě znáte. „…a nejvíc smutnej jsem / když jsi smutná…“ končí refrén. A já si zrovna včera říkal, jak je to zajímavý, když mi slečna Zuzka u tý kofoly vyprávěla o svým bejvalym příteli, co to bylo za idiota. Teda já jí neřek‘, že to byl idiot, ono se to prej nedělá, říkat někomu negativní názor na někoho, má se prej mlčet a radši neříkat nic. Já si to osobně nemyslím, ale byl jsem poučen jistým kamarádem, co tomu zřejmě rozumí líp než já. Když pánbú dá, třeba se taky dožiju… Ale to už sem zas nepatří. Mno prostě ten pán, co mi ho tak nějak v tom vyprávění popisovala, byl tak trochu vyděrač a diktátor. Hele, já vám nevim, jestli já to taky od někud neznám. Ale odkuď, to prostě ne a ne si vzpomenout. No a jak mi to slečna Zuzka vyprávěla, premejšlel jsem (!) nad jednoduchou otázkou. Jak je prostě vůbec možný, že je někdo takhle hustej na osobu ženského pohlaví s takovými nespornými kvalitami, jaký jsou na Zuzce vidět na první i na každý další pohled (to nemyslím jen jako zvenku se dívat – než si někdo rejpne)… Mno já vám nevím, já nic nevymyslel… I když… Já nic vymyslet ani nechtěl - ne že bych byl nedůvěřivej - ale jsem poučen minulostí. Už jsem to slyšel jednou, jak jedné paní její bývalej hrozně ubližoval (ježiš, jak já se mu dneska nedivim! – a nemyslim to jako fyzicky ubližoval – než si opět někdo rejpne), ale zase Zuzka mi nepřišla, že by si to chtěla vymejšlet. Pravděpodobně to nemá zapotřebí. Mno, každopádně jsem to nekomentoval, ale nedá mi to, abych nad tím takhle nepřemejšlel… Vy na moje dilema znáte odpověď? Neznáte, co? Akorát číst ty moje blbosti umíte, že se nestydíte.
Hele, to jsou zas nesmysly, co jsem naplácal. A taková hluboká myšlenka to byla… Škoda. Tak příště, amigos, třeba se budu víc soustřeďovat. Jdu se na to psychicky připravit a vy se milute a množte se (kdo chce) a zase někdy, až mě to popadne :)
Taky jsem dlouho přemejšlel, jakou písničku dneska zvolit. Ono to totiž není žádné hehe, jen tak vybrat nějakou písničku a pak vám vysvětlit, proč teda zrovna tahle. Kdybych byl filozof nebo aspoň psavec obecný, tak pak možná… ale takhle? Ach jo.
Ale radujte se, vybral jsem. Byl to boj, to vám řeknu. Dovedete si představit, kolik pilinek mi zase vzplanulo a lehlo popelem? Naštěstí nevyhořela celá bedna. Vybral jsem zrovna asi nejnašláplejší písničku z chart4czechs (ale uvidíme patnáctýho, že?), stále ještě vedoucí opus Nad jinou hladinou o UDG. A to především kvůli obsahu, aby tady nedošlo k nějakýmu omylu. Včera jsem čeřil tak maximálně hladinu kofoly, u který jsem stejně usínal, což mě ale nebetyčně mrzí, neboť jsem se zrovna nacházel ve velmi milé společnosti jedné slečny a ani se mi moc nechtělo přistoupit na to, že bych taky jako měl jít domu a třeba spát, když za tři hodiny vstávám do práce. Nedá se mi upřít základní zásluha – vstal jsem! Ale ty následky… Chodím dneska po kolbeně jako mrtvola a dobře mi tak. Ale páč jak jistě víte, já jsem absolutně nepoučitelnej, určitě bych to udělal zas.
Ale už zas moc kecám a myšlenka nikde (Ježiš, vy ještě nějakou čekáte? Ale to čekáte marně, děti!) takže se pokusím ve stručnosti, jak je mým dobrým zvykem popsat ony důvody, proč zrovna tuhle písničku. Vrzácí (já jim tak říkám, páč oni tak jmenujou…ty muzikanti, co tam hrajou…teda ne všichni…herdek filek, už jsem se do toho zas zamotal) tam totiž zpívají v refrénu super část, kterou by samozřejmě takový pan Korál odsoudil jako pseudopoetický blábol nevalné kvality, ale mě se líbí, protože sama o sobě je fakt silná. Teda podle mě, já jsem na ty pocity, však mě znáte. „…a nejvíc smutnej jsem / když jsi smutná…“ končí refrén. A já si zrovna včera říkal, jak je to zajímavý, když mi slečna Zuzka u tý kofoly vyprávěla o svým bejvalym příteli, co to bylo za idiota. Teda já jí neřek‘, že to byl idiot, ono se to prej nedělá, říkat někomu negativní názor na někoho, má se prej mlčet a radši neříkat nic. Já si to osobně nemyslím, ale byl jsem poučen jistým kamarádem, co tomu zřejmě rozumí líp než já. Když pánbú dá, třeba se taky dožiju… Ale to už sem zas nepatří. Mno prostě ten pán, co mi ho tak nějak v tom vyprávění popisovala, byl tak trochu vyděrač a diktátor. Hele, já vám nevim, jestli já to taky od někud neznám. Ale odkuď, to prostě ne a ne si vzpomenout. No a jak mi to slečna Zuzka vyprávěla, premejšlel jsem (!) nad jednoduchou otázkou. Jak je prostě vůbec možný, že je někdo takhle hustej na osobu ženského pohlaví s takovými nespornými kvalitami, jaký jsou na Zuzce vidět na první i na každý další pohled (to nemyslím jen jako zvenku se dívat – než si někdo rejpne)… Mno já vám nevím, já nic nevymyslel… I když… Já nic vymyslet ani nechtěl - ne že bych byl nedůvěřivej - ale jsem poučen minulostí. Už jsem to slyšel jednou, jak jedné paní její bývalej hrozně ubližoval (ježiš, jak já se mu dneska nedivim! – a nemyslim to jako fyzicky ubližoval – než si opět někdo rejpne), ale zase Zuzka mi nepřišla, že by si to chtěla vymejšlet. Pravděpodobně to nemá zapotřebí. Mno, každopádně jsem to nekomentoval, ale nedá mi to, abych nad tím takhle nepřemejšlel… Vy na moje dilema znáte odpověď? Neznáte, co? Akorát číst ty moje blbosti umíte, že se nestydíte.
Hele, to jsou zas nesmysly, co jsem naplácal. A taková hluboká myšlenka to byla… Škoda. Tak příště, amigos, třeba se budu víc soustřeďovat. Jdu se na to psychicky připravit a vy se milute a množte se (kdo chce) a zase někdy, až mě to popadne :)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář