Když se muž - budoucí zdatný kuchař ráno probere a zapomene na svůj
celkem běžný bolehlav, dopraví se do kuchyně a začne zkoumat výsledek
své včerejší akce. Není divu, že je sám se sebou spokojen, první pohled
do lednice totiž hřeje u srdce a už díky pouhé představě všech těch
poživatin v tepelné úpravě se mu doslova sbíhají sliny. Poté, co muž
radostně odešle asi třicet oslavných sms na čísla všech svých
příbuzných a známých, aby se o svou radost podělil s okolím, rozhodne
se uvařit svůj první oběd. K tomuto účelu vezme zakoupenou kuchařku a
vyčte z ní ještě jednou všechny potřebné informace, které hned
analyticky zpracuje, aby si mohl neprodleně připravit na pult veškeré
ingredience a zjistit, že je celá ta drahá kuchyně na míru k ničemu,
protože absolutně postrádá dostatek odkládacích ploch. Mimo takových
malicherností musí bádat i nad tím, jak například splnit přání autora
kuchařky nakrájet mrkev na kolečka, když na doporučení oné neznámé ženy
v obchodě koupil mrkev již krájenou na kostičky. Problém s geometrickým
tvarem ho nezřídka vyřadí natolik, že je nucen zapít své první
kuchařské zklamání pivem. S přibývajícími neúspěchy se, i díky
zvyšující se hladině alkoholu v krvi, do života muže bez ženy vkrádá
nepopsatelná chuť zvítězit nad hmotou, která se nezřídka projevuje
chaotickým vhazováním ledabyle pokrájených ingrediencí do brzy zcela
přeplněného hrnce. Předepsané intervaly a postupy si totiž stejně
vymyslel z nudy ten chytrák, co píše kuchařky, jen aby mohl machrovat
před těmi, co teprve s vařením začínají.
Když hrnec začne neklidně poskakovat po plotně a jeho obsah začíná nepříjemně vonět po spálenině, nalije dezorientovaný muž v záchvatu touhy po řešení vzniklé situace do rozžhavené nádoby zbytek piva a celý takto vzniklý mix zběsile promíchává prvním předmětem, který mu padne pod ruku, například nožem. Výsledek celé akce se dostaví, když muž po půlhodině plné zběsilého bublání a zápachu nahlédne do hrnce a zaraduje se, i když nenachází nic, co by připomínalo tekutinu, jen jakousi hnědočernou kašovitou hmotu, která se plánovanému guláši nepodobá ani vzdáleně. Nadšení z prvního vlastního pokrmu však nepřehluší ani podivný vzhled a tak chlap-kuchař brzy usedá ke stolu, aby své dílo ochutnal.
Pravda, chuť to nemá valnou a ani z talíře to nejde odlepit tak, jak by se asi dalo očekávat od guláše, na který je muž zvyklý z restaurací, ale jak známo, je-li po ruce dostatek kečupu a podobných dochucovadel, jde pozřít skoro cokoli. Daleko větší problémy způsobí následný pokus o vyčištění hrnce, protože na jeho dně se zcela nečekaně objevila přibližně pěticentimetrová vrstva spáleného čehosi, co nelze ani identifikovat, ani odstranit. Když běžné praktiky selhávají, otevírá zoufalý muž krabici s nářadím a vytahuje šroubovák. Čtvrthodinový zápas s připáleným hrncem končí ve většině totální destrukcí šroubováku a bohužel i hrnce samotného. Započte-li muž ke zničenému nádobí a znehodnoceným ingrediencím i následnou zvýšenou spotřebu toaletního papíru, jedná se o spolehlivě nejdražší guláš v jeho dosavadním životě. To však není ještě důvod k panice, neboť jak známo, žádný učený ještě z nebe nespadl. Tedy nevím jak u vás, ale u nás nikdy.
Běžný nezkušený muž by byl beznadějně ztracen a jistě by přišel i o další hrnce a pravidelně plnil celý dům štiplavým kouřem, nebýt chytrých hlav a jejich geniálních nápadů a vynálezů. Tak například kdosi obejvil skvělý způsob, jak případně ničit pouze jeden kus, a to jednoduše kombinací všech budoucích pokrmů vařením v jednom hrnci, takzvaný eintopf. Během vaření polévky se tak dají souběžně ohřívat párky, což má tu výhodu, že se nejen neumaže a nezničí tolik nádobí, ale polévka tím dostane i ojedinělý šmak. Chlapská vynalézavost dovoluje dokonce i postupné smažení přílohy a masa na jedné pánvi, což je možné hlavně díky tomu, že porce pro jednoho člověka nezabírá tolik místa. Příkladů by se dalo samozřejmě vyjmenovat daleko víc, ale není dobré tolik plýtvat místem a zapomínat na mužskou invenci. Výsledkem je pomalejší úbytek hrnců v domácnosti, ale podstaty problému to chlapa rozhodně nezbaví.
Pak tu jsou polotovary. Výrobci polotovarů totiž zřejmě myslí na mužskou poloprofesionální kuchařskou čest a jídlo nikdy nedovaří. Většinou ale pro formu nezapomenou na obal natisknout, jak celé to dílo dokončit v všeobecné spokojenosti. Většinou ale stačí takový druh poživatin už jen oplácat o pánvičku, vhodit do vařící vody a podobně. Polotovary se dají nalézt v samoobsluze v pytlíku, krabičce nebo v mrazáku. Rozhodně se však nedoporučuje, aby muž při vaření přehnaně experimentoval, celý efekt by pak mohl vyšumět do prázdna a další hrnec by byl připraven k transportu do popelnice. Při dodržení předepsaného postupu ale dotvoří plánovanou stravu i totální kopyto.
Když je ale chlap typický tvrdohlavec a prostě musí vařit jako ostatní, řešením můžou být třeba hrnce s nepřilnavým povrchem. To jsou takové ty kousky, v nichž může vařit cokoli a i když to všechno spálí, může snadno aplikovat postup "za stálého míchání lijeme do záchoda" a většinou se to podaří. Jejich nevýhoda ale bývá většinou skryta v nutnosti návštěvy obchodu za účelem pořízení alespoň jednoho kousku a s tím spojená nemalá vydání.
Nejrozumnější z chlapů ale zazvoní na sousedku, která (má-li muž bez ženy kliku) je čerstvě rozvedená a určitě se doma nudí. Pod záminkou pozvání na kávu pak vláká nic netušící dámu do svého bytu a pomocí několika vtipně zvolených povzdechů nad těžkým životem docílí toho, že mu je uvařeno bez námahy. Medaile by byla na místě.
Když hrnec začne neklidně poskakovat po plotně a jeho obsah začíná nepříjemně vonět po spálenině, nalije dezorientovaný muž v záchvatu touhy po řešení vzniklé situace do rozžhavené nádoby zbytek piva a celý takto vzniklý mix zběsile promíchává prvním předmětem, který mu padne pod ruku, například nožem. Výsledek celé akce se dostaví, když muž po půlhodině plné zběsilého bublání a zápachu nahlédne do hrnce a zaraduje se, i když nenachází nic, co by připomínalo tekutinu, jen jakousi hnědočernou kašovitou hmotu, která se plánovanému guláši nepodobá ani vzdáleně. Nadšení z prvního vlastního pokrmu však nepřehluší ani podivný vzhled a tak chlap-kuchař brzy usedá ke stolu, aby své dílo ochutnal.
Pravda, chuť to nemá valnou a ani z talíře to nejde odlepit tak, jak by se asi dalo očekávat od guláše, na který je muž zvyklý z restaurací, ale jak známo, je-li po ruce dostatek kečupu a podobných dochucovadel, jde pozřít skoro cokoli. Daleko větší problémy způsobí následný pokus o vyčištění hrnce, protože na jeho dně se zcela nečekaně objevila přibližně pěticentimetrová vrstva spáleného čehosi, co nelze ani identifikovat, ani odstranit. Když běžné praktiky selhávají, otevírá zoufalý muž krabici s nářadím a vytahuje šroubovák. Čtvrthodinový zápas s připáleným hrncem končí ve většině totální destrukcí šroubováku a bohužel i hrnce samotného. Započte-li muž ke zničenému nádobí a znehodnoceným ingrediencím i následnou zvýšenou spotřebu toaletního papíru, jedná se o spolehlivě nejdražší guláš v jeho dosavadním životě. To však není ještě důvod k panice, neboť jak známo, žádný učený ještě z nebe nespadl. Tedy nevím jak u vás, ale u nás nikdy.
Běžný nezkušený muž by byl beznadějně ztracen a jistě by přišel i o další hrnce a pravidelně plnil celý dům štiplavým kouřem, nebýt chytrých hlav a jejich geniálních nápadů a vynálezů. Tak například kdosi obejvil skvělý způsob, jak případně ničit pouze jeden kus, a to jednoduše kombinací všech budoucích pokrmů vařením v jednom hrnci, takzvaný eintopf. Během vaření polévky se tak dají souběžně ohřívat párky, což má tu výhodu, že se nejen neumaže a nezničí tolik nádobí, ale polévka tím dostane i ojedinělý šmak. Chlapská vynalézavost dovoluje dokonce i postupné smažení přílohy a masa na jedné pánvi, což je možné hlavně díky tomu, že porce pro jednoho člověka nezabírá tolik místa. Příkladů by se dalo samozřejmě vyjmenovat daleko víc, ale není dobré tolik plýtvat místem a zapomínat na mužskou invenci. Výsledkem je pomalejší úbytek hrnců v domácnosti, ale podstaty problému to chlapa rozhodně nezbaví.
Pak tu jsou polotovary. Výrobci polotovarů totiž zřejmě myslí na mužskou poloprofesionální kuchařskou čest a jídlo nikdy nedovaří. Většinou ale pro formu nezapomenou na obal natisknout, jak celé to dílo dokončit v všeobecné spokojenosti. Většinou ale stačí takový druh poživatin už jen oplácat o pánvičku, vhodit do vařící vody a podobně. Polotovary se dají nalézt v samoobsluze v pytlíku, krabičce nebo v mrazáku. Rozhodně se však nedoporučuje, aby muž při vaření přehnaně experimentoval, celý efekt by pak mohl vyšumět do prázdna a další hrnec by byl připraven k transportu do popelnice. Při dodržení předepsaného postupu ale dotvoří plánovanou stravu i totální kopyto.
Když je ale chlap typický tvrdohlavec a prostě musí vařit jako ostatní, řešením můžou být třeba hrnce s nepřilnavým povrchem. To jsou takové ty kousky, v nichž může vařit cokoli a i když to všechno spálí, může snadno aplikovat postup "za stálého míchání lijeme do záchoda" a většinou se to podaří. Jejich nevýhoda ale bývá většinou skryta v nutnosti návštěvy obchodu za účelem pořízení alespoň jednoho kousku a s tím spojená nemalá vydání.
Nejrozumnější z chlapů ale zazvoní na sousedku, která (má-li muž bez ženy kliku) je čerstvě rozvedená a určitě se doma nudí. Pod záminkou pozvání na kávu pak vláká nic netušící dámu do svého bytu a pomocí několika vtipně zvolených povzdechů nad těžkým životem docílí toho, že mu je uvařeno bez námahy. Medaile by byla na místě.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář