Marcela-Matějková-story

Konec února 1965

Včera jsme si s Evou T. udělaly u nich doma báječný dýchánek. Doma byl jen Honza, to je mladší brácha Evy, a ten nám nikterak nepřekážel, protože byl v dětském pokojíčku a za zavřenými dveřmi se pokoušel hrát na kytaru písničku Vodu kytkám ještě dej… Moc mu to ale nešlo. My s Evou jsme seděly s hlavama napatlanýma přelivem v obýváku, pokuřovaly jsme a drbaly o spolužácích. Několik kluků ze třídy totiž založilo bigbít, ale jsou to zrovna největší vejtahové ze třídy. Na tom jsme se s Evou naprosto shodly. Taky jsem se ptala Evy, proč se vždycky o přestávce vyhýbá Tondovi z druháku. Už si toho všimla i Blanka s Evou Petrovou, že Tonda to na Evu bere. Eva se ale prý stydí se s ním vybavovat, nebo dokonce s ním někam chodit. Ani se tomu nedivím, protože vím, že já s Pepíkem taky sama nikam chodit nechci.

Ta barva měla být na hlavě 30 minut, ale my jsme si ji tam nechaly 40, aby to dobře chytlo. Pak jsme to smyly a čekaly, až to uschne. Přitom jsme probraly Starce na chmelu, na kterých jsme byly minulý týden. Ten film nám oběma připadal hrozně romantickej. On Pucholt není vůbec hezký, ale je strašnej sympaťák. Právě tím, že je takovej skromnej. Láska Filipa a Hanky byla nádherná a ty super písničky! Zato Honza v tom filmu byl děsnej suverén, trochu jako Pavel od nás ze třídy. Vždyť taky Pavel je hlavní kápo v tom jejich bigbítu!

Když nám vlasy uschly, tak já jsem měla hlavu červenou a Eva oranžovou! No těbůch.

Máma mi doma řekla, že mám extra talent na to, jak se zohyzdit. Že prý je ta barva příšerná. Tak jsem zvědavá na reakci zítra ve škole. Na mámu v tomhle nemůžu dát, když si vzpomenu na tu trvalou, je mi na nic. Na štěstí už jecelá ta trvalá ostříhaná.

Ve škole jsme s obarvenýma vlasama docela uspěly. Ovšem maminka Evy se prý vyjádřila, že jsme obě praštěné. No, po pravdě řečeno, asi opravdu jsme.

Ve škole mě čím dál víc baví čeština a děják. Havel je fakt dobrej učitel, některé jeho názory jsou opravdu novátorské. Třeba dneska mluvil o Německu a o Němcích. Nesmíme prý všechny Němce házet do jednoho pytle a brát to tak, že všichni můžou za válečné zločiny. Je potřeba rozlišovat mezi jednotlivci a je jedno, jestli je někdo z východního, nebo západního Německa. Na obou stranách jsou lidé různí, stejně jako kdekoliv jinde.

Nejvíc mě udivilo, že Havel nebere za klaďase jen východní Němce, ale uznává i ty západní. To se sice u nás doma říká naprosto běžně, ale my děti víme, že to musí zůstat jen mezi námi. Od malička jsem slyšela, že jestli někde řekneme, jak se u nás mluví o komunistech, že nás všechny zavřou. Ale je fakt, že v poslední době se klidně o všeličems z toho bavíme i ve škole mezi spolužáky. Že by se poměry u nás začaly trochu lepšit? Nevím, ale táta tomu moc nevěří.