13.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm
13.Příběh o Raphaelovi a nejen o něm
Lorda Fredericka však brzy z údivu dostal jeden ze synů:
,,Nečekej otče a zabij ho!Je to černá ovce našeho rodu!"Zvolal.
,,Máš pravdu synu!"Odpověděl Frederick a rovněž vytasil šavli.
Netrvalo dlouho a mezi ním a Raphaelem se strhl napínavý souboj.Raphael však očividně vítězil.Vždy,když se Frederick snažil jeho útok vykrýt a následně ho bodnout,Raphael použil jeden ze svých výpadů a udeřil ho.Brzy už bylo vidět,že Frederick ztrácí sílu...
To už neváhali jeho synové a vrhli se na Raphaela všichni tři.Souboj to byl ukrutný,ale Raphael odrazil všechny jejich útoky a poté jednoho zkopl ze dvora dolů do propasti před hradem.
,,Nééé!!!Zabils nám bratra!Ty bídáku!!!"Zařval jeden z bratrů hledící,jak tělo jeho bratra rychle zmizelo ve tmě a tříštilo se o skálu.
Udělal tedy na Raphaela rychlý výpad,načež jeho šavle po té Raphaelově sklouzla a Raphael ho udeřil pěstím do obličeje.Nevlastní bratr měl obličej celý od krve a rozbitý nos,neboť Raphaelovi rukavice byly pokryté železnými trojúhelníčky a na prstech měli kovové drápy.Tu se objevil druhý bratr,kterého Raphael bodl do krku.Padl tedy mrtev k zemi.
Už zbýval jen bratr Septimus a vysílený Frederick.
,,Vypadá to,že tebe,nevlastní otče,možná smrti ušetřím.Ale ty,Septime,budeš následovat své bratry!"Řekl rázně Raphael a svýma temnotou ozářenýma rukama Septima škrtil,načež se mu pomstychtivě díval do očí.Když už Septimus naposledy vydechl,odhodil ho na zem a šel k Frederickovi,který vyčerpaně ležel na zemi.
,,Ne,ušetři mě!Prosím...!"Prosil zbaběle Frederick.
Raphael nad ním nadřazeně stál a z výšky na něj pohrdavě hleděl.
,,Jak jsem řekl.Nechám tě žít,ale chci mít jistotu,že budeš žít ve stejném zatracení jako já a má dcera!"Prohlásil rozzuřeně Raphael a sekl Fredericka do tváře,aby se mu do krve dostalo ještě víc temných symptomů.Když poté Frederick vykřikl bolestí,pokračoval:
,,Tak,nyní už jsi jedním z nás.Stejně temný...a pustím tě živého jedině,když své vojáky odvoláš a necháš mě,mou dceru a můj hrad na pokoji.Jinak ti přísahám,že se pro tebe vrátím a shledáš se se svými syny!Je ti to doufám dost jasné,ty prašivý pse?"Zeptal se jízlivě Raphael.
,,A..ano,hned to...to udělám!"Vykoktal ze sebe Frederick a sebral se ze země.Poté se odpotácel pryč.Raphael na dvoře zůstal a pozorně kontroloval,jestli vojáci s útokem přestanou.Po celou dobu se škodolibě pousmíval a temnýma očima hleděl na své vítězství.Konečně už dosáhl pomsty...
Palba utichala,požár ustával,úplněk zdobil noční oblohu a dodával Raphaelovi sílu.Zanedlouho vojáci pochodovali zase pryč.Jel mezi nimi na koni i Frederick a z dálky pozoroval siluetu Raphaela,jenž pak zmizela ve stínu noci.Raphael totiž spěchal za Amy,aby se o něj nebála.Se smíšenými pocity utíkal tmou...
Když konečně dorazil,celý udýchaný volal Amyno jméno.Proběhl ustaraně několika hradními místnostmi,až Amy našel,jak sedí kousek od sklepení.
,,Amy!Tak jsem se bál že se ti něco přihodilo!Už je dobře,neboj se..."Řekl Raphael a pevně dceru obejmul.
Amy se k němu také pevně přitiskla a byla velice hrdá na to,že je její otec takový hrdina a vyhrál.Inu dlouho se objímali,neboť každý z nich si uvědomoval,že by nemohl bez druhého žít.Nakonec vzal Raphael Amy za ruku a odvedl ji spát,tak jako to dělal vždy.Sám si šel potom také odpočinout s myšlenkou,že už zítra může vyrazit za Soul Edge.
Ráno nastalo cobydup a Raphael se trápil,že znovu musí svou milovanou Amy opustit.Jakmile se připravil,zavolal si ji k sobě a říkal jí:
,,Amy,musím se vydat do světa pro Soul Edge...už jsem se ti o tom zmiňoval.Vím,že ti bude někdy smutno,ale slibuji ti,že je to už naposledy.Pak už budeme mít konečně všechno a budeme tu spolu šťastně žít.A tohle si pamatuj-nic zlého se mi nestane a věř,že to dokáži..."
Amy pozorně poslouchala a snažila se udržet smutek,který ji z otcova odchodu svíral.Doprovodila ho až do knihovny,kde se s ním rozloučila.Tam jí Raphael řekl svou poslední větu před odchodem:
,,Vrátím se už nastálo....buď hodná holka,zatímco budu pryč."Pak zmizel ve dveřích...
Amy seděla na otcově stole a jakmile odešel,mlčky zklopila hlavu...
Raphael usoudil,že nejdřív bude dobré zjistit něco o svatých kamenech.Dozvěděl se,že existuje tajemný ostrov někde u Itálie,kde je ukryto mnoho pokladů.A proto došel názoru,že je docela možné,že se tam nějaké svaté kameny ukrývají a rozhodl se tam vydat.Dohodl se tedy s námořníky,aby ho tam odvezli a že jim zaplatí právě zlatem získaným z ostrova.Námořníci s takovou nabídkou souhlasili a vyprávěli mu o ostrově další historky.
Prý všechny cennosti hlídá zvláštní netvor,jenž poslouchá pouze rozkazy ,,Obchodníka se smrtí".Zabije každého,kdo se pokusí z pokladnice něco ukrást.Přesto už mu několik lupičů proklouzlo,neboť prý ten netvor stárne a slábne.Raphael však věřil svojí síle a byl odhodlán se s případnou obludou vypořádat.Námořníci ho tam vyložili a čekali na břehu.
Raphael prošel odhodlaně nevelikou džunglí a zanedlouho se před ním vynořil vchod do dolu.Inu neváhal a vešel dovnitř.Stěny tunelu byli normálně hliněné,pouze podepřené trámy,a tak si Raphael na chvíli pomyslel,že to nebude až tak úžasné místo,jak se o něm vypráví...
Ale pak už došel ke konci a byl ohromen.Stál na začátku obrovské síně,jenž vypadala jako pohádkové podzemní království.Všude byli ostvětlené chrámy...
...,zdobené mosty,koberce,lustry...
...a zlatem obložená socha.
Ta Raphaela zaujala nejvíc.
,,Mistr Verrci,obchodník se smrtí..."Prohlásil tiše a zasněně na sochu hleděl.
Tu se ale za ním ozvalo rozčilené zachrčení....