O divadle BezDirky kolují různé historky. Jedna z nich, kterou ostatně šíříme sami, vypraví o našem hostování v plzeňském klubu Hemingway. Po třičtvrtě hodiny "hraní" se u jednoho stolku zvedl uhlazený pán obepnutý dvěmi nádhernými slečnami a mával nad hlavou modrofialovou bankovkou se slovy: "Dám vám tisíc korun, když přestanete hrát". Reakce byla okamžitá. Uprostřed představení jsme zahájili, nikoli holandskou, dražbu. Ocenili jsme svůj dosavadní výkon minimálně na patnáct set a vlastním přihazováním šroubovali cenu nahoru. Gigolo pochopil, že jeho dvě vteřiny trvající sláva se proměnila ve čtvrthodinku našeho "triumfu". Aby si před slečnami zachoval tvář bonvivána, už jen pro ně, pronesl (bohužel pro jeho peněženku) zásadní větu: "Tak vás ožeru!" Stálo ho to dva a půl tisíce. Díky Vlastíku!
Malá, leč důležitá poznámka o mecenování, v Karlových Varech nanejvýš aktuální a bez připomínek pravdivá. (Převzato z materiálů Městského divadla Zlín ke hře Rostislava Křivánka a Vladimíra Franze JÚDIT)