Ačkoliv byl mezi nimi sedmiletý věkový rozdíl a dělilo je od sebe zhruba 2.000 mil, měli James Smith McDonnell a Donald Douglas mnoho společného. Oba byli skotského původu, oba vystudovali univerzitu Massachusetts Institute of Technology a oba pracovali pro firmu Glenn L. Martin Corp. na pozici vedoucího leteckého inženýra. Oba dva důvěřovali budoucnosti letectví natolik, že začali vyrábět letadla ve svých vlastních firmách.
Donald Douglas, narozený v roce 1892 v New Yorku, se proslavil zejména bombardéry a civilními letadly, s jejichž výrobou začal v Kalifornii již v roce 1920. Naproti tomu James S. McDonnell, narozený v roce 1899 v Denveru, si vybudoval své jméno díky proudovým stíhacím letounům.
Douglas company:
Donald Douglas začal s výrobou letadel v lednu 1920. Společně s Davidem R. Davisem založili v Kalifornii společnost Davis-Douglas Company s cílem vyrobit letadlo schopné doletět bez mezipřistání ze západního na východní pobřeží USA. To se podařilo v červnu 1921 díky stroji s názvem Cloudster. Ihned poté prodal Davis svůj podíl ve firmě Douglasovi, čímž vznikla společnost Douglas Company.
Společnost rychle získala zakázku od amerického námořnictva na vývoj torpédového bombardéru, jež dostal název DT-1 (Douglas Torpedo). Na jeho základě začal Douglas také s výrobou strojů Douglas World Cruisers. Dva z nich dokázaly jako první letadla provést oblet celé zeměkoule (za 371 hodin), díky čemuž začala společnost využívat motto "First Around The World". Úspěch letadel DT a jejich následovníků pevně etabloval společnost mezi leteckými výrobci. Ve dvacátých letech se Douglas převážně specializoval na výrobu vojenských dopravních letadel a bombardérů.
Ve třicátých letech přišly první zakázky na civilní letadla. Douglas přišel v roce 1934 s dvouvrtulovým DC-2 pro 14 cestujících, jenž byl o dva roky později následován prodlouženou verzí s názvem DC-3. Těsně před vypuknutím druhé světové války získal Douglas od United Air Lines zakázku na výrobu čtyřvrtulového letadla, kterému se dostalo označení DC-4. Civilní letadla však musela díky druhé světové válce ustoupit výrobě vojenských strojů. V letech 1942-1945 vyrobil Douglas 29.385 letadel a zaměstnával více než 160.000 lidí. Douglas během války dodával několik typu vojenských dopravních letadel, např. C-47 "Skytrain" (založen na DC-3), C-54 "Skymaster" (vojenská verze DC-4). Z bombardérů stojí za zmínku úspěšný DB-7 (známý pod názvem Havoc) či B-26 Invader.
Po druhé světové válce přišel Douglas s letadlem DC-6. Stroj, jenž byl původně zamýšlen pro vojenské účely, se začal v roce 1947 dodávat jako civilní letadlo, a jeho prodej značně předčil očekávání. V roce 1953 představila společnost stroj s označením DC-7, své poslední velké vrtulové civilní letadlo. Své postavení největšího leteckého výrobce si Douglas udržoval zejména na vojenském poli. Již na konci čtyřicátých let začali jeho inženýři zkoumat možnost využití proudových motorů a výsledkem byl stíhací letoun F3D Skynight, jenž byl následován dalšími modely, například velmi úspěšným A4D Skyhawk.
Éra proudových letadel brzy vstoupila i do civilního letectví. Ačkoliv chtěl Douglas co nejdéle udržet v produkci úspěšný model DC-7, poptávka leteckých společností po proudových letadlech donutila Douglas začít s vývojem čtyřmotorového letadla nazvaného DC-8, jenž byl přímým konkurentem Boeingu 707. DC-8 vstoupil do provozu později než konkurent, a to v roce 1959. O šest let později ho následovalo letadlo s označením DC-9, dvoumotorové letadlo s menší kapacitou než jeho předchůdce. Společnost Douglas se v této době také intenzivně účastnila kosmického programu USA.
McDonell Aircraft Corp:
V roce 1928 se James S. McDonnell spolu s dvěma přáteli rozhodl založit firmu s názvem J.S.McDonnell & Associates. Firma, která sídlila v Milwaukee, vyrobila své první letadlo nazvané Doodleburg, jež vzlétlo poprvé v listopadu 1929. Dvoumístný monoplán se měl zúčastnit soutěže Daniel Guggenheima o 100 tisíc dolarů; dostatečnou částku pro splnění snu Jamese McDonnella o letadle do každé americké rodiny. Letadlo se však zřítilo a McDonnellův sen se záhy díky velké hospodřáské depresi ukázal být také nereálný. Americké rodiny začaly šetřit spíše na jídlo než na letadla...
McDonnell rozpustil svoji společnost a nastoupil do zaměstnání. V letech 1933-1938 shodou okolností pracoval na stejné pozici a ve stejné firmě jako Donald Douglas 13 let před ním, a to jako vedoucí inženýr u Glenn L. Martin Company. V roce 1938 se však opět rozhodl postavit na vlastní nohy a v červnu následujícího roku vznikla v St. Louis McDonnell Aircraft Corp.
Společnost začala činnost s 15 zaměstnanci a zaměřovala se na výrobu částí letadel. Díky vstupu USA do války se firma rychle rozrostla, když v roce 1941 zaměstnávala již 400 lidí. V březnu 1940 byla firma spolu s dalšími společnostmi vládou oslovena, aby podala návrh na nové bojové letadlo. První pokus ještě nevyšel, ale v říjnu 1941 již firma získala vládní objednávku.
Již od počátku své činnosti se firma McDonnell nebála investovat do inovací, a již na začátku čtyřicátých let její inženýři zkoumali využití proudových motorů. Výsledek přišel již na konci druhé světové války, kdy McDonnell představil své první proudové bojové letadlo nazvané Phantom 1. Díky Phantomu navázala společnost úzkou spolupráci s americkým námořnictvem a stala se hlavním dodavatelem proudových bojových letadel pro americké letadlové lodě. Firma McDonnell se tak přeměnila z malé společnosti zaměřené na výrobu leteckých dílů na jednu z nejvýznamnějších firem v leteckém průmyslu.
Během následujících dvou desetiletí dodala firma McDonnell několik typů bojových letadel, např. modely F-101 Voodoo či nadzvukový F-4 Phantom II. Společnost se zapojila i do výroby raketových systémů a významně se účastnila i kosmického programu USA.
McDonnel-Douglas:
Vysoké počáteční náklady na vývoj letadel DC-8 a DC-9 značně vyčerpaly finanční zdroje společnosti Douglas. Na druhé straně firma McDonnell již delší dobu uvažovala o vstupu na trh civilních dopravních letadel. Proto nebylo velkým překvapením, když v roce 1963 začaly obě firmy jednat o fúzi. Ta se uskutečnila až o čtyři roky později, v dubnu 1967. Osmašedesátiletý McDonnell se stal šéfem nové společnosti, o sedm let starší Douglas pak čestným prezidentem. V srpnu 1970 se uskutečnil první let stroje DC-10, nového třímotorového letadla a nástupce modelu DC-8. Bylo to poslední civilní letadlo, které neslo označní DC, neboť všechna další již začínala zkratkou MD.
Sedmdesátá léta znamenala krizi pro civilní leteckou dopravu. Společnost byla nucena propustit několik tisíc zaměstnanců a zcela zavřít továrnu v Santa Monice. Úspěšněji se firmě vedlo na vojenském poli, a to zejména díky stíhačkám F-15 Eagle a F/A-18 Hornet. Na konci sedmdesátých let se pak uskutečnil první let civilního letadla DC-9-80, následně přejmenovaného na MD-80.
V osmdesátých letech společnost McDonnell-Douglas doplnila díky akvizici firmy Hughes Helicopters svou "výrobkovou" řadu o helikoptéry, z nichž velmi úspěšný byl zejména AH-64 Apache. V roce 1986 byl spuštěn vývoj nového stroje s označením MD-11, třímotorového nástupce DC-10. O dva roky později pak firma spustila vývoj své poslední řady MD-90, jež byla prodlouženou verzí MD-80.
V devadesátých letech McDonnell-Douglas uvažoval o vývoji dalšího letadla, když jím původně měl být třímotorový stroj zamýšlený jako nástupce MD-11. Firma však nakonec začala nabízet čtyřmotorové letadlo s dvěma podlažími, podobné dnešnímu Airbusu A380. Navzdory agresivní marketingové propagaci nezískala firma žádnou objednávku a projekt byl v tichosti zapomenut.