18. kapitola - prvni den
Prázdniny jim utíkali až moc rychle. Měli pocit, že jen co vstali, tak šli zase spát. Hermiona už spala pořád u Harryho a ani to netajili. James a Lili se jenom tajemně usmívali a něco si šeptali. Harry ani Hermiona si toho nevšímali. Pro ně existoval jenom ten druhý. A tak čas plynul jako voda a prázdnin rychle ubývalo. Na silvestra zůstali celou noc vzhůru a potom sledovali první východ slunce v tomto roce. Druhý den se Hermiona probudila docela brzo. Vedle ní ležel Harry a tiše oddychoval. Jen tam tak ležela a dívala se na něj. Po chvíli se probudil i Harry.
„Dobré ráno.“ Pozdravila Harryho Hermiona a políbila.
„Dobré ráno.“ Opáčil Harry a také ji políbil.
„Jak jsi se vyspal?“ Zajímala se Hermiona.
„Skvěle.“ Usmál se na ní Harry. Hermiona se zvedla do sedu a chtěla vstát.
„To už chceš vstávat?“ Zeptal se Harry. Hermiona se na něj tázavě podívala.
„A proč ne?“ Zeptala se. Harry se jí stáhl k sobě do postele a zašeptal tiše.
„Protože se mi ještě nechce.“ Hermiona se usmála a přitiskla si ho víc k sobě. Za hodinu už oba scházeli do jídelny.
„Dobré ráno.“ Pozdravili sborově.
„Dobré.“ Usmáli se na ně Harryho rodiče.
„Tak jak se cítíte?“ Zeptal se James.
„Jak bychom se měli cítit?“ Divil se Harry.
„No já jen, že je Noví rok a to znamená konec prázdnin a návrat k učení.“ Harry si jenom povzdechl. Podíval se na Hermionu, která nevypadala o moc lépe. Celou dobu mlčeli a když dosnídali, tak se vydali zpět do pokoje. Hermiona si začala balit věci a Harry ji jenom sklesle sledoval.
„V kolik máš být v Bradavicích?“ Zeptal se jí.
„Do večeře, která je za půl hodiny.“ Odpověděla Hermiona. Harry si jenom povzdechl a došel ke skříni, ze které vyndal rodiny hábit.
„Ty jdeš se mnou?“ Zeptala se Hermiona.
„Jo. Sis myslela, že tě pošlu samotnou?“ Zeptal se Harry. Hermiona se na něj usmála a dál se věnovala balení svých věcích. Za patnáct minut měla zabaleno a byla připravena k přemístění. Harry ji objal a ona zase cítila ten zvláštní pocit.
Objevili se nedaleko Bradavic.
„Dál už s tebou nepůjdu.“ Řekl ji Harry. Hermiona se na něj podívala a povzdechla si. Pak mu skočila kolem krku a něžně ho políbila.
„Opatruj se a napiš mi co nejdřív.“ Šeptala mu do ucha. Harry ji políbil a s úsměvem na rtech řekl:
„To víš že budu.“ Pak se od něj Hermiona odpojila a on se díval na siluetu jak se blíží k hradu. U brány se ještě otočila a zamávala. Harry se pousmál a přemístil se pryč.
Hermiona se ještě chvíli dívala na místo, odkud před chvílí zmizel Harry. Pak se otočila a vydala se do hradu. Zamířila hned k profesorce McGonagalové. Zaklepala na dveře a po vyzvání vstoupila. Profesorka se na ní podívala a potom jí pokynula, aby si sedla.
„Vítám tě zpátky Hermiono.“ Hermiona se usmála a posadila se. „Chtěla bych ti oznámit, že se od tohoto pololetí bude konat další nepovinný předmět. Jsi prefektka a tak by jsi o tom měla informovat Nehelvítskou kolej a zajistit jejich případnou účast.“ Hermiona jenom přikývla. „Tak a teď můžeš odejít. Heslo je másloví ležák.“ Hermiona se rozloučila a odešla.
Na koleji bylo už několik lidí. Ona hned zamířila do své ložnice. Tam si lehla na postel a jen ležela. Ne však dlouho. Do ložnice vtrhly Ginny a Parvati.
„Hermono!“ Vykříkli najednou a vrhli se k ní. Hermiona se na ně zářivě usmála a objala své kamarádky.
„Jak jste se tady měli o prázdninách?“ Zeptala se Hermiona.
„Bylo to tu super.“ Oznámili jí obě najednou. Pak na ní začaly chrlit jednu příhodu za druhou.
„A co ty?“ Zeptala se nakonec Ginny. Hermiona jenom pokrčila rameny.
„Doma je doma. Bylo to celkem dobré a byla to zábava.“ Usmála se. Přitom si vzpomněla na Harryho, jak nechtíc podpálil koberec a James to potom hasil. Přitom se mohli s Lili potrhat smíchy. Ze vzpomínání ji vytrhla Parvati.
„Tak jdeme na večeři ne?“ Zeptala se a hned vstala. Ginny hned za ní a Hermiona ještě trochu pomaleji, ale přece. Na večeři bylo živo. Holky si přisedli ke klukům a Hermiona se s nimi přivítala. Pak povstal Brumbál.
„Jsem rád, že jsme se tu sešli v takovém počtu jako předtím. Toto pololetí přibude noví předmět a to bude bojování. Je to nepovinný předmět.Zapsat se můžete na kolejích. Přeji vám dobrou chuť.“ S tím se na stole objevilo jídlo. Hermiona si trochu naložila a dala se do jídla. Když skončila večeře tak se všichni vydali na kolej. Hned se vydali do nejlepších křesel u krbu. Hermiona si sedla do toho, kde vždycky sedával Harry a zadívala se do ohně. V hlavě se jí rozběhli myšlenky na Harryho. Co asi teďka dělá? Ptala se sama sebe. Po chvíli se jí zavřeli oči a ona se propadala do říše snů.
„Hermiono vstávej.“ Zatřásl s ní někdo. Parvati nad ní stála a třásla s ní.
„Kolik je?“ Zeptala s ospale Hermiona.
„Je teprve něco kolem deváté, ale ty tady už spíš. Pojď odvedu tě do pokoje.“ Hermiona se tomu nebránila. Vstala, rozloučila se s ostatními a odešla spát.
Harry se přemístil do svého pokoje a rozhlédl se. Bez Hermiony mu připadal strašně pustý a prázdný. Nevěděl co má dělat, a tak se posadil do křesla a vzal si první knihu, jaká mu přišla do ruky. Byla to rodinná kniha, tak se pustil do čtení. Když zjistil, že se mu klíží oči tak knihu zaklapl a šel spát.
Hermiona se ráno probudila dokonale vyspalá a tak se rozhodla se připravit. Napsala oznámení, na které se měli zapsat ti, co chtěli navštěvovat kurzy bojování. Sama se napsala na první místo. Potom se posadila do křesla a čekala na své přátele. Ti se za chvíli došourali do společenské místnost a potom, co se všichni zapsali na další hodinu, vyrazili na snídani. Hermiona se celí den nemohla soustředit. Pořád byla myslí u Harryho a prázdnin, které měla za sebou.
„Slečno Grangerová?“ Hermiona sebou trhla, když jí oslovila Profesorka McGonagalová.
„Zase nedáváte pozor. To už je po třetí, co vás napomínám. Tentokrát se to neobejde bez trestu. Přijďte v sedm hodin ke mně do kabinetu.“ Oznámila ji profesorka.
To Hermionu probralo a začala se soustředit. Po večeři v sedm hodin se odebrala do kabinetu profesorky přeměňování.
„A tady jste.“ Ozvala se za ní profesorka. „Domluvila jsem vám brigádu u pana Filche.“ Hermiona jenom polkla a vydala se s ní ke školníkovi.
„Argusi? Tady jsem ti přivedla pomocnici.“ Oznámila McGonagalová Filchovi.
„To je dobře.“ Usmál se Filch. „Pojďte slečno.“ A zamířil někam nahoru. Asi po pěti minutách zastavil a vešel do dívčích toalet.
„Tak to tady uklidíte a bez kouzel.“ Hodil před ní kýbl a hadr. Hermiona se na něj zhnuseně podívala, ale ovládla se a začala čistit.
Když se po třech hodinách vrátila do společensky, tak se na ní hned všichni podívali.
„Nechtějte vědět co jsem dělala.“ Zarazila Ginny, která už otevírala pusu. S tím se vydala do umýváren a potom spát.
Harry se ráno probudil a vydal se do tělocvičny. Tam si odcvičil pár cviků a vydal se do jídelny. James a Lili tam už byli a o něčem se zaníceně bavili.
„Co probíráte?“ Zeptal se Harry a přisednul si. Oba se na něj podívali a potom odpověděl James.
„Probírali jsme co tě budeme učit.“ Harry sice měl pochybnosti o pravdivosti jeho odpovědi, ale nechal to být.
Celý den jenom opakoval a nic nového se neučil. Večer si sednul do křesla a otevřel si knihu na stránce kde skončil. Chvíli si četl, ale asi po hodině se zarazil. Znovu si přečetl ten odstavec a nemohl věřit svým očím. Přečetl to ještě pětkrát, aby se ujistil, že čte správně.
To je blbost. Říkal si sám pro sebe. To nejde. Pak se podíval na další odstavec a vyvalil oči. Tak tohle už na něj bylo moc. Vymrštil se do stoje, popadl knížku a už si to mířil do obývacího pokoje. Jeho rodiče seděli a něco si četli.
„Je to pravda?“ Vypálil na ně hned.
„Co jestli je pravda?“ Tvářil se nechápavě James.
„Tohle!“ Zařval Harry a hodil před něj knížku.