Boeing 737
Ano. Ten, kdo nezná toto letadlo, je ve vdušném světě úplný laik. Teď, když jsou na scéně nejlepších výrobců letadel Boeing a Airbus, se stal tento Boeing nejpoužívanějším letadlem pro krátké, až střední tratě.
Boeing 737 je tedy nejúspěšnějším dopravním letadlem všech dob. Bylo vyvinuto mnoho různých verzí tohoto modelu, které se dají rodělit do třech základních skupin: Original (nebo taky First Generation), Classic (Second Generation) a Next Generation.
Original:
V polovině šedesátých let se Boeing rozhodl vyvinout letadlo určené na krátké tratě. V této době na delších tratích létal čtyřmotorový model 707, na středních pak třímotorový 727. Snaha doplnit tyto stroje o menší letadlo tak byla celkem logická, zvlášť když na tomto trhu byli v té době pouze dva konkurenti - DC-9 a BAC 1-11.
Boeing původně plánoval stroj s kapacitou zhruba 60-85 cestujících. Po konzultacích s prvním zákazníkem - Lufthansou - se však rozhodl zvýšit kapacitu cestujících na 100. Důležitou výhodou oproti největšímu konkurentovi DC-9 bylo rozmístění sedaček - 737 dokázala pojmout o jednoho cestujícího více v každé řadě.
Z důvodu snahy o co nejrychlejší vstup na trh bylo při výrobě 737 použito značné množství částí z úspěšného modelu 727. Hlavní změnou oproti tomuto modelu bylo (kromě velikosti) snížení počtu motorů na dva a jejich zavěšení pod křídla. Toto opatření snížilo částečně hluk motorů a vibrace a umožnilo snadnější ovládní letadla. Nová technologie učinila nadbytečnou roli palubního mechanika, kabina pouze pro dvě osoby se od této doby stala standardem u velkých dopravních letadel. Krátký a poněkud zavalitý vzhled prvních modelů (verze -100) se zasloužil o vznik přezdívky "Fat Little Ugly Fella" , kterou mu dali inženýři Boeingu, i když známější je spíše přezdívka "Baby Boeing".
První let 737 se uskutečnil v dubnu 1967, do běžného provozu vstoupil stroj v únoru následujícího roku. Jednalo se o verzi -100, která byla o pár měsíců později následována prolouženou verzí -200, jež byla mnohem úspěšnější než její předchůdkyně. Verze -100 se přestala dodávat již v roce 1969 (ve skutečnosti byl ještě v roce 1973 dodán jeden stroj NASA), celkem bylo dodáno pouze 30 kusů. Výroba -200 pokračovala až do roku 1988, přičemž celkem bylo dodáno 991 strojů. Boeing dodal ještě 104 kusů verze -200C (letadlo, jež bylo přestavitelné z osobního na nákladní). Americká armáda pak objednala 19 strojů s označením T-43A, které používala jako letecké trenažery.
Classic (-300,-400,-500)
V březnu 1981 Boeing oznámil vývoj nové verze 737 s označením -300, která měla být původně jen prodlouženou verzí -200. Boeing se však rozhodl použít zcela nové motory CFM56, jež byly vyvinuty společnými silami General Eletric a SNECMA. Tyto motory měly nižší spotřebu a hlavně splňovaly hlukové limity.
Motory byly větší a těžší než jejich předchůdci, díky čemuž nezbýval dostatek volného místa mezi motory a zemí, což vyvolalo nutnost dalších úprav. Vylepšení se dočkala také křídla, aerodynamika a interní systémy. První let verze -300 se uskutečnil v únoru 1984, do komerčního provozu stroj vstoupil v listopadu téhož roku. Výroba byla ukončena v prosinci 1999, kdy byl dodán poslední z celkem 1.113 strojů verze -300.
V červnu 1986 začal Boeing s vývojem prodloužené verze, která nese označení -400. Tento stroj byl částečně vyvinut jako náhrada za model 727. Kromě délky a silnějších motorů nejsou v porovnání s -300 žádné podstatné rozdíly. První let -400 se uskutečnil v únoru 1988, do běžného provozu pak stroj vstoupil v říjnu stejného roku. Výroba byla ukončena v roce 2000 dodávkou stroje s pořadovým číslem 486, přičemž posledním odběratelem byla ČSA.
Verze -300 byla původně vyvíjena spíše jako doplněk nežli náhrada verze -200. Postupný vývoj -300 však vyvolal potřebu vyvinout letadlo srovnatelné s -200 co do kapacity, ale s lepšími letovými a ekonomickými parametry. Tím se stal stroj s označením -500, jenž měl před svým oficiálním spuštěním v květnu 1987 označení -1000. Nejkratší a nejmenší člen druhé generace 737 byl svou délkou srovnatelný s verzí -200, ale stejně jako -300 a -400 byl osazený silnějšími motory. První let -500 se uskutečnil v červnu 1989, v únoru následujícího roku pak stroj vstoupil do běžného provozu. Výroba letadla byla zastavena v roce 1999, přičemž celkem bylo dodáno 389 kusů verze -500.
Next-Generation (-600,-700,-800,-900, BBJ)
V listopadu 1993 Boeing spustil vývoj třetí skupiny letadel 737 nazvané Next-Generation. Letadla z této skupiny se dočkala značných technologických vylepšení oproti předchozím verzím, a to zejména pozdější modely -800 a -900.
Jedním z nich je tzv. Head-up Display (HUD), který byl do té doby využíván pouze u vojenských letadel. Head-up Display je průhledný skleněný display, který je umístěn mezi pilotem a oknem kabiny, a jsou na něm zobrazovány všechny důležité informace jako rychlost, výška, poloha a další. Během startu a přistání je pak na tento display přenášen obraz runwaye, což umožňuje 737 létat i za špatné viditelnosti.
Dalším technologickým vylepšením je tzv. Vertical Situation Display (VSD), díky nemuž pilot získá v grafické podobě jasnou představu o současné a předpokládané dráze letu, spolu se zobrazením možných překážek. Tyto informace má pilot k dispozici i bez VSD, ovšem musí je získávat z několika zdrojů. Tyto a mnohé další technologické inovace jsou běžné až v pozdějších verzích (-800 a -900), v dřívějších jsou často jen volitelné.
Jako první byla vyvinuta verze -700, která, stejně jako všechny pozdější verze, byla vybavena silnějšími motory CFM56-7B a také vylepšenými křídly. První let -700 se uskutečnil v prosinci 1996, v lednu následujícího roku pak stroj vstoupil do běžného provozu u Southwest Airlines. Do této doby (říjen 05) bylo dodáno celkem 675 strojů.
Další v pořadí byla verze -800, která byla až do oficiálního spuštění programu nazývána 737-400X Stretch. Oproti verzi -400 je -800 o tři metry proloužena a má výrazně delší dolet. První let se uskutečnil v červenci 1997 a jako první přepravce ji začal používat Hapag Lloyd v dubnu 1998. Jedná se o nejúspěšnější model z Next-Generation s více než 900 prodanými kusy. U verze -800 (stejně jako -700) jsou volitelnou možností tzv. blended winglets. Blended Winglets jsou určitá rozšíření křídel, jež se nacházejí na jejich koncích. Dokáží mimo jiné snížit provozní náklady až o 4%, snížit náklady na údržbu, zvýšit dolet až o 200 km a snížit hluk.
Nejmenším z rodiny letadel NG je verze -600. Její vývoj byl oficiálně spuštěn v březnu 1996, první let následoval v lednu 1998 a téhož roku ji SAS nasadili do komerčního provozu. Naopak největší a také nejnovější verzí NG je -900, jejíž vývoj byl spuštěn v září 1997. Do běžného provozu se tento stroj dostal v květnu 2001 díky Alaska Airlines.
Součástí rodiny NG je i Boeing Business Jet, jenž je produktem společného podniku Boeingu a General Electric, a je určen pro korporátní a VIP klientelu. Boeing Business Jet je určitou kombinací verzí -700 a -800 doplněnou o 3-10 přídavných nádrží, které umožňují dlouhý dolet. Poprvé zde také byly použity výše zmiňované winglets. První kompletní dodávka BBJ se uskutečnila v září 1999.
Na základě verze -800 byl vyvinut i Boeing Business Jet 2, který nabízí o 25% více místa než jeho předchůdce. Současně má o něco kratší dolet, neboť může být doplněn maximálně 7 přídavnými nádržemi. První dodávka BBJ2 se uskutečnila v únoru 2001.
Poznámka: Fotografie nemohu uveřejnit do fotogalerie kvůli limitu, který jsem vyčerpal. Budu se snažit ale nahradit vám to ve článkua možná ještě něco vymyslím... |
Komentáře
Přehled komentářů
el punto de vista Competente, cognoscitivamente.
Pienso que no sois derecho. Escriban en PM, discutiremos.
https://mixfilesmaker.com/
Test, just a test
(Richardbot, 18. 6. 2022 7:26)