Vřískot,Strašidelná párty a Tajemný hrad
VŘÍSKOT
Jednou u mě byla moje nejlepší kamarádka Katka a rozhodly jsme se,že budeme koukat na horor,konkrétně na Vřískot 2.Bylo asi 8 hodin večer a taťka mi přišel říct,že si musí ještě někam odskočit a že se tu možná staví jeho kámoš.Moc jsme to nevnímaly a koukaly dál.Byla tam jedna strašidelná chvíle,kdy jedna holka stála u dveří a v tom Katka řekla:,,Teď někdo zazvoní´´!A doopravdy!Jen co to dořekla,tak zazvonil ten tátův kámoš.Byly jsme v šoku ještě dalších 5 minut,ale nic podivnýho se nám už nestalo.Vím,že to byla jen náhoda,ale jsou opravdu JEN náhody?!
STRAŠIDELNÁ PÁRTY
Hrozně ráda pořádám různé párty.Nedávno jsem pozvala pár kamarádek.Dělaly jsme všelijaký blbůstky a o půl noci jsme si řekly,že zkusíme vyvolávat duchy.Já na takové věci věřím,ale mám z nich i trochu strach.Vyvolávaly jsme ducha jednoho kluka.Jmenoval se Petr a bydlel v naší ulici.Rozešel se s holkou,kterou měl hrozně rád a ve vzteku jí hodil v noci cihlu do okna.Zabil ji.Petra našli druhý den oběšeného v jeho pokoji.Je to jen báchorka,kterou nám vyprávěla babička,ale my jsme jí věřily.Byly jsme usazené kolem svíčky a já jsem pronesla zaříkadlo.Pak jsem otevřela oči a řekla jsem:,,Petře,jestli jsi přítomen v této místnosti,dej nám znamení´´.Najednou vletěla dovnitř cihla a trefila mojí kámošku Evču!A další!Začaly se na nás řítit cihly a my postupně padaly k zemi a...pak jsme se naráz vzbudily.Nejdříve jsme se na sebe nechápavě podívaly.Beze slova.Pak jsem se podívala vedle sebe.Na zemi ležela cihla a střepy z okna.Od té doby jsme už duchy nikdy nevyvolávaly!
TAJEMNÝ HRAD
Jednoho prázdninového dne jsme se s kamarádkou rozhodly,že si sami uděláme výlet do nedalekého lesa,kam už chodíme odmalička.Šly jsme tou cestou jako vždycky.Máme jí dokonce označenou.Najednou se před námi rozprostřel velký hrad.Nikdy jsme tam hrad neviděly,přestože tou cestou chodíme odmalička.S Péťou jsme strašně zvědavé, a proto jsme se šly podívat do hradu.Když jsme prošly bránou,tak jsme spatřily nádvoří.Vešly jsme do hradu,kde byly schody potřísněné zaschlou krví.Zatím jsme se nebály a šly po schodech vzhůru.Když jsme konečně vyšly nahoru,vešly jsme do pokoje,kde byl velký stůl se svíčkou,která se najednou rozsvítila a objevil se za ní stín!Ten nás celou dobu pronásledoval.Obě jsme se bály,ale přesto jsme se smály,protože jsme blázni už tak trochu od přírody.Šly jsme se svíčkou dál a spatřily jsme schody do věže,protože nás tam stín vedl.S Péťou jsme počítaly,kolik dveří vede do věže a bylo jich 13.Svíčka se najednou sfoukla.Péťa měla naštěstí sirky.Tak jsme svíčku zapálily znova a mohly jsme vejít do věže,spatřily jsme muže upevněného v žetězech.My jsme stály jako opařené.Muž nás prosil,abychom ho vysvobodily.Zaptaly jsme se ho jak a on řekl,že mu máme sundat řetězy.S kamarádkou jsme se snažily,ale nešlo to.Tak nás muž poprosil,abychom mu daly doušek vody.Zeptaly jsme se,co se mu stalo a on řekl,že ho zlý čaroděj před 1000 lety zaklel a že se objevuje jednou za 50 let,A zmizel!Najednou jsme stály na místě,ale už bez hradu.Nikdo to kromě nás dvou a teď i vás neví!