Začal druhý prázdninový měsíc a hvězdné datum bylo 6.8. když
jsme ráno kolem deváté hodiny vyjeli na kolech směrem na Poličku, hned na
začátek nás čekal kopec do Rudky. Dva kilometry dlouhé stoupání jsme zvládli
celkem pohromadě v pelotonu. Statistické údaje: 8 kluků a Padre (náš kněz),
takže 9 cyklistů a doprovodné vozidlo s řidičem a spolujezdkyní. Ted
spátky k cestě na tento den bylo vyhlášena trasa dlouhá 55 km no nakonec to bylo 65
spíše k 70, ale to je jedno. No každopádně jsme si mákli vyjeli jsme kopec
do Sulíkova a po vzoru Tou de Franc jsem vyjížděli v pelotonu, jelikož
jsme jeli po vysočině cesta byla z kopce do kopce další „horská etapa“ nás
čekala v Jimramově. Pole cyklistů se pomale začalo dělit na rychlejší a
fyzicky vytrvalejší a méně fyzicky vytrénované, faktem je ale že celou trasu
ujeli všichni a nezáleží na tom jak rychle. Po cestě jsme dělaly mnoho
přestávek, z důvodů jako třeba počkat na pomalejší jezdce a občerstvení,
do Jeníkova což byl náš cíl jsme dojeli mezi 5 a 6 hodinou. K večeři byl
nečekaně guláš. Pak přišel fotbálek na místním hřišti(pokud se tomu dalo tak
říkat). Všichni zmoženi ujetými kilometry jsem se ještě více dorazili. Po
fotbálku přišla mše svatá v malé kapli přímo v objektu kde jsme
bydleli, nutno podotknout že až na studenou vodu nemělo ubytování žádnou větší
chybu. Po vtipně naladěném večeru jsme všichni kolem usnuli.
Ve Čtvrtek ráno
jsme posnídali a připravili se na cestu, cílem byl Obyčtov a najet jsme měli
přibližně 45 km,
předem říkám že v reálu to bylo 55 až 60 km. Den pokračoval ve včerejším tempu a
nutno říci že důležitou roli hrála Ropuchu (jméno doprovodného vozidla) a její
osazenstvo Míša a Tomáš. Ti nám chystali svačiny a vozili naše baťohy. Výhoda
vedoucí skupinky byla ze jsme se dostali dříve k jídlu. Jeli jsem přes
Krucemburk, Velké Dářko na Zelenou horu, kde byl dříve klášter. Po úmorných 55 kilometrech
přišel vytoužený cíl Obyčtov a Kofola v místní hospodě. Po tom co jsme se
ubytovali na místní faře, přišel asi nejkomičtější okamžik celého výletu. Kauč
když předváděl místního faráře pronesl hlubokým hlasem: „A hlavně tady nic
nerozbite!!!“ ohnul se a svou zadní částí těla prorazil okna u dveří. Pak se
když ho okolnosti donutili se při večeři přiznal a vše se vyřešilo.
Pak přišel tradiční večerní fotbálek a vynořil se první
problém nemáme funkční balón a v Obyčtově se hraje hokej takže jsme měli 2
možnosti hrát s pukem nebo sehnat balon, tento problém vyřešil místní
kněz, přinesl nám jakž taký funkční balon a nám nebránilo nic v hraní
tentokrát jsme měli i vyhovující hřiště, po čase se k nám dokonce
připojili místní. Po fotbale následovala další Kofola a pak do spacáku a spát.
Konečně Pátek a
v rozpise 60
kilometrů. Za nestálého až oblačného počasí jsme
vyrazily směr Bystřice nad Pernštejnem. Po cestě se nestalo nic důležitého až
na Kaučovo zranění kotníku takže dokončoval Tour v autě a na kole posadil svou sestru
z doprovodného vozidla. Největší cyklo zážitek byl sjezd do Bystřice pár
kilometrů prudký kopec s ostrými zatáčkami v rychlosti mezi 50 a 60 kilometry
v hodině. Další cíl byl výjimečně po rovince a to městečko Vír. Tak jsme
ještě všichni dorazili zaráz, pak to bylo ale už horší vedoucí skupinka včele
se mnou a s Petěm následovaná Stejskym(CZE) a Washekem, se trochu
zatoulala mimo kurz a vedeni mím geniálním orientačním smyslem jsme si udělali
asi 15ti kilometrovou zajížďku. Všichni jsem se pak opět setkali před Olešnicí,
další průběh cesty nebyl skoro ničím výmečným(až na stejskyho potyčku s mistními)
a přesně v okamžik když jsme přijeli do cíle v Kunštátě začalo pršet
na tachometru najetých přes 70
km a celkově přes 220 za 3 dny.
A výsledek celé Tour:
1. MK (já), 2. Stejsky(CZE), 3. Peťa, 4. Washek, dále se to
nedalo přesně určit.