5.GINNY AND DRACO ( neštastná láska )
5.GINNY AND DRACO ( neštastná láska )
PRVNÍ OPRAVDOVÉ SPATŘENÍ
Lucius Malfoy stál ve své pracovně, očekávající zprávy od svého syna o nynějších událostech v Bradavicích. I když skoro všechny dopisy byly určeny jemu, chodily jeho manželce Narcisse. Jen velmi málo lidí totiž vědělo, že je mimo Azkaban. Není to moc dlouho, co do jeho pracovny vletěla žlutohnědá sova a upustila na jeho pracovní stůl dopis. Byl dost zvědavý, a tak ho otevřel.
Lucius se jen ušklíbl, když četl slova naškrábaná na pergamenu. Vůbec nebral v úvahu, že by se jeho syn mohl s někým takovým scházet. Věděl, že nastal čas, aby se Draco dozvěděl, že je jeho otec zpět.
Ginny zlehka zívla, když čekala na úder osmé hodiny, kdy měla mít s Malfoyem poslední doučování před Vánoci. Letos všichni dostali spousty domácích prací a Brumbál navíc předložil nápad, aby napsali esej o své náladě a pocitech, které měli po válce, ve které bojovali loni. Zdálo se totiž, že jako každý rok, co je tu Harry, je nová válka na obzoru. Zdá se, že Smrtijei neznají pojem "vzdát se", dokud nebudou všichni mrtví.
Ginny se rozhlédla po Nebelvírské spolčence a pozorovala spolužáky. Někteří už odešli do svých ložnic, ale hodně jich tu sedělo nad domácími pracemi nebo jen tak lenošili v křeslech.
Ginny tiše seděla a přemýšlela o posledních 3 měsících strávených v Bradavicích. Všechny dny byla převážně na vyučování, k večeru si dělala domácí úkoly a pak chodila večer tajně na doučování s Myalfoyem. Byla hrozně ráda, že její spolubydlící nepřišly na stopu tomu, kdo ji doučuje. Byla si jistá, že by to hned roznesly po celé škole.
Pomalu sebrala své knihy a poznámky, a vyšla ven z věže. Naštěstí si už každý zvykl, že takto chodí pryč, a proto se jí už nikdo neobtěžoval ptát, kam jde.
Jak šla směrem dolů, najednou ji v půli cesty popadl za ruku Malfoy a táhl ji opačným směrem, než je učebna, kde se scházeli.
"Malfoy, co se děje?" Ginny byla dost překvapená… kam ji vede?
"Nemůžeme jít dneska do té učebny. Zdá se, že se Pansy nějak dozvěděla, že se tam s tebou setkávám a má něco v plánu." Ginny byla otřesená a trochu v rozpacích z toho, že ji vlastně pomohl utéct před zmijozelkou.
Malfoy zastavil před obrazem zobrazujícím černého rytíře na urozeném koni. Zamumlal heslo, které ani nestihla zachytit, obraz se otevřel a vtáhl ji do místnosti za ním.
Když Ginny nakonec vstoupila, zalapala jen po dechu. Ve skutečnosti to totiž byl spíše obývací pokoj se studovnou v jednom.
Rychle se ale vrátila do reality, když ji Draco vedl do dalšího pokoje, zdobeného v zelené, stříbrné a černé barvě - v typických zmijozelských barvách. Ginny se ale divila, jak ta místnost i přesto krásně vypadala.
Vzala knihy, dala je na stůl a sedla si do velkého pohodlného křesla, které tím vyprázdnila. Díky ohni v krbu bylo v místnosti příjemné teplo. Ginny si sundala svůj svrchní nebelvírský plášť a přehodila ho přes opěradlo křesla. Malfoy si ho po chvíli sundal taky, pověsil ho na věšák skrytý za závěsem u dveří, přešel k psacímu stolu na opačné straně pokoje, který byl plný knih, a udělal tam pro ně oba místo.
Mezitím, co šel pro nějaké svíčky, vzala Ginny své knihy a poznámky a sedla si na jednu stranu psacího stolu. Draco se pak posadil vedle ní a začal jí vysvětlovat o Měsíčním kamenu. Giny k němu otočila hlavu a podívala se na něj. Mluvil o tom, jak může tento kámen pomoci k bohatství tomu, kdo ho vlastní, když se na ní náhle také podíval.
Pojednou ale Draco zjistil, že se dívá na Ginny Weasleyovou a nevidí jen mrzutou malou zrzku nebo Ronovu sestru. Neviděl jen Weasleyovou, jejíž rodina se nesnášela s tou její... i když o rodinu se vlastně v tu chvíli ani nezajímal. Všechno, co viděl, byla krásná dívka, které pomáhal s doučování z lektvarů. Shlížel chvíli na její měkké rty, než se jí podíval do jejích krásných očí. Během chvíle naplněné mlčením, která mezi nimi prošla, v nich něco spatřil.
Draco, opřený o desku stolu, se pomalu naklonil k Ginny, která zavřela oči, a zlehka ji položil ruku na její zadní stranu krku. Zavřel oči, když přejel palcem po její tváři, přičemž Ginny v tu chvíli cítila, že jí srdce běží snad maratón. V tom okamžiku zapomněla, že je Malfoy. Zapomněla, že je to největší rival jejích přátel, a zapomněla na všechny věci, které kdy řekl o její rodině, a které kdy udělal jejím přátelům. Všechno to bylo najednou pryč. Cítila, jak jeho rty zlehka zavadili o ty její, jak jí trošku škádlil... a jak jí srdce málem vyskočilo z hrudi. Cítila přesně to, co jí popisovala Hermiona, když se poprvé tápavě políbila s Ronem. Gin cítila, jak Draco tiskl jeho rty k jejím a uvědomila si, že to není ten samý polibek jako ten před časem.
Zdálo se, že polibek trval věčnost. Gin po jeho skončení rychle pohlédla na hodiny a uvědomila si, že už je dávno po večerce. Trochu ve zmatku se rychle zvedla z místa vedle Draca, oblékla si třesoucíma rukama plášť, sebrala své knihy, přičemž je málem neudržela, a zamířila ke dveřím. "Už je pozdě. Musím jít."
"Zůstaň."
"Já... já nemůžu," řekla a odešla z místnosti. Moc dobře totiž věděla, že kdyby jí požádal znovu, asi by nebyla schopná říci NE.
Ginny šla rychle chodbou a jen tak tak se vyhnula profesorce McGonagallové a Filchovi. Srdce jí prudce bušilo, když se rozeběhla směrem k Nebelvírské věži.
Potichu vstoupila do společensky a aniž by se obtěžovala tam zůstat a povídat si s přáteli, šla přímo do své ložnice, kde sebou plácla na postel. A než se jí stihl někdo na něco zeptat, zatáhla si okolo postele závěsy.
Po chvíli ale nakonec usnula s hlavou plnou myšlenek.
Když se druhý den ráno vzbudila, vytáhla svůj deník. Přemýšlela, jestli se jí to všechno z včerejší noci nezdálo, ale v hlouby duše věděla, že to sen opravdu nebyl. Věděla, že ten polibek s Draco Malfoyem byl skutečný. Stále ho ještě cítila na svých rtech…
Vytáhla svůj brk s inkoustem a trochu si roztáhla závěsy okolo postele, aby jí tam proudilo denní světlo. Zlehka si povzdechla, otevřela denník a začala psát.
17. prosinec
Milý deníčku, ještě pár dnů a budou zase Vánoce. Cítím se trošku jako magor, jelikož nevím, co si mám myslet o včerejší noci. Musela jsem se jít s Malfoyem učit jinam, jelikož u učebny slídila Pansy Parkinsonová, která určitě něco chystala.. Mluvím o něčem, na co si už ani nemůžu vzpomenout; ale přitom se na mě díval. Tím myslím, že se na mě opravdu díval, když jsme tam vedle sebe seděli. A pak mě najednou políbil. Draco Malfoy mě políbil! Nemohu tomu uvěřit. Zdálo se to tak magické mezi námi... ne jako nějaké kouzlo samozřejmě, ale spíš nějaký druh zvláštní nepřirozené magie. Jako u dvou zamilovaných. Já ho ale nemiluji! Vždyť to byl jen polibek...no, nevím. Bylo to tak nepřirozené, ale docela příjemné. Sakra! Doufám, že jestli se políbím někdy s Harrym, bude to desetkrát lepší než tohle.
Moc si přeji, abych si mohla zahrát v posledním famfrpálovém zápase proti Havraspáru, ale stále ještě nemám koště. Byla bych tak strašně vděčná komukoli, kdo by mi ho dal nebo půjčil. Moc prosím mamku, aby mi ho koupila k Vánocům. Klidně by to mohla být jen Kometa 180...já chci jen hrát znovu famfrpál! Myslím si, že když každý ví, že chci k Vánocům nové koště, možná nakonec přece jenom nějaké dostanu. Jé, doufám, že ano! Zkoušela jsem na tréninku hrát s jedním školním koštětem, ale to je na hru naprosto nepoužitelné. Opravdu doufám, že se kvůli tomu nebudu muset vzdát famfrpálu... na to ho až příliš zbožňuji a asi bych to nepřežila!
A jé, moje spolubydlící se probouzejí, takže ž musím končit. Ginny
Ginny rychle schovala deník pod polštář a šla dolů do společenské místnosti.