Byla to malá světnička, uprostřed byl stůl, zbytky vystydlé večeře se krčily na dně mísy, odsunuté na kraj desky. Dvě upracované ženy se třaslavým šepotem modlily u hořící svíčky. Pobledlý muž třímal usazený u dveří odhodlaně velkou sekeru. Děti se krčily za pecí přikryté beraní kůží. Na spánek nebylo ani pomyšlení.
Měsíc byl v úplňku, jeho světlo kreslilo linky škvírami v okenicích. Ticho noci bylo náhle přerušeno táhlým vlčím zavytím. Noc patřila vlkodlakům.
Lykantropie v historii
Některé případy lykantropie
V
padesátých letech minulého století se mluvilo o šestnáctileté Brazilce,
která věřila, že se mění ve zvíře. Lékaři, na které se bezvýsledně
obracela, ji začali brát vážně teprve tehdy, kdy byla nalezena nad
tělem bratra, kterého zakousla. Skončila na psychiatrii, kda si pobyla
až do konce života.
Podobná historie se stala v roce 1975 v angleckém městě Statford. Nikdo
nebral vážně mládence Andrewa Prindola, jenž tvrdil, že se stane
zvířetem a potřebuje lidské maso. Polici pozvali teprve, když
telefonoval příteli, říkal, že mu tělo obrůstá srstí a začal pronikavě
výt do sluchátka. Našli se srdcem probodeným kuchyňským nožem.
V roce 1987 se v anglických novinách objevil článek o dělníkovi Billu
Ramseyi ze Southnedu, u něhož začínala lykantropie už v devíti letech.
V době prvního napadení překousl drátěnou ohradu. Postupem let se Bill
stával stále agresivnějším, při napadení vyl jako divoké zvíře, drápal
a kousal všechno, co se hýbalo.
Vlkodlactvím
možná trpěl i Adolf Hitler. Antropolog Robert Aisler uvažuje, že jeho
útoky šílenství, při kterém silně kousal do pohovky, byly způsobeny
prvními příznaky lykantropie