raging_KERBEROS
Robina33
Úplněk
Úplněk probouzí vlkodlaky a jiné temné síly.
Když za jasných nocí svítí úplněk obzvlášť silně, probouzejí se k životu temné síly, čarodějnice, hororové příšery a jiné bytosti! Muži by podle pověr raději neměli usínat s přímým měsíčním svitem na tváři. Mohlo by se stát, že by se v budoucnu mohli měnit ve vlkodlaky.
Vlci (a mimochodem i psi), kteří vyjí na Měsíc, nejsou jen ve filmech. Existuje spousta historek o příšerných čarodějnicích, které měsíční svit využívaly ke svým kouzlům.O upírech, duších a jiných strašidlech, kvůli mnohým jsme jsme za úplňku párkrát zrychlili krok...
Pravda je, že existuje jedna zvláštní nemoc, lykantropie (lycantrophie), při které se lidé za úplňku považují za vlky.
A je pravda,že bílé čarodějnice (ty hodné) a spousta dalších využívá kladné stránky měsíce a nechávají se ovlivňovat jeho tajemnou energií..Tichý krok - děsu mrak,
velké zuby - ostrý zrak,
v srdci kámen - v duši chlad,
rudé oči - vlkodlak.
Na lov dnes si vyšel v noci,
střež se duše od zlé moci,
téhle noci strach místo větru duje,
vlčí vytí vzduchem pluje.
V mlze postava se skryje,
vítr v uších divoce duje,
za stromem se neschováš,
uteč - nohy zatím máš.
Dokud měsíc plný je,
vlkodlak si libuje,
mnoho lidí skončí v hrobě,
zakopáni na hřbitově.
Jakmile však měsíc změní tvář,
nad hlavu dá svatozář,
skrytý bude čekat jen,
až bude měsíc naplněn.
Když měsíční svit ukáže světu svou zář,
ty ukážeš mi pravou tvář.
Nejsi člověk, nejsi zvíře,
nespíš v domě, nespíš v díře.
Za úplňku odejdeš do lesa,
nikdy jsem to nesnesla.
Za úplňku máš nízký tlak,
stává se z tebe vlkodlak.
Tvé oči září tmou,
jen trochu zvláštní jsou...?!
Tvé ruce už nejsou tím, co byly,
protože se proměnily.
Oči máš jak temný mrak,
z nichž plamen září jako drak.
Tvá ústa jsou teď krvavá,
snad vydržím to do rána...
S měsíce svitem tráví noc bezesnou,
Prochází krajinou hledajíc potravu,
Snad opět ukojí tu svou chuť bezednou,
Hlubokým kousnutím způsobí otravu.
Při prvním úplňku ve vlka změní se,
Z bezbranné kořisti stane se šelmou,
U huby sliny už pomalu pění se,
Požírá hrdiny, rytíře s helmou.
Jak zvíře zběsilé, nemocné vzteklinou,
Vyráží na lov ve svitu měsíce,
Žaludek svůj, tu jámu bezednou,
Nasytí pouze kořisti tisíce.
A tak se plíží potichu nocí,
Dříve než člověk se naděje,
Krvavé oči vládnou zlou mocí,
Z tesáků olízne červené krůpěje.
Po kusech maso z oběti trhá,
Zastaví na chvíli žaludku řev,
A měsíc na louku jeho stín vrhá,
Bestie obrovská, září z něj hněv.
K ránu když měsíc ztrácí svou moc,
Tajemné kouzlo přestane působit,
Tak ústy člověka zašeptá „dobrou noc“,
Však co spáchal v noci již nelze napravit.