Pozvánka na setkání
Foto z naší expozice: http://multimedia.ctk.cz/cs/foto/hledani?sendFlag=1&q=Munice&service%5B%5D=1#list=type%3D2%26p%3D1%26order%3Ddate_createdDSC%26dir%3DDESC%26perPage%3D12
Děkuji, že jste si přečetli pozvánku a v hojném počtu jste se zúčastnili posezení.
Chtěl bych se s Vámi podělit o mé vzpomínky na samotné počátky 61. APO Mimoň. Ti, na které jsem zapomněl mi snad odpustí, nebyl to úmysl je nevzpomenout, jde jen o pouhý stařecký hosip. Máte možnost se vyjádřit v komentářích.
V polovině července 1993 jsem byl pozván na konkurzní řízení k 61. APO do mimoňských kasáren, které se podařilo docela včas zrekonstruovat. Nebyl jsem přizván proto, že bych byl u některých velitelů oblíben. S mjr. Tlamichou jsme si nerozuměli po stránce odborné, sice pracoval u předchozího útvaru, který se staral o chod vojenského výcvikového prostoru Mimoň a znali jsme se několik let předtím, ale o pyrotechnice a asanaci neměl vůbec páru. Jako velitel útvaru mi připadal despotický a jediný jeho přívrženec v té době byl npor. Mlejnek, byl to ten, kvůli kterému se musela asanace opakovat od samého počátku. Moje účast měla vybrat z uchazečů ty, kteří na tom byli odborně dobře, co se týče znalostí o výbušninách. Mnohé jsem znal, pracovali na uranových šachtách v okolí. Nebyl problém tyto lidi přijmout.
Už jsem se těšil, že budeme konečně spolupracovat a odvedeme spoustu dobré práce. Vzpomínám si, že jsme jich přijali asi 35. Samozřejmě, že nemohli nastoupit všichni najednou už v srpnu. Mnozí museli řádně rozvázat pracovní poměr a tak jich většina nastoupila jako občanští zaměstnanci až v říjnu. Mezi zakladatele z občanských zaměstnanců VÚ 7843, 7844 Mimoň a později také 7844 Bělá pod Bezdězem Vazačka po právu náleželi (podle abecedy): Pavel Baibl pomocný pyrotechnik, po odchodu se věnoval hledání pokladů s Pepíkem Mužíkem. RNDr. Petr Beyr CSc. pracoval se svoji skupinou skoro načerno při vyhledávání munice ve Svébořicích (1992). Absolvoval pyrotechnický kurz v Poličce a byl zakladatelem topografické skupiny, později nastoupil k armádě a šel učit na vojenskou akademii Brno. Michael Burza stal se pyrotechnikem skupiny B a od roku 2003 byl vojákem z povolání. Nyní je již v civilu a v asanovaném Ralsku si postavil rodinný domek. Zdeněk Kasl bývalý lesní dělník, pomocný pyrotechnik po třech letech odešel. Zděněk Pýcha odešel po čtyřech letech.
Václav Skora starší vydržel po celou dobu asanace opravovat poškozená vozidla. Jeho syn Václav Skora mladší začínal u útvaru jako voják základní služby, přešel postupně do funkce pomocného pyrotechnika a po ukončení asanace jako jeden z prvních vykonal zkoušku pro skupinu F zbrojního průkazu s oprávněním vykonávat pyrotechnické průzkumy a dohledy a je platným členem pyrotechnické skupiny Vojenských lesů a Statků divize Mimoň. Celých 20 let již asanuje Ralsko. Jaroslav Slatinský vydržel do konce asanace 30.11.2003. Jaroslav Studecký odešel ve vlně odchodů 30.6.2002. Viktor Šobáň odešl po roce a půl. David Šolc 2.8.1993 - 30.6.2002. Bohumil Langhans pomocný pyrotechnik, jezdil se vším, co mělo kola a byl velmi dobrý a citlivý bagrák. František Penzeš byl rozený řidič pro dálkové jízdy jezdit po lese ho nebavilo, sedm měsíců a dost, přesto dále bydlí v Ralsku. Oldřich Perman zdraví mu nepřálo a musel po roce odejít. Josef Váňa v práci nic nehrál, vše dělal po devět let zodpovědně. Kde a kdy se učil role pro Divadelní soubor Havlíček, který je nejstarší divadelní soubor ochotníků Českolipska z městečka Zákupy, nevím. Jen vím, že Pepa hraje dodnes a dobře. Jiří Vítek pracoval u VLaS na statku velmi dobře a zodpovědně, znal jsem ho osobně a také doporučil. Nastoupil sice jako žáček 1. září, ale studoval do samého konce a stále bydlí v Ralsku. Luděk Vogl byl z těch posledních zakladatelů a taková výjimka. Poprvé nastoupil 2.8.1993 a pracoval do 31.8.1997 po třech a půl letech se vrátil zpátky a pracoval až do 30.6.2002. Tato parta celý zbytek srpna zvelebovala svoji mateřskou loď a připravovala se na první výjezd v kurzech 1 a 2 na pomocné pyrotechniky do 18. září. Nástup do konce roku 1993 ještě svým příchodem vesměs v říjnu potvrdili Vladimír Birmbaum pracoval tři roky jako pomocný pyrotechnik. Stanislav Čadek vydržel rok a odešel. Jaromír Dítě po necelých dvou letech šel podnikat. Jan Hrubý si to rozmyslel po měsíci, byl to jeden z mála brzkých odchodů. Pavel Jakubek také po půl roce odešel. Libuše Kučerová pracovala v kanceláři technické skupiny, později v topografické skupině a od roku 2001 jako pomocný pyrotechnik. František Kubálek řidič autobusu, pracoval v topografické skupině a také jako pomocný pyrotechnik vydržel do konce asanace 30.11.2003, čas od času jsem ho viděl opět jako řidiče autobusu ČSAD. Milan Martinček pomocný pyrotechnik odešel po dlouhodobé nemoci koncem roku 2001. Paní Liboslava Menšíková byla duší APO, přišla jako první a prakticky opustila loď jako správný kapitán jako poslední 15.12. 2003. Jaroslav Pavelka odešel po dvou měsících a Petr Pavelek po devíti nebo to bylo obráceně? Oba jsem si pletl jménem, snad mi odpustí. Petr Schindler vydržel 4 roky. Ing. Josef Šácha utekl z armády jako major v.v. a celou dobu asanace strávil jako řidič a pomocný pyrotechnik. Josef Šlajmar se moc nezapotil a po dvou měsících odešel. Celý rok vydržel Milan Šleier. Samozřejmě, že přijímání nových pracovníků bylo v nezastupitelné pravomoci velitele útvaru, ten a jeho další nástupci již nepotřebovali mou pomoc.
APO - 61 se poprvé vrhlo do práce v pondělí 30. srpna 1993, nebyla to opravdová práce ale takový ostrý trénink ve čtverci P-34 Vrchbělá. Výsledek prvního dne pod vedením pplk. Šupky a jeho 4 skupin vedených mjr. Hronem, pplk, Šrámkem, kpt, Eschem a npor. Kuncem, byl nález 2 dělostřeleckých granátů a 2 protitankových min. Já jsem s nimi byl od 10 do 14 hodin. Předtím a potom jsem musel odvézt 2 dělostřelecké granáty z houbařských nálezů ve Svébořicích. Nakonec jsem všechnu munici odvezl na Židlov do skladu. Každý se učí. Oficiální zahájení asanace bylo ve středu 1.9.1993 přesto ještě 31.8.1993 se na čtverci P-34 učili ovládat techniku v ostrém terénu. Slavnostního zahájení jsem se neúčastnil Asanoval jsem 607 na Hvězdově a jednal o stavebním řízení ELBA. 2. září jsem odvezl od APA 61 oficiálně první nálezy 10 kusů 30 mm OF a jeden VOG-17. Pravidelně jsem se u APO-61 objevoval odpoledne kolem 14 hod. a odvážel nalezenou munici.
Slavným den pro APO-61 bylo 14. září 1993. Všichni se dali do gala a ukázkově připravené pracoviště i s ničením munice na místě očekávalo přílet prvního ministra obrany ČR, kterým nebyl nikdo jiný než Doc. Ing. Antonín Baudyš, CSc. Protože jsem byl u vystupování ministra z vrtulníku, byl jsem mu také představen a pronesli jsme vzájemně několik slov. K zajímavé situaci došlo po příchodu k řídícím věžím vrchbělské střelnice, kde jsem měl pro ministra Baudyše připravenu ukázku munice nacházející se v Ralsku. Když ministr přišel do místnosti na ukázku, tak se snažil náčelník oddělení řízení pyrotechnické asanace generálního štábu plk. Zdeněk Nezbeda představit moji osobu, ministr ho přerušil slovy "my se známe". Tato slova stačila na to, že postoj všech přítomných armádních činitelů se k mé osobě očividně změnil. Po ukázkách v terénu se měla provést likvidace protitankové miny, samozřejmě cvičné, kterou jsem pro tento účel připravil s mjr. Hronem vedoucím jedné ze skupin APO-61. Samozřejmě kdo jiný by se měl u výbuchu prezentovat než sám velitel mjr. Ing. Miroslav Tlamicha. Památná jsou jeho velitelská slova: "Pane majore, proveďte nadzemní výbuch miny!" tento výrok byl v budoucnosti ještě mnohokrát použit a svědčil o nekompetentnosti přímého řízení asanace.
To byl rok 1993 a vznik 61 APO Mimoň. V dalších letech přišli ostatní kamarádi. O nich snad příště.
Kolega Pepa Váňa na srazu fotil a fotil a výsledkem je tablo většiny zúčastněných.
Václav Bilický
