Do naší odpovědny dochází mnohé dotazy z oboru pyrotechniky, zejména na různé druhy munice, které při nejlepší vůli nejsme schopni urychleně vyřizovat.

      S ohledem na přehlednost a jednoduchost  uvádíme na této stránce pouze text, fotopříloha je zvlášť. Chcete-li mít Váš dotaz co nejkvalitnější, zasílejte kvalitní fotografie nebo ucelené otázky. Odpovědi jsou zpracovávány týmem odborníků na úrovni soudních znalců v oboru zbraně,  střelivo, výbušniny a pyrotechniky.

Z těch prvních dotazů vybíráme následující. Fotopřílohy jsou v přiložené galerii na konci článků.

*****************************************************************

Váš dotaz:

Vladimír HURDÁLEK
Prostějov
 
 
Vážený pane majore !
Zdravím vás a k příloze vznáším dotaz: Nevíte z kterého místa milovického výcvikového prostoru pochází vyobrazený úkryt?
Při svých turistických toulkách jsem jej objevil na skládce u Slaného a majitel tvrdil, že  "... ho dovezli z Milovic". Víc nevěděl.
Protože tak trošíčku vím co to je, když se řekne "VVP Milovice - Mladá", byla mi majitelova informace spíše k ničemu.
Proto se obracím na vás, jako na znalce tamního teritoria, s prosbou o bližší informaci na původní dislokaci objektu.
Pokud znáte další "přidanou hodnotu" (původce: armáda Německá? Sovětská?) budu rád.
Přeji vám pohodový den a děkuji za odpověď.
Hurdálek

Odpověď:     Vážený+pane+Vladimíre+Hurdálku.pdf

Váš dotaz: 

Od: Drechsler Aleš <drechsler@prerovmuzeum.cz>
Komu: pyroexpo.ralsko@seznam.cz
Datum: 21. 10. 2014 15:10:03
Předmět: prosba o bližší určení letecké pumy

 

Vážený pane majore,

 

V souvislosti s přípravou výstavy "Zkáza z nebe“v Muzeu Komenského v Přerově,p.o. , týkající se připomenutí leteckého bombardování města před 70 lety, se na Vás jako předního specialistu obracíme s prosbou o bližší určení jednoho našeho sbírkového předmětu, bude-li to možné. Mělo by se jednat o částečně roztrženou leteckou pumu z druhé světové války, nacházející se v současné době v expozici zámku Tovačov (okr. Přerov), v přírůstkové knize vedenou pod číslem 71/71/96 s údajem „anglická letecká bomba“ . Dochovaný největší průměr pumy (před místem jejího roztržení) činí 300-310mm, dochovaná největší  délka cca 1200mm, pokud je „postavena“ na zohýbané roztržené části těla, tak měřítko (viz foto) ukazuje menší údaj (vzhledem ke svému destruovanému tvaru se velmi obtížně fotí s měřítkem). Sám Tovačov, v jehož okolí zřejmě byla puma v závěru války či krátce po jejím skončení nalezena, nebyl 15. USAAF přímo bombardován, nicméně letecké svazy zde nejméně v jednom případě provedly poblíž 1km jižně ležící osady Annín „odlehčovací“ odhozy. Počátkem května 1945 však v západním sousedství Tovačova dle pramenů proběhla bitva mezi sovětskými a ustupujícími německými vojsky (u Klopotovic ) s nasazením letectva na obou stranách.

 

Jako laici nedokážeme zatím provenienci pumy určit, pouze jsme ji odhadovali na americkou pumu cca 250lb a obracíme se na Vás s dotazem, zda byste nám mohl dle přiložených fotografií s tímto pomoci.

 

S pozdravem a díky za Váš čas

Aleš Drechsler, kurátor výstavy

Odpověď:      Mgr.pdf 

Váš dotaz:  Jaký zapalovač je na fotografii a do jaké munice se používá?

Vážený kolego,   vzhledem k tomu, že nejsou z fotografie patrny rozměry a ani materiál neníí rozeznatelný, lze se domnívat s největší pravděpodobností, že se jedná se o dvoukroužkový časový zapalovač se stavitelnou distancí používaný u ruských dělostřeleckých šrapnelů ráže 76 mm, které byly dva typy, co se týkalo jejich délky 222 a 268 mm.  Ten delší obsahoval 260 kuliček. Stejně tak mohl být použit u šrapnelu ráže 107 mm se 600 ks olověnoantimonových kuliček. Datování výroby šrapnelů a tím i vývoj tohoto zapalovače je v rozmezí let 1886 až asi 1920. Zapalovač na svém těle nenesl žádné specifické označení typu, pravidelně nesl značení roku výroby (06 г. nebo 17г.). Rusové také tyto zapalovače nenazývali „vzrivatěl“, ale jako mnoho jiných věcí, obyčejně, „trubka“. Spodní otočný stavitelný kroužek měl po obvodu stupnici podle dálkového dosahu ráže kanónu. Výstupky (nýty) sloužily pro uchycení stavěcího klíče. Stupnice byla dělena u některých typů na dílce po 50 metrech, to znamená, že když se nastavila ryska s označením 100 proti spodní rysce, byl šrapnel nastaven na 50x100 m což je 5000 m. Toto značení se shodovalo se zaměřovačem kanónu, kde byly dílky také po 50 metrech, pak stačilo obsluze velet např. hledí 100 zapalovač 100. Některé zapalovače měly také dělení po vteřinách, což bylo složitější, neboť se musely používat tabulky střelby. Když se u takového zapalovače nastavil dílek s označením 10, došlo k vymetení šrapnelu po 10 vteřinách.

     Činnost byla stejná jako u současných časových zapalovačů s tím rozdílem, že k zapálení prachové náplně kroužku došlo ještě v hlavni děla. Setrvačnostní objímka v horní části měla značnou hmotnost a zápalka se napíchla při výstřelu téměř okamžitě. Byl-li zapalovač nastaven na písmeno „K“ došlo k výbuchu šrapnelu již 10 – 20 m od ústí hlavně. Spodní část zapalovače v místě závitu měla ještě jednu jehlu a setrvačnostní nárazovou úderku, která zajišťovala výbuch granátu při nárazu. Musel být však nastaven na „уд“. Což bylo jen u některých typů.

     Účinek těchto šrapnelů byl velmi výkonný na nekryté cíle, jeden výstřel pokryl plochu  20-30 x 150-200 m což byla třetina hektaru. 

     Namaloval jsem zapalovač podle těch, které vlastní naše stálá expozice Český svět o. s. Ralsko, kam jste srdečně vítáni. Uvidíte zde zapalovače i jejich šrapnely v expozici I. Světové války.

V.Bilický

*****************************************************************

Váš dotaz:   Za druhé světové války,  v zimním období, používaly některé armády oddíly přesunující se na lyžích. Jaká minová pole se vytvářela proti těmto vojskům?

Vážený příteli, nevím zda Vás svou odpovědí uspokojím. Proti lyžujícím vojskům se používaly všelijaké finty a to nejen ve druhé světové válce.

Dostupná literatura zachovala docela přesný popis jedné takové protilyžařské miny. 

Nájezdová smyčková páková mina

„PROTIVOLYŽNAJA“ 

(Nemá ani v ruštině žádný index)

     Mina slouží proti živé síle nepřítele pohybujícího se na lyžích na sněhové pokrývce. Také se může používat také proti pěchotě v zimním období, a při odpovídajících podmínkách a maskování také v letním období.

     Konstrukce miny byla předložena V. P. Jastrebovem. Rok zavedení do výzbroje není přesně uveden, ale vzhledem k řadě nepřímých důkazů je zde předpoklad, že byla poprvé použita v průběhu sovětsko-finské války v letech 1939 – 40, jako prostředek odvety činnosti velmi mobilních lyžařských strážních útvarů finské pěchoty, které způsobovaly značné ztráty rudé armádě. Instrukce minování vydaná roku 1943 nebo 44 se zmiňuje o této mině, která je také vedena v seznamech min rudé armády. V jiných vojenských publikacích již tato mina není připomenuta.

     Protipěchotní mina s pákovým tahovým procesem, kde roli naklápění snímače cíle provádí drátěný rámeček, spojený s otočným hranolem a drátěným tahem spojeným se zástrčkou „P“ rozněcovače MUV (eventuálně UV u min starší série). 

     Mina může být rovněž využívána s delším nástražným drátem s tažným procesem, kdy je tažný drát přivázán k horizontální části rámečku a na druhé straně k pevnému kolíku (4-5m) nebo ne stejné místo druhé miny (10-15 m), (v případech, kdy se předpokládá zatáčení lyžaře, nebo jeho vracení).  Mina je iniciována najetím lyže, nebo podjetím rámečku a nárazem nohy.

Mina, která je upevněna k zemi pod sněhem musí mít sněhovou pokrývku v rozmezí od 10 do 27 cm, pokud je pokrývka sněhu vyšší musí se aplikovat na sníh tak aby horizontální drát rámečku vyčníval nad sněhem 5 – 10 cm.

     Konstrukčně tvoří truhlík z prken šíře kolem 15 cm. Uvnitř těla miny je uložena standardní tritolová náložka 400g, do které je našroubovaný rozněcovač MUV se zástrčkou „P“ a roznětem MD-2. V  boční stěně těla miny je otvor v průměru 12,5 mm, ze kterého vyčnívá část rozněcovače MUV se zástrčkou „P“.namísto 400 g tritolové náložky může být umístěna tříštivá mina POMZ- 2 s 75 gramovou standardní tritolovou náložkou. Volný prostor uvnitř těla miny vyplňuje střepinová náplň tvořená kovovými střepinami ve formě vystřelených nábojnic, hřebů, šroubků a jiného materiálu.

     K boční stěně těla miny je zvenčí přibit (jedním hřebíkem) na každé straně hranolek spojený mezi sebou rámečkem z drátu průměru 6 – 8 mm. Pevnost přibití hřebíků je taková, aby při působení síly 2-8 kg na rámeček se oba hranoly otáčely jako na ose. Na jednom ze dvou otáčecích se hranolů (ten, co je ze strany rozněcovače) je připevněn slabý, ale tvrdý drát tvořící tvar velkého „V“, který prochází okem zástrčky „P“ rozněcovače MUV. Odlišnou variantou je technické řešení kdy k „P“ zástrčce vedou z horní a dolní části hranolu dva dráty s háčkem nasazeným na oku zástrčky „P“.

Takticko- technické charakteristiky  protilyžařské miny 

Typ miny………………………………..protipěchotní nájezdová páková tříštivo trhavá

Materiál těla............................……………………..dřevo

Hmotnost celková...........................………………..3,5-4 kg

Hmotnost střepin.......................................................2 – 2,8 kg 

Hmotnost nálože trhaviny (lisované stand. náložky TNT)..1 kus 400g nebo 1 kus 75 g

Délka...........................…………………………….180 mm

Délka rámečku..........................................................450 mm      

Šířka......................…………………………………125 mm        

Výška..........................……………………………..93 mm

Výška s rámečkem....................................................320 mm          

Aktivační tlak  ......…………………………….…..2 - 8 kg           

Aktivní plocha.........................…………………….450x227 mm  

Funkce miny v teplotním rozmezí.………………..-40 - +50 °C 

Rozněcovač........................... UV. UVG, MUV,   s „P“ zástrčkou a roznět MD-2  KD №8

V.Bilický

****************************************************************

 Váš dotaz: Posílám vám fotografii skleničky o které jsem se od kamarádů dozvěděl, že se asi jedná o skleněnou minu, je to pravda?

Vážený pane, vaši kamarádi měli pravdu, váším nálezem je opravdu tělo skleněné protipěchotní německé válečné miny

GLASMINE 43 (GLAS.Mi. 43) 

     Přestože protitankové miny v průběhu celé války, počínaje s podzimem roku 1941 byly nejvíce významnou součástí ženijní munice wehrmachtu, nastal  po vyčerpání lidských zdrojů pěchoty a zejména s definitivním přechodem wehrmachtu k strategické obraně v roce 1944 překotný vývoj protipěchotních min a tyto miny získaly značný význam.

     Pro doplnění k už používaným  protipěchotním minám  v dubnu roku 1944 vstoupila na frontu trhavá nášlapná skleněná mina GLASMINE 43 (GLAS.Mi. 43). Mina patřila ke kategorii BEHELFSMINEN, čili pomocných min. Koncem roku 1943 byl zpracován návod k použití a tabulkově zařazena do kategorie  HEERESMINEN čili vojenských min.

     Tuto minu tvořila skleněná nádobka největšího průměru 152 mm a výšky 80 mm, dovnitř které  se vkládala mezi výčnělky standardní 200 gramová tritolová nebo melinitová náložka SPRENGKÖERPER 28 (málo kdy papírová krabice s práškovým tritolem nebo kyselinou pikrovou). Nad náložkou ve středu její výšky těla byla vkládána kruhová kovová membrána s otvorem v centru, do kterého se osazovaly tlakové rozněcovače. Navrchu se instaloval tenký skleněný disk, a na něj opět skleněný přítlačný (nášlapný) kryt. Původně byl v mině použit kovový tlakový pákový rozněcovače HEBELZÜNDER 44 nazývaný „Schuko“, v pozdějších sériích min se využíval chemický rozněcovač GLASZÜNDER SF-14 (CZB) nazývaný „Buck“ ,nebo upravený TOPFMINEZÜNDER SF-1  a rovněž rozněcovač DRUCKZÜNDER SF-6. Až zkušební testování těchto min ukázalo, že nesplňují podmínky k používání z titulu zkřehnutí těla, a proto, a zejména kvůli tomu, bylo nařízeno ničit miny na místě minování, nebezpečné byly také kvůli komplikované instalaci rozněcovače.

Těl těchto min bylo v letech 1944-45  vyrobeno sklárnami zejména v Čechách (Teplice) a Sasku více než 11 mil. kusů (z nich 1mil.125 tisíc v roce 1945), nicméně ke dni ukončení války 9,7mil. těl tak, jak bylo vyrobeno, zůstávalo ležet na skladech. 

     Jako druhá verze této miny se vyráběla rovněž mina GLASMINE 43 (W) (GLAS.Mi.43(W)), která se lišila od základní miny tím, že byla přimontována k čtvercové kamenné dlaždici a kryt hermetizován. Tato varianta umožňovala použití ve vodě pro zaminování brodů řek a rovněž tak mořského pobřeží.

     Nicméně GLAS.Mi.43 si našla velmi široké, i když mnohé netradiční použití  jak v Rusku tak i v Německu v poválečných letech. Sasská sklářská firma po ukončení války, aby se vyhnula rekvizici a likvidaci, jakožto válečného závodu, začala malovat na těla skladovaných min květy a různé dezény a  prodávat je jako  polévkové mísy (zde šlo do obchodu rovněž víko, v nichž z boku bylo vytvořeno vyhloubení pro lžíci, a shora držátko). Při těchto podmínkách byl odbyt nalezen velmi rychle. V letech 1946-1947 bylo nutno dokonce obnovit výrobu těchto těl v několika variacích vzhledu (s držadlem po stranách).

 Václav Bilický

***************************************************

Váš dotaz:

19.února 2008  kolem 11:00hod. došlo při zemních pracích v areálu A.S.A. v Dobšicích k výbuchu, když bagrista narazil s největší pravděpodobností na nevybuchlou leteckou bombu z druhé světové války.  Byl jsem blízko a stále nemohu uvěřit, že pod bagrem bouchla bomba. Mám otázku, může a z jakých důvodů, bomba vybuchnout jen tak při nárazu? Říká se, že byla stokilová, kolik je ve stokilové bombě trhaviny? Posílám fotku, na které však není žádný kráter, jen trochu pochroumaný traktor.

     Je velmi těžké a z hlediska odbornosti posoudit konkrétní případ tak, aby byla odpověď úplná a korektní. Nejlepší odpověď by Vám mohl dát brněnský pyrotechnik policie. Znojmo je přece jenom od Ralska trochu z ruky.

     Pokusím se přesto, v obecném pohledu celý případ analyzovat tak, abych Vás svými odpověďmi alespoň trochu uspokojil.

     Protože nemám fyzickou možnost ohledat střepiny, které vzniknou na místě výbuchu po destrukci těla pumy, pokusím se z historického hlediska stanovit, o jakou pumu se jedná.

     Na konci války bylo Znojmo bombardováno sovětským letectvem, proto mohlo jít docela dobře o 100 kg pumu nebo jen o pumu ráže 50 kg, protože se s blížícím koncem války, stejně jako u dělostřelecké munice, objevily při konstruování leteckých pum snahy o sloučení tříštivé a trhavé funkce v jediné pumě. Tato unifikace byla, stejně jako u dělostřelecké munice, řešena konstrukcí zapalovače. Proto se na konci války objevily tříštivotrhavé letecké pumy OFAB (OФАБ) ОСКОЛОЧНO ФУГАСНАЯ АВИАБОМБА. Do výzbroje byla zavedena tříštivotrhavá letecká puma OФАБ -100 (OFAB-100). Tato puma obsahovala 26 kg amatolu 50/50 a tritolovou počinku o hmotnosti 470g. Při shozu s výšky 2000 m a detonaci pumy OFAB-100 v normální zemině se vytvořil kráter o průměr 4,8 m s  hlubokou 1,7 m  a výhoz zeminy činil přibližně 10 m³. Střepiny, při explozi OFAB-100, pokrývaly okruh  50 m 100% ranivostí nekryté živé síly, probíjely pancéřování o tloušťce 40 mm na  vzdálenost 3 m, 30 mm - na vzdálenost 10 m a 15 mm  na vzdálenost 15 m od místa výbuchu.

      Konstrukce každého zapalovače munice, nejen zapalovače pumového, umožňuje vždy nějaké selhání funkce z jakýchkoliv příčin. Takové selhání může sice v okamžiku, kdy měl zapalovač plnit svou činnost, způsobit to, že munice (puma) nevybuchne, ale při další neopatrné manipulaci může dojít k výbuchu. Neopatrnou manipulací může být právě náraz lžíce bagru, nebo pouhá vibrace procházející terénem k pumě. V té době může úderník zapalovače dokonat mechanický pohyb (úder), ve kterém mu bránilo mnoho okolností původní selhávky. Úderník napíchne roznětku nebo rozbušku a ta iniciuje trhavinovou náplň.     V předchozím odstavci je popsán trhavinový obsah pumy a jeho účinnost při standardním výbuchu. S největší pravděpodobností, z popsaného poškození a vašeho popisu místa, nemohlo dojít a také nedošlo ke klasické detonaci výbušniny v pumě. Sféra značných poškození pro život důležitých orgánů u této pumy je přibližně 18 m, což by znamenalo, že za normálních okolností by bagrista a ani přihlížející řidič vozidla TATRA s největší pravděpodobností nepřežili.

     Co se tedy stalo?

Je vždy více možností, jedna z nich je ta, že puma nebyla celá nebo mohla být roztržená. Do pumy mohla vniknout vlhkost nebo přímo spodní voda, která zapříčinila u směsné trhaviny amatolu 50/50 snížení stability a tím citlivosti na šíření detonační vlny trhavinou. Nedošlo tak k úplné detonaci ale jen k deflagraci trhaviny, což mělo za celkový efekt sice slyšitelnou ránu ale bez vykonání mechanické práce. Pravděpodobně detonoval pouze TNT ve formě počinky o hmotnosti téměř půl kilogramu. Což asi tak odpovídá zranění sluchu bagristy a poškození stroje.

 V.Bilický

*********************************************************************************

Ahoj Venco,

minulý mesiac bola v rieke Váh neďaleko Trenčína nájdená táto letecká bomba. Dĺžka cca 120 cm, priemer cca 25 cm. Šablónovanie nemala žiadne. Nevieš, čo by to mohlo byť? 

Zdraví  Milo   Bratislava.

 Milý Milo, určitě se nebudeš zlobit, že odpovídám také formou naší odpovědny ale případ s nálezem pumy je tak zajímavý, že by jej měla znát i široká veřejnost. Děkuji Ti za pochopení.

    

 

     Ze základního  identifikačního znaku „závěsu“ byla určena puma francouzské předválečné výroby  (1930  -39) ráže 100 kg s obsahem trhaviny 67 kg, celkové hmotnosti 118 kg, celkové délky 1503 mm, délky těla bez zapalovače  1060 - 1064 mm resp. 1038 mm. Průměr těla 275 mm. Vzdálenost od předního ogivalu k závěsu 470 mm. Závěsy typů D 2 a 3 jsou výkyvné typ D 1 je pevný.

 

Puma je osazena hlavovým zapalovačem  modifikace A s průměrem závitu 36 mm nebo v roce 1930 s průměrem 30 mm pro zapalovač R.S.A mod. 1930, nebo dnový průměru 24 mm typ N°3 nebo Schneider-Remondy mod. 1938. Němci byla tato puma značena SD-100 (frz).  Poměr plnění byl 42,45%. Trhavinou  DT N°2 nebo MDn nebo DD nebo MFDN. Středem těla pumy je vedena trubice přenostné náplně na koncích s počinkami  (25 g) vše plněno

Melinitem (kdo neví ať si zjistí  a procvičí si tak zahraniční názvy trhavin). Nebo se zeptá u nás

 

Václav Bilický

****************************************************************************************************** 

Někdy dochází dozazy na historická fakta. Jedním z nich je výskyt leteckých pum v okolí Záluží u Mostu.

Výskyt leteckých pum v  Záluží a jeho okolí

     Na Záluží a okolí bylo svrženo při 15 náletech (bylo jich podle historických údajů 18 /3 provedlo RAF/) podle údajů 8 a 15 USAAF  přibližně 4189.8 tun trhavých pum.  Přibližně 3314 kusů leteckých pum 500 liber (227 kg),  3314 kusů 1000 lb (450 kg) a 16570 kusů  250 lb  (117 kg)  při poměru nákladu na jedno letadlo 2:2:10  (2,5 tuny). B-24  Liberator  -  2 pumovnice pro až 3629 kg. Boeing B-17 Flying Fortress náklad pum v pumovnici do 2 724 kg.

Celkem 23198 kusů trhavých pum. Selhávky u mechanických zapalovačů se pohybují v průměru kolem 13% (3926 ks) u časových v průměru kolem 30% v zimních měsících i 40%. Ze zprávy „8^th Bomber Command“  v prosinci 1942, po náletu na Lile, bylo vypočítáno, že 30 procent  shozených pum selhalo, protože adjustované mechanismy zapalovačů zamrzly při  letu ve velkých výškách a shozu poté, co byly vystaveny vlhkému prostředí v noci na letišti. Standardní provozní postup byl brzo změněn tak, že zapalovače byly instalovány těsně před navěšením pumy. Američané později přiznávají u časových pum 18 % selhávek.  Časových zapalovačů se používalo u všech hmotnostních typů shazovaných trhavých pum přibližně v 15 %, to znamená, že jich bylo na Záluží resp. Mostecko svrženo přibližně 3479 kusů, tedy selhaných pum může být průměrně 626 kusů podle válečných statistických selhávek přiznávaných USA. Hloubky nálezu pum se pohybují od povrchu do 8 metrů v některých jílovitých zeminách např. v okolí Kopist a to bylo až 11m. Od doby náletů do současné doby bylo zneškodněno přibližně 150 pum s oběma typy zapalovačů.

     Výstavba PETROCHEMIE (bývalá obec Záluží) byla provedena na bombardovaném území. Během náletu, který proběhl 23. září 1944, (svrženo bylo celkem 377 tun pum) byla celá spodní část obce Záluží téměř úplně zničena a řada dalších domů poškozena. Největší nálet postihl Záluží v noci 16. ledna 1945. Během tohoto náletu přišlo o život 197 českých obyvatel Záluží.

     Mnoho pum může být ve stínu inženýrských sítí a produktovodů nebo pod starými budovami nebo i v jejich základech (ve starém závodě). Číslo selhaných pum na Mostecku je značné a v rovině teoretické statistiky. Rozdíl však může být pouze v řádu jednotek. Samotný podnik je malou částí bombardované plochy, ale o to více se soustředěným útokem. Je pravdou, že první nálet na výrobnu pohonných hmot STW-Sudetenländische Treibstoffwerke AG Maltheuren  nebyl zcela úspěšný.  Provedlo jej celkem 140 strojů 5., 49. a 304. Bomb Wingu a svrhlo 310,5 tuny pum. Jejich akce sice rafinérii určitým způsobem ublížila, ale většina bomb dopadla mimo areál závodu do prostoru přilehlých pracovních táborů a obce Záluží (dnešní PETROCHEMIE). Důvodem mohla být nejen neznalost trasy, ale také skutečnost, že v prostoru cíle bylo vůbec poprvé použito umělého zamlžení oblasti.

     V dopise ze dne 5.12.2007, který zpracoval Pyrotechnický odbor Policejního prezidia  pro policejního prezidenta se trochu zmatečně hovoří pouze o RAF i když v dalších řádcích se píše o amerických zapalovačích „např. M 101A1 a M 101A2“, které RAF na anglických pumách nepoužívala. V anglických pumách, které byly za poslední roky v závodě a jeho blízkém okolí nalezeny, se převážně nacházely zapalovače N°37 MK II..III., IV., IV.*,V.  se zpožděním 2 – 144 hod.  a N°53 ….30 minut N°53A ..1 hod., které se od sebe liší pouze barvou v zářezu a vždy se s takovými zacházelo jako se zapalovači se zařízením proti delaboraci z pumy. Údaje v popisovaném dopisu jsou subjektivně velmi podhodnoceny a zabývají se jen posledními 15 lety s neznalostí místa samotného. Z mnoha pyrotechnických historických záznamů, které jsou k dispozici, je zřejmé, že dnové úderníkové mechanismy chemicky krátkodobě nebo dlouhodobě časované byly používány při náletech na Záluží a okolí.

(Náletů na Záluží bylo podle historických údajů 18 / 3 provedlo RAF/) 

V. Bilický