Jan Amos Komenský - Labyrint světa a ráj srdce
Jan Amos Komenský – Labirint světa a ráj srdce
přezdívaný učitel národů, byl filozof a pedagog. Narodil se 28. března 1592 na jižní Moravě. Navštěvoval bratrskou školu v Přerově, poté absolvoval studia v Herbornu a Heidelbergu. Roku 1618 se stal představeným bratrského sboru ve Fulneku. Po prohrané bitvě na Bílé Hoře byl nucen opustit rodnou zem. Žil v exilu v polském Lešně. Na královských dvorech protestanské Evropy byl vítaným hostem. Při požáru Lešna přišel o celou knihovnu a rukopisy svých děl. Závěr života prožil v Amsterdamu, kde 15. listopadu roku 1670 zemřel.
Jeho nejvýznamnější pedagogické a filozofické spisy pronikly až do Ameriky, Japonska nebo i Austrálie. Mezi nejrozšířenější knihy patřila Brána jazyků otevřená, která byla první moderní učebnicí latiny. Byla to jakási encyklopedie, která v krátkých latinských větách podávala vědomosti o světě. Druhá Komenského význačná kniha byla Orbis pictus, česky Svět v obrazech, určená pro menší děti. Čtenáři získali ucelené informace o světě obrazem i slovem, v mateřštině i v latině. V Informatoriu školy mateřské podal Komenský návod rodičům jak vychovávat děti v předškolním věku. Didactica magna, česky Velká didaktika přinášela ucelený systém školské výchovy. V jedné z nejtěžších chvil svého života, roku 1623, kdy musel opustit vlast a kdy mu na mor zemřela manželka a dva synové, napsal Komenský spis jménem Labyrint světa a ráj srdce. O významu Komenského Labyrintu světa svědčí i proslulý verš, povzdech exulantů: "Nevzali jsme s sebou nic, po všem je veta, jen Bibli kralickou a Labyrint světa."
Obsah:
Komenský prochází světem, který přirovnává k malému městu. Obyčejnému městu ve tvaru kruhu a dvěmi bránami. První, východní brána značí život – narození. A v tomto městě Poutník hledá vhodné zaměstnání. Cestou potkal dva sluhy královny Marnost, která řídí celý svět/město. Vševěd Všudybud a Mámení. Tito dva průvodci mu nasadili brýle mámení se skly domnění. Ale nasadili mu je nakřivo, takže vypravěč vidí svět takový, jaký je. Nevidí ho pouze v růžových barvách, jak by si přáli průvodci. Šli na věž uprostřed města a tam viděli šest hlavních ulic. Tyto ulice značily lidské vrstvy. Řemeslníky, vrchnost, učence, duchovní, domovní stav a rytíře. Před branou stál stařec – osud a ten určoval každému nějaké povolání. Komenský chtěl napřed povolání prozkoumat a bylo mu to povoleno. Šli se podívat na Rynek světa a tam poznal, že lidé se maskují a ve společnosti jsou jiní než doma. Viděl, že všichni se spolu baví, ale nikdo nikoho neposlouchá. I přestože Mámení všechny stavy vychvaluje, Poutník jelikož má nasazeny brýle křivě, vidí vše tak, jak doopravdy je. Všude vidí podvod, přetvářku, ziskuchtivost, závist a pýchu. Potom Poutník zkoumá skupinu učenců. Za branou byl každý přeformován, ale jen málo lidí toto formování vydrželo. Komenský vydržel a tak ho pustili do prostranství. Poté ho vzali Všudybud a Mámení do knihovny a on se dozvěděl, že mezi učené se počítá každý, kdo má knihovnu. Zarazilo mne, jak se knihy připravují. Komenský zde popisuje výrobu knih vařením, destilací, dušením a pečením. Na své cestě potkal dále různé filosofy, matematiky, fyziky, básníky a historiky. Dostal se i k lékařům, kde se prováděla pitva člověka. Pak šel poznat různá náboženství. Na každém našel něco špatného. I na křesťanech. Ale na druhou stranu toto náboženství chválil. Pravý křesťan byl podle něho ten, kdo nic nechtěl, každému chtěl pomoci a slepě nic nedělal, aby to nebylo špatné. V další ulici našel Poutník nešvary typu úplatkářství a nespravedlnost. Prostě to samé, co se děje dnes. Šel dále a narazil na stav vrchnosti. Zde naráží na neomezenou moc knížat, kteří v podstatě nic nevěděli. Měli kolem sebe mnoho pomocníků a rádců. Lid vůbec neposlouchali. Došli na náměstí, kde byli vojáci. Pili, zpívali a hodovali. Zazněl buben a začala bitva. Tak jak seděli všichni u jednoho stolu, začali se vraždit. Šel se podívat na hrad Štěstěny. Stanul na náměstím pod hradem, ale nikde žádné schody. Jen pár vyvolených ke královně vyvezlo obří kolo. Následně chce ze světa odejít; nejde to, protože město má vysoké hradby. ,,Tisíckrát umříti volím, než tu býti!´´ Poté se obrací k Bohu a stane se křesťanem. Uzavře se do svého srdce – ráje srdce.